STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Práce kutací

Na Příbramsku se kutalo již ve středověku ve značném rozsahu. Jest nenahraditelná škoda, že se nám nezachovalo o zdejším dolování vůbec žádných zpráv ze XIII. a jen velice sporé zprávy ze XIV. a XV. století.

Ve století XVI. bylo zde však již usilovně kutáno i dolováno a máme o tom již dosti záznamů.

Jest ovšem nerozřešenou otázkou jak asi zdejší rudné žíly vůbec byly odkryty.

V Rudohoří se dolovalo již za dávných dob, podle odhadu jistě již ve XII. a XIII. století. Ve století XV. a XVI. bylo tamní dolování v největším rozkvětu, vždyť na př. Krupka byla již v roce 1478 povýšena na horní město. V Jáchymově počali prý dolovati horníci, kteří tam přišli ze sousedního Saska. Tací cestující horníci sledovali asi původně tok zlatonosných (v Rudohoří i cínonosných) potoků a řek a ryžovali zlato, resp. cín. Při té příležitosti zajisté také hledali v okolí, hlavně asi pomocé virgule různá rudná ložiska. Jiný způsob hledání těchto ložisek byl tehda nemožný. Krajiny byly lesem hustě porostlé, takže ani eventuelní výchoz rudních žil nemohl býti na povrchu pozorován, vyjma snad při náhodných vývratech v lese, neb při dešťových výmolech. Kutacími příkopy, prací to namahavou a zdlouhavou, nemohli přece kutaři rozbrázditi celou zemi. Odkrývka půdy dála se pouze tam, kde již nějakým jinakým způsobem byla podepřena naděje, že lze očekávati zdárný výsledek. A tuto jednoduchou pomůcku pro zahájení kutání skýtala pouze virgule - jiných prostředků nebylo. Tací stěhovaví havíři - ryžaři přišli v době, o níž nemáme historických zpráv, zajisté též do krajů kolem Příbramě, kde se četná a rozsáhlá ružoviště nalézají a ryžujíce na zlato, nalezli při tom asi snad pomocé virgule též zdejší rudné žíly.

Když i ve sporu pro a contra virgule vedeném i v našich dnech vynikajícími učenci a odborníky, nelze se přidati k naprostým přivržencům proutku, nedá se virguli přece jakási cena jen tak zhola upírati.

Že ostatně kutání pomocí virgule nebylo vždy naprosto bezvýsledné, toho jest nejlepším důkazem nesporná okolnost, že se virgule udržela přese všechny pochybnosti nejméně 500 let. Kdyby nebyla měla vůbec žádných výsledků, byla by zajisté již dávno zapomenuta.

Jisto jest, že dávní naši předkové prokutali celá území tak důkladně, že v nové době nebylo u nás vůbec nových žil rudných nalezeno a že veškeré nové kutací práce konány byly jen na místech, kde již i staří horníci před mnohými časy pracovali.

Že se i zde v Příbrami do jisté míry důvěřovalo proutku, o tom svědčí četné zprávy, jež se nám z uplynulých věků dochovaly.

Tak radil nejvyšší mincmistr hrabě Schlick císaři v roce 1596, aby do Knína a do Příbramě poslal proutkaře, že ve stařinách nelze již ničeho kloudného nalézti a je proto třeba hledati v poli neporušeném.

Hormistr Bittner podává 23. srpna 1691 zprávu, že dal v Kníně proutkařem vyhledati nový couk. Uvádí však, že se podle jednoho starého šurfu a podle výpovědi nějakého starce usuzuje, že by mohla býti udání proutkaře správná a radí, aby se jich uposlechlo. O Kašperských Horách referuje 2. října 1692, že jest nutno poslati tam měřiče s proutkařem, aby tento konstatoval průběh hlavního couku a měřič ten směr ihned také změřil. Proutkař pak by mohl, jak dále navrhuje, prozkoumati též jižní, dosud neznámé pole.

Podle zprávy z 15. listopadu 1693 založena na Březových Horách nová kutací jáma, v níž už v hloubce 9 sáhů nalezen nový rudní couk, který byl již dříve virgulí oznámen. Šlo tu o severní, dosud neprozkoumanou část Březových Hor.

Král. rada Lauer oznamoval dne 4. září 1730 do Příbramě, že tam přijede ke komisionelnímu šetření s proutkařem Dilpem.

Ze všech těchto nám přístupných zpráv jest zřejmo, že se při tehdejších kutacích pracích přibíral s dosti značnou důvěrou též proutkař a že tudíž důvěra ta musila přece býti nějak opodstatněna.

Úplný soupis všech v okolí příbramském kdysi prováděných kutacích prací nelze podati, jelikož scházejí za celá staletí o zdejším dolování vůbec veškeré zprávy.

Ze zpráv, které se zachovaly, bylo zjištěno, že největší činnost kutací vyvinula se přirozeně ve střediscích zdejšího rudního revíru na Březových Horách a v Bohutíně, jenž jest nejbližší ryžovištím Vlčavy a Lomnice.

Seznam podniků březohorských jest ostatně uveden ve slavnostním díle z roku 1875. Vedle Březových Hor pracováno nejintensivněji v pásmu druhých břidlic, hlavně v okolí Černých jam a na Strachu, kde bylo svého času částečně i s úspěchem dolováno.

V roce 1527 pracovaly na Strachu tyto podniky, pokud jejjích lokalisování jest vůbec možné:

Königstollen, Sct. Georg, Böhm. Stollen, Hofnung, auf dem Strachen, Schwarze Pingen, Trisidels Lehen, později pak Deutscher Stollen, Kalkofen, Sct. Wolfgang a der Has, z břidlic byly raženy též štoly Theresia a Mörderstollen, které však směřovaly do pásma drobového. V témže pásmu břidlicovém kutáno v pozdějších letech také ještě dále k severu a to z jedné štolní šachtice dědičné štoly, pak u Dušník (Sct. Albrecht, Johannes Erbstollen, v roce 1553), na Skorotíně a u Valchy.

Aby se předešlo možným omylům, uvádím zde jména jednotlivých podniků německy, tak, jak jsou v původních listinách. Mnohá pojmenování bylo by vůbec těžko přeložiti, překlad ztížil by orientaci a vedl by k omylům, tak jako naopak neznalost češtiny uvedla Grimma v omyl při studiu listin kutnohorských.

Téměř u všech zde jmenovaných podniků se práce často zastavovala a opětně za kratší neb delší dobu jiným kutéřům znovu povolovala.

V minulém, 19. století byl pak celý tento terén důkladně i v hloubce šachtami Jarošovkou, Ferdinandkou a Lillkou prozkoumán a bylo konstatováno, že přes občasný výskyt bohatých, ale závalkových stříbrných rud i ryzího stříbra, lze v břidlicích sotva s úspěchem dolovati. Na všech třech vyjmenovaných šachtách pracováno s velikými deficity. Bude o těchto kutištích později podrobněji pojednáno.

U německé štoly (Deutscher Stollen) byly postaveny i malé puchýrny (1579), avšak i tyto byly zanedlouho opětně zastaveny (1584).

Později ujalo se práce v pásmu břidlicovém samo město Příbram (1624), když se těžaři dolování vůbec vzdali, ale i Příbramští udržovali vlastně jen jednotlivá díla, a to pouze do roku 1664. Teprve zase v roce 1821 a pak opětně 1855 byla díla na Strachu znova odvodněna, hlavně černojamský couk, a několika pokusnými mělkými šachticemi bez příznivého výsledku zkoušena.

Též ve Skorotíně byly roku 1863 staré haldy znovu prohledány a hloubena i mělká kutací šachtice, nalezen však pouze železný couk.

Ještě dále na sever (mezi Hluboší a Bradkovicemi) obnovena v roce 1869 stará štola z roku 1754, ale nalezeny zase pouze rudy železné. Budíž ještě uvedeno, že koncem XVIII. století bylo kutáno na stříbro i v Obořišti, práce však byly brzo zastaveny. Jest se ještě zmíniti, že nedaleko nynějšího Podlesí stávala kdysi stará huť, v jejíž blízkosti také bylo kutáno a uděleny míry již v roce 1538, později pak (1553) propůjčeny zde i puchýrny, staré haldy a stará štola Sct. Barbara.

V létech 1553 - 1574 odvedly některé z uvedených podniků pásma břidlicového přece větší neb menší množství stříbra. Jsou to najmě Böhmischer Stollen, Sct. Georgi, Deutscher Stollen a der hase. Z krátké doby, po kterou i na těchto několika málo dolech bylo pracováno, však vysvítá, že dobyté tam stříbro pocházelo z nečetných malých závalků bohatých stříbrných rud (pyrargyrit, stefanit a pod.), jak takové bohaté závalky byly i za naší doby ve zmíněných nahoře třech šachtách nezřídka nalezeny.

Dolování v pásmu břidličném se za těchto poměrů ani ve středověku při nepatrných mzdách tehdejších nevyplácelo.

V užším okolí příbramském uvádějí se ve starých zprávách ještě tyto důlní podniky:

Na "Pfeilbergu" (nejspíše to dnešním Čerově pahorku) se nalézaly der Vogelsang a Goldener Stern, pak na starých dílech v Baštinách der Bär, konečně u zámku (pravděpodobně nynější stará akademie) Sct. Klement a Dreikönigstollen. U Slivice v roce 1567 byl důl Frölische Auferstehung, na silnici k Březnici Sct. MIchael, dále též nějaká díla u Vejfuku a u Vojny, kde však nalezeny pouze couky železné. Připomíná se též Líšnice, kde bylo kutáno původně na stříbro a nalezeny pak zlatonosné křemeny a kde na prastarých dílech byly v roce 1819 opětně zahájeny, ale v brzku zastaveny práce (počal tam nyní zase pracovati p. Bambas).

Čilejší činnost se jevila na Tisovském návrší, kde se jmenují mimo jiné Heiliger Geist s dědičnou štolou a Horst, a to v létech 1551 a 1552, s výslovným udáním, že tam bývala již díla stará. Práce zde obnoveny ve století XVIII., byly však jako beznadějné v roce 1775 zastaveny. V r. 1786 měla tamní díla býti znovu zmáhána štolou řimbabskou, ale i od toho pak upuštěno.

V roce 1799 počalo se pracovati na štole Františkově.

Díla ta souvisejí úzce s rudním revírem Bohutínským, podobně i díla u Zdaboře (Schusterzeche, Thomas, Kollers Lehen, v létech 1551 a 1552), která byla založena z části též na dílech starých.

Pracováno i ve Střebsku (Gabe Gottes), odkud v r. 1569 odvedeno též něco stříbra.

Rovněž v Rtišovicích bylo dolováno a udělena zde míra na hlubokou štolu dědičnou v roce 1580. Zdá se však, že dílo záhy zaniklo.

V Narysově zaražena roku 1552 dědičná štola ve starých obvalech.

Pracováno také u Lazce pod Třemošnou (Katharina Newfang 1538 a Kowercinsky Zeche s dědičnou štolou 1550 - správně asi Kouřimský -). V blízkosti byly puchýrny a propůjčen Sct. Niklas ve starých dílech (1533).

Též u Milína, tudíž v žule, pracováno 1540 na dědičné štole, nejspíše bezvýsledně, ač 1770 dolování zde obnoveno s neznámým výsledkem.

Již někdy v první polovici XVI. století pracovalo se též u Drahlína, u Německé Lhoty a u Sádku, o dílech těch není však nic bližšího známo, výsledek byl asi naprosto negativní. V Bradkovicích nalézá se tíž stará štola. Mnohá díla, o nichž se ve starých listinách mluví, nelze vůbec lokalisovati, ač na některých bylo znovu pracováno. Většina těchto podniků neměla as delšího trvání. Výjimku činila díla na Strachu, pak Reichentrost u Obecnice, o němž bude ještě podrobněji pojednáno, a dolování u Životic na Vrančickém vrchu, kde se couky nalézají v žule, jediný to případ ve zdejším okolí, že bohatší sirníkové couky byly nalezeny v granitu.

První záznam o Vrančickém dolování (Brantschen - Berg) datuje se z roku 1563. Již tehda existovala tam stará díla. Uvádějí se doly Beschert Glück. Sct. Lorenz, Verklärung Christi, Gabe Gottes a štoly Sct. Burghardt a Sct. Anna. Dobývána zde stříbronosná měď. Rudy se dovážely ke zhutnění až do Kutné Hory. Existovala u Životic i úpravna. Tamní nejhlavnější těžař Netter z Glauchova byl pražským měšťanem a zdá se, že byl ve stálých peněžních nesnázích. O dolování u Vrančic podávali příbramští hormistři častěji podrobné zprávy (tak 1565, 1567, 1571 atd.), kde líčili stav dolů těch co do množství a bohatství rud velice příznivě a uvádějí též hloubku šachet. Na základě těchto příznivých relací povolil císař tamnějším těžařům značné výhody, tak jim poskytl i peněžité výpomoci, a prominul jim odvádění desátku z dobytého stříbra.

Dolování u Životic dálo se v malých poměrně hloubkách a bylo - pokud máme zprávy - z veškerých tehdejších důlních prací (vyjma ony na coukách matkobožském a Frölische Ritterschaft) nejslibnější, předčilo množstvím odvedeného stříbra za dobu od 1553 - 1574 i dolování na Strachu. Důlní práce byly asi, soudě podle množství propůjčených měr, relativně značně rozsáhlé. V roce 1890 zamýšlelo báňské ředitelství počíti ve Vrančicích opětně s kutáním, sešlo s toho však, jak bude dále uvedeno.

O pracích na Střebsku bude pojednáno zvlášť, tak jako o pracích na Reichentrostu u Obecnice, o Květné, na Svaté Hoře, v Sádku, Kozičíně, na Řimbabě, Drkolnově, v Mirovicích a na ostatních kutacích šachtách, založených ve druhé polovici předešlého století.

O Wolfgangstolle se zachovaly jen velice sporé zprávy, v roce 1821 bylo tam na krátký čas znovu pracováno.

V Matyášově štole u dolního příbramského rybníka bylo původně dobříšským panstvím dolováno na rudy železné, později (1856) byla štola ta znovu otevřena báňským ředitelstvím, nalezeny však opětně pouze rudy železné. Podobně byly u Žežiček v dole Schwarzenberském (1862) dobývány rožmitálským a dobříšským panstvím rudy železné,

později pak hledány v hloubce báňským ředitelstvím - opětně bez výsledku - rudy olověné.

Též u Brodu a u Žežic byly v XVIII. století štoly na rudu železnou, která dodávána vysokým pecím v Rožmitále a Obecnici.

O důlních pracích v Bohutíně (mimo již uvedené Tisovské návrší) bude ještě pojednáno. Zdá se, že první dolovací práce na Příbramsku podnikány právě v okolí Bohutína. Již v roce 1533 byly tam+jší staré dúlní i struskové (hutní) haldy znovu propůjčeny k přepracování a nalézaly se zde i puchýrny. V roce 1535 zamutováno znovu na starém díle Hl. Dreifaltigkeit a na Schmelzerzeche s příslušnou dědičnou štolou, o něco později (1551) na stávajících starých odvalech a roku 1552 na St. Barboře u t. zv. Suchomelova mlýna. Práce na těchto dílech byly však často zase zastavovány, aby po nějakém čase opětně byly obnoveny.

V roce 1538 byly u Bohutína propůjčeny k jiným dolovacím účelům též nějaké staré hutě. V roce 1541 zadána znovu stará štola u Suchomelova mlýna, v r. 1542 pak opětně propůjčeny míry na Silbern Leben (Stříbrný lev ?) a Sct. Barbora. V roce 1543 zadána nějaká vodní práva.

Šachta Zdabořská zaražena roku 1857, šachta Litavská znova zmáhána 1858, ale krátce nato opět zastavena.

Když v XIX. století příbramské hory stále více a více vzkvétaly, počato hlavně v druhé polovici toho věku se systematickými pracemi kutacími v celém okolí příbramském. Bohuželm třeba konstatovati, že celkový výsledek nebyl příznivý, ač pracováno úsilovně po několik desetiletí a práce ty vyžadovaly velkého nákladu. Jediný důl Bohutín II. (dříve Rudolfův) ze všech v té době založených šachet se udržel, ač i jemu mělo býti několikráte odzvoněno.

Prováděny byly následující kutací práce: