STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Huť

I veškeré zařízení huti bylo - jak v popise vývoje příbramského závodu již uvedeno - podle stavu hutní techniky stále zdokonalováno.

Huť sama leží severozápadně od BřezovýchHor při stoku říčky a potoka Litavky a je s březohorskými závody úzkokolejnou koňskou drahou, s příbramským nádražím pak normální vlečkou, 1,7 km dlouhou, spojena. Jest z části uspořádána též terasovitě.

Rudy k huti dodané, nyní téměř výhradně jen vlastní rudy příbramské) se nejprve melou na kulových mlýnech na zrno menší než 6 mm. V mlýnech těch mele se též kamínek a výškrabky z pecí. Před mletím a po mletí se ruda navlhčuje, aby se zamezilo tvoření prachu. Kulový mlýn zpracuje za směnu 150 - 200 q rudy. Semleté rudy se míchají a praží v konvertrech.

Při pražení se přimíchává as 12 % nepraženého mletého kamínku a 20 % kyzových výpalků. Pražením se odstraní síra až na 1 %. Kulatý konvertr pojme 50 - 60 q násady, oválový dvojité. Pražení trvá 8 hodin, ale vítr se k vůli chlazení žene konvertrem ještě další 4 hodiny, načež se vypražená ruda vyklopí a rozbije na menší kusy. Konvertry jsou opatřeny plechovými klobouky a plyny, při pražení vzniklé, odvádějí se z nich plechovými rourami do kouřového kanálu. V pražené rudě jest olovo obsaženo jako kysličník, křemičitan, síran a sirník.

Pražená ruda se smísí se vhodnou přísadou. Za přísady se užívá bohaté strusky, klejtu, vápence, starého železa, různých hutních poloproduktů a pod. Takto připravená sazba se kychtuje střídavě s koksem do 9 m vysokých šachtových pecí. Kysličník olova se snadno redukuje žhavým uhlíkem z koksu, křemičitan pak kysličníkem železitým a sirník olova kovovým železem.

Dmychadla jsou tři: dvě novější stojatá s vahadlem, a jedno staré ležaté. Nejnovější sloučené dmychadlo nassaje za minutu max. asi 230 m³ vzduchu, který stlačí na 65 - 70 mm rtuťového sloupce.

Vytavené rudní (surové) olovo obsahuje as 0,8 % stříbra a menší množství mědi, antimonu, arsenu, cínu, železa, vismutu a něco málo (pouhé sledy) zlata.

Každá kulatá vysoká pec vyrobí denně 40 - 70 q surového olova a 15 - 25 q kamínku, ve kterém bývá as 14 % olova, 0,1 % stříbra, 50 % železa a 20 % síry. Prosadí se v ní 170 až 190 q rudy, v peci eliptické až 270 q.

Podstavy vysokých pecí jsou chlazeny vodou.

Struska po ztuhnutí a odloučení od kamínku dělí se na bohatou a chudou. První se repetuje, druhá (s obsahem pod 2 % olova a 0,005 % stříbra) přijde na haldu.

Chudá struska má průměrně toto složení:

Průměrné složení zhutněných nepražených rud bylo:

V konvertrech vypražená ruda měla složení:

Těkavé prachy nelze v konvertrech pražiti, děje se tak ve starých plamenných přehrnovacích pecích. Průměrné složení těchto prachů, zachycených v r. 1922 v první komoře bylo:

Odstříbřování surového (rudního) olova děje se nyní dle methody Parkesovy. Huť Parkesova jest zařízena terasovitě na roční zpracování 70.000 q surového olova. Olovo teče z jedné peci (aparátu) samočinně do peci další. Před parkesováním musí však býti surové olovo zproštěno různých přimíšených kovů, což se děje cezením v peci, která tvoří nejhořejší část Parkesovny a v níž lze denně procediti až 350 q rudního olova. Cezení se koná při nízké teplotě, olovo stéká ponenáhlu na mírně skloněném spodku cezecí peci a hromadí se ve velkém kotlu s obsahem 340 q olova. Na spodku peci zbudou těžce tavitelné měďnaté výškvarky, jichž bývá se stěrem as 5 % celé původní sazby. Takto cezené olovo se pak ještě v jedné ze zařízených k tomu dvou pecí rafinuje, při čemž se odstraní poslední zbytky mědi, arsenu, cínu a antimonitu. Rafinační pec pojme as 320 q olova a rafinace trvá kolem 70 hodin. Obdrží se průměrně 70 % rafinovaného olova a 30 % poloproduktů.

