České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Závod Kutná Hora

Hornická činnost byla v Kutné Hoře obnovena v roce 1939 zpřístupňováním starých důlních děl. Otevřen byl především Turkaňský důl. Po roce 1945 se v těchto pracech pokračovalo. Po obnově byl důl Turkaňk prohlouben ze 3. na 6.patro. Obnovila se i Panská jáma. Složitost prací spočívala v tom, že řada ražeb byla vedena do zatopených stařin a ražby musely být zajišťovány proti průvalu vod předvrtáváním a hrázemi. Řízení prací bylo na vysoké úrovni a stařiny byly odvodněny bez jediné provozní nehody. Průzkumné práce se soustředily na Rejzskou, Václavskou a Turkaňskou žílu. Výsledek byl pozitivní a byl podkladem pro schválení investiční výstavby závodu. Ta probíhla od roku 1954 a její součástí, vedle těžebního komplexu na jámě Turkaňk, byla i flotační úpravna, uvedená do provozu 16.5.1958, s kapacitou cca 150 kt za rok. Její plné využití ale bylo ohroženo. Ukázalo se, že ruda vytěžená v předstihu na skládku v množství 140 kt podlehla tak rychle oxidaci, že byla zcela neupotřebitelná.

Příprava dolu na plnou těžbu byla opožděna, protože pracovníci dolu byli přechodně převedeni na investiční práce. Důl začal s těžbou pouhých 20 kt za rok. Proto byly v letech 1958 až 1964 expedovány do Kutné Hory k vytížení úpravny staré úpravnické haldy z Březových Hor v celkovém množství 205 kt. Teprve potom se rozvinula těžba nejprve z žíly rejzské a pak i turkaňské až na 70 kt za rok. vyráběl se jen zinkový koncentrát.

Snaha o využití pyritu ztroskotala na vysokém obsahu arsenu, pro který byl pyritový koncentrát neprodejný.

V letech 1964 až 1966 se v Kutné Hoře zpracovalo 20 kt rudy z blízkého ložiska Dlouhá Ves, které bylo po krátkém těžebním provozu zatopeno.

Od roku 1967 se začala v Kutné Hoře zpracovávat ruda z ložiska Staré Ransko, vzdáleného asi 60 km od závodu.

Vyhlášením limitních nákladů v roce 1965 se závod dostal do krizové situace. V podstatě bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Vedení závodu přijalo řadu opatření k celkovému zlepšení ekonomiky závodu. Zvýšila se těžba na ložisku Staré Ransko, kde byla daleko bohatší ruda než v Kutné Hoře, a to na 52 kt/rok a později až na 60 kt/rok. Z rudy ze Starého Ranska bylo možno vyrábět vedle zinkového také měděný koncentrát. Zavedla se doplňková výroba omítkových hmot Unifas. Tato výroba byla zahájena v roce 1970 a v roce 1977 byla převedena do nových výrobních prostor.

Technologie dobývání se racionalizovala zavedením dobývání otevřenou komorou, která nahradila původní skládkování. Efektivita se ještě zvýšila uplatněním vrtacích souprav Tampella a PVS-1, které měly větší dosah a umožnily zvýšit vzdálenost mezipater. Doprava na těžebních mezipatrových chodbách byla zajišťována zásobníkovým nakladačem T2GH.

Plán likvidace závodu byl stažen a byl zahájen rozsáhlý geologický průzkum, jehož hlavní cíle byly:

Těžba v revíru byla ukončena s útlumem rudného hornictví k 12. 7. 1991.