Požár na dole Anna na Březových Horách

Dne 12. ledna 1946 vznikl požár v dole Anna na Březových Horách. Dík okolnosti, že poměrně brzo byl zpozorován a že odpovědný závodní zahájil rychle a energicky potřebná záchranná opatření, omezily se oběti na lidských životech na dva havíře, zahynuvší při útěku z pracoviště, a na dva jejich kamarády, kteří se zúčastnili záchranných prací.

Místo vzniku požáru

Požár vznikl na 36. patře Vojtěšského ležatého odžilku v hlavě II. severního hloubení, ve vzdálenosti asi 270 m severně od Annenského překopu a asi 420 m od výdušné fárací jámy Anna. Hloubení jest provedeno ve světlém profilu 3 x l,6 m a má hloubku necelých 50 m, měřeno od ústí na 36. patře až k počvě patrové chodby na patře 37. K výpravě hloubení bylo použito asi 15 m3 dřeva, jež bylo rozděleno na lezní a těžní (sýpové) oddělení. Jelikož tou dobou nebylo hloubení při provozu používáno, byl v něm zabudován ve výši 5 m od počvy poval a ústí na 36. patře bylo překryto taktéž fošnovým povalem, tvořícím kolejnicový přejezd na chodbě 36. patra. Ve výklenku vylámaném pro vrátek, používaný při hloubení a nyní již odstraněný, byla umístěna lavice, sloužící havířům k odkládání oděvu při převlékání. V tomto místě podle výsledků provedeného vyšetřování oheň pravděpodobně vznikl.

Větrání dolu

Příbramské doly Anna, Vojtěch a Prokop jsou - ovšem nikoliv ve všech patrech, vzhledem k různým hloubkám jednotlivých šachet - navzájem pod zemí spojeny. Větrání dolů jest přirozené, přičemž jest důl Prokop vtažným a důl Anna výdušným. Prokopskou jámou přiváděné větry padají na 35. patro, pokračují překopem a slepou jámou na 37. patro v hlavní Vojtěšské žíle, přecházejí západním Annenským překopem do ležatého Vojtěšského odžilku, projdou tímto a pokračují dále překopem do žíly Šefčínské. Výdušný důl Anna jest oddělen od čerstvých větrů na 36. a 37. patře jednoduchými větrnými dveřmi, zabudovanými v západních překopech do hlavní Vojtěšské žíly. Generelně jsou na dole Anna patra 36. a 37. vtažnými, patro 35. jest indiferentní; částečně výdušným se stává 34. patro, kdežto hlavním výdušným jest patro 33. Z něho jsou vedeny výdušné větry k Annenské jámě a touto vystupují na den.

Hloubení II. vyúsťuje na 36. patře mezi 9. a 10. sýpem z mezipatrové chodby nad 36. patrem. Sýp č. 10 jest 7 m severně od II. hloubení a 17 m jižně od téhož hloubení vúsťuje sýp č. 9.

Na 36. patro přicházejí čerstvé větry Annenským překopem a postupují patrovou chodbou k severu. U sýpů č. 2 a č. 8 se odděluje část větrů přirozeným tahem k mezipatru, kdežto hlavní větrní proud pokračuje až ke konci patrové chodby, kde přechází překopem do pracovišť dobývek v Šefčínské žíle. Sýpy č. 9 a č. 10 byly v době požáru částečně zasypány rubaninou. Z uvedeného jest viděti, že přímým čerstvým proudem bylo ovětráváno pouze zhlaví II. hloubení na 36. patře, nikoliv však jeho pata, jelikož čerstvé větry jsou na 37. patře odváděny Sefčínským překopem, který je asi 11 m jižně před patou II. hloubení.

Časový přehled

Ve 14.35 hod. dne 12. ledna 1946 hlásil telefonicky do závodní kanceláře horník z 33. patra dolu Anna, že na nárazišti pozoruje zápach po kouři požárovém.

Po 14.35 hod. obdobné hlášení bylo učiněno z 35. patra.

V 15 hod. nařídil odpovědný závodní výjezd všech v dole zaměstnaných.

Po 15. hod. pozorován silný kouř u 5. severního sýpu nad 36. patrem Vojtěškého ležatého odžilku. V téže době koná odpovědný závodní v dole pochůzku a zjišťuje, že požár je v blízkosti II. severního hloubení.

Kolem 15. hod. jest shromážděno alarmované záchranné mužstvo; jsou vydávány záchranné dýchací přístroje.

V 15.47 hod. sjíždí prvá záchranná četa na 37. patro a postupuje až do Šefčínské žíly k místu, kde nalézá 2 udušené havíře.

V mezidobě je dopravováno osazenstvo odpolední směny z dolů Anna i Vojtěch na den.

Před 16. hod. dokončen výjezd důlního osazenstva dolu Vojtěch.

V 16.30 hod. jsou dopraveni oba mrtví havíři k nárazišti na 37. patře.

