PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

DOBA PRVÁ

Nejstarší zprávy o horách Příbramských až do roku 1579

Nejstarší dějiny hor Příbramských zahaleny jsou rouškou neproniknutelnou. Známý kronikář český, Václav Hájek z Libočan vypravuje o počátku a prvních osudech hor těchto asi následující. Jednou sešli se starší a znamenitější obyvatelé České země v počtu dosti velikém a žádali Přemysla a kněžny Libuše, aby věštbami svými jim oznámili, kde by v tajných místech kovové stříbra neb zlata své položení měly. Přemysl, vyslyšev žádost, rozkázal všem, aby na svá obydlí odešli a v patnáctý den aby se zase navrátili, Když pak zase přišli, postavila se Libuše na jedné vysoké skále nad řekou Vltavou a obrátivši se k západu slunce, řekla: “Vidím Vrch Březový, kterýž jest stříbra pln, toho vy i váš rod bude užívati, nedáte-li od západu slunce lidem nad ním panovati.” Na to leta 755 Přibral, švakr Nezamyslův, jenž byl muž bystrého vtipu, usadil se mezi Třebušnou horou a jedním přívrším, jež slulo Dubenec, a dal tam kopati. Nalezl zde mnohé stříbra a stav se velmi bohatým, dal sobě nedaleko svého dvoru postaviti hrad, kterýž dle jména svého Přibral nazval. Později tu město vzniklo, jemuž potomkové, jméno dřívější porušivše, říkali Příbram.

R. 843 hory Příbramské takové nesly užitky, že mnozí, opustivše dědin orání, po stříbře se dělali a tím velmi bohatli na peníze i stříbro, ale chlebové hynuli, neb v tom kraji pro lidskou zlata a stříbra pilnost a orání polí nedbanlivost počal velký hlad býti. Někteří z vladyk Křesomysla napomínali, aby lid ten podzemní rozehnal a více sobě chleba než stříbra vážil. Tím napomínáním ale nemohli knížete od toho stříbra odmluviti. Tu prý vladyka Horymír z Neumětel roku 846 chtěl postarati se o to, aby práce podzemní byla zastavena. Když to horníci zvěděli, přepadli roku 847 jeho dvůr a spálili jeho stohy, aby prý trpěl také hlad, jehož se tak obával. Ale Horymír brzy na to nočního času přepadl Příbram, kovkopům domy a boudy spálil a kteréž nalezl, ty mečem zbil a doly zaválel. Kovkopové žalovali na Horymíra u knížete a ten odsoudil jej k smrti. Horymír poznav, že jest odsouzen, za to toliko prosil, aby dříve než zemře, na svém koni malou chvíli po hradě se směl projeti. Obdržev k tomu dovolení, učinil skok přes všecky zdi hradové až na druhou stranu Vltavy. Po odvážném tom skoku udělena Horymírovi milost.

Roku 874 muž jeden velmi mocný ze vsi Dušníka, jménem Přibík, chodě po zvěři, nalezl pod horou, jenž Třebušnice slove, vysoký prut stříbra, an vyrostl z jedné skály. I kopal pod ním se vší svou čeledí a tu mnoho stříbra nalezl, kteréž spustiv v hromadu, poslal je Hostivítovi knížeti, při tom ho žádaje, aby tu mohl svobodně kopati. Kníže dal k tomu povolení. Přibík netoliko pod Třebušnicí dal dělati, ale i hory Příbramské, zvláště na Březovém Vrchu odkrýti a tu hory ty, někdy od Horymíra zkažené, zase otevříti. Přibík ale téhož roku zemřel a když po jeho smrti mnozí toho zkusili, musili toho nechati, poněvadž častí morové a hladové v té zemi byli.

Jakkoliv určitě znějí zprávy Hájkovy, jimž ani jmen ani letopočtů neschází, a jakkoli pozdější kronikáři jednoduše za Hájkem je opisovali a lid slepě jim věřil, dokázali přece, hlavně učený piarista Selasius Dobner (1719 - 1790) a slovutný dějepisec náš Palacký, že Hájek dějiny falšoval, přičiniv k nim, kde jen mohl, své vlastní výmysly, tak že většina zpráv jeho nemá pro nás ani tolik ceny, jako obyčejné pověsti národní, jsou-li neporušené.

O Boleslavovi I (936 - 967) jest sice listinami na jisto postaveno, že dal raziti stříbrné peníze, ale ani okolnost ta nenasvědčuje tomu, že by už tenkráte v Příbrami se bylo dolovalo. Stříbro to snad pocházelo odjinud, jelikož drahé kovy v těch časích a i v pozdějších stoletích bývaly směnným zbožím, jehož monopol vladaři sobě ponechávali.

První jisté zprávy o horách Příbramských pocházejí ze dvou listin, jež hrabě Kašpar Sternberg roku 1838 našel, které ale, bohužel, dosud nikde zveřejněny nebyly. Dle listin těch klade Sternberg dobu, kdy v Příbrami dolovati se počalo, do čtrnáctého století.

Od té doby až do roku 1527 nemáme žádného svědectví, že by se v horách Příbramských bylo pracovalo. V jedné listině z roku 1438 stvrzuje se sice, že Karel IV. téhož roku panství Příbramské kapitule hlavního chrámu pražského daroval, ale o horách samých listina se nezmiňuje.

Z listiny ze dne 2. října 1406, jíž arcibiskup Pražský Zbyněk občanům Příbramským mnohá privilegia udělil za to, že hojně přispívali ku stavbě Pražského hlavního chrámu a k umoření dluhů, jež arcibiskupství tížily, dá se souditi, že v městě Příbrami blahobyt v těch dobách kvetl, ale že by občané dolováním byli zbohatli, z toho určitě říci se nedá, jelikož o horách samých v listině se nemluví. Touto listinou nabyla Příbram také práva, míti ve svém znaku obraz Pražského hlavního chrámu s dvěma věžema a užívá znaku toho dosud.

Ostatně Příbram již i dříve byla zajisté dosti rozsáhlou a důležitou, jelikož slovutný Arnošt z Pardubic, první arcibiskup Pražský (1344 - 1364), za dobré uznal, založiti zde nemocnici a kostel svatého Jana Křtitele a nádherně vystavěti hrad Příbramský. Arnošt, jak se zdá, postaviti dal v Příbrami také faru.

Po vypuknutí válek husitských (1419 - 1431) nedařilo se ani městu ani horám, bylať Příbram v letech 1421 a 1422 čtyřikráte popleněna a přecházela až do konce 15. století z jedněch rukou do druhých.

