Parní stroje, parní turbíny, parní kotle

Spojení indikátorů s parním strojem

Spojení indikátorů s parním strojem provádí se pomocí vývrtů, jimiž jsou oba konce parního válce opatřeny. Do řečených otvorů našroubují se buď indikátory přímo, nebo užije se spojovacích trubic (obr. 226.). Po odstranění šroubů z otvorů parního válce může indikátor dvojím způsobem uveden ve spojení s parou, uvnitř parního válce se nacházející. v následujících dvou obrazech znázorněny jsou nejen oba druhy spojení indikátoru s parním válcem, ale také jest zobrazeno spojení s redukčním kotoučem a křížovou hlavou.

V obr. 22. znázorněno jest spojení indikátoru a redukčního kotouče s parním válcem. Oba otvory v parním válci spojí se rourou (obr. 226.), jejíž delší rovná část opatřena jest uprostřed trojsměrným kohoutem, na nějž se našroubuje indikátor s redukčním kotoučem. Šňůra redukčního ústrojí upevní se volným koncem na raménku x unašeče M, našroubovaného na křížové hlavě. Raménko x jest po tyči unašeče posuvné, aby šňůra mohla vždy účinkovati ve směru vodorovném.

V případě, že by se užilo dvou indikátorů (obr. 228.), stačí pouze jediný redukční aparát. V každém z nálitků parního válce našroubuje se při přesných záznamech jeden indikátor. Bubny záznamné obou indikátorů spojují se šňůrou a pohybují se současně a stejnosměrně, diagramy jejich mají přibližně asi souhlasiti. Redukční kotouč upevňuje se svorníkem R na šroub o víka parního válce pomocí tyče D, na níž se navléká. Konec šňůry redukčního aparátu zavěšuje se na tyč unašeče M, jehož spojení s nábojem křížové hlavy provádí se dvoudílnou objímkou V. Upevnění tyče D může se také provésti na jiném vyčnívajícím místě v okolí víka parního válce a bajonetového rámu, ku př. na kotevním šroubu P.

Má-li se nabýti diagramů nejen spolehlivých, ale také všeobecně závazných, jest třeba podříditi jejich provádění jistým podmínkám, které mají všeobecnou platnost. Postup tento jest tím výhodnějším, čím íce zkoušek v časově značně rozdílných mezerách má se podniknouti ku spolehlivému ujištění skutečné výkonnosti parního stroje. Umístění indikátorů má se provésti pokud možno nejblíže parního válce a je-li třeba pomocných rour, nemá se užívati rour s náhlým a ostrým zalomením kolena. Ku stanovení množství spotřebované páry nemá se užívati pouze jediného indikátoru, nýbrž jako při každé přesné zkoušce, nechť za účelem jakýmkoliv podniknuté, vždy dvou aparátů úplně stejných. Pro docílení přesných výsledků jest nezbytno, aby každý indikátor před upevněním byl vyzkoušen, jmenovitě péro má býti buď přímým zatížením nebo pomocí rtuťového manometru vyzkoušeno za teploty průměrného napjetí parního. Zkouška tato provádí se nejen před jednotlivými pokusy, ale i mezi pokusem delší doby k provedení vyžadujícím. Redukovaný převod zdvihu křížové hlavy na záznamný buben má se díti přesně, hlavně budiž přihlíženo k tomu, aby uvolněním šňůry nepovstal mrtvý chod a aby byl stále zachován převodný poměr. Ve studeném indikátoru sráží se pára, proto se před záznamem píst a válec indikátoru působením páry a jalovým chodem pístu přiměřeně vyhřívají. Než se naznačí atmosférická čára, pošine se píst jednou vzhůru a dolů až nabude rovnováhy. Nekryjí-li se čáry, bývá toho příčinou znečištění aparátu. V tomto případě jest nutno, aby se indikátor odšrouboval a vyčistil, musí pak po odstranění péra píst indikátoru ve svislé poloze vlastní tíhou ve válci zvolna klesati. U strojů rychloběžných s malým plněním užívá se indikátorů lehčích. Diagramy hotoví se pokud možno na obou koncích současně a pokud toho více méně stejnoměrné zatížení připouští, v mezerách desíti až dvacítiminutových. Každý diagram hotoví se dvakráte, čáry jeho mají se pak krýti. Hotové diagramy se číslují a opatřují záznamem doby zhotovení. Z diagramu parního válce nelze seznati zřetelně veškeré přechody, jmenovitě pohyb šoupátka, proto hotoví se také zvláštní diagram šoupátka tím, že se uvede záznamný buben ve spojení s tyčí šoupátkovou, při čemž indikátor se ponechá ve spojení s parním válcem. Takto nabytý diagram znázorňuje graficky relativní napjetí páry, při pohybu šoupátka panující. Jelikož však šoupátko se tehdy nejrychleji pohybuje, kdy se parní píst nachází v úvrati v mrtvé poloze, poskytuje diagram šoupátkový také obraz činnosti rozvodové. Z obou diagramů, pístového i šoupátkového, jsou již znatelněji zřejmy přechody, ale spolehlivého obrazu nabudeme teprve kombinovaným diagramem, který znázorňuje graficky dráhu šoupátka i pístu. Za účelem provedení tohoto diagramu uzavřeme kohout indikátoru, aby pod jeho píst nevnikala pára, při čemž se buben záznamný pohybuje hlavou křížovou, tužka pak šoupátkem. Umístění indikátoru a zacházení ním vyžaduje vždy zkušenosti a znalosti věci