Nauka o stavebních hmotách

Kompressory

Dnes nejčastěji užívaná vrtadla (kladiva vrtací) jsou poháněná zhuštěným vzduchem. Vodotlačná nárazná vrtadla nemohou s nimi soutěžiti ohromnou vahou samotného stroje a velkým nákladem hydraulického (vodotlačného) zařízení; elektricky poháněná nárazná vrtadla spotřebují sice skrovně síly, ale velkou závadou jest jejich citlivost, kterou neovládají dělníci pracující v lomech, následkem toho nepoměrně častými a drahými opravami stává se výnosnost jejich pochybnou.

Zhuštěným vzduchem poháněná nárazná vrtadla vyžadují poměrně levného zařízení. Především jest to:

Zhušťovadlo či kompressor vzduchu, který podle místních podmínek může býti upraven:

Do vzdušního cylindru kompressoru nassávaný vzduch budíž pokud možno nejchladnější, nejméně vlhký a prachu prostý.

Druhou podstatnou částí vzduchotlačného zařízení jest čistidlo vzduchu, které umístěno před kompressorem, zbavuje nassávaný vzduch prachu. Čistidlo to bývá opatřeno vyměnitelnými čistícími vrstvami.

Třetí částí jest koksové čistidlo vzduchu, na němž vrstvou koksu proniká zhuštěný vzduch vycházející z kompressoru, aby se ještě dříve zbavil pevných částeček snad kompressorem s sebou stržených, nežli se vtlačí do vzduchojemu.

Vzduchojem (obr. 458.), záleží vlastně z kotle, sestrojeného a vyzkoušeného na provozovací tlak zhuštěného vzduchu, týž jest opatřen vstupním a výstupním nátrubkem a příslušnou armaturou, totiž pojistnou zámyčkou (ventilem), tlakoměrem, průlezem a vypouštěcím kohoutkem. Tělesný obsah vzduchojemu má býti nejméně stejný minutové výkonnosti kompressorem volně nassátého vzduchu.

Vzduchojem budiž chovám v teplé místnosti, kdežto zhušťovadlo samo v místnosti, kde ssaje vzduch co nejchladnější.

Potrubí vzduchovodné záleží z litinových trub plynovodných, které vyhovují právě provozovacímu přetlaku. Průměr potrubí záleží ovšem na množství spotřebovaného vzduchu, které se přesně odměřuje v litrech za hodinu zvláštním vzduchoměrným přístrojem při určitém počtu atmosfér (obyčejně 6) komprimovaného vzduchu.

Litinové vzduchovodné potrubí vede se k lomu nejlépe pod zemí asi 1/2 metru hluboko; v lomu samém klade se prostě přímo na skálu, jak to na př. při odlamování kamene na stráni v nádraží ve Verviers (obr. 459.) viděti jest. Z potrubí litinového rozvádí se zhuštěný vzduch k vlastním vrtacím přístrojům gumovými hadicemi, ovinutými hustě drátem, aby déle vydržely. Hadice mívají průměr 10 – 13 – 15 mm, vyjímečně až 35 mm, připojují-li se na potrubí o přetlaku 7 atm. zkoušejí se na 15 atm. Délka hadic nemá býti normálně delší než 10 m, ale v případě nutném lze je nastaviti universálními hadicovými spojkami o stejných polovičkách, které jedním trhnutím poskytují naprosto vzduchotěsný závěr.

K provozování menších lomů jest příhodné:

Pojezdné zhušťovadlo vzduchu s pohonovým motorem, vzduchojemem a vodním chladičem, patent Weyland (obr. 461.), u něhož všechna jemnovaná vzduchotlačná zařízení jsou umístěna na podvozku, který lze potahem převážeti na libovolné místo.