STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Vývoj příbramského báňského závodu od roku 1875

Až do roku 1874 incl. jest vývoj báňského závodu příbramského podrobně vylíčen ve slavnostním spise (monografie), vydaném v roce 1875 při dosažení 1000 metrů hloubky na dole vojtěšském.

K vůli orientaci, aby bylo možno porovnati vývoj za padesátiletí 1874 - 1923, podáme zde stav závodu r. 1875:

šachta hloubka r. 1875 hloubka r. 1922 obzor r. 1922
Annenská 783,5 1245 35
Prokopská 734,2 1170 33
Vojtěšská 1000,9 1199 34
Marianská 921,4 1159 33
Ševčínská 431,5 1092 32
Drkolnovská 435.2 435,2 13
Řimbabská 221,3 270 9
Bohutín I (Štěpánka) 455,4 455,4 17
Lillka 365,9 432 18
Ferdinandka 259,3 316 14
Jarošovka 134,8 201 9
Sádek 148,3 250 12
Květná 210,5 270 12
Svatá Hora 175,0 300 3
Kozičín 103,5 200 2
Schwarzenberská 158,4 158,4  
Zdabořská 108,9 108,9  
Františkova 163,8 163,8  

Ostatní kutací šachty, jakož i Bohutín II (dříve důl Rudolfův) nebyly v roce 1875 vůbec ještě založeny.

Důlní majetek (v důlních mírách) činil 8.213.921 m čtverečných a 40 výhradních kutišť.

Z významnějších prací, provedených v roce 1875, které se týkají jmenovaných šachet, buďtež uvedeny tyto:

Na Lillce postaven vrátek, poháněný stlačeným vzduchem, určený k těžbě při hloubení šachty. Jelikož se vrátek ten naproti ručnímu hašplování výborně osvědčil (měl výkonnost větší o 60 %) a ke zlevnění práce značně přispěl, byly takové vrátky pořízeny i pro hloubení ostatních hlavních šachet.

Na Lillce, Štěpáně a na Vojtěšské šachtě bylo místo prachu použito při hloubení dynamitu s odstřelováním elektrickým, které se též dobře osvědčilo. Na Lillce zavedeno pneumatické strojní vrtání pomocí strojů systému Burleighova, později pak systému Schrammova.

Proti ručnímu vrtání a střílení prachem dosažena při strojní práci a pálení dynamitem úspora výloh 20 až 30 % a zvětšen výkon o 50 %.

Na vojtěšském dole při podzemní dopravě rud a hlušin nahrazeni na třech hlavních patrech běhači potahem koňským, při čemž uspořeno 33 % mzdy.

Na prokopském dole rozšířeny na jednotlivých patrech žumpy a založeny též žumpy nové pro nový parní stroj vodotěžný.

Na Řimbabě odbourán počátkem roku 1876 poslední příbramský těžný žentour a nahrazen parní hašplí. Vůbec počal se v roce 1875 pohon vodní, který téměř celý rok trpěl nedostatkem vody, a pohon animální nahražovati pohonem parním, jelikož zahájením provozu na nově vystavěné dráze ze Zdic do Protivína cena uhlí značně klesla, vídeňský cent kamenného uhlí stál tehdy pouze 89 kr.

Místo tak zvaných uherských huntů v Bohutíně dosud užívaných položeny tam železné dráhy, čímž tamnější podzemní doprava rud a hlušin as o 45 % slevněna.

Z dolu annenského sledován vojtěšský hlavní couk za rozsedlinou na 18. patře až na délku 307 m a nalezeno zde částečně dobyvatelné pole. Též eusebský couk sledován na 18. patře na délku 200 m, na 19. patře na délku 240 m a na 20. patře na délku 400 m za rozsedlinou, couk nebyl však nikde dobyvatelný, ač se tu a tam něco rudy vyskytlo.

Ku konci roku 1875 vykázáno 1.366,850 m čtverečných dobyvatelných rudných polí, v posledních 3 lětech však vydobyto 134.290 m čtverečných, takže byla odhadnuta zásoba rud na 30 roků.

Počet dělnictva i s dozorci činil 4206 mužů, k tomu 322 hutníků a 15 hutních dozorců. Celkový stav dělnictva a dozorců byl tudíž 4543 mužů.

V posledních 3 létech (1873 - 1875) vylámáno úhrnem 73.628 m chodeb a čeleb (v roce 1875 22.798 m) a dodáno na huť 193.106 q rudy s obsahem 63.173 kg stříbra a 98.351 q olova. Z toho připadá na rok 1875 celkem 71.620 q rudy, se 22.156 kg stříbra a 34.201 q olova. Byl to až do tohoto roku nejvyšší dosažený výkon. Obsah stříbra těchto rud činil 0,309 % a obsah olova 47,7 %. Z toho připadá na rudy dodané dolem přímo na huť 7423 kg stříbra a 9961 q olova a na rudy vyrobené úpravnou 14.733 kg stříbra a 24.240 q olova. Rudy dodané úpravnou byly o něco bohatší (0,313 % Ag a 51,5 % Pb), než rudy dodané přímo šachtami.

K těžení sloužilo 7 parních strojů o 620 k. s., 1 parní vrátek (8 k. s.), 4 lokomobily (30 k. s.), 1 vodní kolo (16 k. s.) a 2 vrátky na stlačený vzduch (8 k. s.), dohromady tudíž 682 k. s.

Voda zdvíhána čtyřmi parními stroji (134 k. s.), čtyřmi lokomobilami (30 k. s.) a třemi vodosloupcovými stroji (74 k. s.), úhrnem vyžadovalo odvodňování 238 k. s.

K výrobě stlačeného vzduchu sloužily tři mokré kompresory (30 k. s.), k pohonu čtyř čelisťových mačkadel 2 parní stroje (40 k. s.) a k jízdě mužstva 2 stroje stoupací (lezné) na dolech marianském a anenském. Celkem vyžadovalo dolování 862 parních a více než 100 vodních koňských sil.

Při hloubení šachet dosaženo celoročního výlomu na marianské šachtě 20,8 m, na svatohorské 35,8 m, na Řimbabě v 9 měsících 12,9 m, na Lillce v 10 měsících 18,3 m, na Květné za 6 měsíců 18,6 m a na Sádku za celý rok 29,5 m.