Parní stroje, parní turbíny, parní kotle

Regulace parní turbíny

Regulování správného přítoku páry děje se regulátorem a dvěma pomocnými ventily. Regulátor spojen jest s pomocným hřídelem velikého ozubeného kola převodného a otáčí se zároveň s ním. Sestává (obr. 107.) z prolomeného pouzdra 10 se dvěma poloválci S1 S, jež účinkují zatížením jako přítěž a sahají výběžky do pouzdra, v němž se ostří O a O1 (obr. 108.) otáčivě pohybují.

Při otáčení regulátoru odchylují se oba poloválce z původní polohy účinkem odstředivé síly a otáčejí se kol ostří O O1 a tlačí váběžky na hlavu roubíku 11-C zatíženém spirálovým pérem 9-S. Zdvih roubíku bude tím větší, čím větší počet obrátek vykonává hřídel, s nímž regulátor se otáčí a opáčně. Spirálové péro 9-S opírá se v pouzdře jedním koncem o hlavu roubíku 11-C, druhým koncem o našroubované dno 12-R, jež zároveň poskytuje péru přiměřeného napjetí. M M1 znázorňuje pohled na uložené poloválce v původní poloze, L znázorňuje řezy prolomeného pouzdra.

Obraz 109. znázorňuje uložení regulátoru na hřídeli a spojení jeho pákou s ventilem regulačním. Konec roubíku A značnějším otáčením regulátoru vystupuje z našroubovaného dna a tlačí na konec b páky BC, která jest ve spojení s kolenem DG, jež působí na regulační ventil, zobrazený na obrazci následujícím. Koleno DG udržuje se v normálním postavení zevním spirálovým pérem. Spojka EF opatřena jest pravým a levým závitem a dociluje se ní zkrácení nebo prodloužení ramene D podle potřeby. Velikost mezery AB, kterou konec roubíku proběhnouti musí, má-li přijíti ve styk s pákou ventilu regulačního, stanoví se při zkouškách u každé turbíny zvláště a zanese se do příslušného protokolu. Aby při montování stroje délky této bylo docíleno, pomáhá si montér cívkou EF. Jelikož zachování délky mezery AB má pro chod stroje rozhodující důležitost, je třeba, aby v nastalých mezi chodem přestávkách délka její se kontrolovala.

V předchozím obrazci neviditelný mechanismus regulačního ventilu znázorněn jest na obr. 110. Pára vniká do komory otvorem A, prochází B do komory ventilové, v jíž jest dvojsedlý ventil CD, jehož správné dosedání na sedliště dá se říditi ústrojím EF. Ventil uvádí se v činnost pákou regulátoru, která učinkuje na lomenou páku HL, pomocí níž ventil se buď uvolňuje nebo se do sedel tiskne. Je-li ventil uvolněn, jak na obraze nakresleno, uniká pára směrem šípu. Mechanismus regulovacího ústrojí jest velice citlivý a dodává tím turbíně rovnoměrné rychlosti i tehdy, nastanou-li v zatížení turbíny náhlé skoky. Vede-li se spotřebovaná pára do kondensatoru přiměřené velikosti, může nastati případ, kdy méně ztížená, nebo okamžitě zcela odlehčená parní turbína podléhá ssavému účinku ústrojí kondensatoru úplně, čímž nastává nejen ztráta páry, ale kolo turbínové nabývá rychlosti stále větší, takže by snadno mohlo dojíti k poruchám na stroji. Pro tento případ doplňuje se regulační ústrojí zvláštním ventilem (obr. 111.), který do vakua, povstalého vývěvou kondensatoru ve schráně turbínové, vpouští samočinně vzduch a tím částečně účinek vakua ruší.

Ventil umístěn jest na schráně kola turbinovho a působí naň přímo páka regulátoru D. Nastane-li ve schráně turbinového kola větší vyssávání vývěvou, či zvětší-li se vakuum nad potřebu, účinkuje regulátor na parní připouštěcí ventil a ustaví ho na nejmenší náplň, při čemž svorník regulátoru tlačí vyčnívajícím koncem na páku D, kteráž sdílí tlak na vakuový ventil C pomocí spojky S, čímž uvolní se spojení vakua se vzduchem trubicí R a napjetí ve vakuu klesne, kolo turbinové pak i při úplném odlehčení otáčí se stále normální rychlostí. Je-li pro více turbin v činnosti pouze jediný centrální kondensator, mohl by nastati případ s předchozím totožný, avšak s účinkem značně větším v době, kdy jednotlivá turbina byla značně odlehčená za stálého účinku vývěvy kondensatoru, určené pro udržování vakua všech turbin. Jednostranný účinek vývěvy ruší se zvláštním ventilem, umístěným na trubici spojující schránu turbinovou s kondensatorem. Ventil omezuje ssavý účinek kondensatoru tím, že spojuje přiměřeným způsobem schránu turbinového kola se vzduchem. Jemné ústrojí parní turbiny nepřipouští trvalejší větší zatížení nad normu, jaká platí pro příslušný stroj. Pokud se týče menšího zatížení, jest množství páry, která prochází cívkami na lopatky kola, vždy poměrné ku práci, již turbina koná. Poměr tento jest přesně stanoven a přítok páry reguluje se samočinně regulačním ústrojím. Má-li turbina, určená pro větší výkon, konati trvalou práci menší, upraví se přívod páry vypnutím nadbytečných cívek z oběhu. Vypínání obstará se uzavřením přítoku páry do cívky přístrojem na obr. 100. znázorněným. V tomto případě, koná-li turbina trvale pouze 3/4 nebo 1/2 nebo dokonce 1/4 normálního výkonu, jest spotřeba páry pro hodinu a HP jen nepatrně větší, než u turbiny normálně zatížené. Směr otáčení kola turbinového jest shodný se směrem ručičky hodinové, pozorujeme-li kolo z kratšího konce stroje. Po praktické stránce vykazují tyto parní turbiny mnohé přednosti. Výkon jejich nepůsobí nesnesitelný hluk a jmenovitě každé otřásání jest vyloučeno rotační činností veškerých součástek. Pokud se opotřebení jednotlivých částí týče, ukázala zkušenost, že i po dlouholetém chodu účinkovala parní turbina tak, jako na počátku. Velice výhodnou okolností jest nepatrné místo, jaké turbiny zaujímají u porovnání s parními stroji pístovými. Rovněž potřebné snad opravy při značné jednoduchosti celého zařízení dají se poříditi snadno a rychle, k čemuž nemálo přispívají reservní součásti, které bez dodatečného upravování a obrábění pouhým umístěním nebo uložením nahrazují poškozenou část turbiny. Pokud se čištění zevnějšku týče, usnadněna práce obsluhovači tím, že parní turbina vykazuje jen velmi málo částí kovových s obnaženým povrchem.