PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

DOBA TŘETÍ

Od založení Vojtěšské šachty na Březových Horách roku 1779 až do roku 1875, kde došla hloubky 1000 metrů

Roku 1779 založena jest nová kolmá šachta mezi žílou Vojtěšskou a Matky Boží a nazvána šachtou Vojtěšskou.

Při shromáždění těžařů dne 12. května 1779, jemuž předsedal zatímní vrchní mincmistr a hormistr Kašpar svob. pán Ledebur, u přítomnosti Bohumíra z Dešan a Karla Antonína Rösslera, c.k. horních radů, navrženo jest, aby buď na ploché Janské šachtě postaven byl nový stroj a premsa, poněvadž stará premsa chatrna už byla, aneb aby hloubena byla nová šachta. Takovým způsobem mělo docíleno býti rychlejší a výhodnější těžení a vyvážení rud. Hormistr Alis přimlouval se za poslední návrh a také c.k. dvorní komora přidala se k němu a dovolila zároveň, aby zvýšena byla hráz Vokačovského rybníka. Vynesení, kterým c.k. dvorní komora vrchnímu českému mincmistrovi a hormistrovi rozhodnutí své oznamuje, zní následovně:

“Uváživše okolnosti uvedené v protokolle těžařské hormady, uznali jsme za dobré naříditi vzhledem k vyvážení, aby, ačkoli návrh kommisse na zařízení nového stroje a premsy některé platné důvody na své straně má, předce hned počátkem budoucího měsíce počato bylo dle návrhu hormistra Alise na vyhloubení nové kolmé šachty, kterýžto návrh i od kommisse samé ve hlavních kusech prospěšným a dobrým shledán jest. Má pak se stavbou tím spíše počato býti a při ní neustále 16 lidí vždy po 6 hodin zaměstnáno býti, poněvadž jmenovaná ohledací kommisse sama nepochybuje o nutnosti, aby vzhledem k nadějím, jež hory vzbuzují, šachta ona zřízena byla. Není tedy radno, ani aby se stavbou pro doly tak důležitou se otálelo, ani aby se zřízení nového stroje na ploché Janské šachtě, kterážto právě jako plochá pro větší vyvážení se nehodí, vydáno bylo oněch 19.044 zl. Ostatně mohly by i jiné obavy při drahé této stavbě uvedeny býti. Než poněvadž při rozumné správě stroj na Janské šachtě, která teprv nedávno s velikým nákladem až na den proražena jest, dostačí, aby vyvážel až do ukončení nové šachty to, co se v hloubi Janské šachty a také na 5. patře na straně polední nynější, ano dle potřeby i zvýšený počet dělníků vytěží, bude nejhlavnější péčí kr. úředníků, dobýti co nejvíce rud, aby z výtěžku pokud možná zaplaceny býti mohly všecky výlohy, jež spojené jsou se stavbou nové šachty a jež by i jinak při horách vzniknouti mohly, má tedy i vysoké aerarium, zvláště ale těžařstvo zbaveno býti dalších příplatků.”

“Vzhledem ke stavbě rybníků a struh, schvalujeme, že dobře a pevně nasypána jest hráz starého rybníka. V příčině zřízení nové hráze u Vokačovského rybníka schvalujeme sice, aby kvůli docílení pevných základů šetřeno bylo s největší opatrností a aby povolán byl k prohlídnutí základů pomocník Budějovického vrchního porybného, poněvadž ten, jehož kr. horní úřad k nasypání hrází užíval, z dobrých příčin té věci neschopným a neznalým shledán jest, poněvadž ale brzké zřízení rybníka toho těsně souvisí s provedením jmenovaného návrhu a už také proto nutno jest, aby za příčinou většího výtěžku rozmnoženy byly puchýrny, které by pořád dostatek vody měly a stále pracovat mohly, jest třeba, aby ono ohledání základů, jež dle návrhu státi se má až budoucího léta, a vyšetření, je-li potřeba na novo a hlouběji šurfovati, už letos provedeno, jakož i všecko ostatní potřebné připraveno bylo, aby budoucího léta při první pohodě se stavbou samou započato býti mohlo. Což tedy zcela jistě státi se má.”

Dne 11. října 1779 počalo pracovati 16 kovkopů a 3 hašplíři na odvodnění staré jedné kotliny mezi žílou Vojtěšskou a Matky Boží a by práce urychlena byla, přidáno k nim ještě 6 kovkopů na přistálé šichty. Ku konci čtvrtletí odstraněny jsou vody na 11 sáhů, než dosud nepodařilo se vniknouti až na dno. Nová šachta měla 13 stop délky a 5 stop šířky, byla ale později rozšířena a vyroubena. Založením šachty té a jinými ještě opravami, jež řídil nový vrchní správec Antonín Alis, počíná pro hory Příbramské nová šťastnější doba.

V květnu roku 1780 učiněn jest začátek s odvodňováním štoly na Řimbabě. Těhož roku objeven jest před ortem odžilek 4 palce silný. Na slemenních štrosích žíly Matky Boží ukázaly se rudy bohatší na stříbro, jež ale na počátku ani lezec, ani prejtýři poznati nemohli. Při zkoušení odrážek shledáno, že mají 7 až 11 lotů stříbra, při prodeji ukázaly čisté rudy 8 lotů, kroupy z odrážek ale jen 4 loty, 1 kventlík stříbra, a zdá se tedy, že křemeny s vtroušeným krušcem stříbrným dostaly se do odpěrek. Postaráno se tedy o to, aby oddělovýny byly vždy od sebe nejen leštěnec olověný, nýbrž i křemeny s vtroušeným krušcem stříbrným anebo živce a aby prubíř káždého těhodne rudy zkoušel. Na 5. patře došlo se druhým překopem ležatým na žílu Vojtěšskou a sice na rudy čisté a rudy k puchování, mocné až 18 palců, které i 8 lotů stříbra měly.

Nová šachta hloubena byla velmi rychle. Stará kotlina přibrána jest v prvém čtvrtletí 1780 až do hloubky 16 láter 2 stop, patřena roubením a zřízena nad ní budova. Na 6. látře počínajíc shora započato se stavbou štoly, která měla u premsy svůj počátek a jíž vody odtékati měly.

V 18. látře přišlo se na starý chodník, jehož vody do šachty spadaly, a pročež po žlabech k starému dílu na žíle Matky Boží svedeny býti musily. Od 20. března počínajíc, vyváželo se jalové kamení rumpálem, jenž tu zatímně postaven jest. Ku konci 2. čtvrtletí byla šachta již 24 látra 3 1/2 stopy hluboká.

Jinak nalézaly se hory v poměrech velmi smutných. Na Janské žíle nemohlo se roku 1780 pro přílišné sucho dolovati, 7. patro se vytopilo, poněvadž stroje neměly potřebné vody a aby stroj alespoň trochu pracovati mohl, musila se často huť zastavovati. Aby horníci vyplaceni býti mohli, musila c.k. dvorní komora vyplatiti summu 3000 zl.

Veliké peníze dávaly se za provazy, jež dodávaly se tenkráte z Budějovic. Provaz konopní 200 sáhů dlouhý, jenž vážil 11 centů, stál 464 zl.

Dříví do dolův bralo se z lesíka na Březových Horách a sice krokvové po 35 kr., slabší po 18 kr.

Za takových poměrů nebylo lze provésti návrhy hormistrovy, aby přeložen byl stroj při Janské šachtě a aby zřízena byla u nové šachty puchýrna s prádlem. Výlohy na stavbu ty vypočteny byly na 5040 zl a nebyly povoleny. Místo toho vyzvána jest horní správa, aby hojněji těžila na žíle Matky Boží a Vojtěšské, kde se krásné rudy ukázaly, aby tak získala prostředků, jimiž by potřebné výlohy sama krýti mohla a nebyla nucena jiné důchody stále obtěžovati.

Zároveň nařídila c.k. dvorní komora, aby se na některých stranách zaváděly úspory. Tak připomínala, že jednotliví kovkopové mají západně veliké platy (10 zl. 37 kr. až 11 zl. 24 kr. měsíčně), že dostává zednický tovaryš při Vokačovském rybníce 27 kr. denně, “což mnoho jest, poněvadž v Jachimově, kde větší drahota panuje, takový tovaryš za 21 kr. od 5 hodin ráno do 6 hodin večer a v krátkých dnech za 18 kr. pracovati musí.” Budějovický porybný Maxa dostal za to, že zde základy Vokačovského rybníka po 3 dni prohlížel, jen 10 zl., počítaje v to i náhradu za cestu, která sem i tam šest dní trvala, Kašpar Blažek, jenž hráz nasypával, 1 zl. 30 kr.

Dále nařízeno jest horní správě, aby upravila úkoly a určovala sama denní a týdenný platy obyčejných dělníků v horách. Platy měly jen o sv. Jiří a Havle zvyšovány býti. Zároveň položeno též správě na mysl, aby pamatovala vždy na ztrátu, s jakou se v horách pracuje, a o to hlavně pečovala, “aby chudý horník za lacinou cenu potravu sobě koupiti mohl.”

Hormistru Alisovi dostalo se na zvláštní horlivost, jakou při stavbě rybníka u Vysoké peci na jevo dal, jakož i na mnohé úspory, jichž při stavbě té docílil, odměnou 6 císařských dukátů, zároveň ustanoveno, aby dostával ročně 6 sáhů dříví, jímž by sobě zvláštní kancelář vytápěl.

Vedle toho napomínal vrchní mincovní a horní úřad neustále, aby se u puchýren a huti prospěšné opravy zaváděly. Mnohé z listin sem hledících obsahují podrobné instrukce, ku příkl.: “Při každých dobře zařízených horách bývají rudy, určené k puchování, rozdělovány a ty, které lepší jsou, puchují se na suché cestě, poněvadž by ztráta byla tím větší, kdyby takové rudy, z nichž v kratší době a s menšími výlohami kovu dobýti se dá, cestou mokrou puchovány byly. Jest tedy na správě, aby celou manipulaci při puchýrnách opravila. K tomu valně přispěje, bude-li bedlivě prohlížeti moučku, která ze složení přichází, i odtékající vodu, zvláště ale bude-li pilně dohlíženo na puchýře, aby v nočních šichtách z pohodlí složení příliš nepřeplňovali aneb dokonce málo vody pouštěli, čímž moučka buď příliš křehkou neb příliš jemnou se stává. Do struh, jimiž bláto odchází, ať se pouští čistá voda na pokus, nedal-li by se leštěnec zpuchovaný a v jemném prášku po vodě plovoucí zachytiti a zachovati.”

“Tím, že tavení děje se způsobem roku 1775 schváleným, nepodařilo se mnohé nedostatky odstraniti. Poněvadž způsob ten, jenž ustanoven jest dle odvedených prob, od vysoké komory schválen jest v ten smysl, aby se ho v nedostatku nějakého lepšího užívalo, jest na horní správě, aby zavedená manipulace zlepšena byla. Toho jest tím více třeba, poněvadž, jak zpráva o tavení ukazuje, ze 214 centýřů 61 libry rudy, v níž obsaženo jest 221 hřivna 9 lotů čistého stříbra, po hnání vytěžilo se:

páleného stříbra 188 hřiven 7 lotů 2 kventlíky

klejtu 2 0 hřiven 5 lotů 3 kventlíky

dohromady 208 hřiven 13 lotů 1 kventlík

z čehož viděti, že ztráta při hnání obnáší 12 hřiven, 13 lotů, 1 kventlík, 1 dr., ačkoliv dříví, otypek a uhlí nebylo šetřeno a jedno hnání 11 zl. 30 kr. stálo. A jakož horní správa sama uznává, že tamnější hnání nemá žádoucích výsledků, a proto také pokusy, jež jsou výsledky společného přemýšlení, sem zaslala, a sice jednu průbu s dvěma díly neluhovaného popele, 1/3 pražené hlíny a 5 díly nyní užívaného popele na malém testu učinila, tak odporučují se následující další pokusy, jež se zakládají na zkouškách na mnohých místech podniknutých:

“1. 4 díly čerstvého popele smíchají se s čistým pískem vatým tak, aby se celek dal v ruce dobře hnísti. Osvědčí-li se způsob ten v malém, budiž při provádění jeho ve velkém hleděno k tomu, aby, když dno peci nábojkou se pěchuje, vysypáno bylo na nábojku 2 aneb 3 tričky vypodsívaného popele z uhlí, pak soudek uhlí na drobno roztlučeného a pak teprvé ať začíná vytápění.”

“2. Upravena budiž hnací pec popelem mydlářským a nehašeným vápnem a sice 7 díly popele a 7/8 vápna, obojé musí se dříve propodsívati a pak jako ostatní rozdělati.”

“3. Takového mydlářského popele lze také o sobě užíti, musé ale dříve propodsíván a pak čistě navlhčen a upraven býti. Není-li mydlářský popel po ruce, lze užíti každého jiného popele, ať už je z tvrdého aneb z měkkého dříví, zvláště ale bude dobře, smíchá-li se poněkud s nehašeným vápnem. Při hnání pak dobře působí, přidá-li se hrst čistého rýžovního železa, neboť tím se stane, že bude leskot stříbra čistější a říznější. Ostatně dlužno k tomu hleděti, aby už hned při pražení a tavení odstraněny byly všecky vady, tím zajisté se stane, že bude olovo čistější a že stříbro lépe se sežene.”

Jak dalece všímali si v Příbrami pokynutí těchto, jež z nejpelšího úmyslu pocházela, ze zpráv horních viděti není.

V 2. čtvrtletí roku 1780 byly kuxy rozděleny takto:

• C.k. erár 84 kuxy
• Obec Příbram 4 kuxy
• Právovárečné měšťanstvo 2 kuxy
• Březové Hory 1/4 kuxu
• Osadníci Lazečtí 8/64 kuxu
• Vídeňští těžaři 10 kuxů
• Úhrnem 100 3/8 kuxů

ve 3. čtvrtletí ubylo Vídeňským těžařům 8 1/64 kuků, jež převzal erar.

Roku 1782 dospěla nová šachta k 5. patru. Na žíle Matky Boží a Vojtěšské nadražena jest mocná ruda, načež dovoleno jest, aby vystavěna byla při nové šachtě navržená už dříve puchýrna a prádlo, a aby přeložen byl stroj na Janské žíle.

Vynesením vrchního mincovního a horního úřadu ze dne 11. března 1782 zastavena jest podpora, kterou dostával městský chudobinec od huti pod jmenem trestních peněz a udáno při tom za důvod, že chudí, staří aneb zmrzačení horníci nedostávají provisi svou z chudobince, nýbrž z bratrské pokladny.

V 2. čtvrtletí roku 1782 spuštěna jest poprvé u nové šachty premsa a užito při tom lyčáku, který zhotoven byl v Budějovicích. Byl 250 sáhů dlouhý, vážil 20 centů, 27 liber a stál 891 zl. 52 4/4 kr. Lyčáky se neosvědčily, poněvadž se tuze silně navíjely a v nejpříznivějším případě jen 3 měsíce vydržely.

V září roku 1782 vytopily se doly pro nedostatek vody hnací, v nové šachtě dosahovala voda až na 10 stop pod slemeno 5. patra. Při té příležitosti položeny jsou hlavní roury od rybníka u Vysoké peci a učiněny i jiné opravy, při Vokačovském rybníce opravena jest hráz a rozšířeny strouhy.

Na to se podařilo odvodniti doly, ale sotva se tak stalo, vyrazila dne 25. listopadu 1782 ku konci denní šichty voda bezpochyby ze stařin do šachty s takovou prudkostí, že za půl hodiny naplnila důl až na 3 sáhy nad 4. patro. Z lidí, kteří právě na 5. patře pracovali, přišlo 8 kovkopů a 2 vozáci o život.

