Parní stroje, parní turbíny, parní kotle

Topení uhelným prachem či mourem

Topení uhelným prachem či mourem poznali jsme již u patentního topení Kudliczova, které poskytovalo možnost zužitkovati i palivo odpadkové v jakékoliv podobě. Zde uvedeme zařízení, které obstarává topení výhradně uhelným prachem. Topení toto vyžaduje prachu nejen velice jemného, ale i také stejnozrnného, nehodí se k témuž účelu mour uhelný, z hald uhelných dolů dodávaný, bez předchozí úpravy, která záleží v tom, že se mour před vpravením do pecí mele a prosívá. V nedostatku mouru může se mlíti každé jiné uhlí. Prosévání prachu uhelného děje se na sítech velice jemných, která mají na 1 centimetr čtverečný 900 otvorů. Přikládání prachu uhelného do peci předem rozpálené děje se zvláštními rozprašovadly, kterými se palivo rozvíří tou měrou, že smíšeno s horným vzduchem, účinkem žáru peci ihned se zanítí a rychle se ohněm ztravuje. Žár při tom vyvozený jest tak značný, že pec musí býti zhotovena z materiálu ohnivzdorného. Dle nabytých zkušeností seznány různé výhody a nedostatky, z nichž nejdůležitější uvádíme. S podstatou systému souvisí těsně nedostatek jakéhokoliv roštu a všech výkonů a nepříjemností, jako tvoření a slití se strusky, spékání paliva, prohrabování a poruchy působené dvířky peci, které vytrvale každé jiné topení provázejí. Úprava spalování ve příčině množství i jakosti paliva dá se snadno a trvale provésti a dociluje se spalování naprosto dokonalého a bezdýmného. Stinnou stránkou jest mletí a je sledující zdražení paliva, jakož i značná část popele usazeného v tazích a komíně. Nejjednodušší aparát jest Schwartzkopffův, znázorněný v řezu na obr. 135.

Uhelný suchý prach vnáší se do nálevkovitě udobeného násypníku a, jehož užší konec ze dvou stran jest utvořen z pružného plechu d a péra c, při čemž pevná stěna e jest oporou tlaku nasypaného prachu, který pak nepůsobí plnou silou na pružnou stěnu d. Napjetí dostává se stěně d jednak pákou b, jednak také pod touto umístěným šroubem, čímž se přesně reguluje unikání prachu spodním otvorem. Doprava prachu uhelného do prostoru spalovacího, jakož i jeho rozprašování děje se otáčivým, okrouhlým ocelovým kartáčem f, který jest opatřen nárazníkem g, jímž při každém otočení kartáče naráží a výběžek h pružné stěny d. Každým nárazem utvoří se mezi c a d dole mezera, kterou určitá dávka uhelného prachu z násypníku unikne. Uvolněného prachu ujme se drátěný kartáč f, který jej odstředivou silou ve spalovacím prostoru k rozprašuje. Po uvolnění každé dávky se konce péra c a plechu d samočinně uzavrou. Potřebného ku spalování vzduchu dostává se topeništi směrem šípy l a n označeným, jakož i v pádu potřeby i otvorem regulačním o. Rozpálené, šamotem vyzděné stěny topeniště obstarávají spalování prachu, čímž se zároveň udržují ve stále stejnoměrném vyhřátí. Topí-li se pod kotlem stále bez přerušení, záleží celá obsluha pouze v regulování páky b a níže připojeného šroubu, jakož i v uvolňování nebo omezování přístupu vzduchu a obstarávání násypu, k čemuž se druží po polodenní činnosti odstranění strusky a popele. U kotlů s topením v noci přerušeným stačí před spuštěním aparátu krátká doba na vyhřátí topeniště na nutný stupeň žáru zvláště rozdělaným ohněm. Otáčení kartáče děje se strojem a stačí pro baterii o desíti pecích síla 1 HP.