V 17.17 hod. dokončen výjezd osazenstva dolu Anna i záchranných čet. V dole zůstává jen havíř, který se zřítil v omámení do jámové tůně.

V 21.11 hod. večer vyvezen i tento mrtvý. Večer dne 13. ledna 1946 jest požářiště lokalizováno a uzavřeno od všech příchodů.

Příčina a doba vzniku ohně

Příčiny ohně se lze jen dohadovati, poněvadž poval, lavice i hloubení, tj. jeho výdřeva, zcela vyhořely. Možno jen usuzovati, že příčinou bylo buď neopatrné zavěšení karbidové lampy na stojku a tím vyvolané vznícení dřeva, nebo pouhé, třeba jen okamžik trvající přiblížení plamene hořáku k zavěšeným částem oděvu. Méně již pravděpodobným důvodem, přece však ne zcela vyloučitelným, jest neuvážené, lehkovážné odhození hořícího zbytku cigarety nebo hořící zápalky. V tom směru nebylo možno již skutečnost zjistiti.

Místem vzniku požáru nebo v jeho nejbližším okolí prošlo ke konci dopolední směny celkem 15 členů důlního osazenstva. Poslední z nich zde přecházeli asi kolem 11. hod. dopolední. Nikdo z nich nepozoroval žádných příznaků ohně a žádný z nich si není vědom, že by byl něčím oheň zavinil. Jest se domnívati, že k neštěstí došlo neuvědomělým, tj. nezpozorovaným chvilkovým přiblížením plamene lampy k visícím v těch místech částem oděvu. Oheň zajisté vyžadoval delší doby, než přešlo doutnání v plamen a než od hořícího oděvu vzplanulo dřevo. Musí býti předpokládáno, že oba později udušení havíři, kteří šli do svého pracoviště kolem místa vzniku požáru asi v 13 hod., v tuto dobu nepozorovali ještě ani kouř, ani oheň, jelikož by se byli buď vrátili nebo po příčině pátrali. Sami též požár nemohli zaviniti, jelikož tento vznikl na 36. a nikoliv na 37. patře, kde jmenovaní pracovali.

Z uvedeného vyplývá, že požár vznikl mezi 11. hodinou, kdy místem vzniku procházeli poslední horníci dopolední směny, a mezi 11,15 hod., jelikož doutnající dřevo vyžaduje delší doby než počne hořeti plamenem. Tak lze si vysvětliti, že ve 13 hod. nebylo při patě II. severního hloubení pozorovati žádných známek ohně a přece ve 14,35 hod. dosáhl kouř již náraziště 33. patra.

Některá pozorování učiněná při požáru

Kouř byl zpozorován časově téměř ve stejné době v nárazištích 33. i 35. patra. Patro 33. je výdušné, kdežto náraziště 35. patra jest uzavřeno proti větrům z Vojtěšského ležatého odžilku větrními dveřmi v překopu Annenském.

Také v nárazišti 37. patra se nahromadily kouře, přecházející z ležatého odžilku.

Z obou popsaných úkazů by bylo lze souditi, že uzávěrové větrné dveře byly otevřeny. Za tohoto předpokladu muselo docházeti ke krátkému spojení v hlavním větrném proudu a tím dala by se vysvětliti delší doba, jež uběhla od iniciace ke vzplanutí ohně. Od uvedeného zjevu jest ovšem nutno odlišovati srážení kouřů do nižších horizontů, vznikající sjížděním klecí v šachetním komíně. Tento zjev ale mohl nastati časově později, totiž, až byl šachetní komín zaplněn kouří výdušného proudu.

Ke konci třeba zdůrazniti i kladnou stránku, totiž, že i při tomto neštěstí se projevilo sebeobětovné kamarádství horníků. Pří provádění záchrany osazenstva dopolední směny odmítlo více horníků opustiti důl dříve, dokud nebudou zachráněni jejích ohrožení kamarádi.

Popisovaný požár není prvým na Příbramských dolech. Obecně jest známa katastrofa z r. 1891; jiné požáry bez zhoubnějších následků se vyskytly v r. 1923, 1924 a kolem r. 1926. Zdá se proto velmi vhodným příkazem zakázati používání otevřeného světla. Stejně nadhazuje se otázka, zda pro Příbramské doly o velkých hloubkách a s velkým počtem otevřených nebo více méně neúplně uzavřených důlních staveb jest možno trvale vystačiti s přirozeným větráním.

V časopise BÁŇSKÝ OBZOR, roč. I. č. 4 a 5 z roku 1947 jsme nalezli na str. 76 až 78 popis nehody v Březových Horách. Ponecháváme tuto relikvii v dobové češtině i s kolísáním tvaru „Šefčínská“ – „Ševčinská“, jen jsme přehodili pořadí podkapitolek uvedených mezi titulky. Autor informace z roku 1947 není znám.

Převzato z listovky Záchranář - 1. čtvrtletí 2005