Požár v likvidovaném porubu dolu Dukla 16. 8. 2002

Porub č. 18 419-1 byl dobýván ve 4. kře, 40. sloje dobývacího prostoru Dolu Dukla. Porub o délce 67 m a mocnosti 310 až 470 cm byl vyztužen čtyřiceti pěti sekcemi typu PIOMA. V průběhu celé doby jeho dobývání nebyly zjišťovány příznaky samovznícení. Po dokopání porubu k 1. 11. 2000, vyklizení dobývacího kombajnu a dopravníku a po rozšíření manipulačního prostoru pro plenění sekcí byl dne 10. 1. 2001 porub výbuchuvzdorně uzavřen sádrovými hrázemi, neboť nový dobývací porubní blok pro přímý přesun sekcí nebyl ještě připraven.

Odvětrávání a požár

Dne 7. 7. 2002 byl po předchozí inertizaci porub odvětrán průchodním větrním proudem s množstvím větrů 540 m3.min-1 a byly provedeny přípravné práce pro plenění a přesun sekcí do nového porubního bloku. Ztraceným potrubím zaústěným 40 m do závalu na úvodní chodbě a přes vrt bylo napouštěno k inertizaci hodinově 1 100 m3 dusíku.

V průběhu přípravných prací však od 1. 8. 2002 došlo k postupnému nárůstu obsahu CO na výdušné chodbě. Ke zlepšení stavu v místě plenění byl na výdušné straně porubu instalován odsávací lutnový tah s odsáváním cca 270 m3.min-1 vzdušin z izohrázky na vrchní úvrati. Při dopleňování sekcí se koncentrace CO v místě hráze H 2 pohybovaly okolo 40 ppm a v odsávacím lutnovém tahu bylo naměřeno 320 ppm.

Dne 16. 8. 2002 v odpolední směně došlo při plenění poslední sekce k prudkému vzrůstu obsahu CO, což registrovala čidla instalovaná ve větrním proudu od porubu až k výdušné jámě. Během pěti minut byly hodnoty nad rozsah měřicích stanic. V 21:35 h žádá inspekční služba Dolu Dukla o výjezd pohotovostních jednotek HBZS k likvidaci otevřeného ohně v porubu.

Po příjezdu výjezdu v 21:55 h sfáraly přivolané čety do dolu k provedení průzkumu. V porubu bylo nalezeno žhavé ohnisko u stropu ve vzdálenosti asi 6 m ve vypleněném prostoru od úvodní chodby. Poslední hráňová sekce byla na styku porubu s úvodní chodbou a jedna sekce na úvodní chodbě u základny.

Na základě zjištěného stavu byly vydány příkazy ke zchlazování ohniska přímým zásahem, k dosádrování hráze H 2 na výdušné straně z porubu, k potažení sekce na úvodní chodbě a k zahájení stavby hráze H 1 na úvodní straně. V 23:30 h hlášeno z dolu, že žhavé ložisko v porubu bylo proudnicemi částečně zchlazeno a vycházejí jen kouře.

situace porubu

Rozšíření zásahu

V 00:30 h byl hlášen nový otevřený oheň v prostoru před hrází H 2 na výdušné straně porubu. S ohledem na změnu stavu při zásahu byl další postup přehodnocen a bylo rozhodnuto neprodleně zahájit práce na uzavření porubu v širším okruhu hrázemi H 3, H 4 a H 5.

Výjezdové čety HBZS pokračovaly v tlumení ohniska v porubu z úvodní strany dvěma proudnicemi přímým zásahem před hrází H 2 a postupně se zde pro udržení stavu napojovalo až 7 proudnic. Z místa zásahu stékala voda z proudnic po chodbách v množství okolo 1 m3.min-1 do nejnižšího místa pod prorážku č. 18 489 (na schématu označeno H2O, kde byl úsekový čerpací systém. Hrozilo zatopení kříže chodeb18 422 a 18 489 a tím i přerušení větrání průchodním větrním proudem o objemovém množství 1 600 m3.min-1. Proto bylo čerpání střeženo záchranářskou hlídkou.

Stav se zhoršoval.

Z dolů OKR bylo ihned povoláno dalších 12 čet a již v 03:00 h se první z nich dostavily na důl. Těmi byly přednostně obloženy práce na zásecích pro stavbu hráze H 3 na výdušné straně od požářiště. Zde se již viditelnost snížila v kouřích na 0,5 m, teplota dosahovala 40 °C. Koncentrace metanu zde dosahovala 0,2 %, avšak CO již 2 000 ppm, tedy rovněž 0,2 %.

Stav se zhoršuje

Během tří směn 17. 8. 2002 byly provedeny záseky a postavení ohrazujících peření hrází H 4 a H 5 z úvodní strany požářiště. Ke všem hrázím širšího okruhu (H 3, H 4 a H 5) se dopravovala sádra.

Na hrázi H 3 z výdušné strany požářiště se dále snižovala viditelnost v kouřích až na 0,3 m a zvyšovala se teplota na 42 °C i koncentrace metanu na 0,3 % a CO na 4 000 ppm. V těchto podmínkách se jen obtížně dařilo provedení záseků, položení průlezových luten a stavba peření.

S ohledem na obtížné mikroklimatické podmínky v zásahu musely být čety častěji střídány čet, což komplikovalo organizaci a doba stavby hráze se prodlužovala.

V páté směně zásahu byly dne 18. 8. 2002 dosádrovány hráze H 4 a H 5 a připraveny na uzavření. Tím však došlo ke snížení objemu průchodního větrního proudu k požářišti z původních 1 600 m3.min-1 na 600 m3.min-1. Na staveništi hráze H 3 se však viditelnost snížila na 0,1 m a zbývalo dokončit asi jednu třetinu předního peření při pravém boku.

Po neefektivním tlumení ohniska před hrází H 2 u porubu sepožár v 14:45 h přenesl i na výdušnou chodbu směrem k hrázi H 3. Došlo i ke snížení tlaku vody v proudnicích pravděpodobným prohořením těsnění potrubního řadu zokruhovaného po výdušné chodbě.
Na hrázi H 3 byla nulová viditelnost, teplota 62 °C, a koncentrace CH4 vzrostla na 1,3 %, O2 bylo jen 9 %, CO2 8 % a CO již 2,1 %. Dehtové zplodiny rychle zanášely vybavení i vystrojení záchranářů. V úsekové čerpací stanici hladina vody zatopila elektrický motor čerpadla a čerpání vody bylo přerušeno.

V 16:00 h byly po zhodnocení situace odvolány čety, které dosud prováděly tlumení ohnisek požáru na úvodní a na výdušné straně porubu, a také čety od budování H 3.
Hráz H 4 ve zkratu byla uzavřena na poklopech. U H 5 ponechány jen dvě čety k uzavření poklopů po průchodu čet od porubu. Všechny ostatní čety fáraly na povrch. Byl vypnut přívod elektrické energie do ohrožené oblasti a dodávka stlačeného vzduchu do postižené oblasti. Mimo telefonní stanice k hrázi H 5 a u jámy byly ostatní v dole vypnuty.

ilustrační foto

ilustrační foto

Represivní inertizace

Závodní dolu přivolal havarijní komisi, která pak až do ukončení celé akce posuzovala dílčí postupy při uzavírání požářiště.

Pro dispečink OKD, DPB, a. s., byl vydán příkaz připravit se na represi dusíkem z centrálního dusíkového hospodářství (CDH) s tím, že jen na dolech, kde byly inertizovány poruby s vývinem CO bude dodáváno jen určené snížené minimální množství dusíku. O tomto opatření byly informovány inspekční služby všech dolů.

(Připomeňme, že CDH umožňuje v běžném provozním režimu v množství asi 125 m3.min-1 a v havarijním režimu může být nárazově zvýšena až na 300 m3.min-1. Pozn. red. Záchranáře.)

Pak byl vydán pokyn k zvýšení dodávky dusíku pro Důl Dukla na 85 m3.min-1, zatím bez zahájení represivní dodávky s ohledem na to, že byl současně vydán příkaz četě vracející se od porubu k hrázi H 5 k rozpojení dusíkového potrubí 150 mm za hrází.

V 18:05 h po rozpojení potrubí a uzavření poklopů hráze H 5 byli všichni záchranáři z dolu odvoláni a byl vydán pokyn k zahájení dusíkové represe napouštěním inertu do celkového prostoru za hrázemi H 4 H 5 a nedokončené hrázi H 3 v objemu 34 000 m3.

