PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

O jednotlivých šachtách a šachticích

Bytíz

Bytíz býval lenním statkem karlštejnským. O tom, že v okolí Bytízu se nacházelo zlato, je uchováno dosti zpráv. Nedávno bylo tam opětně kutáno. Dr. Ing. Bohuslav Stočes ve svém pojednání “Výskyt zlata na Bytíze”, z něhož čerpám, uvádí, že zlato se nacházelo v žulové vyvýšenině, lidově zvané “Staré hory”, kde také doly i stará kutiště se nalézají. V okolí Bytízu přichází (kromě jiných hornin, jako z různých živců, křemene a j. složený aplit) drobná světlá žula, pak tvrdší červená s velikými zrny živce. Obě žuly byly přeraženy štolou na návrší u Starých hor. Přechod k žilám zlatonosného křemene činí křemenná žíla z kopce Macholovky. Od dolu sv. Prokopa vystupuje v několika žilách i diabas. -

Při tamních potůčcích rýžovalo se zlato již za starých dob, o čemž svědčí sice malá, ale stará rýžoviště. Podle rýžovišť i zlatokopové řidili dolování, po nichž v lese Staré hory (jz od Toku) jsou patrny staré odvaly, jež jsou v řadách podle toho, jak staří havíři sledovali a rubali žíly. Řady prastarých odvalů měří 750 m. Ve staré štole, dobříšskou správou znovu vyčištěné, je znáti na rýhách, že tu staří pracovali ještě mlátkem a želízkem. Stěny jsou často začouzeny, snad od svícení, ač staří i pálením skály trhali. Po stěnách se nalézaly výklenky, kamž patrně si horníci ukládali hliněné svítilny. Podobné se nalezly i v Bohutíně. Také v pozdější době bylo u Bytízu kutáno, neboť se tu nalézala vydřevená šachta s pomocnou štolou. Důlní míry se zde propůjčily v roce 1819, ale neschopnému těžařstvu byly odňaty v roce 1889. Podle Hrabáka dobylo se roku 1832 na Bytízu 11 lotů zlata, z něhož se razily předrahé dukáty. Nebylo jich mnoho. Psává se, že měly cenu přes 20 zl., ale Stočes uvádí “daleko přes 2000 zl.” za kus, neboť výlohy neodborného dolování byly značné. Od roku 1915 dobříšská správa konala nové pokusy v dolování. Vyspravila šachtu sv. Prokopa a pomocnou štolu k dolu, kterou dr. Stočes podrobně mapoval. Zlato bylo neobyčejné jakosti, bylo vtroušeno v křemenné zlatonosné žíle, asi 2 cm mocné. Do Bytízu byl pozván vídeňský geolog Waagen, který kouzelným proutkem “určil” přes 50 zlatonosných bodů.

Hledání rud proutkem čili virgulé je známo od pradávna. proutkaři hledají asi 30 cm dlouhým proutkem, rozvětveným v podobě Y. Všechny konce čerstvě ulomeného proutku jsou šikmo seříznuty, čímž se získá více emanační plochy k snadnější reakci proutku. Hledač pevně drží kratší konečky tak, aby ruce byly v úhlu 90o. Přijde-li proutkař v místa, kde je ukryta ruda (voda), ohne se poněkud volný konec proutku. Klidný, ale jinak citlivý proutkař musí myšlenky soustředit na jiné věci, aby výkon netrpěl autosugescí. Jsou případy, kdy proutek v rukou zvlášť citlivých lidí měl úžasné výsledky. Je však také mnoho dokladů, že proroctví proutkařů byla mylná. Proto se o proutkařích a jejich předpovědích mluvívá s úsměvem. Zastánci proutkařů vysvětlují výkyv proutků tím, že je hledač ovládán zvláštním elektromagnetismem země i vzduchu.

Na nejnadějnějším místě byla zamutována šachta Waagenova - bez výsledků! Brzy se pak sesula. Podobně selhaly i další dvě šachtice. Těžiště zlata zůstala žíla v dole sv. Prokopa a z dolu bytízského těžařstva “Wimmer” značný obsah zlata, a jak se uvádí, “zlato předčilo svojí ryzostí i zlato knínské”.

Dnes jsou bytízské doly již opuštěny. Posledním dozorcem při pracích zde konaných byl Václav Khýn, naddůlní v.v. z Březových Hor, známý hasič z důlní katastrofy i při požáru Lillova dolu.