PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Ještě z dějin našeho dolování

Roku 1589 převzala Příbram štolu Josef a Marie a zamutovala ve štolním prvotném dole, ale opustila práci ve štole Wolfgangově. Sice ještě dvě těžařstva pracovala v tomto roce, ale celkem zájem o dolování valný nebyl.

Proto roku 1598 opakoval pečlivý Lazar Ecker návrh, aby Jeho Milost, dorozumivši se s pány stavy, přiměla majitele, na jichž pozemcích “hory se nalézají k tomu, aby zámožnější těžaře přilákali a bez přetržení dále pracovati dali”. Snahám Eckerovým se nedařilo, neboť alchymisté rozšiřovali svými stoupenci (Bavor Radovský z Hustiřan a j.), že drahých kovů získají snadno cestou chemickou.

Z Puschových zpráv (1729) se dovídáme, že byl pro Příbram přijat “hornický scholár” Masching za interin. hormistra s platem 2 zl. 30 kr. týdně. Scholár byl v Jáchymově prakticky vycvičen v hornictví, šmelcířství, probéřství a markšajdství.

Příbramské olovo se prodávalo do různých hornických míst k tavení rud. V roce 1744 je zapsáno, že naše olovo se vozilo nejen do kutné Hory, ale i do Uher (Vídeňský cent za 9 zl.). Za dovoz centu z Vídně se platily 2 zl. Na zpáteční cestě vozili formani z Rakous do Prahy sůl.

Ve zprávě z 24. dubna 1747 stěžuje si hormistr Ehemant, že “dozorci konají službu ledabyle, že nemají k zaměstnání chuť a že trpí různé nepřístojnosti.” I na některé úředníky si stěžuje.

1747 byl po smrti Křišťana Stritzla horním a hutním mistrem v Příbrami Mikuláš Ehemant. Měl 300 zl. ročně, 12 zl. z těžařské pokladny a 93 zl. za pálení stříbra. Kromě něho byli zde ještě dva úředníci: Wieser s 80 zl., pak správce a zároveň hutní písař Fritsch s 222 zl., pak dva lezci.

Z Artnerovy mapy příbramského okolí z roku 1726 jest patrno, že voda pro Jánský důl se zachycovala u Vysoké Peci při Anglově mlýně a sváděla se podél severního svahu Březových Hor na důl. Aby se jí ještě lépe upotřebilo, byla roku 1750 vystavěna puchýrna při městském rybníku (Obora) s 9 pěcholy.

J. Fabriczy, jemuž bylo uloženo zkoušeti puchýrny, přivedl si ze Šťávnice dva šlichýře. Ke zkoušení tavení byl určen Ferdinand Leonhard s dvěma šmelcíři z Jáchymova.

Podle “Sepsání” veleslavného a slavného těžařstva dobývajícího na Jánském a Prokopském dole, rovněž na dědičné štole sv. karla na Březových Horách byly podíly (kuksy) roku 1752 takto rozděleny: Jeho c.k. Milost má 65, slavný magistrát a obec v Příbrami 50, právovárečné měšťanstvo 4, p. děkan Vojtěch kraus 1, p. Josef Richter 1, příbramští svobodní mlynáři 1, lazecký dvůr a obec ľ, obec na Březohohoře ľ, p. Antonín Prückner ˝, celken činí 124 podíly.

Protokol c.k. vrchního mincovního a horního úřadu z roku 1756 uvádí stav huti: “V této stříbrné huti, která k dřívějšímu těžařstvu patřila, ale roku 1750 od menších příbramských těžařů zcela JMti prodána byla, nalézají se dvě hřivé peci, jena hnací, jedna malá průbovna, kde se zároveň stříbro do jemna pálí, dále jedna pražna, při níž jsou tři velká a dvě malá pražiště, dvě uhelny a byty hutního písaře a horního kováře při této huti ...Jest pak pozorovati, že zde nejsou komory, aneb klenby k zachycování spraše, nýbrž, že komín uprostřed mezi oběma hřivými pecma postaven jest, z čehož následuje, že spraš, povznese-li se, sražena a zadržena býti nemůže, odtud přicházejí pak ztráty při tavení. Při průbě dala tato spraš 2 loty a 2 kventlíky stříbra, je tedy třeba, aby se zřídily komory na zachycování spraše. --- Taktéž bylo při hnaní stříbra viděti, že se zde právě tak, jako v Kutných Horách stříbro neshání otýpkami na hnacích pecech s plamenicemi, a ačkoli způsob tento po mnohých zkouškách na jiných místech zaveden byl a lacinější jest. Jentakto, totiž otýpkami s pomocé plamene stříbro častěji se sežene a možno jest k tomu odsekaných větví a vrcholků stromů, které by se jinak spálily, aneb v lese shnily, užíti tím, že se rozsekají, do otýpek sváží, čímž i lesů se ušetří... Mimo to shledáno při huti, že žádný úředník zde nybydlí. Neboť jako nutno jest, aby u hor úředník jeden bydlil, tak zálubno jes, není-li při huti bedlivé oko, které by pozorovalo, jaká nedbalost se v huti jviti musí. Ať tedy správce a prubíř Kurz k huti se odstěhuje.”

K smutným dobám dolování patří i rok 1765, kdy “byli tu dva lezci a 50 havířů, mezi nimiž pouze 14 pravých kovkopů”.

Dvorní komoří Schöner roku 1771 ještě žádá, aby byl dán starý hormistr a hutmistr Ehemant na odpočinek a kutnohorský hutmistr Alis, aby byl do Příbramě přeložen. Schöner naříká na špatné hospodářství v příbramských lesích, poněvadž každý občan za vlastního pána v lese se považuje. -

Za rok 1775 odvedla huť 175 hřiven 15 lotů (49,39 kg) stříbra a 175 centů (9800 kg) olova. Ztráta závodu činila 46 790 zl. Soukromé těžaři jako obyčejně zůstali příspěvky dlužni, ani dluh z roku 1772 nebyl splacen. Havířům nebyla vyplacena mzda 615 zl. 10 ˝ kr. Závod měl tehdy jen 2 úředníky a 55 - 70 dělníků.

Bratrská pokladna měla 400 zl., v onom roce přijala 20 zl., ale vydala 21 zl. 19 kr. 1 denár - ranhojiči za pouštění žilou 3 zl., za léčení témuž 2 zl., lěkárníku 18 kr. 3 dr, oněm 16 horníkům, “kteří šli slavné dvorní komissi naproti” 2 zl. 40 kr., a j.).

Roku 1779 shromáždili se těžaři, jimž předsedal vrchní mincmstr a hormistr Kašpar svobodný pán Ledebur u přítomnosti Bohumíra z Dešan a Karla Antonína Rösslera, c.k. horních radů.

Bylo navrhováno, aby na ploché Jánské žíle byl pořízen nový stroj a premsa, neb aby byl hlouben nový důl. Hormistr Alis zdůvodnil nutnost ražení nového dolu (Vojtěch), s čímž přítomní souhlasili. Od té chvíle nastaly šťastnějšé doby dolování. Dříví do dolu se bralo z lesa korábu na Březových Horách.

Za rok 1785 - 86 vykázaly hory výtěžek 1494 zl. V témže roce (10. dubna 1786) počala se stavěti nová huť, a to nejprve nová pražna. Stará huť přenechala se zatím za roční plat 30 zl. kováři Jakubu Fouskovi, který tam zřídil cvokárnu.

Vozákům (běhači, vozili v dole rubaniny) platívalo se podle hloubky patra, délky chodníku, výšky štrosu a p. Od roku 1793 ustanoven byl na dole kovkop v provisi, aby přesně znamenal počet vyvezených tun (okovů).

V pozdějších letech (a ještě v době nedávné) půjčoval závod horníkům “malé peníze” a “velké peníze”, které pak se z platu srážely. Kromě toho brali si havíři zálohu na plat (“foršus”), erární uhlí, hornický kroj atd. Byly případy, že měl horník tolik srážek, že dobral o platě jen několik krejcarů.

V roce 1814 byl zřízen v Příbrami c.k. vrchní horní úřad, jemuž vedle dolů zdejších podřízeny byly hory na Kutných horách, ve Stříbře, Jílovém a Rudolfově, pak horní statek Hodkovský a lesné úřad v Debrném Žireckém.

V roce 1835 jmenovala c.k. dvorní komora Karla Heyrovského c.k. vrchním správcem strojů a ředitelem všech prací z oboru stavitelství, strojnictví a měřičství.

Roku 1841 byly doly rozděleny na tři skupiny. Zvláštního přísežného (úředník - závodní) měly doly Drkolnov - Bohutín, jiného Vojtěšský - Marianský, atřetího doly Anenský - Prokopský.

Roku 1866 přišlo se při hnací peci na krádeže stříbra. Proto byla poslána od finančního ministerstva do Příbramě vyšetřovací komise, mající v čele vrchního horního radu barona O. Hingenaua. Tomuto bylo svěřeno také po jubilování ministerialního rady Lilla na krátký čas řízení hor příbramských. V září roku 1866 byl zvolen přednostou vrchního horního úřadu a zároveň vrchním horním radou c.k. horní hejtman Ig. Jeschke.

Havíři oslavují císařovu návštěvu v Praze: “3. června 1854 přijel císař František Josef I. s císařovnou Alžbětou do Prahy. Od nádraží až na hrad byly vítězobrány. Hornictvo postavilo u nového stromořadí ze samých nerostů a hornických nástrojů krásnou bránu, na níž nejvýše postaven byl stříbrný český lev, který 485 liber těžký byl, ze samého ryzého příbramského stříbra v zdejší c.k. šmelcovně od pražských slevačů ulyt, a po odjezdu císaře z Prahy do mincovny odevzdán byl. Z Příbrami táhlo k oslavení Jejich Veličenství do Prahy 800 havířů s korouhví a hudbou, doprovázení od horních úředníků. U hornické brány parádovali a večer s rozžatými kaháncemi na hrad táhli, kdež při hlučné havířské hudbě a při volání “Glück auf” všeliké hornické evoluce provedli”. -