PODZEMNÍ PRAHA

12. Shledání milenců i zasnoubení v kapli na dně Prahy

A v témž okamžiku vydral se z hrdla Pexova výkřik úžasu:
"Anno!... Moje Anno!"
A stíhaný, k smrti odsouzený "velezrádce"... i jeho milenka... spoluvinnice... kteří se shledali po tolika tragických událostech v roklích podzemní Prahy... v pravém pekle velkoměsta, padli si - překvapením i štěstím zpola bez sebe - v náručí!
Zatím, co si to uba milenci, slzíce blahem, sdílely hrozné osudy od svého odloučení, stará Kučerová naznačila Šobrovi, jenž postavil hořící svíci na zem opodál, že nejkratší cesta k východu z podzemí je v nádvoří Sixtova domu, kde lze sklepením snadno dostati se do stoky, zvednout mříž a za šera nepozovaně vydrápat se vzhůru na "onen vnější svět"!
Ale právě, když Šobr poklepal Pexovi na rámě, chtěje ho přiměti k východu z Prahy podzemní, aby i s milenkou našli v podkrovní jizbě Kučerové dočasného úkrytu, náhle se všem zatmělo před očima.
Svíce na zemi hořící překotila se prudkým nárazem nšjakého zvířete - a zhasnuvši byla unášena živočichem, jenž ji uchvátil, do blízkého podzemního otvoru, kde brzo doutnající oharek knotu zhasl docela.
To jedna z nejdrzejších krys, které se počaly po všeobecném poplachu a útěku vraceti zase zpět, přivábena zápachem planoucí hořící svíce, chňapla po ní a ukradnuvši ji zcela po apačsku, odnesla tučné sousto v mlsné své tlamě...
I nezbylo všem čtyřem podzemním Pražanům, než dáti se pod Sixtův dům na krkolomnou bludnou pouť čirou tmou, do níž padal jen slabý paprsek lucerničky Šobrovy, a trvalo to dobrou čtvrt hodiny, než ztrmáceni, zpola udušeni zápachem ze stoky prolezli touto až pod mříž v tmavém, pustém nádvoří.
Ale ač hovořili zcela potichu, jen pološeptem a hleděli se vyvarovati nejmenšího šramotu než nadzvedli mříž, kterou k nim v podzemí padal se shora bílý, stříbrný přísvit měsíce, vzbudili patrně přece pozornost obyvatel přízemních bytů na dvorku, neboť brzo zaslechli blížící se kroky nad hlavami a hlasitý výkřik: "Někdo se dobývá z kanálu! Zloději! Pomoc! Běžte pro policii! Hej hola! Kde jste kdo!..."
A polekaným podzemním krtkům nezbylo, než rychle zmizeti tam, odkud přišli.
Zatím, co do nádvoří Sixtova domu přivolána byla poděšenými obyvateli přízemních bytů policie proti tajemným "podzemním spiklencům nebo lupičům" a začala rozestírati své sítě v okolí celé Celetné ulice v domnění, že přijde zde na stopu podvratným rejdům a skrýším nebezpečné revoluční "Maffie". o jejichž řádění jí detektivové a policejní špehouni v té době den co den donášeli poplašné zvěsti - unikali ustrašení "podzemní Pražané" chvatně za matného svitu kapesnícj lampiček hluboko pod nohami svých stíhatelů polosesutým dusným průkopem pod Celetnou ulicí napříč k nejhlubším sklepením chrámu Týnského!
Utíkali tam touž uzounkou historickou tajnou podzemní chodbičkou, kterou ze sklepa bývalého svého paláce, později domu Sixtova před tisíciletím dle pověsti chodívala česká kněžna Ludmila s vnukem Václavem tajně se modlit do Marianského chrámu, jenž před Týmen kupeckým stával, aby ušla pozornosti a pronásledování Václavovy matky, své snachy Drahomíry.
Kněžna Drahomíra jsouc věrna víře svých slovanských rodičů polabských Bodrců i Luticů v nynějším Sasku, nenáviděla synovu bábu Ludmilu, německým kněžstvem pokřtěnou, za to, že i jejího synka Václava ke křesťanství sváděla a dala jí také krátce před svou smrtí na hradě Tetíně za tuto zradu na slovanském "pohanství" zardousiti! Pokřtění syna Václava ale přece nezabránila, neboť po její smrti Václav stal se nejhorlivějším šiřitelem křesťanství v Čechách a po mučednické smrti i českým národním největším světcem.
Sotva Pexa s přáteli doplížili se do prostřed "chodby svaté Ludmily", 200 kroků dlouhé mezi Týmen a Ungeltem k ponurému prastarému kamennému oltáři, kde prý dávala kněžna Ludmila sloužiti v noci mše, když Drahomíra z nenávisti ke křesťanství Týnský chrám chtěla zavříti, - ozval se v dáli za nimi z pod domu Sixtova temný hluk, křik a volání a v zápětí pronikl v tu stranu tmou podzemní jasný svit - záře pochodní!
To odlíl policistů vypáčiv mříž stoky sestoupil do kanálu a z něho i do "chodby Ludmiliny", aby vypátral a zmocnil se domnělých členů "spiklenecké protirakouské Maffie".
A současně druhá četa detektivů i konfidentů obsadila otevřenou stoku na Staroměstském náměstí mezi radnicí a ruským chrámem Mikulášským, kde městští zřízenci kanalisačního úřadu den před tím při výměně a kladení vodovodních rour objevili prastarou podzemní chodbu vedoucí od bývalého šenkéřského domu "Šmerhofu", nyní radničního křídla vystavěného roku 1888 pod Mariánským sloupem směrem k Týnským sklepením.
Ubozí prchající "podzemní Pražané" ocitli se tím v pasti, z níž nebylo více záchrany...
Aniž by o katastrofě té měl tušení, sběh Pexa se svou milenkou bral se rychle dále "Ludmilinou chodbou" od kamenného oltáře, před nímž si ve chvatu vyměnili snubní prsteny s přísahou, že jsou od té chvíle svými ženou i mužem až do hrobu...