Dusíková represe byla zahájena 18. 8. 2002 v 18:40 h a trvala do 04:40 h následujícího dne (19. 8. 2002). Za období od zahájení dusíkové represe do návratu k původnímu množství napouštění dusíku (cca 4 600 m3.h-1) bylo do požářiště dodáno téměř 100 tisíc krychlových metrů dusíku (viz graf), z toho téměř 30 tisíc krychlových metrů v havarijním zvýšení dodávky.

Jediné možné místo sledování vývoje požáru bylo v celkovém výdušném větrním proudu výdušné jámy, kde ovšem byla pro husté kouře nulová viditelnost. Odběry vzorků byly prováděny v hodinových intervalech. Při množství větrů 21 000 m3.min-1 byly v jámě byly zjišťovány sledované hodnoty koncentrace a litrového vývinu CO a porovnávány s hodnotami množství vypouštěného dusíku. Zjednodušeně jsou uvedeny v grafu na obrázku.

graf dodávky dusíku

Rozšíření okruhu

Dne 19. 8. 2002 bylo na základě snižujících se koncentrací a absolutního vývinu CO podle měření ve výdušné jámě rozhodnuto o uskutečnění průzkumu k výdušné hrázi H 3.
Příkazem velitele záchranných sborů byla zřízena základna na povrchu v náraží jámy a předsunutá hlídka v náraží na patře.

Průzkumná četa zjistila u hráze viditelnost do 1 m a teplotu 60 °C. Provedla odběr vzorku, instalovala odběrovou hadičku pro dálkový odběr vzdušin a uzavřela armatury přívody vzduchu a vody na potrubí vedoucím za peření hráze k požářišti. Ohledáním bylo zjištěno, že stojky kostry předního peření jsou volné a vše je zaneseno dehtem. Při kontrole místa mezi peřeními došlo k náhlému zvratu větrů směrem k požářišti, které bylo způsobeno, jak bylo následně zjištěno, změnou provozního bodu hlavního ventilátoru. Na příkaz četaře se četa z průzkumu ihned vrátila k jámě a vyfárala na povrch.

S ohledem na průzkumem zjištěné skutečnosti u peření hráze H 3 rozhodl vedoucí likvidace havárie ustoupit na další širší okruh uzavření požářiště, a to u patrového překopu z úvodní strany hrází H 6 a u výdušné jámy hrází H 7.

K možnosti uzavření oblasti v tomto širším okruhu musely být výdušné větry sousedního větrního oddělení převedeny na jiné patro.

Opět byly povolány záchranářské čety z dolů OKR a byly zahájeny práce na stavbě těchto hrází a také k dotěsňování hrází H 5 a H 4.

Na výdušné hrázi H 7 u jámy byla viditelnost do cca 10 m, teplota 30 °C, koncentrace metanu dosahovala 0,2 % a CO 250 ppm. K ochraně záchranářů při stavbě hráze H 7 byla chodba před hrází směrem k požářišti zatopena v délce 70 m a do výšky 1 m vodou.

Dne 20. 8. 2002, tedy jedenáctou směnu od zahájení likvidace havárie, byla zahájena doprava materiálu pro hráz H 7, a to skipovou klecí (bez náraží na patře) a přes průlezovou lutnu v plavené hrázi. To byly jediné přístupové cesty k budované hrázi. Po dokončení ohrazujících peření byla hráz H 7 přes průlezovou lutnu plavené hráze ze vzdálenosti 60 m zasádrována v 16:00 h.

Dosádrování hráze H 6 na úvodní straně bylo ukončeno v 19:50 h. V 22:00 h, tedy po 96 hodinách od povolání jednotek HBZS, bylo na hrázích uzavřením poklopů požářiště výbuchuvzdorně uzavřeno.

Čekací doba pak trvala téměř 8 hodin. Dne 21. 8. 2002 byly v 05:30 h vyhodnoceny odebrané vzorky z požářiště a ty vykazovaly nevýbušnou směs. Přesto byl do požářiště i nadále vypouštěn dusík s dodávkou 5 200 m3.h-1. Na hrázích vznikl přetlak, který dokazoval netěsnosti, a proto byly ihned zahájeny práce na jejich dotěsňování.

Závěr

Po předfárání dolu byla 21. 8. 2002, tj. pátý den od vzniku požáru, v ranní směně obložena všechna pracoviště v dole, kromě postižené oblasti, kde probíhalo jen utěsňování uzavíracích hrází. Po dalších dvou dnech byl ukončen havarijní stav.

Ing. J. Šebesta, HBZS Ostrava
Ilustrační foto: P. Melicher