PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Ferdinandka

V roce 1820 bylo rozhodnuto na Strachovské žíle zaraziti těžnou, větrací a pumpařskou šachtu. Spoléhalo se na bohatost Strachovské žíly i blízké žíly Zaječí a myslelo se, že tyto žíly pokračují za jílovou rozsedlinou. Nová šachta měla přispěti ke spojení hluboké Josefské štoly s hlavními šachtami na Březových Horách. Když 8. července navštívil Březové Hory korunní princ arcivévoda Ferdinand, položil základy k této šachtě. Po něm se důl nazval Ferdinandkou. V roce 1826 se prorazila Ferdinandka do Dědičné štoly Josefa II. Z 5. patra Ferdinandova dolu hnal se překop k západu, v roce 1872 dosáhl 119 sáhů délky. Jím se překřížil v 80. sáhu couk arcivévody Františka Karla a v 95. sáhu pak couk Zaječí čili Lobkovický. Ferdinandka měla při hloubce 316 m 14 pater. Razilo se z ní 933 m překopů a couky se sledovaly v úhrnné délce 2550 m. Šachta byla zastavena roku 1892.