Roku 1443 potvrzeno bylo uhlířům Příbramským, kteří uhlí do Hor Kutných dodávali, starší jedno privilegium, dle něhož právě tak jako horníci sami nepodléhali žádnému jinému úřadu, než nejvyššímu mincmistrovi na Horách Kutných, žádných daní neplatili a řádné schůze v Příbrami anebo i jinde konati směli.

Roku 1497 potvrdil král Vladislav II. privilegia města Příbrami, mezi nimiž bylo také rozsáhlé privilegium Zbyňkovo z roku 1406, ale ani v této, ani ve Zbyňkově listině nemluví se o horách samých.

První určité zprávy o horách Příbramských podává teprv nejstarší kniha horní, která se chová v archivu města Příbrami. Počíná v den nejsvětější Trojice 1527, když byl Hanuš Sudtner hormistrem a Matyáš Böhm písařem horním.

Dle knihy té byly kolem Příbrami před rokem 1527 následující doly:

Většina těchto tenkráte již založených dolů nacházela se, jak z uvedeného právě seznamu viděti možno, na Březových Horách a sice právě na těch žilách, na nichž se i nyní doluje.

Rovněž pilně dolováno jest na žílách břidlicových a byly tam tyto doly:

U jednotlivých dolů ustanoveni byli šichtmistři, kteří dostávali týdně platu od 4 grošů počínajíc až do 1 1/2 zlatého, podle toho, jak velký a výnosný důl byl. Často řídil jeden šichtmistr více dolů a bral pak od každého zvláštní plat. Vrchním dozorcem celých hor jakož i všech kněh manipulačních byl královský hormistr, jemuž přidán byl královský horní písař. Také o udělování jednotlivých měr těm, již kutati chtěli, rozhodoval královský hormistr.

Zdá se však, že vyjímaje jedinou Květnou, kde brzy se pracovalo, brzy zase zahálelo, na ostatních dolech práce nebyly tuze důležity. a nevypravuje jmenovaná kniha horní o dolech v Bohutíně ničeho jiného, než že se tam pracovalo ve starých haldách, které táhly se od Bohutínského kostela až k Suchomelovu mlýnu. Avšak ze zprávy té jde na jevo, že v místech těch už dříve dolováno bylo, a možná, že doly tamnější ze všech byly nejstarší. Když v novější době otevřena byla zase žíla Klementská, pozorováno, že se zde dříve zajisté velmi pilně pracovalo a že staří do značné hloubky se tu dostali.

Právě dějiny českých hor počínají teprv za panování krále Ferdinanda I. Panovník ten přál hornictví a není divu, že brzy nastal v mnohých dosud zanedbávaných horách českých život čilejší.

Také v Příbrami dolovalo se od roku 1527 s větší chutí. Soudíme-li dle jmen držitelů jednotlivých lánů, jak jsou zaznamenána, byli to hlavně Němci, kteří tenkráte v Příbrami kutali. Domněnka, že pocházeli z Rudohoří, leží na snadě. Tak byly propůjčeny:

Mezi nejdůležitější díla 16. století počítati dlužno štolu Josefa a Marie pod prvotným dolem Svatého Josefa na západním svahu Březových Hor. Započal ji Jiří Engelhardt, pod jehož jménem až dosud známa jest. Štola tato spojena jest roku 1530 příčným chodníkem se žílou Marie pomocnice, na níž pak zamutováno jest na prvotném dole s pěti přivislými mírami a roku 1532 ještě na 12 hořejších a 2 dolejších měrách. Z toho viděti, že žíla ta zvláštní bohatostí rudy vynikala. Ze všech těchto měr nejdůležitější byly asi prvotný důl a sedm hořejších měr, poněvadž často těžaře k sobě vábily. Ze štoly Josefa a Marie překopána jest roku 1535 žíla Mučednická a zamutováno zároveň na ní.

Jiný důležitý důl byl ten, na němž dolovalo těžařstvo Veselého rytířstva, které se zde roku 1527 dostalo do značné hloubky. K němu patřila nejbližší hořejší míra na visuté žíle Vojtěšské, nynější to Kovářský důl na Březových Horách. V dole tom nalezen jest roku 1835 v ploché hloubce 27 1/2 látra pod štolou Josefa a Marie na stropě letopočet 1523 vyřezaný do skály. Pracovalo se tedy roku 1523 na visuté žíle Vojtěšské v ploché hloubce 50 1/2 látra počínajíc od povrchu zemského, kdežto štola Josefa a Marie, která práci na jmenované žíle valně pomohla, teprve roku 1529 zaražena byla.

Pamětihodné byly také práce ve starých haldách v Bohutíně, o nichž už nahoře jsme se zmínili. Vedle těchto povstal tu roku 1535 nový důl “Na šmelcířích”, než nedolováno tu vytrvale, nýbrž s častými přestávkami, ale ve značné hloubce.

Vůbec otevírali těžaři tenkrát mnohé staré doly, ale opouštěli jich zase, neposkytovaly-li očekávaného výtěžku. Takovým způsobem obnoveny byly práce na žíle Matky Boží, kde teprv roku 1544 lepších výsledků dosaženo a kde pak ještě v 16. století čile se dolovalo. Také bohatá Květná (1532), Stříbrná jáma lví, Česká štola, důl nejsvětější Trojice, panny Marie s dědičnou štolou na Svaté Hoře, Jednorožec, Uhelna, Svatý Mikuláš a j. přilákaly hojně těžaře na dobu více méně dlouhou. Celkem bylo, jak z horní knihy poznáváme propůjčeno k dolování roku 1530 šestnáct, roku 1531 třidcet dvě a roku 1533 třidcet a jedno místo.

Roku 1530 dal Ferdinand I. hornictvu Příbramskému darem stříbrnou pečeť, která se tu až do dnešního dne chová. Na prvním listě staré knihy horní jest pečeť ta vytištěna a při tom napsáno: “Tato Pečkeť Na Střzibřze Dana a Střzíbrnegma řzetízkama Jest Wele (Slavný Pamieti) Czísaržské, Pana, Pana Ferdinanda I. Krále Čzeského etc. etc. Společznosti Knoppššaftu Horního, Wrchu Břzezového nad Přzíbramý, v Lethu Pannie 1530, jakž na To Samo ukazuje.” Z královského toho daru souditi se dá, že v době v horách Příbramských pilně se dolovalo.

