Dějiny dolování uhlí na Kladensku

Důl Max - President Beneš - Fierlinger II - Gottwald I

Libušín

Důl Max byl hlouben v letech 1888 až 1892. Pojmenován byl po členovi správní rady Pražské železářské společnosti Maxi Egonu Fürtenbergovi.

Nad šachtou byly vybudovány přímo u sebe dvě příhradové těžní věže otočené vůči sobě o 90 stupňů. Těžbu zajišťovaly parní těžní stroje firem Breitfeld, Daněk a Comp. Karlín a Škodovy strojírny v Plzni.

V roce 1938 byl jeden parní těžní stroj nahrazen elektrickým, pro něj byla vystavěna nová strojovna s ocelovou konstrukcí. Na konci 40. let 20. století byla i druhá strojovna přestavěna na umístění elektrického těžního stroje.

Těžba na dole byla ukončena roku 1980. Likvidace vlastních těžních věží proběhla 17. 6. 1989.

Zbylé objekty v areálu dolu jsou nyní využívány pro drobnou výrobu a jako sklady.

Původní vzhled dolu
důl Max na začátku 20. století pohled na důl Max těžní věže dolu Max těžní věž dolu Max
Likvidace těžní věže 17. 6. 1989
likvidace dolu Max 17. 6. 1989
Pozůstatek tělesa železniční vlečky na podzim 1999
bývalá vlečka dolu Max bývalá vlečka dolu Max - první můstek bývalá vlečka dolu Max - druhý můstek bývalá vlečka dolu Max - dnes slouží jako výpusť kanalizace

fotogalerie z června 2011

strojovna
rozvodna
zde bývalo železniční nákladiště
ředitelská vila
kolonie