Na dno vytopeného 5. patra došlo se teprvé roku 1783 a tu nalezeny také mrtvoly dvou kovkopů, které pak pochovány byly.

Koncem roku 1782 jmenován jest zasloužilý hormistr Jan Antonín Alis vrchním správcem a v květnu 1783 zakoupen jest z bratrské pokladny pro horníky prapor.

V té době vypsal horní úřad na každý kux neobyčejně veliký příplatek 150 zl., jak se zdá k vůli tomu, aby mohl na nové šachtě s větším úsilím pracovati. Avšak c.k. dvorní komora kárala ustanovění toto přísně následujícími slovy: “Hornímu úřadu jest dobývati rázně těch poplatků, jež dosud zaplaceny nebyly, nikoliv ukládati nové a přehnané, neboť 150 zl. na kux obnáší při 100 3/8 kuxů 15.056 zl. 15 kr., což jest na 1 řtvrtletí summa přehnaná. Královský vrchní horní úřad docílí vypisováním menších poplatků potřebných peněz tím spíše, poněvadž erar hotov jest, až vyčerpána bude záloha 773 zl. 3 1/2 kr., bude-li nevyhnutelná tato potřeba a nebudou-li hory tolik, kolik potřebují, vynášeti, potřebných peněz z podílů Její Milosti poskytnouti.” Mimo to podotknuto také: “že nebudou-li hory s to brzy samy se vydržovati, ano nebudou-li užitku přinášeti, c.k. dvorní komora nebude míti příčiny, proč by v Příbrami měla vrchního správce a že bude přinucena místo to zrušiti.”

Aby možno bylo Janskou šachtu odvodniti, pracováno také na vyklízení štoly Josefa a Marie a roku 1783 odstraněny skutečně v Janské šachtě vody až na dno.

Při dole konaly se hlavně předběžné práce a otevíralose, pročež rud v menší míře se dobývalo.

Tak pracovalo se v květnu 1783 v dědičné štole na ležatém chodníku žíly Matky Boží na půlnočním ortě Josefském, v jednom komíně a jednom štrose, který měl rudy 1 palec mocné, na Vojtěšské šachtě vylamovali na 5. patře náraziště, a na Vojtěšské žíle dělali šibík pod 5. patro, pak podpatro z tohoto šibíku a ještě jiný šibík, na žíle Matky Boží pracovalo se na půlnočním ortě a na jednom šibíku a na Janské žíle komínovali nad 5. patrem. Patro 6. na Vojtěšské žíle založeno jest 12 sáhů pod 5. patrem a zároveň učiněn návrh, aby šachta ta hloubena byla dále, poněvadž do hloubky rudě na bohatosti přibývalo.

Když roku 1784 hornímu úřadu sdělen byl císařský patent, jimž se nařizovalo, aby horníkům prodáván byl tabák za cenu levnější, podal horní úřad c.k. vrchnímu mincovnímu úřadu tuto zprávu: “Šňupání tabáku nelze považovati u horníka za luxus, nýbrž za nutnost pro odporný zápach v horách, kouření však nelze dovoliti.”

Roku 1784 zrušen jest vrchní mincovní a horní úřad český a práce jeho přiděleny jsou s přslušným úřednictvem c.k. českému zemskému guberniu, účty horní zasílaly se c.k. guberniální úštovně pro záležitosti hornické.

Pro nedostatek peněz přestalo se roku 1784 pracovati na štole na Řimbabě, ačkoliv hlavní doly na Březových Horách, na žíle Matky Boží, Janské a Vojtěšské dosti značného čistého výtěžku by byly poskytovaly, kdyby časté vody práce ve hloubi nebyly přerušovaly.

Aby se tomu odpomohlo, navrženo jest opět, aby se pokračovalo v odvodňování štoly Josefa a Marie, čímž by se voda ze stařin na Vojtěšské žíle stáhla. K tomu žádáno také, aby na Vojtěšské šachtě postaveno bylo druhé vodní kolo.

V té době učiněn pokus rozpouštěti rudy z erarních dolů ve Stříbře v korutanských plamenných pecech, než způsob ten ukázal se příliš drahým. Rovněž nezdařil se pokus užívati ku pražení rud blejnových dříví s kamenným uhlím.

Horní rada Rössler oznámil, že jest vše připraveno k tomu, aby podsednouti se mohly stařiny na žíle Vojtěšské a Mučednické. Vedle toho pravil Rössler, že ukáže-li se budoucně i přes to, že hory mají nyní dva rybníky, nedostatek vody, jenž se neobyčejnému suchu přičítal, třeba bude nad rybníkem u Vysoké peci a nad struhou, jíž voda do rybníka Vokačovského vtéká, zříditi nový třetí rybník, nemají-li se doly každého roku vytopiti a nemají-li stroje neb huť zaháleti, aneb bylo by prý záhodno, aby huť, která při množství rud, jež se nyní objevují a od nich očekávati se dá, že valně se rozmnoží, ustavičně pracovati musí a tím vody strojům odnímá, přeložena byla ku stálé vodě a sice na ono místo, kde nyní Dvoříkův mlým stojí a kde Obecnické vody se scházejí. Tím by všecka nynější voda zůstala pro stroje.

Mimo to chtěla se horní správa dostati štolou na Řimbabě k žilám v pohoří Tisovském a zároveň vysušiti staré doly na Tisové, než shledala hned roku 1786, že by tohoto úmyslu svého vůbec ani neprovedla aneb velikých peněz k tomu potřebovala, nebyla by totiž štola na Řimbabě podsedla starou štolu pod Tisovou ve větší hloubce než v 5 látrech a mimo to bylo známo, že staří už pracovali pode dnem štoly a že by na odvodňování starých dolů potřeba bylo strojů, kteréž by byly hlavním strojům potřebnou vodu odnímaly.

Za to zdály se Mučednická, panny Marie pomocnice a Volfgangova větších nadějí poskytovati, jelikož upravení jejich nebylo by takového nákladu vyžadovalo, také západní strana Březových Hor a “Černé jámy” lákaly k sobě, kdež tím spíše pracovati se mohlo, poněvadž sváděti se sem dala snadno voda odcházející od strojů na hlavních dolech. Proto také nechány jsou práce ve štole na Řimbabě a odvodňování dolů na Tisové stranou a sneseno se na tom, aby stará Dušnická štola, která se táhla směrem k Černým jámám, opět upravena byla.

Na Janské a Křížové žíle těžilo se v míře už dosti rozsáhlé. Orty a štrosy dávaly čistou rudu 2 až 4 palce mocnou a 2 až 3 palce mocnou rudu k puchování. Poněvadž mělo se za to, že ruda dodrží, hnán jest polední ort na 7. patře až k mnohoslibné žíle Prokopské. Pro práce tak rozsáhlé nestačila ovšem dosavádní ležatá šachta a bylo nutno založiti na svahu mezi šachtami Janskou a Annenskou, z nichž tato na dědičné štole se nacházela, novou šachtu kolmou.

Prádlo při šachtě Vojtěšské přispělo valně ku zdaru celé šachty, rozmnožovalo dobývání rud a usnadňovalo puchování na mokré cestě. I nařízeno jest, aby horní správa postavila jeětě jedno prádlo, než nedošlok tomu pro nedostatek vody.

Čím více přicházelo se na 6. a 7. patře říly Vojtěšské do pole na polední stranu, tím více množily se vody, jež přicházely ze stařin a konečně takové síly dosáhly, že zastaveno jest všecko vyvážení rud a jalové skály, a zdvíhána samá voda. Aby zlu tomu poněkud odpomoženo bylo, hnán jest opatrně ort 5. patra dále, až se podařilo vody po dně 5. patra odvésti.

Pro nedostatek vody stály také často mlýny, a nouze o mouku a chléb bývala často veliká. Z té příčiny zastavována bývala vždy v noci puchýrna číslo 2., aby si horníci v mlýně pod hrází semlíti mohli.

Poněvadž zásoby rudy ustavičně rostly, pomýšleno konečně přece na návrh Rösslerův, aby zřízena byla nová huť, a sice tím spíše, poněvadž se dalo předvídati, že bude jí lze zaplatiti stříbrem z rud už vydobytých. Nová huť měla státi tam, kde už dříve stará stávala. Místo to postoupeno bylo roku 1702 obci Příbramské na železné hamry s tou podmínkou aby strouhy, rybníky a jezy v dobrém stavu udržovala, ale obec přestala roku 1760 v hamrech pracovati a prodala rybníky a strouhy mlynáři Fr. Dvořákovi, který tam mlýn vystavěl. Proto oznámil horní úřad roku 1785 městské radě, že místa toho pro novou huť potřebuje a nařídil, aby rada rybníky a strouhy ihned vydala.

Roku 1785 došlo se při upravování štoly Josefa a Marie na jednu šachtici a dále na šibík. Aby štola dále k žíle Vojtěšské a Matky Boží hnána býti mohla, musil se jmenovaný šibík překlenouti.

Na 7. patře, tam, kde Janské žíla s Vácslavskou se schází, objevily se 1řlotové rudy, vůbec stávaly se doly v hloubce pořád a pořád vydatnějšími a bohatšími.

Od 1. května 1785 až do 30. dubna 1786 odevzdáno jest u huti 5627 centů, 10 liber rudy, která měla 1726 hřiven, 7 lotů, 2 kventlíky stříbra a 1447 centů, 18 liber olova v ceně 29.613 zl., výlohy obnášely 28.119 zl., počítaje do toho 2961 zl. desátků, tak že docíleno jest čistého výtěžku 1494 zl. - Bratrská pokladna měla koncem dubna 1786 2017 zl., na něž, ať už se nacházely v pokladně aneb rozpůjčeny byly soukromým osobám dle výslovného nařízení, jež několikráte obnoveno bylo, ručila horní správa.

Úředníky při horní správě byli tenkráte: Jan Antonín Alis vrchním správcem, Antonín Horšovský hutmistrem, Josef Miessler správcem a Zeileisen aktuarem.

Vrchní správec dohlížel zároveň na hory v Jílovém, Kníně, v Kašperských Horách a u Dobré Vody. Mimo to byli při horách praktikanti, již brzy sem, brzy tam přidělováni bývali a týdně 2 zl. 30 kr. za svou práci dostávali.

Lezci byli při horách jen dva, kteří dohlíželi zároveň na puchýrny a prádla. Dostávali nejvyšší týdenní mzdu a podle příčinlivosti vždy v každém čtvrtletí zvláštní odměny, jež horní správa navrhovala.

Nová huť počala se tavěti dne 10. dobna 1786 a sice nejprvé nová pražna. -

Poněvadž se v Jachimově při strojích písty v botách lépe osvědčovaly než v Příbrami písty kotoučové z kůže mroží, objednán jest na zkoušku jeden píst z Jachimova. V dubnu roku 1787 podal vrchní správec zprávu o založení nové kolmé šachty na Janské žíle a o upravení Dušnické štoly. Janská šachta dospěla už až k 9. patru a měla 120 sáhů ležaté hloubky.

V září roku 1787 nedostávalo se zase vody pro stroje, na Vojtěšské šachtě vystoupily vody do výšky 14 sáhů a vytopily ji až k 7. patru. Následkem toho nepracovala také hořejší huť. Nehody ty opakovaly se pak zase v létě roku 1788 a v březnu roku 1789.

Na šáru Janské žíly s Annenskou ukázal se na 9. patře leštěnec 7 až 8 palců mocný s krušcem stříbrným a samorostlým stříbrem, jakož vůbec čisté stříbro v hořejších patrech obyčejně na takových šárech se ukazovalo. V ležaté a tažné hlavní šachtě Janské dobývalo se leštěncových rud 3 až 4 palců mocných a na 7., 8. a 9. patře Janské žíly přišlo se na čistou rudu mocnou 2 až 8 palců. Také žíla Matky Boží a Vojtěšská dávaly čistou rudu a mocné rudy k puchování.

V té době zamutoval Dobříšský správec na šibeničné hoře na železnou rudu, nechal toho však brzy, poněvadž ruda byla špatná.

Guberniálním vynesením ze dne 7. února 1788 nařízeno jest, aby z oněch 25 zl. 57 Ľ kr., které připadaly na dva dobročinné kuxy, poděleny byly stejným dílem Příbramský farní kostel, škola pro hornické děti na Březových Horách a Příbramský chudobinec.

Roku 1789 uděleno jest povolení, aby založena byla nová kolmá šachta na Janské žíle, nynější Annenská, a aby upravena byla hluboká dědičná štola Dušnická, která nyní dědičnou štolou císaře Josefa se nazývá a započato ihned s pracemi těmito.

Annenská šachta, která založena jest o 10 let později než Vojtěšská, dosáhla 400 sáhů kolmé hloubky roku 1874, tedy o 7 let později než Vojtěšská, štola Josefská stala se nejhlubší a nejdelší dědičnou štolou v celém okresu horním a na ní zvedány byly pak z hlubiny všecky vody.

Na štole Josefa a Marie pracovalo se neustále, aby možno bylo stařiny na jižním svahu Březových Hor podsednouti. Na Janské ležaté, pumpařské a tažné šachtě se od založení Annenské šachty více nehloubilo.

Od té doby zmáhalo se dolování v horách Příbramských vždy víc a více a dělo se skorem každého roku s jistým výtežkem.

Hlavní zásluhu o založení a provedení všech jmenovaných staveb, jež staly se pak základem k velikému pozdějšímu rozkvětu hor Příbramských, má vrchní správec tehdejší, Jan Antonín Alis, jenž s neobyčejnou vytrvalostí přemáhal všecky obtíže, jež se mu naskytovaly a jichž počet nebyl nepatrný. Muž ten železnou pilností a neobyčejným důmyslem svým zachránil hory Příbramské, jichž dnové byli už skorem sečtěni a zbudoval sobě takto pomník nejčestnější. Cís. kr. dvorní komora udělila mu tedy za to, “že od roku 1783 hory Příbramské značně zvelebil”, k návrhu slavného dvorního rady z Bornu “vedle zvláštního pochvalného dekretu, od roku 1790 počínajíc, dokud hory těžiti budou, roční odměnu 200 zl.”

Také u huti pokoušeli se o opravy dosavádní manipulace. Z jedné zprávy horní správy viděti jest, že do Příbramského leštěnce a blejna přidávaly se olověné rudy ze Stříbra a že se tento způsob tavení znamenitě osvědčoval, než pro nedostatek uhlí musilo se časem v huti vyhasiti.

V té době učiněn jest v horní kovárně pokus, mohlo-li by se místo dřevěného uhlí užívati kamenného. pokus se zdařil a zavedeno jest topení uhlím kamenným, čímž se měsíčně 6 - 7 zl. uspořilo.

Na Karlově štole směrem k žíle Matky Boží propadlo se zapeřené dno štoly nad otevřenou jednou šachtou a strhlo s sebou žlaby, čímž se stalo, že vody do hloubky padaly. Na Vojtěšské šachtě se napracovalo, poněvadž nový stroj na zdvihání vody dosud nebyl hotov.

Novoroční šachta byla roku 1790 ještě otevřena. Annenská šachta byla v srpnu téhož roku již 18 sáhů hluboká, za 1 stopu díla v šachtě té platilo se 14 zl. Pro velká sucha povstala zase drahota, stroje, prádla a puchýrny stály. Horníci prosili, aby jim z pokladny těžařstva dána byla záloha na zakoupení zásob obilních dříve, než by ceny ještě více vystouply, aneb aby těžařstvo samo obilí nakoupilo a je v čas nouze mezi havíře za slušný plat rozdávalo. Horní správa váhala sice přistoupiti k návrhu tomu, poněvadž havíři jistoty poskytnouti nemohli, dala ale s povolením vyšších úřadů kupovati obilí, aby je z jara, až by ceny vystoupily, mezi horníky rozdělovala. Tím chtěla předejíti větším ztrátám, jež těžařské pokladně hrozily. Obilí kupovalo se v Budějovicích, korec žita stál 4 zlaté 30 krejcarů a s dopravou 5 zl. 30 kr.