Z neznámých příčin kleslo nepoměrně dobývání stříbra roku 1534, neboť v roce tom propůjčeno bylo pouze 6 míst k dolování a to v starých opuštěných dolech. O tom svědčí také revers, který téhož roku dne 11. března poslal magistrát města Příbrami králi a kterýž zní takto. “ Jelikož jeho Milost královská ony čtyři dědičné kuksy, jež nynějšímu zástavnímu držiteli panství Janovi z Vitenců přiřknuty, od něho ale přijaty nebyly, obci na čtyři léta načas nájmu přenechala, slibuje tato, že po uplynutí těch let, ty čtyři kuksy Jeho Milosti zase navrátí.” Z reversu toho viděti, že se sice tenkrát v Příbrami dolovalo, ale že výtěžek nebyl značný, neboť jinak nebyl by se Vitenc tak snadno sřekl kuksů, jež mu byly dány v zástavu.

Brzy ale nastaly lepší časy, neboť téhož roku praví Ferdinand I. v privilegiu ze dne 30. dubna, že maje věrohodné zprávy, kterak z milosti boží doly Příbramské výtečnými se ukazují, uděluje horám těmto obyčejná privilegia horních měst, totiž svobodný příchod a odchod, neodvislost od cizích soudův, vyjímaje vraždu a krádež, právo týdenních trhů a pod., aniž by tím zástavnímu pánu škoda se stala. Zároveň dovoleno magistrátu, aby odebíral pro sebe, ale beze všeho podskoku, kousky teštů od přehánění stříbra, které nedosáhly váhy půl lotu a celému pořádku hornickému nařízeno, aby do té doby, než mu vlastní řád dán bude, řídil se řádem Jáchimovským.

Radost z privilegia toho byla veliká, ale neměla dlouhého trvání, neboť v listě svém ku královské dvorní komoře ze dne 3. dubna 1535 píše nejvyšší mincmistr hrabě z Guttenštejna, že těžařstvo potřebuje pomoci nechce-li královská dvorní komora kupovati stříbro sama, což v té době Langhans z Klatov činil, že třeba bude hory penězy založiti, jinak že by mu bylo bolestno, kdyby přes všecko namáhání jeho v horách nemohlo se dále pracovati, a ujišťuje, že žádné hory neudrží se, jest-li penězy se nezakládají a že ani tyto hory nepřinášejí užitku, jelikož se na ně ničeho nevynakládá, což nezmění-li se, k úplné jich zkáze povede. Celou tu záležitost slavné c.k. komoře důrazně se na srdce klade.

Z dolů, které v oné době propůjčeny byly, jmenujeme následující:

Ostatně zdá se, že nebylo v horách mnoho pořádku, jak ukazují listy hormistrů Tomáše Seidla a Grünstettra ze dne 13. a 14. duban 1538, v nichž oznamují, že, nechce-li nejvyšší mincmistr a král. dvorní komora zlořády v horách Příbramských panující odstraniti, nemohou oni déle na svých místech trvati a za propůštění žádají.

Okolnosti takové nepřispívaly ovšem ke zvelebení hor a tak vidíme, že v letech 1537 a 1538 opuštěny byly nejdůležitější doly, jako: Veselé rytířstvo, Volfgang, Hus, Květná a j.

Z účtu mincovního úřadu od roku 1536 až do roku 1538 viděti, že výtěžek hor Příbramských páčil se ročně na 1400 hřiven. Z účtu toho poznáváme zároveň, že tenkráte stříbro Norimberským zastaveno bylo: při tom se připomíná: Jest-li by Jeho Milost královská zastavené stříbro vyplatiti a z něho groše raziti chtěla, dala by hřivna stříbra 208 1/2 groše čili 11. zl. 4 gr. 1/2 den., čímž by Jeho Milost asi 2 1/2 zlatého při hřivně, v celku tedy při 1400 hřiven 3500 zl. získala.

Dne 16. září 1539 dovoleno bylo těžařům Viktorínovi Peckovi a Hesserovi, aby dle své vůle stříbro prodávali, vyplatí-li Langhanse z Klatov, kterému v zástavu dáno bylo. Téhož roku dne 22. května odpuštěny byly všem dolům, kde se nedolovalo s užitkem, desátky na 5 let a dovoleno prodávati hřivnu stříbra za 8 zl. Jsou to zajisté znamení, že se tenkrát dolování špatně dařilo.

V následujících na to letech zamutováno jest zase na Veselém rytířstvu s hořejšími i dolejšími měrami a pracováno na Novoročním dole na hořejších 3 a dolejších 2 měrách, pak na dolejší Černé jámě a na prvotném dole Matky Boží.

Dne 17. května 1539 a 26. ledna 1540 obdržel Volf Krajíř z Krajku a jeho spolutěžaři na 6 let dovolení dolovati na statcích Sádku, Drahlíně a Německé Lhotě, jež měl Krajíř v zástavě. Z dolů v Drahlíně na panství Hlubošském zachovalo se pouze několik kotlin. O Německé Lhotě na hranicích mezi Příbramí a panstvím Dobříšským zmiňuje se v pozdějších časích Lazar Ecker. Zde, jak se zdá, byl také důl, který uvádí Šternberk pod jménem “Štros”.

Vydatnější práce počaly roku 1544, kde jakýsi Wolfendorfor zamutoval na žíle Matky Boží. Roku 1546 pracovalo se tu také na hořejší 2. a 3. míře, roku 1548 na hořejší 4. a 5. a nejbližší dolejší, pak na 2. a 3. dolejší míře. Roku 1548 nalezena jest též protiklonná rozsedlina se svými odžilky a pracováno i na těchto. Roku 1549 připojeny k jmenovaným pracím také ještě 6. a 7. hořejší míra, roku 1550 dolejší 4. a 5., jakož i 8., 9., 10. a 11 hořejší a roku 1551 opět 6. a 7. dolejší a 12. a 13. hořejší.

To vše svědčí o tom, že dolovalo se v těchto dobách pilně a že i výtěžek nebyl nepatrný, ale čím větší hloubky doly docházely, tím více překážely vody a kazily díla. Tím trpěly nejvíce práce na prvotném dole Matky Boží, které rozprostíraly se již pod obzorem štoly téhož dolu, kdežto štola Josefa a Marie v oné době ještě nedospěla ani k prvotnému dolu Matky Boží a ani k 6. a 7. míře hořejší, neboť roku 1549 zaražen jest příčný chodník z tohoto dolu k Veselému rytířstvu a teprv roku 1550 došla štola pod 6. a 7. míru.

