STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Důl Schwarzenberský a zdabořský

Podle Bergbuchu existoval již v roce 1551 ve Zdaboři důl "Schusterzzeche", o čemž však dalších podrobnějších zpráv není. Dobývalo se zde v ploché části drobové synklinály, v níž se obě nahoře uvedené šachty nalézají, na mnoha místech na železnou rudu, nejvíce asi na štole florentinské, majetku to rožmitálského panství arcibiskupského. Tato štola byla k usnadnění provozu spojena přímo se štolou václavskou a prostřednictvím krátkých překopů se šachtami Maria, Andreas, Alois a Schwarzenberg. Erár pak převzal důl Swarzenberský, s jehož hloubením započato 1862, aby jím prozkoumal východní část pásma drobového. Důl byl prohlouben až k niveau dědičné štoly, t. j. až na 158,4 m, kteréž hloubky dosaženo v roce 1870. V roce 1857 počala se hloubiti šachta Zdabořská ku překopu, hnanému v témže niveau dědičné štoly od dolu drkolnovského. Obě šachty byly mezi sebou spojeny přímo překopem a nepřímo i s dědičnou štolou a s Drkolnovem. Šachta Zdabořská byla 108,9 m hluboká a měla za účel, aby ní byl prozkoumán terén jižně od Drkolnova.

Jmenovaným překopem byl v roce 1875 překřížen 5 - 8 cm mocný železitý couk, nazvaný coukem schwarzenberským. Místy obsahoval tento couk též zrnka a impregnace leštěnce a blejna a byl tudíž téměř jediným coukem v ploché části synklinály, ve kterém bylo nalezeno též něco více galenitu, ač jen velice sporadicky a v množství tak nepatrném, že dobývání bylo zcela vyloučeno. V pásmu tom nebyl nikde jinde učiněn podobný, byť i velice skrovný nález, ačkoli zde bylo na železnou rudu dolováno na mnohých místech (haťská, filipinská štola, pak šachty Karel, Jakob, Eleonora, Barbora, stará a nová brodská, mansfeldská a Leopoldova štola, důl Jiljí, Bedřich atd.).

Podobně jako Schwarzenberský důl, byla původně k dobývání železné rudy založená haťská štola od eráru v roce 1857 znovu otevřená, aby sloužila kutání na olověné couky. Práce byla však již 1864 jako docela bezvýsledná opět zastavena.

Schwarzenberský couk byl sledován dále. Vyplněn byl kalcitem, sideritem a impregnací se sporými závalky leštěnce. Mocnost jeho se měnila od 6 do 30 mm.

V roce 1877 bylo však dolování na florentinské štole rožmitálsým panstvím zastaveno a krátce nato i šachty Maria a Andreas. Udržování štoly a šachty Andreas převzal dle sjednané smlouvy erár a používal šachty ke spouštění materiálu pro udržování a vyzdívání florentinské štoly a pod. Zdabořská šachta sloužila nadále pouze ještě k větrání couku Schwarzenberského. V červnu roku 1881 zastaveny veškeré udržovací práce na štole i v šachtě Schwarzenberské. Couk, v němž se slabé závalky leštěnce vyskytovaly stále spořeji, byl sice z Drkolnova ještě nějaký čas dále sledován, když však se ukázalo, že dolování nemá výsledku ani naděje, byly veškeré práce zastaveny, obě šachty, z nichž Schwarzenbreská byla plně vyzděná, zasypány a florentinská štola zazděna.