České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Závod Stannum Horní Slavkov

Cín a wolfram se v Horním Slavkově vyskytují ve dvou žulových elevacích, označovaných jako Huberův a Schnödův peň. Zatímco dolování na Huberově pni začalo podle dochovaných archivních materiálů v druhé polovině 14.století a končilo zabořením jeho vrchní části v roce 1850, byl Schnödův peň těžen až od německé okupace. pokles zásob na Schnödově pni si po roce 1945 vynutil zahájit otvírku Huberova pně s cílem zpřístupnit nevytěžené a ověřit zásoby nové. Práce byly zahájeny v roce 1955. Byly spojeny s rizikem průvalu vod a proto se zvolil systém postupného odvodnění.

V letech 1955 až 1956 byl vyzmáhán překop č.16 spojující Schnödův peň s Huberovým. Dílo prošlo (s vyjímkou jediného greisenového celíku) závalem a postupy byly malé. zával vykázal především wolframové zrudnění, protože wolfram nebyl předmětem zájmu dřívějších těžařů. V roce 1958 se razil na 3.patře 137 m pod povrchem na kótě 522 m n.m. z jámy č.9 JD Horní Slavkov překop do ložiska. Uskutečnilo se odvodnění, ale v ložisku byly zastiženy opět pouze závaly. Proto se přistoupilo k ražbě překopu na 4.patře. Ještě před doražením tohoto překopu došlo 9.11.1959 k průvalu asi 100 000 m3 vody, a to po žilné struktuře, která komunikovala s Huberovým pněm a kterou předvrty nezastihly. Zůstala v levém boku asi 10 m zpět před čelbou překopu. K průvalu došlo v den pracovního klidu a tak nikdo nepřišel o život.

Po náročném vyzmáhání překopu od jílovitých nánosů stržených ze starých důlních děl se dokončila ražba překopu do ložiska a uskutečnil se v něm průzkum. Práce prošly už převážně rostlými zásobami, i když stařiny byly ověřovány v nevelké výšce nad patrem a v některých úsecích zasáhly i pod ně. Průzkum přinesl řadu důležitých poznatků, zejména tyto:

Ověřené zásoby, zaručující při těžbě 400 kt ročně dostatečnou životnost závodu, daly podnět k investiční výstavbě. Výstavba byla rozdělena do několika na sebe navazujících etap. Pro otvírku ložiska se prohloubila Nová jáma na úroveň 5.patra. Nová jáma je situovaná v blízkosti staré úpravny a je vybavena bubnovým těžním strojem se skipoklecí. Jáma byla uvedena do provozu v roce 1975 a stala se centrální těžební jámou závodu. Jáma č.2, kterou je možno s ohledem na profil 7 m2 označit spíše jako větrací komín, byla vybavena ventilátorovou stanicí s ohřevem větrů. Slouží jako hlavní vtažné dílo a zaručuje dodržení normy pro přípustný obsah radonu v důlním ovzduší. Jáma Ďuriš (Krásno), s ohledem na poznatek o hloubkové souvislosti Huberova a Schnödova pně, byla prohloubena v roce 1980 o 18 m a spojena překopem na 4.patře s Novou jámou. Původně plánované prohloubení jámy č.9 JD na 6.patro, a to v předstihu před Novou jámou tak, aby tato mohla být podseknuta komínem a jeho rozšířením prakticky prodloužena za provozu na 6.patro, bylo zastaveno a jáma č.9 JD slouží jako pomocná.

U Nové jámy byla vybudována nová úpravna. Kapacita drtírny byla 400 kt za rok a kapacita nové gravitařní úpravny 200 kt za rok. Úpravna byla vybavena špičkovým zařízením (víceplošinové splavy Deister, Wilfley, SKO, kolové splavy Holman, Bartlez-Mosley, magnetické rozdružovače Rapid, apod.). Zařízení umožňuje zpracovávat chudé rudy s výtěžností kolem 70 %.

Vzhledem na vysokou spotřebu vody při gravitační úpravě bylo nutno vybudovat rozsáhlý komplex vodního hospodářství. Jeho hlavními objekty byly údolní odkaliště v těsné blízkosti závodu, vnitřní repetice, opírající se o zahušťovač o průměru 40 m, centrální čerpací stanice pro využití důlních vod vybudovaná na 5.patře u Nové jámy a čerpací stanice pro odběr vody ze zatopené oblasti uranových dolů na jámě Barbora v hloubce 100 m pod ohlubní. Jáma Barbora sloužila současně také pro kontrolu hladiny v zatopené oblasti, která k zajištění bezpečnosti závodu nesměla stoupnout nad 547 m n.m.

Z nevýrobních objektů se vybudovalo:

Výstavba závodu byla dokončena v roce 1982. Rozvinutí těžby však bylo zatím zpomalením přípravných prací a snahou zvládnout nejprve technicky složitý problém vytěžení závalových zásob. Proto se těžilo jen v okrajových partiích a ve Schnödově pni, kde nehrozilo nebezpečí poddolování centrální části Huberova pně. Pro urychlení razících prací v dole i pro zproduktivnění vlastního dobývání byly na závod, jako na první důl v Čechách, dodány bezkolejové mechanismy, a to přepravníkový nakladač Tamrock Toro v roce 1974, přepravníkový nakladač Joy TLF 4 v roce 1975 a vrtací vůz Tamrock v roce 1976.

Cínový a wolframový koncentrát se vyvážel do zahraničí, od roku 1980 byl wolframový koncentrát dodáván ke zpracování do n.p. Rudné doly Jeseník.

Těžba na Nové jámě byla ukončena 21.1.1991 a důl byl zrušen ukončením provozu na jámě Ďuriš (Krásno) 5.10.1995. K tomuto dni byl zrušen poslední rudný důl na území České republiky.

Se závodem Stannum je úzce spjata také poválečná historie těžby Cu rud v Tisové. Ložisko, které se nachází v těsné blízkosti hranic s Německem, bylo znovu otevřeno v roce 1951 rekonstrukcí úvodních děl - jámy Helena a Hraničářského překopu. V roce 1959 tu byla zahájena těžba. Dobývaly se jednak zbytky již dříve těžené polohy Segen Gottes, ale především nově otevřené nadložní čočkovité polohy. Bylo tu použito dobývací metody úpadní pilířování na zával s odtěžováním rubaniny pomocí škrabáků. Do roku 1973 bylo vytěženo celkem 561 234 t v průměrné kvalitě 0,6 % Cu. Pak byla lokalita pro vyčerpání zásob převedena zpět do průzkumu, který zahrnul také prohloubení jámy Helena z patra -250 na patro -340.

Veškerá těžba byla zpracovávána v úpravně závodu Stannum, kde byla pro tento účel vybudována v objektu staré úpravny samostatná flotační linka.

Závod Stannum těžil povrchovým způsobem také od roku 1968 živce z lokality Vysoký Kámen.