Stará jedna zpráva z roku 1551 radí tedy, aby sváděny byly denní vody hořejší štolou na vodní stroj, tím aby se vody z dolu zdvíhaly a po dolejší štole zároveň s vodou, jíž se ku hnání stroje užilo, odváděny. Dříve ale aby dolejší štola proražena byla až k dolejším měrám.

Z toho jde, že štola, o níž mluvíme, není štola Josefa a Marie, nýbrž že jinde se zajisté nacházela. Není to také hluboká dědičná štola Prixlova, která vzala svůj počátek teprv roku 1557 od Michala Prixla staršího.

Z jiné zprávy poznáváme, že hluboká ona štola ještě ani roku 1591 nedospěla žádaného místa, nýbrž že se tam pracovalo míhadly až k prvotnému dolu.

Roku 1553 připadalo z tohoto dolu ještě 18 zl. výtěžku na jeden kuks, roku 1554 jen 11 a 1556 už jen 2 zlaté. Do roku 1563 vytěžilo se jen tolik, kolik důl sám potřeboval k dalšímu pracování svému, na to se dolovalo se v něm se ztrátou a roku 1565 upuštěno od vší práce. Hořejší 2. a 3. míra těžily po 31 zl. na každý kuks, po několik pak roků rovnal se výtěžek výlohám a konečně i zde přesahovalo vydání příjem. Roku 1553 dolovalo se sice na 11 hořejších měrách, ale na všech tak málo se vytěžilo, že brzy zastaveny jsou všecky práce v dole tomto.

Nejbohatší byly zde prvotný důl s nejbližší horní měrou, jakož i doly na 2. a 3. hořejší míře. To viděti jest z tabulek, které vykazují výtěžek z let 1553 - 1574, a také ku konci předešlého století shledáno, že v těchto měrách staré dílo na žíle Matky boží dospělo do hloubky 4 láter pod 5. patro Vojtěšské ano na visutém odžilku až na patro 6. Z ostatních měr nejhlubší byly 8. a 9., na nichž také z té příčiny těžařům na 6., 7., 10. a 11. míře vodné platiti bylo. Dle dějepisných zpráv, jež o horách Příbramských sebral Edvard Klesczynski, bývalý cís. král. měřič horní v Příbrami, platili těžaři na 10. a 11. míře roku 1552 také štolné.

Bohatý výtěžek, jehož docíleno jest ze žíly Matky Boží, dodal všemu dolování Příbramskému v době na to následující nového života. V nejbližším okolí dolu samého pracovalo se:

Na všech těchto dolech bylo roku 1551 zamutováno. Roku následujícího (1552) zmenšily se sice práce ve velké míře, ale přece dolovalo se v následujících dolech:

Než všecky tyto doly byl bez zvláštní důležitosti a práce na nich měly nikdy dlouhého trvání.

Ve zvláštní znalecké komissí, která konána jest roku 1551 na Kutných Horách, ustanoveno, aby se budoucně jako přísady užívalo spíše rud olověných než taveného olova a zároveň podotknuto, že lze dobré a bohaté rudy dostati v Příbrami, Stříbře, Chotěšově a Chrastavě.

Ačkoliv mezi lety 1538 a 1551 pro opuštěné doly vždy noví a noví těžaři se hlásili, štoly se prodlužovaly a staré haldy strusek znovu předělávaly, nedolovalo se přece na Příbrami, jak bylo žádoucno. Okolnostmi těmi dal se asi arcivévoda Ferdinand pohnouti k tomu, že učinil konec hutím Příbramským a nařídil, aby budoucně všecky rudy taveny byly na Kutných Horách. Z těch dob nemáme žádných zpráv o horách Příbramských.

V letech těch byl výběrčím desátků v Příbrami jakýsi Hanuš Pocksdorf, muž ducha bystrého, jenž Ferdinandovi učinil návrhy, které s to byly, aby poměry v Příbrami až do té doby panující úplně předělaly a horám zdejším neobyčejné dosud důležitosti sjednaly, než nebylo peněz, kterých provedení návrhů Pocksdorfových vyžadovalo. Máme bližší zprávy o věcech těch z dopisů Pocksdorfových k arcivévodě Ferdinandovi ze dní 21. a 29. května 1551. Psal pak pocksdorf, že hory Příbramské mají zvláště v hloubce dolu Matky Boží mocné a krásné druzy a rudy, jakých dosud nikdo neviděl, a že by zde mohly býti hory velmi prospěšné, kdyby slyšeno bylo rady jeho.

Každý prý musí nahlédnouti, že dovážení rud z Příbrami, Budějovic a Elhýšova po špatných cestách do hutí na Kutných Horách a odvážení stříbra z Kutných Hor do jednotlivých hor těchto zpátky i nebezpečno jest i velikého nákladu vyžaduje a tak Jeho Milost královskou do velikých škod přivádí. Upozorňuje dále, že Příbram takřka uprostřed leží a na hradě Příbramském že bys e snadno dala zříditi dílna, v níž by se peníze razily. Z té příčiny navrhuje, aby Jeho Milost vykoupila zastavené panství Příbramské a koupila Elhýšovské a Velhartické, které získati se dají za nepatrnou cenu, jelikož pro spory mezi Rožmberky a Pauzarem hory tamnější vytopeny byly. Než všecky doly na jmenovaných místech mají prý krásné rudy, daly by se zase upraviti a zajisté by se vyplácely. Poměry ty prý zná z vlastní zkušenosti a přesvědčil se o nich ve Velharticích, kde byl ve službě u pana Zdeňka Löwa.

Aby do Příbrami bohatí těžaři přilákáni byli, radí dále, aby tu prohlášena byla všeobecná svoboda horní, stříbro z Budějovic, Elhýšova a Velhartic aby v Příbrami zmincováno bylo, a dodává ku konci, že by každý pak viděl, jak mocnými hory Příbramské by se staly.

Zdá se, že arcivévoda souhlasil s návrhy Pocksdorfovými a že králi k provedení je odporoučel, neboť od 29. srpna toho roku až do 10. října 1553 udělováno bylo jedno privilegium za druhým těžařské jedné společnosti, která chtěla staré doly zase upraviti. Společnost ta se skládala z 20 členů a byli mezi nimi hrabě Viktorín z Guttenštejna, Vácslav Zmrzlík, Sezima z Vrtby (jinak Prostihorský), Zikmund Ouderský a jiní mužové vážení. Mimo to vyjednávalo se s hrabětem z Guttenštejna, který měl tenkráte Příbram s hradem v zástavě, o vykoupení panství, ano byl už v městě vyhledán dům pro mincovnu.

Od zřízení mincovny upustilo se brzy hlavně na radu arcivévody Ferdinanda, který za prospěšnější považoval, dovážeti všecko stříbro i z Kutných Hor do Prahy a zde je zmincovati. K tomu účelu koupen byl v Praze “saský dům” v něm mincovna zřizována. Horní komora brala podílu na stavbě a k návrhu jejímu povolil na ni král v říjnu 1553 zálohu z peněz Kutnohorských.

Pamětihodná jest smlouva, kterou roku 1552 uzavřeli mezi sebou těžaři ze štoly Josefa a Marie a z dolu Pána nebes. Z ní poznáváme, že poslední na vodu prosedli a tím druhým veliké výlohy způsobili, jelikož tito k odvedení vody příčný chodník zříditi museli. Zavazuje pak se těžařstvo Pána nebes, platiti náhradou za učiněnou škodu týdně dva bílé groše.

Dne 9. května 1553 nařízeno jest mincířům Kutnohorským zvláštním dekretem česky psaným, aby za hřivnu Příbramského stříbra platili 10 zl. rýnských.

Ze zprávy hormistra Hanuše Seifferta ze dne 26. srpna 1557 poznáváme, že správa hor byla v dobách těch dosti chatrná. Neboť toho roku zvláštní komisse prohlížela hory a shledala, že všecky pokladny byly zadluženy a že dělníkům po 25 neděl mzda vyplácena nebyla. Komisse sesadila dva úředníky a zmocnila se 116 hřiven, které tu byly v zásobě, aby jimi a sehnanými 1000 zlatých nejnutnější potřeby kryla. Konečně zatknut také Hanuš Seiffert s dvěma přísežnýma a hormistrem učiněn Hanuš Merk.

Z roku 1560 známy jsou pouze dva dekrety, z nichž jeden nařizuje mincmistrovi v Praze, aby Příbramským za odvedené stříbro peníze bez zkrácení vyplácel, druhý výběrčímu desátků ukládá, aby všecky dosud nezaplacené desátky vybral a určitého dne s penězi a účty do Prahy se dostavil.

Již roku 1563 nebylo možno ve většině dolů na Březových Horách pro vody pracovati a již tenkráte pomýšlelo se se na to, vody z Podlesí tam, kde se s Ševčínskými vodami spojují, zachytiti a na Březové Hory odvésti. Proto také téhož roku započato se stavbou vodní štoly pod Vojtěšskou puchýrnou, ale už roku 1564 upuštěno od další stavby a roku 1591 pracovala na dole Matky Boží obyčejná míhadla. Důl tento, který během času pro dluhy osiřel, udělen byl 1. května 1563 novému těžařstvu, jemuž polovice dluhů a desátky na pět let odpuštěny byly.

V těch dobách počaly také práce na Vrančické hoře nad Žitovicemi v následujících dolech:

Všecky tyto doly patřily Urbanovi Nottrovi z Glouchova, měšťanu Starého města Pražského.

Roku 1569 vzal svůj počátek u Střebska důl, kterýž sluje “Dar boží”. Dle jedné listiny z c.k. gubernialního archivu v Praze osadil na Vrančické hoře u Milína, která pod Příbramský horní úřad patřila, Urban Notter štolu a hrabě Oettingen důl “Štěstí”. Dobývalo se tam stříbra a mědi, stříbro dováželo se do Pražské mincovny a stříbro s mědí do Kutné Hory.

Vrančické žíly v žule měly tědy zcela jistě stříbronosné leštěnce plavé, jako až dosud na haldách stopy leštěnce plavého se pozorují. Že by tam bylo bývalo olova dobýváno, o tom nikde zmínka se neděje, ačkoliv nalezeny byly kusy s 40 % olova. Ostatně nemělo celé tamnější dolování velké důležitosti, jelikož, jek ze starých knih poznáváme, Urbanovi Nottrovi dovoleno bylo, všecky Vrančické míry, jež měl, jedním neb druhým místem v ustavičném díle udržovati.

Roku 1578 postoupil Lukáš Notter většinu svých kuxů na Vrančické hoře, jakož i některé na Březových Horách beze vší náhrady Baltazaru Gregorovi z Osterburku, jen aby měl na polovici jich svobodné těžení.

Roku 1570 pracovalo se na Březových Horách jen na prvotném dole Dědově a Veselého rytířstva, roku 1571 také na dole Abrahamově. Než už roku 1572 zastaveny jsou všecky tyto práce, přestalo tedy koncem toho roku na Březových Horách všecko dolování. V témž čase dovoleno hornímu písaři Příbramskému Jeremiáši Görnerovi, aby těžil z hald, které už dávno ladem ležely.

Doba, kterou jsme dosud vylíčili, byla bez odporu nejskvělejší v starší historii hor Příbramských. Vyjímaje hory Bohutínské vytěžilo se, jak staré horní knihy vykazují, v době od 1553 - 1574 toto:

roku hřiven lotů kvint. denárů = kilogrammům
1753 2132 14 1 - 589,580
1554 1992 14 2 3 559,300
1555 1582 12 3 3 444,207
1556 1471 1 1 2 312,851
1557 789 11 3 1 221,635
1558 841 4 2 1 236,102
1559 600 3 - 2 168,440
1560 245 11 2 1 68,961
1561 204 7 3 3 57,891
1562 177 1 1 2 49,872
1563 55 5 - 1 15,524
1564 81 2 2 1 22,777
1565 23 13 - 3 6,686
1566 1 10 2 - 0,466
1567 13 8 2 - 3,797
1568 11 7 2 3 2,884
1569 108 3 3 - 30,375
1570 109 12 2 - 30,809
1571 29 7 3 3 8,278
1572 41 8 3 2 11,662
1573 20 7 3 - 5,749
1574 20 7 - - 5,736

Úhrn za 22 let 10 660 hřiven 12 lotů = 2992,082 kilo.

Připadá tedy na rok průměrně 484 hřiven 9 lotů čili 135,990 kilogrammů.

