České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Závod Fluorit Sobědruhy

Těžba fluoritu se v ČSSR začala systematicky rozvíjet až po 2.světové válce, a to v přímé souvislosti s budováním hliníkové hutě v Žiaru nad Hronom. Surovinovou základnou byla řada ložisek rozmístěných převážně v Krušných horách a dále v Krkonoších a na Českomoravské vysočině. Patří sem:

• ložisko Vchoslav na Teplicku, otevřené štolou a slepou jámou, kde se v letech 1953 až 1970 vytěžilo celkem 320 147 t kvalitního a dobře zpracovatelného fluoritu
• ložisko Hradiště na Chomutovsku, otevřené štolou a slepou jámou, kde se v letech 1963 až 1977 vytěžilo celkem 77 160 t fluoritu s poměrně vysokým obsahem pyritu
• ložisko Blahuňov, kde se v krátkém těžebním provozu v letech 1959 až 1960 vytěžilo 5 812 t fluoritu doprovázeného pěkným masovým chalcedonem.
• ložisko Moldava, otevřené jámou Josef a Papoušek, kde se těžilo v letech 1958 až 1994
• ložisko Jílové u Děčína, otevřené systémem štol, kde se těžilo v letech 1968 až 1994
• ložisko Harrachov, otevřené štolou a slepou jámou, kde se těžilo v letech 1957 až 1992
• ložisko Křížany u Liberce, otevřené štolou, kde se těžilo v letech 1976 až 1992
• ložisko Běstvina, otevřené štolou a slepou jámou, kde se těžilo v letech 1976 až 1994.

Ložiska jsou převážně žilného typu a při jejich dobývání byly uplatňovány metody výstupkového dobývání se zakládkou, skládkování a slojový zával.

Na dole Vrchoslav bylo použito originálního selektivního dobývání, kdy z dobývky byla odtěžována jen selektivně odstřelená ruda spouštěná na dopravní horizont sítí větracích luten umístěných v zakládce.

S ohledem na roztříštěnost surovinové základny byly rudniny zpracovávány v centrální úpravně v Sobědruhách. Při její výstavbě bylo použito řady objektů dolu Viktoria bývalé společnosti Britannia a vycházelo se výlučně z flotační technologie. Výroba flotačního koncentrátu byla zahájena 1.7.1954.

Ruda z postupně nově otevíraných ložisek byla technologicky složitější než ruda z fluoritového dolu ve Vrchoslavi. To spolu se snahou o rozšíření sortimentu flotačního koncentrátu, o zavedení výroby kusového fluoritu a získávání doprovodných minerálů, především barytu a galenitu vedlo k rekonstrukci mletí, flotace a filtrace, ke stavbě linky na jednostupňovou úpravu v těžkých suspenzích, k výstavbě gravitační úpravny vybavené sazečkami a splavy a k výstavbě oběhové mlýnice, která dovoluje plnit přísné požadavky odběratelů na jemnost, vlhkost a zbytek organických látek.

Podstatná část této dostavby zahájené v roce 1966 byla dokončena v roce 1971.

Jestliže srovnáme dnešní vybavenost úpravny se světovým vývojem ve zpracování fluoritových rud, pak lze konstatovat, že tu chybělo jen zařízení na výrobu pelet z méně kvalitního flotačního koncentrátu, kterými by bylo možné nahradit stále deficitnější kusový fluorit. Hlavním odběratelem flotačního koncentrátu, který se vyráběl s výtěžností cca 70 % ve 4 kvalitách s obsahem 80 %, 90 %, 93 %, 95 % CaF2, byl chemický průmysl. Hlavním odběratelem kusového fluoritu byly železárny. Potřeby národního hospodářství zajišťoval závod u flotačního fluoritu na 30 %, což dostatečně dokumentuje jeho ekonomický význam.