Roku 1790 zamutoval knížecí správec Obecnický na úpatí Třemošné u kozičína ve východním svahu tohoto pohoří na půdě Příbramské a sice na Josefské žíle železné, která měla směr k severu a jihu a úklon na západ, zaujav prvotný důl a dvě hořejší míry se štolou. Také nad Svatou Horou dal dělati Dobříšský správec v železné štole. Železné doly u Žežic a Brodu, jež patřily obci Příbramské, stály, ale obec udržovala si v nich právo na dolování.

Nedostatek vody trval delší čas a následkem toho musily se několkrát opustiti Vojtěšská a Annenská šachta.

Poněvadž ceny dříví a uhlí ustavičně stoupaly, navrhovala horní správa, aby zakoupeny byly pro hory zvláštní lesy. Při tom upozorňuje horní správa, že už ve visitačním protokolle ze dne 30. května 1789 a v konsultačním protokolle za první čtvrtletí roku 1790 na to poukázáno jest, “aby, nebude-li lze ze statku Starého Sedla Hrádku, jenž jest na lesy dosti bohatým, žádným jiným způsobem dříví dostati, aby dovoleno bylo zakoupiti statek tento pro zdejší hory.” Jest se pro vekĺké ceny dříví báti, praví sev návrhu tom, že hory zdejší, “které s takovým nákladem zvelebeny byly, které tak vydazny nyní jsou, tolik slibují a tolik lidí vyživují, váznouti počnou, čímž by město zdejší a značná část celé krajiny do bídy upadla. vysoký úřad zajisté nahlédne, že rozmanité výlohy při zdejších horách a hutech každého měsíce 3000 až 4000 zl. obnášejí, při čemž nejen velký počet horníků se vyživuje, nýbrž i město a na dvě míle cesty kolem města řemeslníci, jakož i obchodníci a rolníci postavení sobě zlepšují a tak s to bývají z výdělku toho královské daně platiti. Kdyby však výdělek tento ztratili, upadli by do veliké bídy a nouze, vysoké aerarium utrpělo by samo značnou škodu a stát přišel by více méně o důchod, jenž obnáší ročně nejméně 2000 hřiven stříbra.”

Roku 1792 vyžádala si c.k. dvorní komora zprávu o Dušnické štole a přehlednou mapu této štoly.

Vrchní horní správa odpověděla k tomu, “že ona generalní mapa, jejíž zhotovení tenkráte nařízeno bylo, dosud udělána býti nemohla, poněvadž měřič zároveň u huti vypomáhati musí a mimo to také ta okolnost uvážiti se musí, že zde není zvláštního stavení a tedy vhodné světnice, kdež by se stůl pro takovou hlavní mapu postaviti dal. Aby pak vys. úřad o poloze tohoto pohoří spraven býti mohl, neopomenula horní správa už roku 1789 změřiti pomocí vodní váhy stoupání od Černojamské až ku Karlově štole a rovněž od Dušnické až k Černojamské štole.”

“Kdyby tato dědičná štola svého času byla bývala ještě dále hnána směrem k žíle Matky Boží, Vojtěšské, Mučednické, k žíle panny Marie pomocnice a Volfgangově, bylo by se jí ještě větší hloubky dosáhlo, ve stařinách byla by se voda na 24 až 27 sáhů vysušila a konečně mohlo se tím upraviti pole rozsáhlému dolování. Aby však možno bylo vysokému úřadu předložiti v souvislosti obraz Březových Hor s Drkolnovem na polední straně, a té krajiny, která od Šrekenberku na půlnoc leží a v níž v západnějším poněkud svahu nachází se žíla Zaječí a Strachovka, jakož i obraz svahu východního, v němž leží staré kotliny Černojamské s hlubokou dědičnou štolou, zhotovena jest podle hlavní mapy z roku 1750 jiná v menším rozměru, do níž vnesena jest štola Karlova až k Janské šachtě a štola Josefa a Marie až k žíle Mučednické.”

Roku 1792 zapovězeno jest soukromým osobám v Příbrami tavení ostružek.

Roku 1793 vytopila se šachta Vojtěšská, Annenská šachta prorazila se na Karlovu štolu, jež táhla se podél rozsedliny jílové. Uzavřeno, opatřiti šachtu v tom místě, kde štolu přerazila, dobrým roubením anebo klenbou a na dědičné štole učiniti oblom, na půlnoční straně šachty pak vylámati náraziště.

Štola Josefa a Marie prorazila se do staré jedné šachty, která podle staré lénovní knihy z roku 1583 hloubena byla v 8. míře a původně pumpařskou šachtou byla.

Roku 1793 přestalo se dělati na železné štole Josefské u kozičína, také železné doly, jež vedla obec Příbramská u Brodu, padly roku 1794 v moc svobodnou, zamutována však nová štola, která měla doly ty podsedati. Když pak někteří kovkopové tu a tam kutati počínali, udělena jim rada, aby upravili starou štolu v západním svahu Tisových hor nad rybníkem u Vysoké peci, kterážto půda patřila obci Příbramské. Kovkopové k tomu účelu sestoupili se v těžařstvo. v Šefčínských horách kutal Martin Jelínek za železnou rudou.

Vozákům paltilo se u hor od patra k patru, dle délky chodníků a dle šířky a výšky otu a štrosu, brzy ale ukázalo se, že způsob ten není praktickým a učiněn jest pokus, platiti jim podle počtu vyvezených tun. Aby však s určitostí říci se dalo, kolik tun vyveženo bylo, a aby se předešlo všem možným podvodům, ustanoven jest zvláštní kovkop, který už bral provisi, k tomu, aby určitě zaznamenával počet vyvežených tun.

Ve visitačním protokolle z roku 1793 poznamenáno jest toto:

“1. Že by bylo lépe dávati kovkopům raději za každý okov rudy, která v dole vydržovati (t.j. od jalového kamení oddělovati) se měla, zvláštní plat, který by se okolnostmi řídil, než aby se pomýšlelo na to, zvětšiti mzdu za úkol, aby nahraženo kovkopům bylo tolik, kolik při vydržování rudy promeškají. Při tom ale narazilo by se na mnohé překážky a obtíže, tak že kdyby oprava ta zavésti se měla, třeba bybylo jen pro oddělování ostatních rud od rudy k puchování nejméně 40 kovaných a zámky opatřených okovů, poněvadž kdyby se tyto zavírati nedaly, jeden druhému by rudy bráti a je za své vydávati mohl, jen aby více platu dostával.”

“2. Bylo by k tomu třeba zvláštního dozorce, který by od šichty k šichtě aneb alespoň ode dne ke dni okovy ty u každého čísla přejímal a zaznamenával, aby se dle toho každému platiti mohlo.”

“3. Musily by se, aby okovy od každého čísla vyváženy býti mohly, plné okovy na každé patro k šachtě dopravovati a odtud na den vyvážeti, což by na Janské šachtě, kdež vyvážení bez toho mnoho stojí, provésti se nedalo. Tím zmenšil by se počet vyvezených tun, který už i jinak není značný, a zdržovalo by to vyvážení rud k puchování.”

Za takových okolností neučiněno tedy nic jiného, než že uloženo jest kovkopům, kteří žádné změně obvyklých řádů nepřáli, aby bedlivě ostatní rudy oddělovali od rudy k puchování a sděleno jim zároveň, že každé zanedbání povinné péče bude trestáno.

Po vystavění nové huti přenechána jest stará na zkoušku za roční plat 30 zl. kováři Jakubovi Fouskovi, který v ní cvokárnu zaříditi chtěl.

V nové huti učiněna jest pak zkouška, při níž užito místo rýžovního železa jako přísady litiny k zredukování olova. Tím zmenšilo se struskování, škraloup pecní stal se nepatrnějším a chudším, ztráta stříbra a olova byla menší, ale výtěžek stříbra větší. Proto nařízeno jest dne 20. května 1795, aby se budoucně při tavené přisazovala vždy litina a vyslovena zároveň od vysokých úředníkův hutním úředníkům pochvala.

Když prorážkami 7. patra s 8. odsaženo jest dostatečných průduchů pro větrování, měla býti koncem roku 1793 Vojtěšská šachta dělníky zase osazena.

Ale horní správa namítala proti tomu: “že úpravné práce, jichž v té době v jalových skalách třeba bylo, veliké množství dělníků vyžadují, tak jmenovitě třeba prý k další stavbě štoly Josefské, k hloubení Annenské šachty a ortu na 5. patro, k pracím na hořejší stoce nad dědičnou štolou a k upravení štoly Josefa a Marie 38 mužů, k pracím na nadějných otrech a k přelamování žil 33 mužů, tak že by na štrosích, které nyní velikých nadějí nevzbuzují, 43 kovkopové zůstali. Kdyby se pak z těchto 43 kovkopů vzalo 6 ku hloubení šachty Vojtěšské, vzešlo by nebezpečí, že by šachta netěžila, veliké výlohy že by se nekryly a že by mnohem méně odváděti se mohlo, než oněch slíbených 12.000 zl. Má tedy horní správa za to, aby se zatím dále nehloubilo, poněvadž bez toho konají se úpravné práce na 8. patře a aby se raději sečkalo, až by po ukončení jmenovaných prací něco lidí zbývalo.”

Roku 1795 nařízeno jest Příbramskému hornímu úřadu, aby se, určuje cenu rud, řídil cenami Jachimovskými z roku 1785 a aby pro dvorní komoru vyhotovil mapu v rozměru takovém, aby se 100 sáhů rovnalo 1 palci nejvíce 1 1/2 palce. Práci tu vykonal praktikant Franz.

Když pak v létě roku 1795 suché odrážky úplně byly spracovány, učinen jest pokus sdělati mokré rudy pro puchování cestou suchou. 625 centů rud těch spuchováno jest v 26 šichtách a zaplaceno při tom za puchování a sázení 12 zl. 36 kr. Tím vytěžilo se krup z čisté rudy za 13 zl. 42 1/2 kr., tak že užitek obnášel 1 zl. 6 1/2 kr. Na to nařízeno jest: “aby pilný zřetel brán byl k oddělování a klopování rud určených k puchování a aby dalšími spolehlivými zkouškami zjištěno bylo, zda-li obyčejným puchováním a šlichováním anebo puchováním na suché cestě a sázením více vytěžiti se dá a aby pak podáno bylo dobré zdání, jakým způsobem by se rozmnožením puchýren a pádel nashromážděné rudy k puchování sdělati a tím většího výtěžku docíliti dalo.”

Při konsultaci v říjnu roku 1795 žádali všickni kovkopové, aby vzhledem k vysokým cenám, v jakých obilí tenkráte stálo, zvýšena jim mzda za šichy a za práci v úkolu, aneb aby z pokladny těžařské zakoupeny byly zásoby obilí, z kterých by pak kovkopové mohli sobě obilí ne-li za menší, tedy alespoň za tržní cenu kupovati. Vzhledem k tomu dalo české gubernium vrchní horní správě nařízení toto:

“Vzhledem k žádosti Příbramských kovkopů, aby při zvýšených cenách obilních zvětšena byla také mzda za šichtu a za práci úkolem, měla horní správa tamnější kovkopy bez ohledu odmrštiti, poněvadž musí jí býti zřejmo, že by žádosti takové, kdyby se jim jednou povolilo, byly k veliké škodě těžařstva, vůbec na zkázu všeho hornictví v zemi. Vytrvalá pilnost zvýší vždy při práci úkolem konané mzdu za šichty, ale zvyšovati v ohledu tom mzdu za šichty bylo by trestuhodno a k neodpuštění. Mají se tedy úředníci práci odebírající do nejmenšího říditi nařízením odtud danými. Kdyby se však zakoupením obilí za zálohu z těžařské pokladny uleviti mohlo horníkům, nechť učiní se v té příčině návrh a ten podán budiž sem se zvláštní zprávou, zároveň nařízeno budiž hornímu úředníku, který zprávy opisuje, aby psal čitelněji a užíval při psaní silnějšího péra.”

Při zakupování obilí narazila správa horní na mnohé překážky, “zvláště poněvadž, jak ve své zprávě praví, nebylo místa, v němž by se obilí bylo mohlo přechovávati a poněvadž úředník, jemuž celá ta záležitost svěřena byla, pracemi je přetížen a nemohl k horám dohlížeti” - “za těch poměrů”, praví zpráva dále, “nedá se tedy učiniti návrh na zakoupení zásob obilních, leč by se úřady rozhodly a zakoupení zvláštního domu, jímž by získáno bylo místo pro uložení listin úředních, jež den ode dne se množí, pak pohodlná místnost pro horního měřiče a pro kanceláře úřední. Při tom mohlo by se pomýšleti, aby záskáno bylo místo, v němž by se obilí potřebné pro horníky přechovávati dalo, čímž by se lichvářům zasaditi mohla smrtelná rána. Aby však v nynějších poměrech dělník nebyl zbaven vší pomoci, má horní správa za to, že není lepšího prostředku, než jest ten: pomoci půjčkami takovým dělníkům, kteří sami záruku dáti aneb ručitelem vykázati se mohou. Horníkům mohlo by 10 až 15 zl. na úroky z bratrské pokladny půjčeno býti.”

V roce 1796 jmenován jest vrchní správec Alis za své zásluhy o hory Příbramské c.k. horním radou.

V dolejší huti byly 4 křivé peci, kteréž sdělaly ročně jen 8000 centů rud a šlichů, nařídilo tedy gubernium, aby peci ty odklizeny byly a aby místo nich postaveny byly jedna anebo dvě peci polovysoké, kteréž jako v dolejších Uhrách s menšími výlohami při syrové a zmnožovací práci mnohem více rud a šlichů sdělati s to byly.

Ke zkouškám s pecmi polovysokými poslán jest do Příbrami hutní úředník Höring z Tajové v Uhrách. Ten vystavěl první pec polovysokou za 900 zl. 11 kr. a roztavil v ní za 3 neděle 354 ct. pražených rud leštěncových a blejnových, z nichž vytěženo jest 95 hřiven, 4 loty, 1 1/5 kventlíku stříbra se ztrátou 1 lotu, 2 kventlíků stříbra a 26 centů, 29 liber olova při roztavení, a se ztrátou 6 hřiven, 13 lotů, 2 1/2 kventlíku stříbra a 20 centů 83 liber olova při sehnání.

Höring dostal za zřízení této polovysoké peci od eraru odměnou 600 zl. a od ostatních těžařů 50 dukátů.

Roku 1798 nařídila c.k. dvorní komora toto: “Poněvadž v okolí Příbramském několik dolů uhelných se nachází a tedy také uhlí najíti by se dalo, ať kutá horní správa na zkoušku za uhlím, majíc na zřeteli uložení hor a místo, kde už kamenné uhlí uloženo bylo a ať podá o tom zprávu.”

Vrchní horní správa předkládala tenkráte c.k. dvorní komoře měsíční zprávy a čtvrtletní protokolly. Roku 1798 přestalo zasílání čtvrtletních protokollů, “aby se uspořilo psaní a úředníci tím pilněji dohlížeti mohli k horám.”

Téhož roku svěřen jest úřad horního fyzika městskému fyzikovi Karlovi Brettfeldovi s ročním platem 50 zl. z pokladny závodové a 50 zl. z pokladny bratrské.

Roku 1799 dán jest zasloužilý horní rada a vrchní horní správec Jan Antonín Alis s 800 zl. na odpočinek a na jeho místo ustanoven příručí vrchního horního správce Alois Miessel z Zeileisenu, který pak roku 1812 obdržel charakkter c.k. guberniální rady.

Dne 5. dubna 1799 nařízeno jest,aby huť, která vyhořela, rychle zase zřízena byla. V říjnu téhož roku upravena byla denní šachta Jarošovka za tím účelem, aby dědičná štola dále stavěna býti mohla.

Podle nařízení ze dne 13. září 1799 byla šachta Vojtěšská již 138 sáhů hluboká a dospěla 20 sáhů pod 8. patro, Annenská šachta byla 109 sáhů 3 stopy hluboká.

Vedle těchto šachet pracovalo se také na dědičné štole Karlově, na štole Josefa a Marie, na dědičné štole císaře Josefa, upravovalo se a těžilo se na Janské, na Křížové a na Annenské žíle a konečně v těžařské štole svatého Františka v Tisových horách.

Tenkráte byli při horách 302 dělníci.

Na Annenské šachtě postaven jest už roku 1797 vodní stroj, roku 1799 počato se stavbou premsy k vyvážení.

Dle účtů za dobu od května 1797 až do dubna 1799 pracovaly hory se ztrátou 5099 zl., ale při celém závodě i s hutí obnášel výtěžek 30.789 zl., tak že jen huť a sice dílem na útraty hor, s výtěžkem pracovala. Okolnost ta přiměla gubernium, aby zavedla nové ceny pro zakupování rud z dolů Příbramských. Zároveň dovoleno jest, aby byl ustanoven třetí nový lezec, jenž dostával 2 zl. 30 kr. týdně a aby příspěvek z bratrské pokladny na pohřeb zvýšen byl ze 3 zl. na 4 zl. na tak dlouho, dokud by se jmění pokladny té nezmenšilo.

Roku 1801 zastavena jest mzda za pálení stříbra, která obnášela 3 kr. od celé hřivny a již až dosud bral hutmistr vedle služby své, za to zvýšeno služné hutmistra ze 406 zl. na 500 zl. a služné protiprubíře za 406 zl. na 430 zl.

Horní správa navrhla, aby z čistého výnosu hor zřízen byl zvláštní fond, z něhož by bylo v čas nouze hory Příbramské podporovati, návrh ten ale odložen jest do té doby, až by všecky navržené opravy a stavby ukončeny a všecky nové výlohy zaplaceny byly.

Roku 1800 ukázaly se na 5. a 7. patře žíly Vojtěšské a na odžilcích ležatých a visutých žíly Matky Boží krásné lomy, kteréž vzbuzovaly naděje na větší množství rud. Zásoby rud k puchování suchou cestou určených nahromadily se ve velikém množství a nemohly býti na obou puchýrnách na sucho sdělány. Učiněn jest tedy návrh na zřízení nové puchýrny na sucho při šachtě Vojtěšské se 6 pěcholy, při níž užívati vody se mělo jen tenkráte, když by Vojtěšská premsa stála. Voda z puchýrny této odcházející měla se hlubokoui struhou odváděti k vodnímu stroji.

U huti byly ztráty při tavení dosud dosti značné, tak že gubernium nařídilo, aby tavení dělo se přísně dle návodu Höringova. Dále oznámilo gubernium krajským úřadům, aby ti sedláci, kteří k huti dříví dováželi, zbaveni byli povinnosti obstarávati přípřeže vojenské na tak dlouho, až by huť na půl roku dřívím zásobena byla, vedle toho nařízeno jest horní správě, aby co nejlépe hospodařila a “aby se v zásady bývalého horního rady Alise v každém ohledu vpravila.”

Štola Karlova a Josefa a Marie opatřeny jsou žlaby a zároveň zapěchovány, aby voda se dne nestékala do hloubky.

V té době obnášela ztráta při tavení 12 % stříbra a 23 % olova, poněvadž šmelcíři olovo před sehnáním odcizovali, nařízeno jest tedy úředníkům, aby k huti lépe dohlíželi.

Horní rada Zeileisen oznámil, že k rudám, které mají průměrně 5 lotů stříbra a 33 - 40 lib. olova, nemusí se olověné rudy Stříbrské více přisazovati.

Roku 1802 otevřena jest šťastně žíla Zikmundská na 5. patře ve visutém jílové rozsedliny a nalezena krásná ruda k puchování a ruda čistá silná 1 palec. Událost tato byla tím důležitější, poněvadž vedle toho, že nalezeny jsou nové rudy, oprávněnou se stala naděje, že bude lze za rozsedlinou jílovou také ostatní prameny otevříti.

V té době pracovalo se také velmi pilně v dolech na železo, jež kolem Příbrami se nacházely. Obecnický správec dělal na Šefčínské říle a zamutoval roku 1804 na Egidské žíle u Lešetic. Železnou štolu Brodskou najala si správa železných dolů na Hluboši a na Řimbabě v západním svahu Tisovských hor zedaleko Fialova mlýna propůjčen jest Františkovi Haasovi prvotný důl s oběma nejbližšíma měrama a starou denní štolou. Jedno těžařstvo pracovalo na Tisové a na žíle Františkově a roku 1803 propůjčeno jest městskému kaplanu Matěji Nádhernému právo pracovati na žíle Matějově, kteráž táhla se na blízku města a měla pěkné hnědele a na staré štole, která se táhla na úpatí Janské hory.

Při huti nevycházeli z rozpaků, do kterých uvádělo je dodávání uhlí, cena dříví stoupala ustavičně a dovoz byl velmi nepravidelný.

Horní správa dostala proto nařízení, aby, dokud je čas, učinila opatření prospěšná tomuto jedinému výnosnému závodu hornímu v království Českém a aby podala návrhy, jež by se pak dvorní komoře předložiti daly.

Poněvadž nebylo dosti lidí k porážení dříví, požádal vrchní horní úřad jenerální velitelství v Praze, aby k tomu účelu dalo 20 - 30 mužům na 2 - 3 měsíce dovolenou - vojákům těm slíbeno jest vedle náhrady za cestu a celého zaopatření 39 - 43 kr. od každého sáhu.

Již dříve se při tavení užívalo Radnického uhlí smíchaného s dřevěným, roku 1805 učiněn jest pokus, užívati při hnání stříbra jen kamenného uhlí, ale nezdařil se.

Na jaře roku 1805 dala c.k. dvorní komora ohledati prádla a puchýrny uherským inspektorem Harzrem a vydala pak nařízení toto: “Jest sice úplně pravdivo, že pro neobyčejnou drahotu paliva a ostatních potřeb tavení značně zdražiti se musí, na druhé straně ale právě tak pravdivo jest, že jestliže při puchování a praní kovonosnost příliš se soustřeďuje, značně kovu odchází, ano větším dílem se ztrácí. Poněvadž pak upírati se nedá, že užitek pro stát jest tím větší, čím více kovu se dobude a vytaví, i kdyby se tak s výlohami poněkud většími dělo: nařizuje se kr. vrchnímu hornímu úřadu, aby bez jiných důležitých příčin neuchaloval se k vůli prospěchu na sobě jen zdánlivému od manipulace již osvědčené.”

Zároveň nařízeno jest vrchnímu hornímu úřadu, aby co nejvíce rud dobýval a aby, zanechav rud určených p kuchování a praní, osadil dělnictvem bohatší a vydatnější štrosy, poněvadž jen takovým způsobem rozmnožiti se dají kapitály hlavní horní pokladny, z níž by se pak ostatní české hory podporovati mohly. Také dovoleno jest vypomoci stísněnému dělnictvu žitem a moukou. Všecko kutání a všecky pokusy měly odloženy býti až na dobu příznivější.

Vzhledem k tehdejší válečné době nařízeno jest, aby v tom případě, kdyby nepřátelé do země vtrhli, všecky zásoby rud, šlichů a výrobků, které koncem 4. čtvrtletí obnášely 319 hřiven 8 lotů 2 kventlíky stříbra a 324 centy 39 liber olova, jakož i všecky důležité listiny od spolehlivých a mlčenlivých lidí nepozorovaně spuštěny byly do některé šachty, aby tak jistěji uschovány byly. Zároveň oznámeno jest, aby se neodvádělo ani stříbro ani klejt, až by zase k tomu rozkaz dán byl.

Poněvadž prý se nedá pro francouzkou okupaci Horních Rakous očekávati, že by Gmundský vrchní solní úřad nějakého obilí poskytnouti mohl, má prý vrchní horní úřad s okolními panstvími uzavříti smlouvy na dodání obilí a takovým způsobem ještě v čas vše potřebné si opatřiti.

Brzy na to oznámil vrchní horní úřad guberniu, že ceny obilní ustavičně stoupají a že nouze hornictva dosáhla povážlivého stupně, a žádal, aby dovoleno mu bylo zvětšiti dělníkům mzdu. Zároveň sděleno jest, že nebude lze vyrobiti tolik, kolik za rok 1806 bylo rozpočteno, poněvadž mnozí z mladších dělníků na vojnu se odvádějí a zástupce za ně najíti nemožno jest.

V 4. čtvrtletí roku 1806 bylo při závodě 298 dělníků, mnozí přešli k železným neb uhelným dolům, kdež lepšího platu dostávali. Mnozí zemřeli na nemoce, které se tenkráte zhusta objevovaly, a ti, co posláni sem byli z Jachimova, opustili Příbram za několik dní. Pro nedostatek lidí nepracovalo se ani na Annenské ani na Vojtěšské šachtě. Zásoby stříbra a jiný majetek erarní dopraveny jsou za dozoru jednoho praktikanta do Čáslavi a Jičína.

Na Březových Horách postaven jest kotel, v němž vdova jedna po horníku Rumfordovi polívku vařila.

K návštěvě a slezení hor třeba bylo zvláštního dovolení úředního a jeden hlídač stroje, který cizince bez dovolení po šachtě prováděl, potrestán jest 16hodinovým vězením.

Na žíle Mučednické, na níž závod už několik měr měl, pak na žíle Volfgangově a u panny Marie pomocnice zamutováno jest na několia nových měrách.

Železné doly u Brodu, jež byly v nájmu panství Hlubošského, zastavila obec Příbramská, jíž patřily, také na štole Matějově, která tenkráte k Obecnickým dolům patřila, nemohlo se roku 1808 pro nedostatek dělníků pracovati.

V dubnu roku 1809 nařídilo místodržitelství, aby všecken klejt přečištěn a aby všecko olovo pro účely vojenské bez odkladu do Prahy dodáno bylo.

V 2. čtvrtletí roku 1809 bylo lze jen po 24 dní taviti a sice s 1/3 syrového - kamenného uhlí a s 2/3 uhlí dřevěného, poněvadž zásoby uhlí kamenného brzy byly vyčerpány a povozy, jsouce nuceny vojenským účelům sloužiti, kamenného uhlí přivážeti nemohly.

Ceny klejtu a olova byly hlavně pro bezcennost papírových peněz v ohromné ceně, za cent olova platilo se 49 zl., za cent klejtu 56 zl. papírových peněz.

Tato veliká cena klejtu trvala ještě roku 1810, v němž obnášela ztráta hor 11.814 zl. Huť ale hlavně pro vysoké ceny klejtu a nízké ceny, jež za rudy platila, měla 33.828 zl. čistého výnosu.

Nařídilo tedy gubernium znovu, aby ustanoveny byly pro zakupování rud ceny přiměřenější a povolilo zároveň hutním úředníkům na budoucí časy za odměnu z čistého výnosu 7 Ľ % (z toho 2/3 hutmistrovi a 1/3 protiprubíři).

V 1. čtvrtletí roku 1810 počato jest s upravováním šachty Kovářské na žíle Vojtěšské anebo spíše prvotného dolu u Veselého rytířstva. Největší hloubka stařiny té obnášela 38 sáhů, 5 stop, nebylo třeba obávati se , že by 5. patro Vojtěšské, které bylo o 25 sáhů hlubší, prorazilo se do stařin vodami naplněných. Ostatně ukázalo se, že žíla ta v starém díle svém veskrz rudy měla a získáno s dobytím dolu toho rudových celíků 30 stop vysokých a 150 stop dlouhých.

Roku 1811 zvýšena jest hráz rybníka Vokačovského a tím odpomoženo na nějaký čas poněkud nouti o vodu, ale, jak vrchní horní úřad oznamuje, ne v takové míře, aby tím teď, kde na horách Příbramských ve velké míře se pomýšlí, pojištěn byl dostatek vody i na suchá léta, čehož jinak docíliti nelze, než zřízením nového velikého rybníka.

C.k. dvorní rada nařídila na to vrchnímu hornímu úřadu, aby předložil návrhy na stavbu takového nového rybníka.

Téhož roku obnášel výtěžek z celého závodu o 63.000 zl. méně, než bylo ustanoveno. Příčinou toho byl nedostatek vody tal veliký, jaký po celé ssoletí nebyl a jenž práce na prádle a puchýrně zdržoval. Vedle toho nebylo možno pro nedostatek zdravého povětří v dolech na hlubších a výnosnějších místech dolovati.

Když pak vrátila se většina oněch 30 horníků, kteří povoláni byli k zemské obraně, osazeny jsou zase ve 2. čtvrtletí 1812 dělnictvem šachta Annenská a Vojtěšská.

Roku 1812 měla huť pro krádež klejtu neobyčejné ztráty a schodky kovu, pročež gubernium opět naléhavě napomínalo, aby dohlídka nejen u huti, ale i při horách zostřena byla.

Roku 1813 navrhl vrchní horní úřad, aby založena byla hlevní těžní šachta na Mučednické žíle, kde už před 200 lety pumpařská šachta stávala, aby tak docíleno bylo spojení se žílou Vojtěšskou, se žílou panny Marie pomocnice a Volfgangovou a aby urychleno bylo těžení ze žil těch. Při tom vyslovena jest naděje, že hloubením šachty dojde se na žíle té, kteráž ode dávna dobré pověsti požívala, na rudy velmi bohaté. Ukázáno také k tomu, že šachtou touto, která stojí zrovna nad struhou vodní, daly by se jednou v rozsáhlejší míře zužitkovati vody k hnání strojů určené a že by celé hloubení její netrvalo dlouho, poněvadž už stará šachta 40 sáhů hluboká byla, a dále by hloubeno bylo podle žíly, která skoro úplně kolmo zapadá, s nižádnou skalou celou.

Gubernium povolilo, aby šachta ta založena byla, a v 3. čtvrtletí roku 1813 počato jest s otvíráním a zdobýváním staré šachty, která nazvána jest s počátku šachtou císaře Františka, později ale šachtou císaře Františka Josefa.

Roku 1813 rozprostírala se dědičná štola Josefská už na 30 sáhů na žíle Strachovské, která měla i před štolortem i ve vyhloubené šachtě velmi pěkný leštěnec olověný a blejno. Poněvadž ale na štolortě nadraženy jsou často vody dosti nebezpečné, navrženo jest, aby na ochranu této tak důležité štoly otevřena byla stará šachta, která stála asi 250 sáhů jižně od Jarošovky blízko šáru Strachovské žíly s bohatou Zaječí žilou. Šachta ta měla býti dohloubena až na obzor hluboké štoly dědičné a zde měl pak býti založen ort proti hlubokému štolortu a zároveň měla být štola vedena dále pod doly na Březových Horách a k blízké Zaječí žíle. Z toho viděti, že stavba tato vedle účelu svého, zachrániti Josefskou štolu, měla býti také přípravnou prací pro nové těžení.

Správci železných dolů knížete Coloredo-Mannsfelda v Obecnici udělena jest velká míra dolová pod jménem železný důl Karolinin při odkryté železné žíle pod Březovými Horami asi v těch místech, kde se “Pahorek” nachází.

Stavba nové pražny u huti postoupila roku 1813 tak daleko, že mohlo býti počato s pražením rud. Zásoby klejtu rozmnožily se tak, že nařízeno jest sleviti na klejtu, poněvadž by jinak, jak v nařízení se praví, kdyby vytěžené stříbro a peníze za klejt stržené výlohy závodu celého nekryly, musily zmenšeny býti kvůli úsporám práce na hledacích místech.

Na počátku roku 1814 začalo hloubení šachty na tvárné žíle Strachovské, v níž objevilo se blejno, leštěnec olověný, ano i stopy samorostlého stříbra a blejna stříbrného.

Poněvadž však vody, které sem ze starších dolů silně dorážely, všem dalším pracím překážely, nebylo jiného prostředku, kterým by se bylo docíliti dalo prorážky šachty s dědičnou štolou, než otevříti Královskou štolu v údolí v Podlesí a vésti ji dále k blízké žíle Zaječí a vysušiti takto staré tamnější šachty, které s Jarošovkou souvisely. Takovým způsobem bylo lze na Jarošovce dále hloubiti a zároveň seznati blíže žílu Zaječí.

Na Zikmundově žíle pracovalo se tenkráte až k 7. patru, při čemž 33 muži rud dobývali, na štrosích Vácslavských, janských a na Křížové žíle bylo 35 kovkopů, Vojtěšská šachta dospěla v té době až pod 11., Annenská pod 9. patro.

Puchování a šlichování leželo v létě roku 1814 pro nedostatek vody ladem.

V prosinci téhož roku nařízeno jest c.k. dvorní komorou, aby zásoby rud blejnových, které určeny byly k výrobě cinku, více rozmnožovány nebyly, než kdyby toho třeba bylo k docílení čistějších rud olověných, kterých k tavení potřebí bylo. Stalo se tak, poněvadž po odchodu nepřátel z Illyrie výroba cinku v korutanech zase zkvétala a také v Banátě mnoho cinku se dobývalo.

Roku 1815 odvedeno jest mnoho horníků na vojnu a nebylo tedy dosti děkníků do hor, nicméně pracovalo se dále na Královské štole a osazen jest ort na 3. patře žíly Zikmundovy za tím účelem, aby otevřena byla blízká žíla Černojamská.

Koncem roku 1815 přestala 15letá smlouva, kterou zavázáno bylo arcibiskupské pantsví Rožmitálské dodávati do hor potřebné dříví. Kníže Coloredo - Mannsfeld daroval na rok 1815 závodu 400 sáhů dříví na uhlí.

Roku 1814 nastala nová prganisace úřadův při státních horách a hutěch. V Příbrami zřízen jest c.k. vrchní horní úřad, jemuž vedle dolů Příbramských podřízeny byly horní úřady na Kutných Horách, ve Stříbře, v Jílovém a Rudolfově, pak horní statek Hodkovský a lesní úřad v Debrném Žireckém a uloženo mu spravovati všecky záležitosti jmenovaných závodů kolleialně, zasílati zprávy o ekonomických a administrativních záležitostech c.k. komoře pro mincovní a horní záležitosti a zprávy o politických a soudních případech českému guberniu.

Dne 12. října 1815 zemřel správec vrchního horního úřadu Miessel z Zeileisenu na jeho místo dostal se c.k. guberniální sekretář a pozdější horní rada Karel Franz.

Aby tím spíše dědičná štola Josefská ortem Strachovským došla pod hlavní doly na Březových Horách, pracovalo se proti sobě orty mezi Annenskou šachtou a Jarošovkou. Za tím účelem upravena a rozšířena jest šachta, která leží od Jarošovky 268 sáhů na polední stranu, a která dohloubena byla až na dno štoly Královské na 18 sáhů 1 stopu a po tuto 2 sáhy 3 ˝ stopy tím směrem, jímž žíla zapadala.

Obecnický správec zamutoval na Karlově žíle v horách u Hatí a dostal roku 1816 železný důl Martinský na stříbrné jedné žíle, která v téže krajině se táhla a na dni železný klobouk měla.

Rožmitálskému šichtovnímu úřadu propůjčena jest roku 1816 Florentinská štola.

Při huti nařízeno jest, že průby při vážení rud mají se díti u přítomnosti jednoho úředníka horního, za stranu dodávající, jednoho hutního úředníka za stranu kupující a c.k. aktuara horního úřadu co nestranného svědka. Čtvrtletní průby pak připadaly střídavě na horního a hutního úředníka. Schodky a ztráty kovu byly při huti zase veliké a naříkáno jest všeobecně na špatné hospodářství při huti.

Druhá polovysoká pec jest zvýšena a opatřena dmýchadlem truhlíkovým.

Roku 1816 povolila c.k. dvorní komora horníkům 174 % přídavku na mzdě, poněvadž byly potraviny těnkráte velmi drahé a když pak roku 1817 ceny obilí ještě více se zvýšily, povoleno jest 198 % přídavku. Vedle toho zakoupeno jest z Bydžovska žito, které se dělníkům ve snížené ceně prodávalo. Teprve roku 1817 počaly zase ceny obilní klesati.

Strachovským poledním ortem přišlo se na císařské štole na bohatší vláskovité stříbro a blejno stříbrné. Na Karlově štole osazen jest půlnoční ort žíly Zikmundovy, jímž dojíti se mělo k hořejší žíle Černojamské, na 3. patře osazen byl polední ort Černojamský v dole Annenském, který měl leštěnec olověný a blejno silné 4 stopy s vtroušeným ocelkem. Roku 1817 učinil vrchní horní úřad pokus otevříti žíly za rozsedlinou jílovou.

Koncem roku 1817 byla Annenská žíla z Karlovy štoly až na 4 sáhy pod 10. patrem úplně a Křížová žíla od 4. až pode dno 10. patra většinou vytěžena. Eusebská a Kateřinská žíla byly poprvé otevřeny. Vojtěšská šachta nehloubena počátkem roku 1818 dále, poněvadž vody mocně dorážely a nutno bylo,a by zavěšeno bylo nové kolo vodní. Při té příležitosti zadělány jsou pumpy 15 sáhů vysoké a litinové nástavky místo starých, 5 sáhů vysokých s dřevěnými rourami. Na 9. patře osazen byl půlnoční ort žíly Janské, z něhož zkoušeti se mělo, jak některé žíly za rozsedlinou jílovou pokračují.

Při upravování náměstí pod městským kostelem sv. Jakuba odkryta jest žíla, kteráž vycházela na den s železnými rudami, majíc směr dle 1 hodiny a zapadajíc na východ. Žíla ta křižovala se s jinou, která rovněž s železnými rudami vycházela. Horní správě propůjčeno jest právo na zkřížené té žíle zamutovati, poněvadž se mělo za to, že souvisí se známými žílami na Květné, byla to ale bez pochyby jedna z oněch žil, které pak později nadrazila štola Matějova.

Konečně roku 1818 učiněn jest počátek stavby nového velikého rybníka, jehož nutná potřeba uznána jest už roku 1811 a zvoleno k tomu účelu místo za vsí Lázem na pozemku panství Dobříšského a Rožmitálského.

Drahota trvala stále, dělníkům sráželo se za libru loje 1 zl. 3 kr., za libru prachu 1 zl. 6 kr. a výdělek kovkopa za jednu šichtu obnášel až 1 zl. 33 kr.

Roku 1819 osazen jest zase po opravě vodního stroje Vojtěšský důl.

Téhož roku začalo se zase pracovati v starém dole u Lišnic u Vltavy, kde se v jaldách na stříbronosné leštěnce přišlo. Dolováno tu několik let a dobýváno později zlatonosných křemenů, z nichž zlato na necičkách odloučeno býti mohlo.

Poněvadž se myslilo, že jest na čase prozkoumati blíže žílu Černojamskou, kterouž staří dle směru na 500 sáhů rozdělali, upravován jest u druhého okna k světlu na Dušnické štole starý jeden chodník a žíla ona otevírána.

Ze šibíku na Královské štole hnán jest na polední straně ort Strachovský a na půlnoční straně protiort k dědičné štole císaře Josefa. V žíle té nacházely se vápenec, blejno, hnědel, antimon, stříbronosný leštěnec, blejno stříbrné a stefanit, kterých na některých místech hned dobýváno bylo.

Roku 1820 uzavřeno jest vystavěti na visutém Strachovské žíly novou tažnou, větrní a pumpařskou šachtu, poněvadž známa byla bohatost jmenované Strachovské žíly a blízké žíly Zaječí a mělo se za to, že žíly ty bezpochyby za rozsedlinou jílovou nekončí. Šachta ta měla přispěti k spojení hluboké Josefské štoly s hlavními doly na Březových Horách a usnadniti práce za rozsedlinou jílovou ve hloubce půlnočního pohoří.

Jeho císařská Výsost korunní princ arcivévoda Ferdinand, který hory Příbramské tenkráte navštívil, položil základ k šachtě této a dovolil, aby nesla jeho jméno.

Na Vojtěšské a Annenské šachtě upravovalo a těžilo se tenkráte skoro na všech žílách, při čemž přišlo se na 6. podpatře osmým slemenem žíly žíly Vojtěšské na krásné ložisko blejna stříbrného, od něhož korunní princ Ferdinand sám kus usekl.

Zabořená stará díla na žíle Marianské upravena jsou v obzoru štoly Josefa a Marie a ze šibíku Královské štoly prodloužen jest jižní ort, aby se tak překřížiti mohlo několik žil na Březových Horách a aby docíleno bylo spojení s novou šachtou Ferdinandskou. Tento jižní ort prodloužen jest směrem žíly Strachovské, kteráž na východ zapadá, až k tomu místu, kde se schází s jinou západně zapadající žilou. Na místě tom ukázalo se blejno stříbrné. Odtud šel ort za mladší žilou, až otevřena jest zase posunutá Strachovská žíla na místě, kde měla 4 - 6lotový leštěnec olověný.

Roku 1821 upraveny jsou štola Volfgangova a jedna stará štola táhnoucí se k žíle panny Marie pomocnice a založena jest štola v Bohutíně naproti značnému pásmu kotlin.

Nejdůležitější událostí toho roku jest vyklizení stařin na hořejší a dolejší Černojamské žíle na půlnoční straně. Byla to bezpochyby nejstarší díla této krajiny. Za tím účelem otevřena jest jedna z největších kotlin nad ústím dědičné štoly císaře Josefa a upravena jest také Černojamská štola až k žíle, na níž narazilo se na bohaté rudy.

Dne 11. září roku 1822 zlezl arcivévoda František Karel štolu císaře Josefa a dovolil, aby bezejmenná žíla, jejímž směrem se tenkráte štola k vůli dosažení prorážky se šachtou Ferdinandskou barala, dle jména jeho nazvána byla. Téhož dne navštívil arcivévoda stavbu Lázského rybníka, kterýž pak nazván byl “rybníkem arcivévody Františka Karla”.

Na Vojtěšské šachtě dosáhly práce značné rozsáhlosti ve hloubce i v šířce, tak že tažný stroj nestačil vyvážeti dobyté rudy a při větší hloubce dávno by nebyl potřebám vyhověl. Uzavřeno jest tedy založiti asi 300 sáhů jižně od Vojtěšské šachty na výcodním svahu Březových Hor novou hlavní šachtu, která položena jsouc skoro uprostřed bohatých tamnějších žil, překřižovati měla v prostřední hloubce mezi 7. a 8. hlavním patrem žílu Marianskou a visutou Vojtěšskou a kteráž upraviti měla těžení na žíle Vojtěšské, Mučednické, na žíle Matky Boží, Barborské a jiných od Annenské šachty sem se táhnoucích. Zároveň měla přispěti později k vysušení stařin na Drkolnově, jejž sluší se považovati za pokračování Březových Hor. Šachta tato naražena jest roku 1822 a dostala jmeno “Marianská šachta”.

Poněvadž práce v horách v té době byly už velmi rozsáhly, musily býti ustanoveni dva horní úředníci, již nazývali se horní přísežní, jeden z nich byl zároveň měřičem horním. Při každé šachtě hlavní řídil přísežný vždy také upravování rud.

Ku konci roku 1823 pracovalo se v těžařské šachtě u Toku nedaleko Dubence, kdež přišlo se v žíle 1 - 2 palce silné na křemeny, které dávaly 11 lotů 1 kventlík zlata, o Lišnickém dole nemluví se však více v listinách.

Upravování stařin Bohutínských nebylo bez výsledku, neboť přišlo se na 12 - 24 palců mocnou žílu pěkných rud pro puchování a praní, z čehož právem souditi se dalo, že staří žílu tu opustili, poněvadž praní rud tenkráte známo nebylo. Poněvadž zdvíhání vody velmi mnoho peněz stálo, upuštěno jest od dalšího vyklizování štoly a založena pro nadějné ony doly nová šachta.

Dne 5. října 1825 zemřel horní rada Karel Franz. Krátký čas zastával jej pokladník vrchního horního úřadu Josef Franz a roku 1826 propůjčeno jest místo po něm měřičovi při ředitelství Tyrolských hor a solin Aloisovi Maierovi.

Roku 1826 prorazila se šachta Ferdinandská do dědičné štoly Josefské a štola Volfgangova do větrné a tažné šachty Volfgangovy. Práce na štole Černojamské jakož i na Královské zastaveny jsou pro veliké výlohy, jakéž způsobovaly. Stavba Lázského rybníka dokončena jest již roku 1825.

Následujícího roku otevřeny jsou stařiny u Bohutína a nalezeny obě žíly, jež na východ a západ zapadají. Šachta na nich založena jest až ve 3. čtvrtletí roku 1827. Jest to táž, která později nazvána jest “šachtou arcivévody Štěpána”.

Pracemi na štole Volfgangově nalezeny jsou žíly Volfgangova a Šefčínská, pro oba učiněna jest stará šachta Volfgangova hlavní šachtou a zřízen při ní větrní stroj s křídly 4 sáhy dlouhými.

Pamětihodno jest, že žíla Šefčínská ve hloubce 9 sáhů, kamž se štolou Volfgangovou došlo, byla 2 stopy mocna a sestávala z rozpuštěného zelenokamene, vápence, blejna, hnědele a leštěnce olověného. Dobývali na něm tenkráte rud k puchování a praní, a leštěncový šlich rud těch měl v centu 20 lotů stříbra a 72 libry olova.

Jelikož se práce při úpravně ustavičně množily, ustanoven jest roku 1829 zvláštní dohlížitel při puchýrně.

Roku 1832 zastaveno jest hloubení Bohutínské šachty, poněvadž byl nával vod příliš veliký.

V huti roztaveno jest roku 1830 v celku 35.619 centů rud a šlivhů. Při tom spotřebováno jest 42.270 tun dřevěného uhlí k tavení a 5670 tun na nábojku, tedy úhrnem 47.940 tun po 10 kub. stopách.

Upraženo jest 40.229 centů rud a šlichů, při čemž spotřebováno jest 6263 tun uhlí dřevěného a 1662 sáhů dříví po 108 krychl. stopách. Ztráta při manipulaci obnášela při 100 hřiven stříbra 3 hřivny a 1/2 lotu stříbra a 25 % olova.

Roztavení centu rudy a šlichů stálo se všemi výlohami průměrně 34 1/4 kr. konv. mince a hřivna čistého stříbra 3 zl. 37 kr.

Správa huti neuspokojovala nikterak, zvláště hospodářství s uhlím vzbuzovalo podezření, tak že c.k. dvorní komora roku 1832 na huť veskrze nové úředníky dosadila.

Téhož roku založena nová hlavní a pomocná šachta Prokopská pro jižní končiny dolu Annenského. U Drkolnova a Bohutína dělalo se tenkráte velmi čile, poněvadž mělo se za to, že otevření žil na Březových Horách v jižním jejich směru jest pro budoucnost hor Příbramských důležitější, než další práce v severním pásmě břidlicovém, v němž velké vody často práci rušívaly. Žíly na Březových Horách ukazovaly se již v té hloubce, kterou tenkráte měly, velmi bohatými a očekávalo se, že i v jižních končinách takovými zůstanou. Bohužel, nevyplnily se dosud naděje tyto. neboť žíly, jež přeráží kolmá šachta Augustova, neukazují už na 11. patře, tedy v hloubce dosti značné, žádné zvláštní bohatosti.