Parkesování se zakládá na vlastnosti zinku, že tento při určité teplotě řádně zamíchán do kovové lázně stříbronosného olova, utvoří s veškerým v olově obsaženým stříbrem a zlatem zvláštní leguru, lehčí než olovo.

Při potomním uklidnění a částečném ochlazení kovové lázně plove tudíž na povrchu odstříbřeného olova lehčí legura zinku, olova, stříbra a zlata, tak zvaná pěna, která se sbírá. Proces ten nutno ovšem opakovati.

Zmíněná práce se provádí v kotli, který pojme as 220 q olova, míchadlo jest pojáněno elektricky. Může se parkesovati až 220 q za 16 hodin. Do zinkových pěn přechází nejdříve zlato, pak měď a teprve potom stříbro, takže se pěny v různých dobách sebrané musí též zvlášť zpracovávati. Zbylé odstříbřené olovo jest však znečištěno zinkem, který se odstraňuje ve zvláštní plamenné peci částečně jako stěr okysličením a částečně uniká do kondensace. V této peci zpracuje se nyní 190 q za 24 hodin. Takto rafinované "měkké" olovo jde v kusech 45 - 50 kg těžkých do prodeje.

Jmenované peci Parkesovy huti mají rovné rošty, peci rafinační se vytápějí však plynem z Hellerových generátorů.

Pěny obsahují ještě mnoho přebytečného olova. Zahřívají se proto v menším kotlíku nad sítem, při čenž větší část olova skrze síto odkape. Zbylé bohaté pěny se vysazují ve zvláštních hruškovitých retortách vysokému žáru. Zinek v podobě par uniká a zachycuje i kondensuje se v pojezdných předlohách. Jedna charge 3,3 q pěny trvá 8 hodin.

V takové retortové, koksem vytápěné sklápěcí peci, jichž má huť tři, lze za 24 hodin zpracovati 600 až 900 kg bohatých pěn. Získané bohaté parkesové olovo se pak shání, při čemž se v proudu vzduchu veškeré kovy až na stříbro okysličí a s klejtem odstraní.

Z násady 130 q bohatého olova, které se shání 2,5 až 3 dny, obdržíme 800 - 1200 kg surového stříbra s 95 % stříbra a 5 % různých jiných kovů (hlavně olova, vismutu a mědi). Stříbro to se v menší plamenné peci rafinuje na ryzost 999/1000 stříbra. Pec pojme až 10 q stříbra, které se zpracuje ve 12 hodinách. Hotové stříbro prodává se buď ve formě granalií, neb ve slitcích as 11 kg těžkých.

Z antimonitů a z jiných hutních meziproduktů (přepouštěcí struska, získaná při přehánění černého klejtu) vyrábí se tvrdé antimonové olovo s různým obsahem antimonu (až 40 %). Tak zvaný černý klejt se redukuje v menších pecích téhož zařízení jako peci sháněcí. V jedné z nich se denně zpracuje asi 80 q materiálu. Uvedená přepouštěcí struska mívá as 44 % antimonu a as 35 % olova.

Mimo zde již vzpomenuté výrobky prodávala huť ještě zrnitý t. zv. červený a kusový, t. zv. zelený klejt.

Výkonnost huti v poválečných létech též stoupala. Za jednu směnu zpracováno bylo 1919 - 1922 toto množství rudy: 0,601, 0,733, 0,849, 1,027 a 1,040 q.

Výlohy výrobní v roce 1922 již poněkud klesly.

O měděném kamínku, arsenových, vismutových a cínových meziproduktech bylo pojednáno již v části o vývoji příbramského závodu.

Zařízení huti bylo v roce 1922 následující:

A) peci s příslušenstvím:

7 vysokých pecí (jedna malá a jedna oválová), 4 ležaté přehrnovací plamenné peci pražecí, 13 konvertrů na pražení rud (jeden oválový), 2 peci na cezení olova, 7 pecí na rafinování olova, 3 sklápěcí peci na destilování zinkových pěn, 3 peci na shánění olov, 2 peci na rafinování stříbra, 3 peci na redukování černého klejtu, 1 pec na rafinování mědi,

1 kotel na cezení olova, 1 kotel na parkesování olova, 2 kotle na cezení zinkových pěn, 4 kotle na přelévání olova.

B) strojní zařízení skládá se z těchto částí:

1 tlamatkový drtič, 5 kulových mlýnů, 2 mačkadla kutálecí k rozmělňování slínu, 1 zdviž ve mlýnech, 1 hydraulická zdviž v pražírně, 2 parní výtahy na kychtu, 1 parní výtah v parkesovně, 1 parní jeřáb tamtéž, 3 dmychadla, 3 dynama osvětlovací, 1 malé dynamo pro průbovnu, 2 exhaustory před kouřovými komorami, 1 přístroj k prosévání červeného klejtu, 7 parních kotlů, 2 lokomobily a 5 parních strojů pohonných.

Provozní data z roku 1922 jsou:

Rudy se pražily pouze v konvertrech, kamínek se pražil a těkavé prachy se spékaly a pražily v přehrnovacích pecích. konvertr vypražil za 24 hodin průměrně 61,02 q rudy mimo poloprodukty a výpalky, s těmito dohromady 84,26 q a spotřeboval uhlí 13,29 kg na 100 kg rudy.

V peci plamenné vypraženo za 24 hodin 32,32 q přípravy, se spotřebou 29,21 kg hnědého uhlí na 100 kg přípravy.

Ze 7 vysokých pecí (jedna o 5, tři o 7, jedna o 8, jedna o 10, oválová pak o 13 větrových píšťalách - formách) byly v chodu průměrně jen dvě. Ztaveno bylo 409.233 q sazby (125.315 rudy a odpadků, z čehož připadá na čistou rudu 123,014 q), pak 59.676 q poloproduktů a 150.270 bohatých strusek a 73.972 q přísad. Průměrně zpracovala pec za den 187,59 q rudy a 612 q sazby. Sazba i s přísadami měla 0,070 proc. stříbra a 31,04 proc. olova. Na 4,83 q sazby bylo spotřebováno 1 q koksu.

V cezecí peci parkesovny zpracováno bylo 56.672 q rudních olov. Před odstříbřováním se rafinovalo 51.112 q cezených olov a obdrželo se z nich 32.530 q rafinovaného olova. Při odstříbřování 31.640 q rafin. olova docílilo se 27.145 q chudých parkesovaných olov se 0,00044 proc. stříbra, pak 2.694 q zlata prostých a 533 q zlatonosných bohatých olov po destilaci zinkových pěn. První, při parkesování získané, bohaté olovo mělo 9,039 proc. stříbra, druhé již jen 0,500 proc.

Za 24 hodin odstříbřeno 160 q rafinovaného olova a spotřebovalo se 1,18 q zinku na 100 q olova.

Při rafinaci olova od zinku zpracováno 26.435 q, z nichž se vyrobilo po přetavení v kotlích 22.325 q olova prodejného. Destilací pěny získáno zpět 443 q zinku.

Ve shánírně bylo odehnáno 4.990 q zlataprostých a 533 q zlatonosných bohatých olov. První měla 8,871 proc. stříbra, druhá 0,5 proc.

Černého klejtu od rafinace rudních olov vylo redukováno 7906 q a získalo se 3440 q strusky a 3793 q olova.

V úpravně hutních popelů, jež pracovala 160 dní, získáno 540 q eduktů, s obsahem 54 kg stříbra a 54 q olova, vedle koksu, používaného k vytápění lokomobily.

Centrální kondensace těkavých prachů byla v chodu 323 dní. Její částečné "metení" dalo 2700 q těkavého prachu s 21,6 kg stříbra a 1250 q olova.

Ve vysokých pecích zpracované rudy s odpadky měly průměrně 0,1887 proc. stříbra a 25,56 proc. olova.

V huti bylo zaměstnáno kncem roku 1922 (bez dozorců) 377 dělníků a dělnic, kteří obdrželi 4.132.713,02 k mzdy. Celkové výrobní výlohy činily 18.719.683,81 K. Ztráta kovu byla 1,985 proc. stříbra a 18,244 proc. olova vzhledem ku zpracovaným rudám a 1,704 proc. stříbra a 20,15 proc. olova vzhledem ku zpracovaným rudám a poloproduktům.

Vyrobeno bylo 6, 4596 kg zlata, 25.704,358 kg stříbra, 21.053.446 q měkkého olova (tvrdé se v tomto roce nevyrábělo), 1149,60 q červeného a 153,50 kg zeleného klejtu.

Výrobní výlohy za 1 kg stříbra činily 733,71 K.

Úrazů bylo 24, z těch 4 těžké.

V průbovně provedeno 3275 průb, nepočítajíc v to běžné denní provozní zkoušky, a to 1492 na stříbro, 649 na zlato, 736 na olovo, 32 na antimon, 93 na zinek, 67 na měď, 72 na síru, 16 na arsen, 56 na železo atd. Úplných analys provedeno bylo 12.