Dějiny dolování uhlí na Kladensku

Důl Schöller - Nejedlý I

Libušín

Před založením dolu Schöller na dolových polích Mirošovského kamenouhelného těžařstva předcházel rozsáhlý geologický průzkum, prováděný vrty z povrchu a překopem z dolu Jan v Libušíně. Roku 1896 byla v hloubce 495 m navrtána uhelná sloj o mocnosti 10 m. Na tomto místě bylo rozhodnuto o založení těžní šachty. Hloubení bylo zahájeno 10. 6. 1899 a dokončeno 31. 10. 1901 v hloubce 532,3 m. Náraziště bylo vylámáno v hloubce 517,5 m. Šachta byla vyzděná a měla průměr 5 m. Rozdělena byla na větrní, lezní a dvě těžní oddělení. Východní těžní oddělení mělo dve dvouetážové klece pro dva vozy nebo pro 12 osob, západní oddělení bylo vybaveno dvěmi čtyřetážovími klecemi pro čtyři vozy.

Východní oddělení bylo vybaveno dvoububnovým ležatým parním strojem, vyrobeným Pražskou akciovou společností v roce 1905. Stroj měl ventilový rozvod systému "Radovanovič". V roce 1950 byl tento stroj zrušen a nahrazen elektrickým těžním strojem se stejnosměrným motorem.

Západní oddělení bylo vybaveno dvouválcovým parním těžním strojem firmy Breitfeld a Daněk z roku 1890. Stroj měl ventilový rozvod podvojnými vačkami s reverzací a hydraulické poloautomatické řididlo jízdy systému Iversen. Z důvodu trhliny na bubnovém hřídeli byl stroj roku 1963 nahrazen také elektrickým těžním strojem se stejnosměrným motorem.

Nad šachtou byla vybudována těžní věž typu Tomsonova kozlíku.

Samotná těžba na dole byla zahájena 15. 2. 1902. Před tím, roku 1901, byl důl napojen vlečkou na železniční stanici Smečno - Šternberk (dnes Kamenné Žehrovice).

1. 7. 1905 byl důl odprodán Pražské železářské společnosti, která důl propojila překopy s ostatními okolními doly (Jan, Max, Mayrau).

Dobývací metodou do 50. let 20. století bylo hlavně kladenské pilířování na zával v celé mocnosti sloje, která dosahovala 1 až 10 m. Ve 40. letech byla zkoušena metoda stěnování.

V letech 1968 až 1977 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce dolu a vyhloubena nová šachta přímo v areálu - Nejedlý III (přímo u vstupu do areálu, viditelná ze silnice). Nová šachta měla průměr 7,5 m a hloubku 638,6 m, provedení s klecovým těžením - čtyři klece po čtyřech etážích, každá etáž pro dva vozy nebo 16 lidí. Elektrické těžní stroje byly ovládány poloautomaticky v návaznosti na signálech z nárazišť. Při dopravě lidí musel stroj řídit ručně strojník.

Zároveň bylo vybudováno nové těžkokapalinové uhelné prádlo, uvedené do provozu roku 1973. Vybaveno bylo třidiči Liwell a N 61 pro třídění za sucha. Uhelná vsázka šla dále na těžkokapalinový rozdružovač systému Drew - Boy. Prané uhlí se dále třídilo na pět obchodních druhů na třídiči N 61, jemné složky se zpracovaly na filtrech Cened 2000.

Od roku 1972 byla v porubech zaváděna komplexní mechanizace s posuvnou výztuží a dobývacími kombajny. Od roku 1973 byly v přípravných pracech nasazovány také razící kombajny AM-50 a PK-3-m a přibírkové stroje Hausherr D-1131.

V roce 1980 byl dokončen spojovací překop mezi doly Schöller - Ronna - Mayrau a veškerá uhelná těžba byla vedena pod zemí na šachtu Nejedlý III. V té době měla kolejová trať rozchodu 690 mm,spadající pod důl Schöller celkovou délku 45,4 km, většinou v provedení pro trolejové lokomotivy, jen 5,6 km bylo pojížděno diesellokomotivami. Závěsná dráha ZD 80 měla délku 21,5 km.

V rámci restrukturalizace a privatizace uhelného hornictví došlo 1. 1. 1993 ke vzniku a.s. Českomoravské doly, kam byl pod o.z. Kladenské doly Libušín zařazen i důl Schöller. ČMD a.s. se v roce 1999 stává dceřinnou společností Karbon investu.

V rámci centralizace těžby byla v dubnu 1995 zahájena ražba spojovacího překopu nezi doly Schöller a Tuchlovice v délce 4484 m. Ražba byla dokončena 7. 1. 1997 a po převedení dopravy uhlí na důl Schöller byl 30. 6. 1997 ukončen provoz úpravny na dole Tuchlovice.

Po výbuchu metanu 29. 11. 2001 na dole Schöller v Libušíně bylo rozhodnuto kladenské doly zastavit. Při výbuchu zahynuli 4 horníci, příčinou výbuchu bylo kouření v nedostatečně větrané chodbě, kde se nahromadil metan.

Poslední vůz uhlí z dolu Tuchlovice vyjel 31. března, z dolu Schöller 30. dubna 2002. Tím byla ukončena těžba uhlí v kladenské pánvi.

Letecký pohled na důl Schöller
Původní vzhled dolu Schöller - Nejedlý I
Zakládání šachty Nejedlý III 1. 6. 1968
A současnost - Nejedlý III - rok 1997
Železniční nákladiště kdysi a dnes
V podzemí ve 20. letech 20. století
Dispečink na dole Schöller		Těžní stroj na šachtě N III
A opět pod zemí
Prorážka spojovacího překopu na důl Tuchlovice 7. 1. 1997
Lanovka od dolu Schöller na haldu
Elektrárna na dole Schöller v Libušíně

fotogalerie z května 2009

Důl Schöller
areál dolu slouží jako překladiště uhlí
dělnické baráky u dolu
elektrárna
hala kotlů
v patrech haly
velín kotelny
výhled z velína
zauhlování kotlů
komín
zátiší

fotogalerie z listopadu 2010

rozhled z těžní věže
vrátnice
administrativní část
bývalá řetízková šatna
bývalé koupelny
prostor nástupu horníků do klece, spojovací most k budově šaten a koupelen už chybí
těžní klece				nárazištní signalizace
výtažné patro s výklopníky a oběhem důlních vozíků
				x
zapomenuté vozíky
údržba
strojovna
šachetní budova
těžní věž šachty N III
těžní lano už nemá přes co vést
areál dolu od bývalého nákladiště
těžní věž šachty Schöller - N I
původní objekty dolu Schöller
komín se dnešních dnů také nedočkal
a mnohé objekty se změnily v pouhou hromadu suti a šrotu

Za fotografie děkuji Váženým kolegům, kamarádům z Hlavní báňské záchranné stanice Praha

fotogalerie z června 2011

správní budova
torzo šaten a koupelen
zde stála šachta N III se strojovnou
původní vrátnice dolu Schöller
šachta Schöller - N I
strojovna
dílny
trafika u autobusové zastávky je už zbytečná - zbourat
do konzumu taky už nikdo nezajde
elektrárna
rekultivovaná halda

Stav v červnu 2012, konečná situace, víc se bourat nebude