MUŽI POD PRAHOU

Vypadá to tam dole všelijak, ale když si odmyslí člověk neřád, zůstane z toho čisté, inženýrské dílo. Ti lidé, Louda, Novák, Barták, Liška i Brych, pracují na jeho očistě. Snaží se, seč jim síly stačí, aby je udrželi alespoň přibližně takové, jaké je odevzdal inženýr provozu.
Ovšem naprostá čistota, to je pod Prahou neuskutečnitelný stav, příliš velký úkol, přespříliš velké předsevzetí. Technikovi však, zabloudí-li tam, není v tom prostředí hrůzy, špíny, kalu a nemoci - nic cizí. Jako když procházel stavitel po letech nemocnici, kterou vystavěl - tak prochází technik tam dole dílem inženýrkého mozku.
Je to přece jen úžasná práce, protože je posvěcená účelem. ---
Vzala mě vlna a hodila na břehy. Osud mi určil měřit po nějaký čas podzemní prostory. Rozhodl, abych se nějak vyrovnal s těmi, kteří tam žijí, a s jejich pomocí abych provedl svůj úkol.
Špína je v kanálech navíc a smrad také, protože nevůně se tomu říkat nedá. Jinak je však při té práci právě tak stejný postup jako při vytyčování tunelů železničních, silničních, vodních nebo při práci na podzemní dráze. -
Kmenové kanalisační štoly, štoly jímací, vodovodní, vytyčování shybek, zaměřování sklepů i prostor mezi kanálem a povrchem, o nichž nikdo neví, k čemu kdy byly - to je práce pro kanalisačního technika. A sem patří i zaměřování katakomb bez mrtvol i s mrtvolami.
Pod chrámem Panny Marie Vítězné jsme udělali tak zvaný polygonální tah. Nejsou to žádné zázraky: položíš pásmo, u každé změny, které jsou po jeho stranách, vytyčíš kolmičku, změříš, zakreslíš a dílo je hotovo.-Jen ti, kteří tu košťaty, lopatou, hráběmi i rukama čistili, se pletli pod nohy, ale zas o nic víc než tam, kde kladli kameninové roury těsněné konopným provazem, zalévané asfaltem. Tady tvrdá a udusaná podlaha jako stůl rovná - tam segmentové dno a nad ním polokruhová klenba, vejčitý nebo kruhový profil - pavučiny a netopýři byli tady i tam-navíc tam býval jen smrad a tady ztuhlé, rozpadlé a jako z hlíny stvořené - mrtvoly.
Mým úkolem bylo zakreslení všech podzemních prostor a kanalisačních objektů, zejména průniků kleneb křížových, valených, koňských hlav i šachet s klenbami, soutoků, přepadů, propastí a děr. Při tom jsem kreslil do plánů a map také povodí stok, přeměřoval jsem úzké a nízké chodby i stísněné prostory, kde nic už dávno neteče, kde není světlo, kde je několik desítek roků starý vzduch, kde mi pršelo na pomůcky, kde zalévala voda počvu neboli spodek chodby a ztěžovala tak nesmírně délková měření, kde bylo často i nesnesitelné teplo, které působilo na stroj i na moje výkony a snižovalo tak přesnost mé práce.
Vzduch byl prosycen často parami, které ztěžovaly úkol až k neproveditelnosti, malá možnost měřických kontrol risiko ještě vív zvětšovala - protože běželo často o velmi důležité věci: o porovnání polohy podzemních prostor s objekty povrchovými, o ochranu železnic proti poddolování a ještě častěji o ochranu osob se mnou tam dole pracujících proti účinkům staveb pozemních.
Louda měl na starosti všecky měřící stroje, pomůcky, latě a pásma, kahany, terče a výtyčky. Spolu jsme chodili na vytyčování směru prorážek, kolmých i skloněných jam i vodorovných chodeb a překopů. Spolu jsme zjišťovali poklesy půdy, spolu jsme určovali polohy pdzemních prostor vzhledem k povrchu a spolu jsme oboje měření spojovali.
Louda nad tím kroutíval někdy hlavou, ale brzo si zvykl, věřil mi, rozuměli jsme si, ničeho se nebál a nic mu nebývalo zatěžko.
A Novák byl stejně trpělivý. Pracoval s námi jako zedník. Usazoval mi v počvě, v bočních stěnách i ve stropě měřící body.
Měl jsem k své práci pěkný velký vytyčovací teodolit moderní konstrukce s elektrickým světlem vloženým do stroje. Kahany nám opatřili reflektorovou deskou neboli čepcem, pásma jsme měli kovová, ocelová a latě naolejované proti vlhku. Jindy jsme prováděli měření kompasová orientačním přístrojem kompasovým a k náčrtkům jsem používal kapesního kompasu hornického.
Nejtěžší ze všeho bývalo měření úhlů ve strmě skloněných chodbách. Při tom se zahřál Novák, Brych, Liška, Louda a někdy i Barták. K obsluze měřického stroje mi musili postavit dost často i podlahu. - Ale je to už všechno pryč. Zaplať Bůh za to, že jsme to všechno ve zdraví přežili. Udělali jsme tam kus dobré práce.
Znovu jsme pořídili plán Rudolfovy neboli Belvederské štoly, která začíná u novomlýnského jezu a končí v Královské oboře. Je vylámána ve skále, měří 1100 m, je široká 2,2 m a na výšku 3,6 m. Leží 40 - 45 m pod Letenskou plání. -
Z těch výsledků jsme mívali radost. V kancelářích jsme ztratili vždycky po takové nějaké práci mnohou hodinu v debatách nad nakreslenými výsledky, které svítily s bílé čtvrtky kladívkového papíru.
"Tak tuhle jsme byli," povídal Brych, "a tuhle jsem nechal čepici."
Otevřel se před nimi jiný, docela nový svět. Svět, který nebyl zvytečný, - bylo to smělé, veliké a užitečné - a já jsem jim na té práci rád přiznal jejich podíl.
"Dělali jsme mapy tam dole," říkával mámě Louda a díval se po klukovi. "Bude inženýrem," zdůrazňoval. "Jestli to vydržím do té doby se zdravím, slezeme tam spolu, s klukem, všeko mu tam ukážu, protože to teď všecko znám," a potichu dodával, "a ledacos mu také poradím, co jsem teď očíh°. - Uvidíš, mámo, jak nám to půjde spolu od ruky.-Bude inženýrem..."
A Loudová si přála, aby tomu jednou tak bylo.