PODZEMNÍ PRAHA

34. Konec romannetta "podzemních Pražanů"...

Bylo a zůstane nepomíjející zásluhou prostého českého člověka z lidu, zmužilého Pexy, že puzen touhou projíti všecky nejtajnější kouty "dna i útrob" Velké Prahy šťastnou náhodou na samém konci své bludné pouti vyšel na povrch země právě neznámou, zapomenutou studní z pod samých základů kaple Husovy a tak přispěl bezděky k odkrytí nejskvělejší památky Prahy "pozemské".
Leč tak jako skorem všichni slavní objevitelé nejpamátnějších končin světa nedožil se ani on radosti ze svého díla... a nebýti nahodilého sepsání této knihy, jeho nevšední čin i s jeho jménem byly by na vždy zapadly v moře zapomenutí!
Což je ostatně veřejnosti... která ve všedním shonu života a éře světodějných převratů rychle zapomíná i mužů jmen nejslavnějších... po osudu nepatrného proletáře i jeho ženy... jichž heroismus se kmitl českým malým obzorem jen jako drobný meteor!
Mihli se tmou podzemní Prahy jako pár bludných světlušek a zhasli beze stop... jako ony...
Krátké bylo jejich štěstí...
Dočkali se jen zrození děcka lásky...
Od jeho kolébky musil on v zápas na Slovensko... a když hned v prvé seči pad° střelen do srdce, a brzo potom umřelo mladé vdově i siré děcko... zmátl se jí hořem rozum...
Zšílela...!
A bolestný byl pro jrjí přátele pohled na mladou hrdinku, která z lásky k milenci srdnatě sneska kdys i největší hrůzy hlubin pekla pražského... jak teď ztrativši všecko, co zbožňovala a co jí poutalo k životu, zmírajíc ve svém šílenství zoufalým hořem, pěla si třesoucím se hlasem píseň pohřební:

" Tři doktoři tu stojejí
u postele mojí...
Který z nich třech uhádnete,
v čem má nemoc stojí!
Ach, nejmilejší Andulko,
tvá nemoc je tuze zlá!
Jseš duše zamilovaná,
není pomoc žádná!
Pošlete mi pro manžela,
pro amanta mého,
aby nme přišel navštívit,
pacienta svého!
Ach, nejmilejší dušinko,
tvůj amant ti vzkazuje,
abys mu pokoj přála,
když víc už nežije!
Když mne můj drahý opustil,
taky umřít zkusím,
pro jedno mužské stvoření,
se světa jít musím!
Jak bylo krásné milovat,
v háji, v lese, v poli,
tak je teď těžko umírat,
když mne srdce bolí!"

Zhasla jako stín právě v den, kdy oddíl legií přivezl ze Slovenska do Prahy prostou černou rakev s mrtvým tělem jejího muže...
A za tři dny pak pohřbeni spolu ve hrob svého dítěte lásky oba rekové podzemní Prahy... krátce před tím, než listem nalezeným v jejich pozůstalosti dán popud k velkolepému objevu Husovy kaple Betlémské, nejpamátnější historické budovy pro všechen český lid!