Dějiny dolování uhlí na Kladensku

Důl Kübeck - Nr. II

Kladno

S hloubením dolu Kübeck bylo započato ještě za působení c. k. kutební komise v roce 1842, ale po několika přestávkách bylo dokončeno až v roce 1858. Značné problémy byly s přitékající vodou, roku 1845 musel být na uhlubni vybudován vodotěžný parní stroj. Důl Kübeck tvořil s dolem Thinfeld jeden celek se společnou závodní správou. Celková těžba obou dolů od prvních počátků těžby do roku 1889 byla 5.669.291 t.

Vytěžené uhlí se dopravovalo ke třídění a a nakládce na železnici na důl Thinfeld řetězovou dvojkolejnou lanovkou o celkové délce 289 m. Dráha vedla z části zděnou štolou o délce 146 m a profilu 2,5 x 2 m.

Doprava v hlubině byla řešena hlavně koňmi. Od roku 1896 se na hlavních třídách začaly používat elektrické lokomotivy.

Větrání dolu bylo prováděno větracím zařízením od přilehlého dolu Thinfeld. Po zrušení Thinfeldu byl na výjezdním nárazišti dolu Kübeck v hloubce 16 m postaven ventilátor systému Schiele. Jáma byla proti větrnému zkratu opatřena uzavírkou. Výtažné větry z hlubiny byly ven vedeny původní dopravní štolou.

Šachetní těžní věž byla sestrojena z hráněného dříví, vysoká až k ose lanovnic 13,1 m. Lanovnice měly průměr 3,8 m a byly opatřeny drážkou pro plochá lana.

Původní parní těžní stroj, dodaný roku 1868 firmou Breitfeld & Evans v Praze, byl v ležatém dvouválcovém provedení. Průměr parních válců byl 500 mm, zdvih 2000 mm. Rozvod byl kulisový, systému Goosch. Průměr bobin na těžní lano byl 3,15. Doba jízdy s uhlím a materiálem z hloubky 325 m byla 50 s, průměrná rychlost těžního lana byla 6,5 m/s.

Po zastavení provozu povrchového zařízení na dole Thinfeld roku 1913 byl na důl Kübeck přenesen elektrický těžní stroj, vyrobený firmou Siemens & Halske roku 1901. Na těžní věži byly nainstalovány nové lanovnice o průměru 2,4 m s drážkou na kulatá lana. Vlastní těžní stroj, který byl v provozu do roku 1997, byl poháněn třífázovým asynchronním motorem na napětí 250 V. Převod od motoru na hřídel bubnů byl řešen čelním ozubeným soukolím o poměru 30:156. Stroj byl opatřen pásovou a nožní brzdou, brzdou na převodovou hřídel, přepínačem směru jízdy a kapalinovým spouštěčem. V rezervě byla elektricky ovládaná brzda.

Těžní klece byly dvouetážové po jednom vozíku v každé etáži, záchytné zařízení bylo systému Fontain v čele klece.

Původně obstarával čerpání vody jednoduše působící expanzní parní stroj s kondenzací, vyrobený strojírnou v Seraing v Belgii. V šachtě bylo umístěno 5 tlakových pumpových soustav. Táhla pump byla dřevěná, pobitá železem. Stroj konal maximálně 5 zdvihů za minutu a výkon byl přibližně 313 ks.

Roku 1865 byl na důl Kübeck převezen vofotěžný stroj z dolu Michael v Brandýsku. Z provozu byl vyřazen roku 1900, kdy byly v dole nainstalovány elektrické pumpy.

V roce 1896 byla v areálu dolu postavena hala elektrárny, vybavená dvěma generátory.

Kotelny na dole Kübeck měly původně 15 jednoduchých válcových kotlů, které byly v provozu do roku 1875. Poté byly nahrazeny kotli systému Bolzano s etážovými rošty. V provozu jich bylo 8 - 9 z počtu 15 kotlů. Denní spotřeba byla 70 - 80 vozíků uhlí.

Nové kotelny byly postaveny v letech 1892 - 1894. Byly vybaveny osmi trubkovými kotli ze železáren Společnosti státní dráhy v Rošivi v uherském Banátě. Konstrukce byla systému Mac-Nikol, topeniště byly původní, systému Bolzano.

Stavební a technické modernizace provedené před první světovou válkou byly na dlouhou dobu jedinou změnou na dole Kübeck. Teprve na přelomu 70. a 80. let 20. století byly provedeny razantní zásahy do podoby původního objetku. Těžní budova byla snesena až po kola lanovnic a zastřešena nízkou sedlovou střechou. Pro umístění nové ventilátorovny bylo probouráno západní křídlo objektu, přiléhajícího k těžní věži.

Důl byl v provozu jako pomocný pro dopravu materiálu a pro větrání v provozu do roku 1997, následující rok byla šachta zasypána.

Dřívější stav
Interiér strojovny a šachetní budovy
Současný stav
Rozvodna
Dílna	Šachetní budova		Ventilátorovna