Stokování měst, čištění a užití vod stokových

Vpustě či gully

S povrchu uličního svádíme vodu dešťovou a jinak povrchově odpadávající s chodníků i s vozovek do stružek či rigolů mezi chodníky a vozovkou; z rigolů vtéká voda do vpustí (gull, kališť), svislých to jam na zachycování vodou unášených splavenin, a z těch teprve přípojným potrubím do stok.

Aby vpouště nepáchly, zřídíme přípojná potrubí syfonovitá s vodní uzávěrkou.

Vybírání a odstraňování náplavu ze vpouští musí býti snadno možné.

Jak daleko od sebe nutno vpouště rozvrhnouti, záleží na úpravě rigolů, jich hloubce a spádu.

Nejčastěji naskytne se zvyklé, prosté uspořádání chodníků s plným ovrubním kamenem a podle něho se stružka upraví tak, jak jí vypouklost vozovky vytvoří (obr. 217.), anebo jest stružka o něco prohloubena, aby měla větší prostornost (obr. 218.). V  obou těchto případech zůstane při vodorovné poloze ovrubního kamene jen volná výška jeho nad rigolem pro využití spádové.

obr. 217. a 218.

Načrtneme-li si v přehnaném měřítku řez rigolem a pohled na krajovou hranu ovrubního kamene z vodorovného chodníku, můžeme za předpokladu, že stačí za lijáku nejmenší převýšení chodníku nad rigolem 5 cm, jakož i že největší výška ovruby nemá býti přes 20 cm (jinak by namátné šlápnutí do rigolu bylo příliš hluboké a nebezpečné), rozděliti absolutní spád 15 cm na délku stružky. Při nejmenším relativním spádu 5 promile obdržíme délku 30 m a tudíž vzdálenost obou nejbližších vpustí 60 m (obr. 219.).

obr. 219.

U spaditých ulic mohli bychom navrhnouti vpouště i na větší vzdálenosti, avšak proud vody byl by příliš rychlý, míjel by vpouště a odpadající voda zaplavovala by v nižších plochách vozovku, eventuelně i chodník. Proto volíváme i u strmých ulic gully dosti hustě, obyčejně asi 60 m.

Čím širší ulice, tím více vody se sbíhá a tím četnější jsou vpouště.

Při rozvržení vpouští dlužno zvláště přihlédnouti ku křižovatkám a zatáčkám. Na křižovatkách nemůžeme převáděti rigol z jedné strany ulice na druhou, neboť vyklenutí dlažby musí zůstati nerušeno, proto musíme vpoušť umístiti ještě před rohem, před zatáčkou. Umístíme tudíž vpouště na všech čtyřech rozích přihlížejíce k tomu, aby byly ještě v trati přímé, ne v obloukové, z důvodu, že v zahnuté části stružky teče voda volněji, tedy se vzedme a splaveniny ukládá, též povozy nezřídka jedou nezřídka při zatáčení rigolem a tím by také vpouště zbytečně trpěly.

obr. 220.

Vyžaduje tedy správné řešení na křižovatce osm vpustí (obr. 220.), jež tak rozvrhneme, aby nebyly příliš blízko u sebe, možno-li asi na 40 m a od nich vycházejíce, rozvrhneme ostatní vpouště v běžné trati asi na rozestup 60 m, dbajíce toho, aby nepřišly před vchody domů nebo jejich průjezdy.

Co do stavebního uspořádání mohou býti vpouště z cihel vyzdívané nebo trubní a to buď ze železné litiny, z kameniny či z betonu. U všech těchto druhů dlužno dbáti zásady, aby hladina syfonu byla hlouběji, než dosah mrazu, tedy alespoň 1.0 m pod povrchem ulice.

Zděné vpouště jsou starší trubních a mají své trvalé výhody, jež záleží v prostornosti a v jednodušším udržování, i hodí se zejména do nedlážděných nebo nově zakládaných ulic, kde splachy unášejí mnoho bláta s s sebou, anebo do parků, do ulic se stromořadími, z nichž spadané listí se vpouští zavěje či splavuje ve velkém množství.