Rozumí se samo sebou, že úpadek hor Příbramských nemohl býti vládě lhostejným, a proto snažila se, jak mnohé listiny dokazují, aby dolování zase do proudu přivedla. V příčině té udělil císař Rudolf II. Příbrami dne 20. listopadu 1579 památné a rozsáhlé privilegium, které toto v překladě podáváme:

“My Rudolf druhý, z boží milosti zvolený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, v Německu, Uhrách, Čechách, Dalmacii, Chorvátsku atd. král, arcivévoda Rakouský, markrabí Moravský, vévoda Lucemburský a Slezský, markrabí Lužický ...uznáváme za sebe, své dědice a budoucí panovníky království Českého tímto veřejně. Jelikož obyvatelé města našeho Příbrami našich nejmilejších předků a pánů otců blažené paměti bývalých císařů Ferdinanda a Maxmiliána, jakož i nás skrze posty žádati dali, abychom, ani oni naše doly kolem města jejich ležící, podle možnosti své, jako jiná horní města vystavěti a je také věrně podporovati pomáhali a ano od starodávna město Příbram od hor vystavěno bylo a se zmohlo a ano již dříve v jisté míře od našeho nejmilejšího předka císaře Ferdinanda horním městem učiněno a svobodou nadáno bylo, Příbram v každém ohledu horním městem učinili a jako jiná horní města milostí obdařili tím spíše, ani právě k nám připadli, kdežto dříve pro držitele panství v takové míře státi se nemohlo, a jelikož poníženě k nám se vyjádřili, že ročně na opětné zřízení hor více věnovati chtí, než nám na činži, daních a varném odváděli, a hory v každém možném ohledu podporovati chtí, uvážili jsme milostivě tuto jejich poníženou prosbu a návrh a uradivše se, svolili jsme milostivě, aby hory zase otevřeny byly, a udělujeme jim a všem obyvatelům a horníkům, kteří nyní tam jsou neb budoucně se usadí a v horách pracují, následující zvláštní svobody a milosti. To činíme také vědomě a mocí tohoto listu ze své moci co král Český a sice tak, že toto naše město Příbram svobodným horním městem býti, že takovým považováno a jmenováno býti má a že této svobody ve všem schopno jest, avšak s výslovnou tou podmínkou, aby ne-li více, alespoň tolik, jako nám varného, činže a daně odváděti zavázáni byli, na hory nakládali a vžyd při obnovení rady našim nynějším pořádku chovali, dokud tu hory trvati budou. Jelikož také dobrou jejich vůli a chuť k pracím v horách poznáváme a skutečně nalézáme, že ze svého rádi dopláceti budou a hor se zase ujmou, chceme je pži té příležitosti některými milostmi a svobodami obmysliti, kdyby ale nabídnutí svému nedostáli (čehož Bůh milostivě nedopouštěj) zcela padnouti a přestati měly, má býti na naší a našich dědiců a následujích králů Českých vůli a libosti, tyto svobody zrušiti aneb změny v nich ustanoviti. A sice:”

“Předně: Mají obyvatelé a horníci Příbramští, jak daleko hranice jejich jdou a jak je od starodávna měli a jich užívali, s oběma mlýny při městě, všeho varného, činže, robot a všech dávek jakékoli jmena tou měrou zbaveni býti, že ročně podle nabídnutí svého, dle rady našeho nynějšího a budoucího nejvyššího mincmistra a nejvyššího hormistra v království Českém, tolik na znovuzřízení hor věnují, mnoho-li nynějšího času ročně činže a daní dávají, což v nynější době asi sedmdesáte kop míšeňských obnáší, a jestliže obyvatelé města a příslušní jeho horníci požehnáním Božím společným dílem svým tolik vyzískají, že přebytek z práce míti budou, aby polovice přebytku čili výtěžku připadla těm, kteří náklad vedli, a ta druhá polovice aby zase na radu našich jmenovaných nejvyšších úředníků horních na jiné doly věnována byla a s přebytkem z těchto zase tak naloženo, ale rozumí se, že vše v Příbrami a co k ní patří.”

“Kdyby ale jiní těžaři mimo tuto obec s nimi na jejich dolech podíl měli, aneb kdyby jeden nebo více obyvatelů přes přidělené sobě kuxy pro svou vlastní osobu z dobré vůle více kuxů přijali, ti mají všickni zároveň celý přebytek na takový kux připadající, bez zdráhání obdržeti a dostati.”

“Jestliže ale polovice jmenovaného přebytku není tak veliká, jakou oni dávati se zavázali, jakož z počátku praveno, mají zbytek ze svého doplniti, aby ročně tolik na hory naložili, na kolik se jim zavázali.”

“Poněvadž také ves Lazec od pradávna do jejich privilegia patřila, dovolujeme tímto také milostivě, aby i budoucně při nich zůstala a tohoto privilegia rovně jako město Příbram užívati směla a mohla, avšak bez zkrácení a škody dávek, které nám sem dosud platila. Co se mlýnů týče, které na obecných jejich pozemcích leží a nám dosud poplatny byly, mají tyto i budoucně poplatnými zůstati, jinak svobody horní v jiných artikulích jako horní město samo užívati, avšak tak, aby vedle horního města ve všem se zúčastňovali a podle majetku svého dolovaly.”

Za druhé: Dáváme jim tímto také milostivě svobodu, aby na svých pozemcích všeho druhu zvěř, vyjímaje zvěř divikou a černou, chytati a loviti a také ve vodách, pokud tyto na obecných pozemcích jejich tekou, loviti a všeho druhu zvěř pernatou chytati směli.”

“Vyhražujeme však sobě a svým potomkům jakožto král Český tímto milostivě hrad Příbramský se všemi povozy, pivovarem a se vším, co na pozemcích k dědičnému tomu panství při městě a pokud hranice města jsou, patřilo, dovolujeme ale tímto milostivě, kdybychom budoucně od hradu a všeho, co k němu patří dědičně, upustili a jej prodati chtěli, aby Příbramští první byli a předkupní právo měli, jestliže by tolik jako jiní dáti chtěli.”

“Za třetí: Aby také horníci práci své v horách vždy lépe se oddati a při ní vždy setrvati mohli, mají být zbaveni vší povinnosti vojenské, avšak při kvapném a všeobecném svolání lidu, na pomoc křesťanstva, kdyby někdo v našem království Českém loupil, pálil nebo jinak hubil, aneb kdyby horám podobná nehoda hrozila, mají vedle jiných našich poddaných nám povinni býti, na naše aneb místo nás na našeho nejvyššího mincmistra nařízení a provolání uposlechnouti a pomoci poskytnouti.”

“Za čtvrté: Mají se hory Příbramské, jako dosud bylo ve zvyku podle našeho řádu horního Jachimovského íditi, jak jej nyní opraviti a zlepšiti dáváme, a co by mimo řád tento spadalo, má se dle smlouvy horní se stavy v království Českém z roku sedmdesátého pátého uzavřené, srovnati a také každému tu- i cizozemskému těžaři volno býti podle jmenovaného řádu na celém panství Příbramském kutati a doly hledati, aniž by mu kdo v tom překážel.”