Roku 1833 podařilo se otevříti za rozsedlinou jílovou žílu Vojtěšskou na 5. patře a učiněny další přípravy, aby úplně objasněno bylo, jak se asi má žíla ta na tomto patře k rozsedlině jílové. Důl Bohutínský byl vytopen.

Roku 1834 nadražena jest ortem na dědičné štole Josefské nedaleko šachty Ferdinandské žíla, která podle směru shodovala se s hlavní žílou Vojtěšskou. Byla 5 - 8 palců mocna a sestávala z vápence, ocelku, blejna a rozpuštěné břidlice, tu a tam se ukazoval také leštěnec olověný, jenž měl ale velmi málo stříbra. Žíla ta nezkoušena jest blíže.

Mezi léty 1834 - 1837 byl nedostatek hnací vody a z té příčiny nehloubena šachta Vojtěšská dále, následek toho byl, že se vytopila až 9 ˝ sáhu nad 12. patro.

Na dole Marianském a Vojtěšském dosaženo jest ve 4. čtvrtletí roku 1835 žíla Mučednická, která měla mocnost 10 palců a skládala se z rozpuštěného zelenokamene, vápence a ocelku s celistvým leštěncem olověným až 1 1/2 palce mocným a s blejnem. Při otevírání žíly té v únoru roku 1836 prorazili se dělníci do vytopených stařin a dva z nich při největší opatrnosti se utopili.

V létě roku 1836 byla taková nouze o vodu hnací, že se všecky doly ve hloubce vytopily a teprvé ku konci roku toho zase vysušeny býti mohly.

Na “Zaječí žíle”, na níž staří až pode dno štoly u Nejsvětější Trojice s výsledkem dolovali, počaty jsou zase práce na zkoušku a sice z dědičné štoly císaře Josefa. Dělníci přišli při tom nedaleko šachty na rudu k praní a čistou, ano i samorostlé stříbro se ukázalo.

Roku 1835 jmenován do c.k. dvorní komory Karel Heyrovský c.k. vrchním správcem strojů a ředitelem všech prací z oboru stavitelství, strojnictví a měřictví.

Roku 1836 založena jest nová kolmá hlavní šachta na Drkolnově, poněvadž tamnější šachta s větrním strojem, který jinak výtečně pracoval, nepostačovala zdvíhati vodu a poněvadž se očekávalo, že přijde se brzy na stálá ložiska rudy.

Šachta ta nazvána jest ku poctě knížete Augusta Longina Lobkovice, který tenkráte byl předsedou c.k. dvorní komory v záležitostech mincovních a horních a roku 1836 doly Příbramské navštívil, ěachtou Augustovou.

Na počátku roku 1837 povolán jest z Příbrami předseda vrchního horního úřadu Alois Maier, stav se dvorním radou, k c.k. dvorní komoře a místo jeho zastával opět horní rada Josef Franz.

Téhož roku nařídila c.k. dvorní komora, aby Vojtěšská šachta zase osazena byla a aby na Marianské šachtě pod zemí postavena byla premsa. Zajímavo jest, že tenkráte z nařízení dvorní komory zkoušeli na Marianské šachtě drátěný provaz, který se úplně osvědčil, ačkoliv vrchní horní úřad Příbramský toho mínění byl, že na premsách takových provazů s prospěchem užívati nelze.

V téže době zaslala c.k. dvorní komora vrchnímu hornímu úřadu podrobný popis methody H. J. Pattinsona, kterak se dá stříbro v stříbronosném olově soustřediti a nařídila, aby podle methody té několikráte pečlivé pokusy učiněny a dvorní komoře zaslány byly.

Rovněž nařízeno jest, aby huť budoucně vždy za 3 roky účty uzavírala.

Aby prozkoumána byla žíla Mučednická a vysučeny staré vytopené šachty Joklova a Rytířská, hnány jsou orty, jimiž ale podsednuty jsou bohužel silné vody, které v 1. čtvrtletí roku 1838 hloubku Vojtěšského dolu zase vytopily.

V Bohutíně dělalo se na ortech 1. a 2. patra, hloubena šachta a zakládána pod silnicí nová kolmá větrní šachta. Aby otevřena býti mohla žíla Vojtěšská ve visutém rozsedliny jílové, hnán jest na 5. patře v břidlicích severozápadní chodník, jímž došlo se na žílu 3 stopy silnou, podle směru a podle vyplnění, které jinak nebylo bohaté, byla to hledaná žíla Vojtěšská. Brzy na to byl chodník pro nával vody zasazen a zandán.

Do téže doby spadají pokusy s nebozezy na obou stranách ocelovanými, které se sice nezdařily, ale na vyzvání c.k. dvorní komory opakovány býti musily. Rovněž učiněny jsou mnohé pokusy se stroji sázecími, se solnohradskými a saskými čističi na rudu a se strojem separačním.

Velikou zajímavost mají četné měřické a geologické práce, jež vykonány byly od horních praktikantů za vlastního řízení tehdejšího představeného vrchního horního úřadu A. Maiera. Sem patří především mapa povrchu horního okresu Příbramského, pak mapa prací na žílách Příbramských, mapy znázorňující díla na hlavní žíle Vojtěšské a petrografické školní mapy, mimo to geognostická mapa o rozšíření žuly v jihozápadních Čechách, geologické mapy krajin u Černého Kostelce a Českého Brodu, severozápadních, severovýchodních a jihozápadních Čech, návrh ku geologické mapě o rozšíření porfyrů mezi Mníškem a Jílovým, mapy některých partií drobových a břidlicových v ležatém Příbramského rudonosného útvaru drobového a jiné toho druhu. Mimo to konány jsou také pokusy s teploměrem o přibývání tepla do hloubky.

V létě roku 1837 navštívil doly arcivévoda Jan a zlezl důl Annenský, brzy na to navštívil doly podruhé kníže August Longin Lobkovic a prohlížel je, doprovázen jsa c.k. guberniálním radou Michalem Layerem, který jmenován jest pak ku konci roku představeným Příbramského vrchního horního úřadu.

Vrchní horní úřad měl tenkráte vedle dolů Příbramských také vrchní správu c.k. horních úřadů ve Stříbře, na Kutných Horách, v Rudolfově, Jílovém, Mladé Vožici, Kašperských Horách a Zbirově c.k. správních úřadů železáren ve Strašicích, ve Františkově, u Karlovy huti a v Holoubkově, c.k. správ železných hamrů na Dobříši a v Padrti, horního panství Zbirova, Králova Dvora, Točníku, Mirešova a Oseku, panství Hodkova a všech lesů rousáhlých těchto panství. Zároveň byl úřad ten distriktualním horním úřadem pro střední Čechy a měl vedle představeného svého 5 aseessorů (vrchního správce a horního radu J. Franze, pokladníka J. Schöffla, účetního K. Hopfgartnera, referenta v záležitostech hospodářských V. Laitla a referenta pro železné huti J. Kargla), 1 sekretáře, 2 úředníky při pokladně, 3 kancelářské, 9 praktikantů, již na akademii se vzdělali. Pro Příbramské doly zvláště ustanoveni byli: 1 správec při strojnictví, 2 horní přísežní, z nichž jeden zároveň měřičem horním byl, 1 správec puchýren, 1 horní správec, 1 kontrollor, 2 hutní úředníci, 1 prubíř, úhrnem 9 úředníků. O úřednících ostatních závodů není třeba zde se zmiňovati.

Ku konci roku 1838 polámalo se železné pohybovací a čelní kolo při stroji větrném a klika při koňském stroji na Volfgangově šachtě, následek toho byl, že se šachta vytopila.

Při kovárně opakovány jsou pokusy, dalo-li by se užívati kamenného místo dřevěného uhlí. Vedle toho činěny jsou opět pokusy se štýrskými nebozezy.

Z následujícího přehledu z roku 1838 viděti lze, jak dalece se v Příbramských dolech těnkráte těžilo:

Vyváželo pak se dílem koly vodnímu (premsami), dílem žentoury koňskými, teprvé roku 1840 nařídila c.k. dvorní komora, aby pro vyvážení postaven byl na Marianské šachtě parní stroj.

V prvním čtvrtletí roku 1838 zmizel při hloubení Marianské šachty na 9. patře úplně hnědel a zdálo se, že úplně přestává útvar hnědelový, který až dosud žílu Marianskou vyplňoval. Z toho souzeno, že Marianská žíla, která dosud vyjímajíc šáry se žílou Matky Boží a Vojtěšskou visutou, byla špatnou a neslibovala výtěžku, ve větší hloubce trvalé rudy míti bude, naděje byly tím větší, jelikož leštěnec olověný žíly této až 18 lotů stříbra v centu choval.

Poněvadž dolování ustavičně se vzmáhalo a počet dělnictva ustavičně se rozrůstal, ustanoven jest třetí úředník horní. Zároveň rozděleny jsou roku 1841 doly na tři skupiny a dostaly svého zvláštního přísežného doly na Drkolnově a v Bohutíně, jiného doly Vojtěšský a Marianský a jiného doly Annenský a Prokopský. Upravování rud všech řídil správec puchýren.

Ve 4. čtvrtletí roku 1841 proražena jest štola mezi Prokopskou a Marianskou šachtou, tak že vody z Marianské šachty, které až dosud zdvíhány býti musily na 5. patro, od té doby dědičnou štolou odtékati mohly.

Výdělek kovkopa za práci úkolem obyčejným obnášel tenkráte průměrně jen 11 kr., jinak 20 kr. a nepatrná mzda tato směla nanejvýš jen o třetinu překročena býti. Poněvadž pak dělníci při tehdejších cenách potravin žíti nemohli, povolovány jsou jim drahotné přídavky.

Roku 1841 vyklizena jest k vůli obmýšleným pracím na bohaté Řimbabě stará štola pod Vokačovským rybníkem hlavně za tím účelem, aby vysušena byla voda a docíleno důkladné provětrání.

Roku 1842 ohledávána jest žíla v pohoří u Vysoké peci rovy a kutacími šachticemi a shledána jest žíla jedna ve visutém a jedna v ležatím, jež se táhly směrem dle 12 hodiny a měly hnědel, vápenec, křemen a rozpuštěnou železitou horninu. Mezi těmito žílami založena jest v 1. čtvrtletí roku 1843 hlavní šachta, jež sluje šachtou “na Řimbabě”.

Podobným způsobem vyklizena jest roku 1841 štola Františkova na úpatí Tisové za tím účelem, aby prozkoumána byla žíla Františkova, která touto štolou přes 300 láter podle směru svého a mimo to i hloubení otevřena jest, mocnost její obnášela 12 - 36 palců a byla vyplněna hnědelem, ocelkem, křemenem, blejnem a vtroušeným stříbronosným leštěncem olověným. Roku 1843 založena tu pak hlavní tařná a větrná šachta.

Roku 1843 docílena jest prorážka štolních ortů mezi Augustovou a Marianskou šachtou, dosud byl nával vod v Drkolnovské šachtě tak silný, že na zdvíhání jich, stál-li stroj větrní, třeba bylo denně 12 párů koní.

Františkova šachta pod štolou Josefa a Marie na Březových Horách dospěla roku 1843 do obzoru dědičné štoly, práce na ní byla pak zastavena na tak dlouho, až by docíleno bylo spojení se severními částěmi žíly Mučednické a dědičnou štolou pomocí chodníku příčného.

Roku 1843 měly hory Příbramské 2298 dělníků.

Téhož roku povolán jest M. Layer do Vídně za ředitele nově zřízeného c.k. ústředního ředitelství pro hornictví, kteréž mělo býti pomocným úřadem cís. kr. dvorní komory a jemuž bylo říditi technickou část státních závodů. Ředitelství dolů Příbramských svěřeno jest provisorně hornímu radovi a vrchnímu hornímu správci Janu Grimmovi, roku 1844 ale guberniálnímu radovi Aloisovi Lillovi z Lillienbachu definitivně.

Kdežto doly Příbramské od časů zasloužilého horního rady A. Alise dospívaly ponenáhlu k většímu rozkvětu, podniknuty jsou řízením Lillovým veliké systematické opravy ve všech oborech, kteréž také trvání dolů těch na budoucí časy pojistily.

Výroba rud stávala se vždy větší a větší, předběžné práce se množily, nové a nové žíly otevíraly, místo síly vodní parní nastupovala, první lezací stroj jest zřízen, upravování rud změněno jest úplně dle návodu záhy zesnulého ministerského rady P. rytíře Rittingera a huť, na níž místo křivých a polovysokých pecí zřízeny jsou pece pražecí a vysoké, dovedena jest na časovou výši.

Nepokoje roku 1848 dotkly se také Příbrami, aby zachován byl pořádek, dal Lill hornictvo ozbrojiti a velel mu sám.

Po rozpuštění c.k. dvorní komory roku 1848 přešly hory Příbramské a všecky státní hory pod správu ministerstva pro veřejné práce, roku 1849 pod správu ministerstva orby a hornictví a po zrušení tohoto roku 1853 pod ministerstvo financí.

Hornímu úřadu přidáni jsou roku 1849 tři horní radové (místo bývalých Assessorů), jeden lesní rada a zvláštní oddělení účetní. Vedle jmenovaných už závodů spravoval pak vrchní horní úřad Příbramský také c.k. kommise kutací po kamenném uhlí v Brandýsku, Černém Kostelci a Trutnově jakož i uhelné doly ve Vývanově.

Roku 1844 zřízen jest na šachtě Augustově tažný žentour a roku 1846 proražen jest jižně od této šachty v obzoru staré Bohutínské štoly průkop, jímž vody hnací, jichž se dříve v Bohutíně užilo, na šachtu Augustovu přicházely.

Roku 1846 postaven jest na Marianské šachtě tažný parní stroj a roku 1849 lezací stroj, jenž byl původně navržen pro Prokopskou šachtu.

Roku 1849 počaly zase práce na šachtě Františka Josefa na Březových Horách a sice vylamováním nejprvé náraziště na císařské štole a hloubena pak šachta dále.

Roku 1850 postaven jest druhý parní tažný stroj na Františkově šachtě v Bohutíně. V té době zorganisováno jest úplně oddělení měřické a celé hory nově vyměřovány.

Roku 1851 upraven jest starý důl “u panny Marie pomocnice” na Březových Horách.

Aby podniknuty býti mohly nové práce na severozápadní straně od dolů Vojtěšského a Františka Josefa, učiněn jest pokus otevříti dislokační rozsedlinu a vyhloubena jest roku 1852 malá šachta pod Kozičínem, z níž hnán jest příčný chodník. Chodník ten podsedl jen břidlici drobovou a po otevření vrstev ve visutém pohoří toho shledáno jest, že směr dislokační rozsedliny, jenž sledován jest od šachty Vojtěšské a Františka Josefa, v jihozápadních končinách obrací se více k jihu. Okolnost ta přerušila další hledání ve směru tom, a roku 1853 založena jest poněkud jižněji nová šachtice, kterou pátralo se po rozsedlině jílové.

Jinou kutací šachtou pátráno jest vedle železné dráhy u podlesí po neznámé žíle. Při tom přišlo se na dvě žíly, jež však za těžení nestály.

V prvém polouletí roku 1855 proražen jest příčný chodník ze šachty Františkovy na císařské štole proti šachtě Štěpánské.

V druhém polouletí téhož roku vylámané jsou na Marianské šachtě náraziště od 18. až do 23. patra, jichž bylo třeba pro vyvážení po kleci, zároveň přibrány jsou ve Vojtěšské stěny šachty a na nárazištích od císařské štoly až k 19. patru vylámány rovněž šterce.

Podobné práce vykonány jsou na Annenské šachtě v druhém polouletí roku 1856.

Zvláštní důležitost má kutání za starodávnou žílou Černojamskou. Roku 1855 vyhloubena jest na poli Příbramského měšťana Holého kutací šachta, která měla 7 2/3 sáhu hloubky a z níž hnán jest příčný chodník na stranu západní, rovněž otevřena jest z Černojamské štoly dolejší Černojamská žíla na polední a půlnoční stranu, než brzy se došlo na stařiny, v nichž vody všecko další dolování překazily.

Hloubena jest tedy nová kutací šachta při staré jedné Černojamské kotlině severozápadně od Poncova dvora. Šachta ta došla na starý příčný chodník, jímž dosažena jest pak dolejší žíla Černojamská, která na půlnoční stranu otevřena jest. Ve hloubce 7 sáhů 1 stopu dospěla šachta na dno stařin, tak že dále nehloubeno, nýbrž počato s upravováním chodníku, který hnán byl nejspíše za některým odžilkem ležatým, a jehož roubení na mnohých místech úplně zachováno bylo. Chodníkem tím došlo se po 2 látrech 2 1/2 stopách na křížová míhadla příčného chodníku, jenž táhl se se od východu na západ a dosud částečně otevřen byl. Poněvadž se dalo očekávati, že dolejší žíla Černojamská na straně východní leží, upraven jest chodník východní a skutečně dosažena jest po 11 látrech dolejší žíla Černojamská ve stařinách. Na chodníku půlnočním nalezen jest 4 stopy dlouhý rumpál, jenž spočíval ještě na podpěradlech, chodník sám byl 4 stopy široký a táhl se k 24 hodině, kdežto žíla mezi 65 až 70 supni na východ zapadala. Z kamení, jehož užito bylo k zandání chodníku, dobyto jest pěkných rud k puchování a praní.

Tím dosažen jest účel kutání tohoto a zároveň získán základ pro budoucí dolování na dolejší žíle Černojamské. Na tom také práce přestaly.

Vedle toho kutáno jest po hořejší Černojamské žíle a sice při Poncově dvoře u vozové cesty do Podlesí. Vyhloubena jest tu šachtice, z níž ve hloubce 7 a 9 1/2 sáhu hnány jsou příčné chodníky k žíle Černojamské. Oba chodníky dostihly žílu na místech, kde mocnost její obnášela 3 stopy a kde se skládala z rozpuštěné horniny, z hnědele, v němž tu a tam objevovala se zelenoba a stopy leštěnce olověného. Žíla byla pak blíže prozkoumána.

Ve třetí kutací šachtě, která ležela poněkud více na jih, přišlo se v kolmé hloubce 12 sáhů na žílu 6 palců mocnou, hnědelem vyplněnou.

Tím získalo se tolik, že třeba bylo, aby propůjčeny býti mohly nové dolové míry a zastaveny jsou tedy další práce v tomto směru.

Roku 1856 začalo se zase pracovati na Matějské štole pod Janskou horou u Příbrami, aby otevřena a prozkoumána býti mohla ložiska, jež štola přerážela a aby i krajina ta dobrými měrami zajištěna býti mohla. Zvláštní štolou, jejíž délka obnášela 11 sáhů, proražena jest zabořená štola Matějská a odvedeny z ní vody, jež rozprostíraly se po ní na 27 1/2 sáhu. Tím záskán jest chodník 192 sáhů dlouhý, jímž došlo se pohodlně až před ort. Roku 1858 dosažena jest příčným chodníkem žíla Nádherného v mocnosti 12 palců, v níž nacházely se göthit, ocelek a vápenec. později otevřeny jsou i jiné tvárné žíly mezi nimiž také Jakubská, jejíž výchozů před několika roky u Příbramského kostela odkryto bylo.

Roku 1857 vyhloubena jest na Šefčinách nová Zdabořská šachta za tím účelem, aby prozkoumány a v ustavičném díle udržovány byly žíly v jižních končinách horního okresu Příbramského. Téhož roku hloubeno jest také u hamru nedaleko Bohutína za tím účelem, aby odtud dostižen a provětrán byl půlnoční ort prvního patra na žíle Klementské.

Aby pojištěno bylo vydatné těžení také na budoucí časy, založena jest po důkladných kutacích prací, jenž nahoře jsou popsány, dne 20. října 1857 mezi hořejší a dolejší Černojamskou žilou kolmá, hlavní, tažná, stupní a větrná šachta, kteráž známá jest pode jménem “Lillka”.

Roku 1858 zavedeno jest těžení po kleci na šachtě Prokopské, v Bohutíně upravena jest šachta Litavská, z níž mělo se dělati naproti půlnočnímu ortu na šachtě Bambasově.

V 2. polouletí roku 1858 počalo se kutati na Květenské žíle. Nejprve vyhloubena jest na severním svahu Květné šachtice a z ní překopány jsou ve hloubce 6 sáhů chodníkem na východ se táhnoucím 3 žíly, které k východu zapadaly, 6 až 12 palců mocny byly a z rozpuštěné železnaté horniny, z hnědele a vápence se skládaly. Také na jižním svahu Květné založena jest šachtice, která ve hloubce 10 sáhů narazila chodníkem na východní stranu vedeným na žílu hnědele 3 stopy mocnou a na starou žílu Květenskou ve stařinách.

Roku 1858 v měsíci říjnu upravována jest štola Filipinská čili Haťská, která se táhne podle silnice z Příbrami do Milína.

Verdle toho neustávalo se v pracích na Černých jamách. Roku 1858 upraveno jest na hořejší žíle Černojamské několik šibíků a chodníků a dosaženy jsou hranice stařin, kde se dosud nacházely zásoby rudy. Měla žíla ta leštěncové rudy k puchování a praní, ano na některých místech i čistou rudu. Leštěnec olověný měl zde v centu 9 lotů stříbra a 29 liber olova.

Do roku 1859 spadá vyhloubení kutací šachty na jihu od “Hvězdy” u Příbrami a založení kutací štoly u Brodu, kterouž prozkoumány býti měly žíly Haťské v západním směru svém. Zároveň v témž roce počátek svůj vzalo kutání u Sádku a hloubena dále kutací šachta na Hůrce u Bohutína. V prvním čtvrtletí roku 1860 zaražena jest Sádecká štola.

Dne 8. července roku 1859 proražen jest ort dědičné štoly při šachtě “na Řimbabě” s ortem Bohutínské šachty Františkovy a tím ukončena jest dědičná štola císaže Josefa, která po 70 let svého trvání valně přispěla k otevírání ložisek rud, k rychlému hloubení hlavních šachet a k rozšíření celých dolů. Na konci svém při Štěpánské šachtě v Bohutíně dosahuje štola 58 sáhů kolmé hloubky.

Dékla této dědičné štoly od ústí až k Štěpánské šachtě obnáší 4.130 sáhů, délka všech pobočních chodníků, jež třeba v dobrém stavu udržovati 7.421 sáhů, tak že celá délka dědičné štoly císaře Josefa obnáší 11.551 sáhů čili 21.906 metrů neb 2.887 rakouské míle.

• Dno ústí štoly té leží:
• 235 sáhů nad hladinou jaderského moře
• 147 sáhů nad hladinou Vltavy u kamenného mostu v Praze
• 147 1/2 sáhu nad náměstím při Štěpánském kostele ve Vídni

Pro nedostatek hnací vody zaváděny jsou vždy víc a více stroje parní. Tak postaven jest roku 1858 tažný parní stroj na 12 koňských sil na Annenské šachtě, roku 1859 podobný stroj na 30 koňských sil na Vojtěšské šachtě a v Zdaboři užíváno jest k vyvážení rud a zdvihání vody lokomobilního stroje. N Štěpánské šachtě spuštěn jest dne 24. října 1860 vodní stroj sloupový a takový rovněž spuštěn jest dne 17. dubna 1862 na Vojtěšské šachtě, kde se stará míhadla polámala. Na Lillce postaven jest parní stroj na 30 koňských sil k držení vod a starý stroj Marianský nahražen jest jiným na 60 koňských sil, aby možno bylo neustále zásoby vyvážeti.

Zatím dospěla Zdabořská šachta do stejného obzoru s císařskou štolou, i upuštěno jest od dalšího hloubení a pracováno na příčném chodníku, kterým otevřeny býti měly žíly Žežické. Roku 1862 hnána jest vodní štola z Podlesí, kterou odváděti se měla voda z úpraven Vojtěšských a z nových puchýren na mokro, na jejichž stavbu se pomýšlelo, na šachtu Annenskou.

Dílny, v nichž rudy se upravovaly, byly až dosud velmi malé a nevyhovovaly nikterak časovým požadavkům. Při šachtě Vojtěšské bylo prádlo s dvěma cabrichy a blatní strouhou, kteráž sloužila k oddělování krupek k praní. Mimo to bylo tu prádlo bubnové, jež sloužilo k pokusům, puchýrna s 9 pěcholy, kteráž později nahrazena jest mačkacím strojem, apk sázecí pumpa a odstrkavý splav, jenž sloužil k oddělování moučky určené k praní. Sázení rud k praní dělo se jen ruční prací.

Co vytěženo jest na šachtě Annenské, sdělávalo se v prádle pod Annenskou šachtou, kde v přízemí a v zadní části stavení rudy prány a mačkány bývaly, kdežto v 1. poschodí Annenský přísežný bydlel. K oddělování krupek k praní a moučky sloužily dva ruční splavy, sázení rud určených k praní a slabé odrážky dělo se na ručních sítech.

U města byla puchýrna s 6 pěcholy, 2 odstrkavými splavy a příslušnými žlaby. Mimo to byla u Podlesí stará puchýrna a u Bohutína chatrné jedno prádlo.

Roku 1846 počato v údolí u podlesí se stavbou nové puchýrny, která se nyní Thinnfeldova nazývá. Z počátku určena byla jen pro úpravu rud Vojtěšských, které sem zvláštní železnou dráhou dováženy bývaly. Puchýrna ta má na třech pod sebou se nacházejících spádech 3 stupníky s 45 pěcholy, ve šlemovně, která níže leží, jest 16 odstrkavých splavů s trychtáry. Roku 1851 ukončena jest celá ta stavba a hned zastaveny jsou také dvě tamnější staré puchýrny.

Vojtěšský mačkací stroj byl téměř na spadnutí a nebylo při něm přístrojů k oddělování moučky, tak že tato tak, jak od stroje odpadala, do huti odvážena býti musila. Z té příčiny započala roku 1858 stavba nového stroje, který s to byl 60 - 80.000 centů sdělati. Ukončena jest stavba ta roku 1860.

Puchýrna Thinnfeldova nevyhovovala všem potřebám hlavně pro nedostatek vody, jenž nastal po nezdařené stavbě rybníka Pilky. Založena jest tedy roku 1862 nová puchýrna Vojtěšská na 48 pěcholů a opatřena nejnovějšími přístroji. Otevření důležité této dílny spadá do roku 1865. Užívalo se při ní vody, která od té doby, co zrušeno jest vodní kolo na Vojtěšské šachtě, volně odtékala.

Aby zmenšeny byly výlohy při huti dokonalejším upravováním rud, přestaveno jest také Annenské prádlo, rozmnoženy při něm stroje mačkací, sázecí a prací a zařízeno vše na práci strojní. Při prádle užíváno pak vody, kteráž od té doby, co na Annenské šachtě pracoval parní stroj, pro šachtu samu stala se zbytečnou. K sdělání moučky, která nashromážděna byla pod prádlem tím, zařízena jest kůlna ke šlichování se 7 ručními splavy s příslušnými žumpy. Stavba tato trvala s delší jednou přestávkou od roku 1858 až do roku 1865.

Roku 1859 zastavena jest městská puchýrna a vody její užito jest pro jednoduchý cabrich, na němž roku 1861 Marianské a roku 1862 a 1863 Annenské rudy k praní určené se sdělávaly. Od toho času pak, co Annenské prádlo dokončeno jest, pracuje se tu jen pro Lillku.

Také při Štěpánské šachtě v Bojutíně, kde množství dobytých rud ustavičně vzrůstalo, zařízeno jest jednoduché prádlo bubnové, jež sloužilo též k sdělávání slabých odrážek a rud k puchování, počalo roku 1865 alespoň častečně pracovati.

Do roku 1856 spadá založení drátovny, která měla na počátku dřevěné, později a sice od roku 1864 železné splétací stroje. Drátovna ta opatřuje nejen Příbramské ale i mnohé cizí hory provazy, jež všude dobré pověsti požívají.

Roku 1859 podařilo se vytrvalosti a obezřelosti tehdejšího přísežného Josefa Vály, otevříti Vojtěšskou hlavní žílu na 20. patře Vojtěšské šachty za rozsedlinou jílovou. Tím rozšířeno jest a pojištěno zároveň do budoucnosti další dolování v horách Příbramských.

Aby pak otevřena býti mohla známá ložiska rud v pohoří břidlicovém, hloubena jest roku 1863 Ferdinandská šachta a roku 1864 Jarošovka pode dnem dědičné štoly císaře Josefa.

Zároveň s ostatními pracemi na Květné zkoušeno jest pásmo “Janských kotlin” v horách Skorotínských, v jejichžto haldách nalezen jest leštěnec olověný. Kutací šachta, kteráž k tomu účelu vyhloubena jest, dospěla na žílu hnědele v mocnosti 3 až 6 palců. Na žílu tu propůjčeny jsou pak dolové míry.

Sádecká štola přerazila 10 žil hnědelových, movných 2 až 6 stop, kteréž k východu zapadaly a jen částečně prozkoumány jsou. Na blízkém Jalovčíně a poledním směru Sádeckých žil přišlo se na žíly železné. Poněvadž podle jakosti otevřených ložisek, jež Sádeckou štolou překopány a podle směru svého otevřeny byly, a podle rud, jež se tu objevily, nedalo se pochybovati o bohatosti těch žil pod železným kloboukem, vzaty jsou i na Sádeckých i Jalovčínských žílách míry a 6. července 1866 zaražena tu Sádecká hlavní šachta.

Roku 1862 hloubena jest šachta Švarcenberská u Žežic, kde obec Příbramská a Pražské arcibiskupství za Příbramský hlavní závod míry převzaly, aby otevřena byla krajina tato, v níž nacházejí se mnohé žíly hnědelové. Roku 1866 dosáhla šachta ta hloubky 49 sáhů. K vůli pojištění dolových měr kutáno jest také na Vojně a roku 1864 u Vejfuku, kdež skříženy jsou hnědelové žíly, na něž získána jsou nová pole dolová.

Nouze o vodu trvala stále a z té příčiny založen jest rybník Pilka, který jsa největším a nejvyšším, měl strojům a úpravnám poskytovati na budoucí časy potřebné vody.

Rybník ten vystavěli v létech 1851 - 1853 bratři Kleinové, ale již dne 24. června roku 1854, kde rybník naplněn vodou až ku stavidlům, protrhla se hráz na jižní straně. Mělo se za to, že jest konstrukce hráze špatná a proto stržena jest tato na onom místě a nahražena mezi roky 1856 až 1859 jinou na základech zcela nových. Když ale roku 1860 voda naplnila rybník něco přes 24 stop, ukázalo se na onom místě, kde už dříve rybník se protrhal, několik pramenů, které novým strháním rybníka hrozily. Zkoušeno tedy místo to a tu shledáno, že od hrází jest žíla jílu, kterouž voda pod základy hráze odcházela. Základy samy ukázaly se býti bezvadnými. Všecky další pokusy v následujících letech, rozsedliny uzavříti nebo ucpati, zůstaly bohužel bez výsledku, tak že nelze rybník přes 24 stop vodou naplniti, nemá-li se hráz povážlivě podemýlati.