V novější době konstruují se příhodné, zděné vpouště, zejména cihelné, jichž půdorys jest tvaru obdélníkového při rozměrech v poměru 2 : 3. Šířku a délku volíme tak, aby při vyzdívání nebylo třeba cihly mnoho přisekávati (60 x 90 pro malý formát, 63 x 100, 75 x 125 pro velký formát).

Za základ slouží betonová deska; dno jest v příčném řezu o 5 cm prohloubeno, v podélném má spád ve směru pod mříž. Síla zdiva jest 25 cm pro užití cihel malého formátu nebo 30 cm při užití cihel obyčejných, jež ovšem musí býti výborné kvality.

Mříž rozměrů 450 až 600 mm spočívá na litinovém rámu a má svoji podélnou stranu ve směru rigolu; jest bez závory, tudíž prostě vyjímatelná, ale za to tak těžká, by nepovolaným bylo zneužití znesnadněno.

Mezery leží podle šířky a zaujímají asi polovinu celé plochy. Rám jest vytvořen buď o sklonité či vodorovné drážce, dle toho i mříž má buď sklonitou polohu směrem k chodníku anebo jest vodorovná. Též bývají mřížky žlabovité.

Hloubka syfonu obnáší 15 cm, hloubka dna pod syfonem 50 cm, pod mříží nejméně 1.85 m (obr. 222.). Syfon jest vytvořen ze železného, litinového kolena, jež jest podbetonováno a k němuž připojuje se hrdlem kameninové potrubí odpadní, průměru 150 až 200 mm, ústící pobočně do stoky. Kdyby však stoka ležela hluboko a spád potrubí byl příliš značný (větší než 1 : 4), převedeme odpad svislým, zabetonovaným spadištěm přímo do záustní přípojky (plzeňský typ v obr. 223.).

obr. 222. a 223.

Kdepřechází strmý spád uliční rázem d mírného a kde povrchová voda unáší mnoho bláta a smetí, doporučuje se založiti lapáky, t. j. veliké vpouště o rozlehlé ploše, aby se rychlost snížila v komoře s přepažnou stěnou a voda k syfonu dospívala již alespoň zhruba sedimentovaná. Za lijavců přitéká voda otvorem v čelné zdi, po případě, nestačí-li to, i horní poklopovou mříží (obr. 224.). U těchto lapáků jest žádoucno bláto častěji vyvážeti, by čelilo se zápachu.

obr. 224.

V úzkých, dlážděných ulicích starých městských čtvrtí doporučuje se voliti trubní vpouště kvůli rychlejší stavbě a rychlejšímu čištění.

Z mnoha typů dosud upotřebených nabyly velkého rozšíření výrobky továrny Geiger-ovy v Karlsruhe, jak vytvořeny byly zakladatelem jejím, inženýrem Karlem Geigerem a prodlením doby stálého zdokonalování doznávaly. Světlý průměr těchto trubních vpouští jest v horní části nad syfonem 40 neb 45 cm, dolní část pod syfonem jest o tolik užší, čeho třeba pro dosedací plochu plechového vědra, jež se do gully zapouští, t. j. asi o 5 cm (obr. 225., 227.).

obr. 225. a 227.

Vědro, sloužící k zachycení splavenin, zhotoveno jest ze silného, železného plechu, buď pocínovaného nebo lakovou barvou natřeného, v horním ovrubním pasu jest děrováno, aby při vyjímání voda nad kalem vytekla. Vytahování děje se pomocí stěžejového oblíku s držadlem, jež při opětném zadunutí se samočinně poklesne a opře se o stěnu. Vědra mají 350 až 400 mm v průměru, 700 mm hloubky, 67 až 88 l obsahu.

Pro snažší vyprázdnění opatřeno jest vědro odklopným dnem, jež se odklopí po otevření poboční zásuvky. Aby při spouštění nepřekážel odpor vody, jest ve dnu zapuštěn dosedací ventil, jímž voda, která v gulle zbyla, vnikne do vědra. Možno tudíž užíti vědra jako čerpadla k úplnému vytěžení bláta i vody ze vpouště.

Důležito jest, aby do volného prostoru mezi vědro a stěnu nevniklo smetí a bláto, proto dosedací plochy v kovových věncích mají být čistě vytočeny – z téhož důvodu vložena u vpouští betonových litinová sedla anebo úplná litinová tvárnice pro syfon.

Hloubka přepážky syfonové bývá obyčejně 15 cm, jsou však též typy 40 cm hlubokých syfonů, v nichž má setrvati vodní uzávěr i tehdy, když se vědro vyjme. poiliční mříž má dolem trychtýřové hrdlo kvůli soustředění vtoku.

Po výšce jsou vpouště obyčejně dvoudílné, výška spodní nádoby bývá 1.50 m, výška horní trubice dle potřeby, obyčejně 1.0 m.

Choulostivou součástkou u vpouští jsou syfonové přepážky, jež kvůli snažšímu čištění byly také konstruovány otočné nebo násuvné, avšak neosvědčily se. V novější době opatřují se syfony na vrcholu pokličkovým závěrem a svislým nátrubkem, vystupujícím až k vlastnímu uličnímu poklopu. Nátrubkem možno syfon shora otevříti a pročistiti; touto úpravou však náklad na vpouště se podstatně zvyšuje. Prostší úpravu trubních vpouští lze dosíci zmenšením stavební hloubky a děrováním vědra, by zachytilo jen hrubé splaveniny, kdežto kal a bláto aby protekly. Příklad tohoto uspořádání jest na obr. 229.

obr. 229.

Poměrně malá kubatura věder (2/3 až 3/4 hl) podmiňuje časté vyklizování, jelikož však uličních vpustí jest při kanalisaci celého města veliké množství – připadá jich na 1 km délky 35 až 40 kusů – jest žádoucna účelná organisace a přesná výkonnost udržovací služby. Přes poměrně malý obsah věder jest váha plných nádob přece tak značná, že ručně jich vyjímati nelze. Je třeba k tomu kladky na třínožce obr. 230.) a vyprázdňování vytažených věder do voznic. Kal a smetí, pod vědro proniklé, odstraňují se pomocí děrovaného naběráku a vodního proudu z nejbližšího hydrantu.

obr. 230.

Pro odvážku vytěženého bláta užívá se železných voznic s otočnými jeřáby. Nejprve se jeřábem zdvihne mříž, pak vědro a do voznice horem otevřené se po otočení jeřábu nad otvor vědro vyprázdní. Jsou-li voznice plny, vypouští se kal mechanickým otevřením poklopu v čelní straně, po případě i skloněním voznice.

Pro malá zařízení, např. supinové stavby humanitních ústavů, stačí ruční vozíky, pro velká města voznice na koňský potah o 1.25 až 2.0 m kostkových obsahu.

Mnohá zkušenost poučila, že se vpouště zanášejí v nestejné době, některé rychleji, jiné pomaleji a nepatrně; záleží to na rázu ulic a splavenin. Nezřídka dochází se k poznání, že na mnohých místech jsou vědra, resp. uchycovací zařízení a syfony dosti zbytečnými, bud pro nepatrné množství splavenin, aneb proto, že jsou na stokách o větším spádu, kteréž se vůbec nezanášejí. Ze spaditých horních stok se písek odplavuje do stok dolních o malém spádu, a bývá třeba na přechodu spádu zaříditi mezilehlé lapáky na písek.

Proti syfonovým uzávěrům vpouští jsou četné stesky z teplejších krajin, kde jsou vpouště pařeništěm moskytů; tomu se odpomáhá naléváním kerosenu, vedlejšího to produktu při čištění petroleje.