“Za páté: Každého roku má náš nejvyšší mincmistr radu obnoviti a od nové rady na místě nás slib povinnosti přijati, a kdyby nouze kázala a okolnosti toho žádaly, aby horní úřady uprázdněny aneb jinak změněny byly, má je náš nejvyšší mincmistr místo nás jinými schopnými a obratnými lidmi zase nahraditi a oni jemu jako nám svou úctu míti a poslušni býti.”

“Za šesté: Mají také napořád obyvatelé našeho města Příbrami a všickni horníci a tu- i cizozemští těžaři, kteří se na pozemcích Příbramských usadí a dolují, ve všem, co na majetku si přinášejí aneb přinesli, také budoucně míti právo děditi a vedle toho vydělávati podle řádného práva a zvyku jiných horních měst, jakož šíře ve smlouvě horní vyloženo jest, a mají také zcela svobodni býti a pokojně zůstávati a se zdržovati, aneb přicházeti a se stěhovati, beze všech překážek a obtíží, leč že by někdo získal jedno nebo více polí, luk aneb domů aneb chalup dědičných, které by dříve byly poplatny bývaly, v tom případě třeba říditi se také podle smlouvy horní a nemá v tom nikomu ku škodě nic učiněno býti.”

“Za sedmé: Mají také, jakož i na jiných horách ve zvyku jest, ti, kteří mimo zemi se provinili aneb něčeho se vůbec dopustili, a se u jmenovaných hor v Příbrami usadili, vyjímaje však vraždu, krádež a podobné zlé skutky (leč jest-li někdo v obraně je spáchal a vraždy dopustiti se musil), ti tady v bezpečnosti býti mají, pracovati a výživy hledati smějí, ale nemají takové pod právem stojící osoby k žádné službě horní užívány a brány býti.”

“Co ale v našem království Českém spácháno, z čeho kdo viněn aneb žalován byl, to má do řádného úřadu v témž městě u horního soudu souzeno a potrestáno býti.”

“Za osmé: Dovolujeme také milostivě, aby obyvatelé jmenovaného města Příbrami budoucně týdně dva trhy týdenní, jeden v úterý a druhý v sobotu a dále pak dva trhy výroční, první v den sv. Jana Křtitele a druhý na den sv. Linharta v těchto určitých dneh téhodne a roku odbývati směli, jakož i jinde v našem království Českém týdenní a výroční trhy v právu a zvyku jsou.”

“Za deváté: Mají také všickni obyvatelé a těžaři se všemi, kteří horám prospívají, v našich královstvích, knížectvích a zemích, také v městech, městysech a vsích na veřejných týdenních a výročních trzích, beze všeho cla a mýta a jiných obtíží, míti svobodu kupovati a přivážeti, rovněž také mají zizí těžařstva a horníci, kteří v jmenovaných horách pracují aneb jakkoli při nich zaměstnáni jsou, také této naší svobody a milosti jako domácí pokojně užívati. Aby od těch, kteří do hor dovážejí, žádné podloudnictví a žádná šizba se nestala, jest naše vůle a náš rozkaz, aby náš hormistr, přísežný a rada města Příbrami vždy pilný pozor měli a k tomu dohlíželi, aby váha a míra při prodeji a koupi vždy dodržena byla a aby zásoby podloudně dopravovány nebyly, kdyby ale někdo v kupování nebo prodávání postižen byl, užívaje míry a váhy falešné, aneb kdyby někdo dopaden byl, užívaje svobody celní, jako by tak k prospěchu hor činil, zatím jinam zavážel a prodával, tomu zboží odňato a on vedle toho podle provinění svého důrazně potrestán býti má.”

“Za desáté: Dáváme také horníkům, těžařům a obyvatelům úplnou svobodu, aby každého poctivého řemesla, jako piva vaření, porážení, čepování, chleba pečení, prodávání a kupování sobě hleděli a potravu a všecky potřeby ku prospěchu hor dováželi, donášeli a doháněli, jak chudí tak bohatí bez výminky.”

“Za jedenácté: Má také každý horník právo míti svůj majetek zase prodávati, zastavovati, odkazovati aneb zadávati, kam komu je libo, a se vším svým dědičným majetkem do hor svobodně přicházeti i z nich odcházeti, jakož to také ve smlouvě horní dopodrobna uvedeno je, aniž bychom mu my aneb někdo z našich potomků brániti a překážeti mohli.”

“Za dvanácté: Smějí také všecka nynější a budoucí těžařstva všech strusek a odpadků od vlastní rudy ku své potřebě a k svému prospěchu užívati a nemá jim v tom nikdo překážeti.”

“Za třinácté: Dovolujeme také, aby testy od pálení stříbra a malá zrnka, které váží méně než půl lotu, do obce se přiváděla a ku prospěchu obce a k vydržování služeb božích a podpoře chudých lidí, vše s vědomím a po radě našeho nejvyššího mincmistra, avšak s takovými testy a zrnky aby řádně a ne podezřelým a zištným způsobem se nakládalo a také beze škody pro těžařstva, jako se dosud dělo.”

“Za čtrnácté: Co se ale dědičných kuxův týče, poněvadž v zeměpanském právu jsou a jako majetek vrchním pánům patří a přísluší, ponecháváme si je tímto se všemi z nich vyplývajícími užitky zcela svobodně k vlastnímu užívání.”

“Za patnácté: Mají všecky horní knihy a čtvrtletní účty písařů dolních a všecko, co v úřadování psáti aneb mluviti potřeba káže, budoucně jako až dosud v německé řeči a jazyce psáno a vyjednáváno býti.”

“Za šestnácté: Došla nám také věrohodná zpráva, že v městě Příbrami někteří ze šlechty se usadili a že by svobody vaření piva a jiných našich svobod rádi schopni byli a jich užívali, jestliže tedy tito v místě tom pokojně bydlící a neb budoucně přistěhovati se chystají ze šlechty nám a zemskému přísežnému povinnou přísahou se zavážou a také na místě tom pokojně a slušně chovati se budou a společně s občanstvem a městem podle výnosu majetku svého se súčastní a všecko ostatní konati budou jako občané a obyvatelé sami, vyjímaje občanské právo a hlas v radě, což jim tímto milostivě odnímáme: mají oni jako jiní obyvatelé a horníci těchto našich svobod ve všech punktech a artikulích právem požívati. Jelikož ale jednoho neb druhého ze šlechty k horním a jiným službám v městě potřebujeme, mají se oni také k tomu rádi dáti upotřebovati, kdyby ale proti tomu někdo se postavil a tak učiniti nechtěl, ten musí svůj dům a dvůr prodati a jinou schopnou osobou se nahraditi.”

“Za sedmnácté: Jelikož od starodávna a ještě nyní veřejná silnice z Prahy na Dibno a za městem Příbramí do Milína šla, dovolujeme tímto a chceme, aby od nynějška veřejná silnice až do vsi Dubna šla a stará cesta po levé ruce zůstala a po pravé k Příbrami se vedla a odtud zase na starou cestu se jezdilo, když ale budoucně z Milína zase do Prahy se pojede, má stará cesta u Brodů při pravé ruce zůstati a při levé zrovna k Příbrami se přidělati a u vsi Dubna zase ku staré cestě přijíti. poněvadž takový rozdíl velmi nepatrný jest a hornímu městu mnoho prospěje, a také tato nová cesta lepší býti má než stará, chceme, aby proti nařízení tomu se nejednalo na ochranu horního města.”

“Za osmnácté: Dovolujeme také častěji jmenovanému městu Příbrami, aby každý usedlý obyvatel a horník cizí vína a piva na skladě míti a zde, ale ne na úkor našemu právu výčepnému, čepovati směl a sice tak, že mu vždy napřed od rady stanoveno bude, jak draho takové víno neb pivo prodávati smí, aby obyvatelé a horníci přepláceti nemusili, nýbrž vše řádně jako v jiných městech se dělo.”

“Za devatenácté: Jelikož jsme my, jakož nahoře oznámeno, všeho cla a mýta z dovozu a dohánění všeho druhu potravin a jiných potřeb k obecnému prospěchu města a hor se zřekli, což zvláště řezníkům místa toho prospěšno bude, mají tito řezníci zase hory lojem za za stejný peníz s dostatek zásobovati a jeden kámen čistého loje ne dráž těžařům prodávati než za pětatřicet bílých grošů, žádný lůj jinam než na hory prodávati, leda by hormistr a přísežní oznámili, že u hor dostatek loje se nachází, kdyby jeden nebo druhý proti tomuto našemu zákazu jednal, tomu má se lůj vzíti a do nemocnice odvésti a on nad to ještě potrestán býti.”

“Za dvacáté: Chceme, aby všecko stříbro do naší královské mincovny do Prahy až do dalšího nařízení se odvádělo a tu má od našeho nynějšího a budoucího mincmistra vždy jedna čistá hřivna Pražské váhy po odečtení příslušného nám desátku, jakož nyní ve zvyku jest, za osm kop míšeňských, devatenáct bílých grošů a pět denárů podle naší milostivé vůle, aneb podle smlouvy s našimi stavy království Českého zaplacena býti. Jestliže však by měď cezením aneb na jiné cestě tak chudou učinili, že by žádného stříbra více neobsahovala aneb výloh na cezení více nenahradila, ať tuto buď v zemi nebo v cizině, kde by věděli, že nejdráže prodají, rozvážejí, avšak po zaplacení hraničného cla. Kdybychom ale my sami mědi potřebovali, mají býti zavázáni nám tuto přenechati za cenu tutéž jako jiným, z té mědi ale, kterou kotlářům a jiným kupcům přenechávají za peníze, mají nám podle smlouvy horní desátky odváděti a vypláceti, takovou ale měď černou, která stříbro v sobě obsahuje, chceme od těžařů Příbramských za ten peníz kupovati, jaký obsahuje horní smlouva z roku sedmdesátého pátého, totiž: jeden centýř čisté mědi Pražské váhy za sedm kop míšeňských a co zbude po odečtění dvou lotů stříbra na centýř černé mědi a po odražení příslušných desátků, za to chceme dvanáct bílých grošů za každý lot stříbra dáti a platiti. Kteří těžaři ale své rudy k dovolenému našemu prodeji rud do Příbrami dávati budou, od těch se má stříbro podle malé průby, jako zvláště v krátkém čase oznámiti dáme, bráti a jim platiti. Co se ale týče mědi v rudách, ta má nám při zaplacení stříbra beze vší náhrady a všeho platu připadnouti. Tím má tedy kupování rudy stanoveno býti.”

“Za jedenadvacáté: Dovolujeme také, kdyby obyvatelé jmenovaného města při horách tak zbohatli a tolik získali, že by kolem jmenovaného města hradby, příkopy a brány, pokud jich proti útoku a na obranu počestnosti své a vrchnosti třeba, vystavěti chtěli, aby tak ale na své útraty a svůj náklad, učiniti směli.”

“Za dvaadvacáté: Kdyby na horách právě jmenovaných v záležitostech horních spor aneb zmatek povstal, mají tyto nejprvé od hormistra a přísežné se vznésti, kteří pak všecku možnou píli na to věnují, aby spor v dobrotě se urovnal, kdyby ale přes jejich namáhání vyjednání v dobrotě se nestalo, mají oni s oběma stranama v trojím stání právně jednati a pak podle našeho horního zřízení rozsudek vynésti.”

“Kdyby pak jedna nebo druhá strana a rozsudek horního úřadu si naříkala, ta ať po předběžném složení kaucí podle horního zřízení se odvolá k našemu nejvyššímu mincmistrovi a nejvyššímu hormistru v království Českém a sice v čase příslušném. Co však se udá mezi horníky ve věcech občanských a hrdelních, které hor se netýkají, to má se vyjednávati a vyšetřovati před radou města Příbrami.”

“A nařizujeme pak svým nynějším a budoucím komořím, nejvyšším mincmistrům a nejvyšším hormistrům v jmenovaném království Českém, také svému správci a všem horním úředníkům v Příbrami mocí své vůle, aby jmenovaných obyvatel, horníkův a těžařstev v této naší svobodě a milosti mocně bránili a chránili, nijak jich neobtěžovali, aniž dovolovali, aby kdo jiný tak činil. A tím stává se naše milostivá vůle. Na důkaz toho tento náš list a zavěšená pečeť.”

“Dáno v našem královském hradě Pražském dvacátého dne měsíce listopadu sedmdesátého devátého, našeho panování v Římské říši pátého, v Uhrách osmého a v Čechách také pátého.”

Rudolf Ad mandatum Domini Electi Imperatoria proprium:

Michael Spanovský z Lisové Humprecht Černín z Chudenic

Pavel z Lidnavy

---------