Na huti vytěžilo se roku 1843, ačkoliv zařízení její bylo dosud velmi primitivní, přece 7591.2 kilogrammů stříbra.

Roku 1845 zavedeno jest na pokus cerování po amerikánsku, aby vytěženo bylo z rud větší množství kovu s menšími výlohami. Mezi léty 1853 až 1855 vystavěna jest průbovna a od roku 1855 až 1856 peci pražecí a zároveň válcové měchy. Roku 1857 vystavěna jest anglická plamenná pec tažná na roztavování strusek, ale poněvadž nebyl dostatek kyzů bohatých na lech a bezkřemenných, jichž se jako přísad užívati mělo, nebyl výsledek tohoto způsobu tavení příznivý. Téhož roku postavena jest místo kelímkové peci na čisté pálení anglická plamenná pec.

Roku 1858 upuštěno jest od amerikánského způsobu cerování, ačkoliv vytěžilo se jím při menších výlohách více kovu, poněvadž práce ta byla pro dělníky velmi namáhavá a pro zdraví škodlivá a měchy, jež se v huti nacházely, k takové manipulaci minterak nevystačovaly. Zaveden pak jest opět starý způsob tavení.

Brzy na to přistavena jest čtvrtá anglická pražecí pec plamenná a zařízeno vše, čeho třeba bylo k pokusům, jež díti se měly k vůli dobývání cinku. Také průbovna byla rozšířena.

Už roku 1857 proměnena jest křivá pec v polovysokou a později postavena jest místo amerikánské cerovní peci křivá pec pro redukování klejtu, která v čas potřeby sloužiti mohla také k tavení rud. Poněvadž ale těchto polovysokých pecí, jež na huti stály, nepostačovalo k sdělání všech rud, uzavřeno jest roku 1859, postaviti 8 vysokých pecí, jež také v létech 1860 až 1862 dostavěny jsou. V té době zřízeny jsou též pro huť zvláštní nádrže na vodu, puchýrna na slín, nové skladiště na uhlí, hutní kovárna a dvojitá pražecí pec plamenná. Později pak stavěny jsou vodovody, pak ventilátor a vodní kolo pro měchy.

Roku 1866 přišlo se při hnací peci na krádeže stříbra a poslána jest v té příčině od finančního ministerstva do Příbrami vyšetřovací kommise, mající v čele vrchního horního radu barona O. Hingenaua. Tomuto svěřeno jest také po jubilování ministeriálního rady Lilla na krátký čas řízení hor Příbramských. V září roku 1866 zvolen jest přednostou vrchního horního úřadu a zároveň vrchním horním radou c.k. horní hejtman Ig. Jeschke.

Roku 1868 změněn jest vrchní horní úřad k vůli zjednodušení manipulace v ředitelství horní, při němž po odstranění dosavádního zřízení kollegiálního vrchní správu má přednosta ředitelství, zároveň zavedeno jest při účetní správě dvojité účetnictví.

Ostatně zmenšeny jsou v následujících létech práce horního ředitelství tím, že odprodány jsou opanství a železné doly Zbirovské, olověné doly ve Stříbře a uhelné doly ve Vývanově a že upuštěno jest od dalšího dolování v Jílovém. Tak spravovalo ředitelství Příbramské jen hory Příbramské, poněvadž dolování v Rudolfově a Mladé Vožici už roku 1852 přestalo. Roku 1869 přešlo pak ředitelství pod vrchní správu ministerstva orby.

V létech 1869 - 1873 upraveno jest služné horních úředníkův a létech 1869 - 1872 platy dělníkův, kteréžto značného zvýšení došly.

Roku 1867 nařídilo ministerstvo, aby konány byly zase občasné sjezdy těžařské, jak to beztoho obecný zákon horní nařizoval. Při těchto pak podávají se ostatním těžařům obšírné zprávy o poměrech celých hor.

V posledních 8 létech pokračováno jest pak vytrvale ve zdokonalování všech oborů hor Příbramských, zvýšena jest značně celá výroba a pojištění trvání hor na dlouhé doby.

Šachta Vojtěšská dosáhla roku 1867 400 sáhů (758,6 metru) kolmé hloubky a přerazila při tom Vojtěšskou žílu ležatou v mocnosti 12 - 18 palců. Při tom přišlo se na čisté rudy, jež byly 6 - 8 palců silny. Ku 1. dubnu roku 1874 dosáhla šachta ta za energického řízení horního správce Karla Brože hloubky 514 sáhů (975,2 metru) a v květnu roku 1875 hloubky 527,3 sáhu či 1000 metrů.

Roku 1869 narazil příčný chodník, jenž založen jest již roku 1866, uprostřed mezi Vojtěšskou a Marianskou šachtou ve hloubce 23. patra (362 sáhů neb 687 metrů) na ležatou žílu, při čemž objeven jest bohatý leštěnec olověný a plavý. Na chodníku tom pracuje se dále, aby prozkoumány byly žíly šachty Františka Josefa, jež dosud jen ve výšce známy byly.

Téhož roku založena jest tažná štola Marianská, aby snáze bylo dovážeti Marianské rudy určené ku praní k Vojtěšskému prádlu. Marianská šachta dosáhla roku 1868 hloubky 400 sáhů.

Roku 1867 zastaveno jest na čas hloubení Annenské šachty pod 22. patrem, poněvadž stará míhadla nebyla s to vody vyvážeti a vodní kolo konečně se zlomilo. Místo něho postaven jest roku 1868 stroj na zdvíhání vody a lezací a parním strojem na 100 koňských sil. Tím zbaveny jsou šachty na Březových Horách obtížných vod, které tak často práci v dolech přerušovaly, poněvadž stroj ten s to jest všecky vody z nich zdvíhati. Roku 1869 hloubena pak jest Annenská šachta dále a dosáhla roku 1874 hloubky 400 sáhů.

Také na šachtě Prokopské stržen jest starý stroj a postaven roku 1869 parní na 85 koňských sil, jímž se ale jen vyváží, kdežto vody k Annenské šachtě se svádí.

Na Květné založena jest na základě dřívějších prací kutacích roku 1867 hlavní šachta, kteráž ve hloubce 27 sáhů 2 stopy přerazila žílu Květenskou v mocnosti 2,7 sáhu s vtroušeným leštěncem olověným, jenž měl 52 % olova a 0,312 % stříbra. Aby pak nemusilo dobyté kamení a voda vyváženo býti až na den, hnána jest zvláštní štola u Dušník, kteráž dokončena jest roku 1874.

Roku 1869 zastaveno jest na čas hloubení Sádecké šachty, jejíž počátek spadá do roku 1866 a sice za tím účelem, aby prozkoumány byly příčným chodníkem tamnější žíly.

Roku 1869 upravena jest štola, která už roku 1754 hnána jest na panství Hlubošském severovýchodně od Bradkovic, a sice z té příčiny, aby prozkoumána byla krajina mezi Hlubošem a Bradkovicemi. O štole té vypravovalo se, že zanechána jest, ačkoliv před ortem nacházela se žíla leštěnce olověného v mocnosti 2 stop, ale tentokráte přišlo se jen na železné žíly bez leštěnce.

Lillka hloubí se v malých přestávkách dále a otevřena při tom hořejší Černojamská žíla, na níž už i ve vyšších místech těžiti se počalo.

Také Ferdinandská šachta hloubí se dále a žíly krajiny té otevírají se příčnými chodníky. Jarošovka dohloubena jest jen na 5. patro a spojena odtud příčným chodníkem s Lillkou.

Lillkou, šachtou Sádeckou a Květenskou získáno jest na severní straně od Březových Hor nové pole pro doly. Šachty tyto, vyžadujíce nyní velikého nákladu na otevírání žil, nenesou tolik, aby se vyplácely, ale slibují, jak právem tvrditi lze, pro budoucí časy bohatý a vydatný výtěžek. Doly ty dospěly už k 16. patru a mají od roku 1873 svého vlastního správce.

Roku 1867 založena jest u Kozičína kutací šachta, kterouž prozkoumány býti mají železné žíly, na nichž už staří dolovali, roku 1869 přeražena jest ve hloubce 19 sáhů žíla hnědele 10 stop mocná, kteráž měla leštěncový šlich s 51 % olova a 0,36 až 0,40 % stříbra. K otevření žíly té zaražena jest roku 1870 kolmá hlavní šachta.

Augustova šachta, na níž zastaveny jsou práce roku 1856 ve hloubce 178 sáhů, hloubena roku 1867 zase dále za tím účelem, aby prozkoumány byly ve větší hloubce žíly, jež až dosud otevřeny byly jen v hořejších patrech.

Na druhé straně zastaveno jest hloubení Švarcenberské šachty, kteráž založena jest roku 1865 a sice ve hloubce 83 sáhů, právě když došla do obzoru dědičné štoly Josefské , na tak dlouho, až by dokončeno bylo křídlo dědičné štoly, kteréž se sem žene ze Zdabořské šachty a kterým by pak voda odváděna býti mohla.

Šachta “na Řimbabě” jest jen slabě osazena, poněvadž ustanoveno jest žílu tu ve větší hloubce otevříti. Ostatně přišlo se tu v obzoru Josefské štoly na bohaté lomy, jež měly 1 - 2 % stříbra.

Štěpánská šachta v Bohutíně byla roku 1869 už 213 sáhů hluboká a nařízeno na ní, jako na všech jiných na Březových Horách vyvážeti po kleci, tažné chodníky položeny jsou železnými drahami, jež už dříve zavedeny byly na hlavních šachtách na Březových Horách a na nichž při šachtě Marianské a Vojtěšské užívá se od roku 1873 k tahání huntů koní. Šachta Štěpánská hloubí se dále.

Kutací práce, jež už dříve předsevzaty byly na žíle Haťské, ukázaly, že žíla ta není ničím jiným, než pokračováním žíly Květenské, která má tedy podle směru svého délku 2500 sáhů (4740 metrů), zároveň shledána jest na ní právě jako na žilách na Březových Horách velkozrná droba, která bohatosti rud nasvědčuje. To všecko vzbuzovalo nejlepší naděje, že získáno bude pro doly nové dosud nedotknuté pole. Z té příčiny založena jest roku 1871 na jižním svahu Svaté Hory nová hlavní šachta, která hned v nepatrné hloubce několika sáhů přerazila několik žil mocných 6 palců, jež se skládaly z hnědele, ocelku a vápence s vtroušeným leštěncem olověným. Ve hloubi 100 metrů hnány jsou příčné chodníky k prozkoumání žil, šachta ta se hloubí dále.

Roku 1866 konány jsou při trhání skal pokusy s haloxylínem, roku 1870 zaveden jest dynamit a od roku 1874 na některých místech elektrické zapalování. Vrtací stroje zkouší se od roku 1873 na Lillce.

Také úpravny doznaly postatných změn tím, že vedle vodních strojů, jež tu dosud výhradně pracovaly, postaveny jsou parní stroje, kteréž v nedostatku vody práce přejímají. Takovým způsobem postaveny jsou už roku 1867 při Annenském, Vojtěšském a Štěpánském prádle, pak při dolejším Vojtěšském mačkadle parní stroje, tak že upravování rud nepřetržitě díti se může.

Poněvadž však puchýrny nestačily, založena jest nedaleko Annenského prádla nová puchýrna na 120 pěcholů, kteráž roku 1872 pracovati začala. Zároveň jest při Vojtěšské puchýrně v zálohu parní stroj a šlemovna zařízena jest na základě nejnovějších výzkumů.

Poněvadž většina rud Příbramských chová v sobě blejno cinkové, kteréž při sdělávání jich při huti na vyrábění olova velmi škodlivě působí a na druhé straně vytěženo jsouc, výtěžku by poskytovalo, počaly se dobývati také rudy, které jsouce sice chudy na olovo, měly alespoň 40 % cinku a zároveň hleděno k tomu, aby rudy olověné lépe byly soustřeďovány. Za tím účelem zřízeny jsou hlavně sázecí stroje na mělné zrno a stále jsoucí splavy odstrkavé na rudu, kdežto točivé splavy, kteréž jen na zkoušku postaveny byly, zase strženy jsou. Místo vodních dvojitých sázecích pump zřízeny jsou sázecí stroje na mělné zrno a tím při zvýšeném soustřeďování docíleno místo 39,9 % až 52 % olovnatosti.

Při huti postaveny jsou v létech 1868 a 1869 nové parní měchy pro 8 vysokých pecí. Válcové měchy vodní, které tam až dosud pracovaly, určeny jsou pro 4 hnací a polovysoké peci, a ventilátor, jenž postaven byl roku 1862, jakož i starý reservní parní stroj jsou však odklizeny.

Roku 1867 podařil se pokus zmenšit přísadu cuklíků a přidávati při tavení upražený olovnatý kámen. Roku 1869 zavedeno jest při polovysokých pecích užívání coaksu. Zároveň učiněn jest se zdaren pokus taviti v kulaté peci s 5 formami s uzavřenou kychtou při menším množství chudých přísad. Z té příčiny postaveny jsou nové kulaté peci s uzavřenou kychtou, a sice jedna na 7 a druhá na 5 forem, kterých dosud s nejlepším výsledkem se užívá.

V létech 1869 - 1870 přestavěno jest skladiště na rudy a dům na mísení rud, opatřena jest puchýrna na rudy parnímstrojem, proměneny jsou 4 anglické pražecí peci plamenné v peci, v nichž pražená ruda z oddělení méně roztopených do většího žáru sama přechází, a rozšířena jest pražna. Roku 1870 postaveno jest vedle stadlo a kiln k pražení olověného kamene a škvárů, aby odváděny býti mohly škodlivé páry, které dosud při pražení volně unikaly do zvláštní výhně a aby zároveň zachycována býti mohla spraš. Poněvadž pak ze šachet a úpraven dodávány bývají obyčejné rudy v zrně takovém, jež nehodí se k pražení, musila býti puchýrna hutní rozšířena a zařízena na vodní a parní sílu. Vedle toho postaveny jsou 3 kouledla (Kollermühle) s potřebnými k tomu přístroji a železné dráhy, aby docíleno byla spojení se skladištěm rud.

Roku 1873 zaveden jest při huti Pattinsonův process s vodní parou ku sdělání chudého na stříbro olova, jež povstává přečišťováním bohatého klejtu a zároveň postavena jest továrna na cinkovou běl, v níž zužitkovati se má značné množství chudých odpadků blejnových šlichů.

Poněvadž výroba ustavičně se vzmáhala a také třeba bylo pomýšleti na náhradu, kdyby dosavadní ležaté měchy zařízené na 4000 krychl. stop (126 krychl. metrů) větru za minutu, se porouchaly, postaveny jsou v poslední době nové stojaté měchy na 6000 krychl. stop (189,5 krychl. metrů), které postačují nejen pro dvě veliké peci, nýbrž i pro peci hnací.

Také při hnání docílena jest značná oprava novou hnací pecí, již postavil horní rada J. Čermák, která jsouc úplně uzavřena, jest s to pojmouti 25.000 kilogrammů olova a při níž se stejně dobře uhlí i dříví užívá, při tom jsou ztráty kovu a spotřeba paliva menší, výtěžek větší a zdraví dělnictva netrpí tolik jako při jiných pecích. Také podobná druhá hnací pec, kteráž teprvé nedávno vystavěna, ale na vytápění plynem zřízena a zvláštním generatorem opatřena jest, osvědčila se velmi dobře.

Tomuto značnému pokroku v hutnictví a častečně také zlepšení při upravování rud děkovati dlužno, že v posledním desítiletí ztráty kovů při tavení tak značně zmenšeny jsou.

Aby pak každému bylo lze nabýti jasného světla o rozsáhlosti horního a hutního závodu Příbramského, odáváme tuto přehled všech jeho oborů, jakým se jevil ku konci roku 1874: