České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Provoz Zdice

Provoz těžil jedno z nejdéle dobývaných ložisek Fe rud v severozápadním křídle středočeského ordoviku. Místní název ložiska je “Na hroudě”. Ložisko má tvar čočky o mocnosti do 10 m, která je rozdělena dvěma poruchami na tři revíry. Po roce 1954 byly práce zaměřeny na otevření nejmocnější části ložiska ve 2.revíru mezi 118. a 135.patrem a po jeho otevření až na úroveň 145.patra. V letech 1956 až 1959 byl směrným překopem na 110.patře otevřen i 3.revír na východ od 2.severojižní poruchy a ložisko bylo otevřeno sérií vrtů z nadložních překopů dovrchním i úpadním směrem.

Ložisko bylo v minulosti otevřeno na 118.patro 5 úklonnými jámami raženými až na Jámu I v podloží, a pod 118.patrem dalšími dvěma úklonnými jámami raženými v rudě. Tato složitá otvírka byla jednou z příčin vysoké nákladovosti těžby, pro kterou byl provoz Zdice k 1.8.1962 zlikvidován.

Těžená ruda s obsahem 24 až 33 % Fe a 17 až 22 % SiO2 se pražila na místě v pražících pecích a dopravovala lanovkou do železáren v Králově Dvoře. V letech 1945 až 1961 tu bylo vytěženo 455 726 t rudy. Na ložisku zůstalo podle výpočtu zásob k 1.1.1961 nevytěženo 3032 kt rudy o průměrném obsahu 26,6 % Fe a 19,8 % SiO2, z toho 2/3 ve 3.revíru v kategorii C1 + C2. Úvahy o zlepšení ekonomiky těžby novou otvírkou svislou jámou a zvýšením kapacity na 100 kt ročně nebyly dost přesvědčivé a nebyly uskutečněny.

V blízkosti byla ověřena a těžena další čočka malého významu otevřená dolem Černín, kde byl provoz zastaven k 1.7.1962.