České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Rudné doly, národní podnik, Příbram

Příbramský rudný revír

V historii Příbramského rudného revíru jsou patrny všechny tři základní etapy poválečného vývoje.

Otvírka ložiska zůstala zachována. Na Březových Horách to byly jámy Anna, Vojtěch, Prokop, Marie a Ševčiny, v Bohutíně jáma Generál Štefánik přejmenovaná v roce 1953 na Důl 25.únor, Štěpánka a Řimbaba. Většina těchto jam ale musela být rekonstruována a opatřena novou výztuží a výstrojí.

Jáma Prokop byla prohloubena jako hlavní vtažné dílo ze 35. na 41. patro na hloubku 1602 m. V Bohutíně byla prohloubena slepá jáma Eduard z 33. na 36. patro na hloubku 1348,6 m pro umožnění hloubkového průzkumu Klementské žíly. Jáma Štěpánka byla prohloubena postupně ze 17. na 26. patro na konečnou hloubku 864,1 m. Pro těžbu Řimbabské žíly byla vyhloubena slepá jáma Řimbaba ze 21. na 26. patro a systémem komínů propojena s 9.patrem existujícího Řimbabského dolu. Na dole Ševčiny byl osazen malý elektrický těžní stroj sovětské výroby a důl Anna byl vybaven silnoproudou signalizací.

V prvních poválečných letech bylo naléhavé urychleně zlepšit těžké pracovní podmínky v tomto revíru, který dosáhl v Československu největších hloubek a byl jen zcela nedostatečně přirozeně větrán. Zavedlo se umělé tlačné větrání a budovaly se ventilátorové stanice na dolech Prokop, Ševčiny a 25.únor. Rekonstruované jámy byly na jednotlivých patrech izolovány, aby se zabránilo ztrátám čerstvých větrů. Revír byl rozdělen do několika samostatných větrních okruhů, což podstatně zvýšilo i havarijní bezpečnost. Teplota ovzduší pak výrazně klesla v průměru asi o 5 až 6oC.

Velká pozornost byla zaměřena na boj s otřesy, jejichž četnost rostla s přibývající hloubkou. Úpravou vedení porubní fronty se podařilo počet otřesů snížit, nikoliv ale zcela vyloučit. Proto byla na rizikové Hlavní Vojtěšské žíle zabudována ve spolupráci s Hornickým ústavem ČSAV síť seismoakustických snímačů, která umožňovala sledovat vývoj tlakových poměrů a vznik otřesů předvídat. Jakmile došlo k signalizaci nebezpečí otřesu, odvolaly se osádky ohrožených pracovišť.

Z důležitých investičních akcí spadajících do první vývojové etapy je třeba připomenout:

V technickém rozvoji revíru se v podstatě uplatnily všechny základní tendence tak, jak byly popsány pro rudné hornictví jako celek až na bezkolejovou mechanizaci, která by tu však zřejmě uplatnění nenašla, i kdyby její nástup zastihl revír ještě v těžbě. Pokud jde o technologii dobývání, došlo u tradičního výstupkování k dílčímu zproduktivnění uplatněním nátřasných žlabů, krátkých dopravních pasů a škrabáků. Jinak bylo výstupkování silně zatlačeno dobýváním na skládku, které bylo poprvé uplatněno v roce 1952 na Matkobožské žíle 35.p.

Další životnost revíru velmi příznivě ovlivnilo vybudování vlastní geologické služby v letech 1951 až 1953. Založila se první úplná geologická dokumentace revíru a současně se organizoval rozsáhlý průzkum zaměřený těmito směry:

Těmito pracemi se celkově získalo přes 4.mil t rostlých bilančních zásob na Březových Horách a v Bohutíně a 2. mil. t bilančních zásob na starých odvalech.

Když vstoupily v roce 1965 v platnost nákladové limity, které činily 5000 Kčs/t Pb, 7000 Kčs/t Zn a 1200 Kčs/kg Ag, vzniklo v revíru spontánní hnutí za odvrácení likvidace. Vedení n. p. RDP nejprve předložilo návrh na řízení výroby v letech 1966 až 1970 a 1971 až 1975, který předpokládal zvýšení limitů asi o 20 %, ale zajišťoval dotěžení všech zásob s minimálními ztrátami. Po jeho zamítnutí byl předložen jiný návrh, který zaručoval dosažení limitů počínaje rokem 1968 a který se opíral o tato hlavní opatření:

Návrh byl schválen a promítnut do vládního usnesení č.277/66, jimž se těžba v revíru prodloužila do roku 1971. Přijatá opatření na dosažení limitů byla později ještě doplněna o využití flotačních odpadů na výrobu vysoce kvalitních vápeno-pískových cihel.

Výstavba cihelny v roce 1970 znamenala pro Příbramský revír československý primát a to nejen pokud jde o využití flotačních odpadů, ale i o úspěšně zvládnutou těžbu odkaliště.

Do tohoto období spadalo ukončení zpracování Pb koncentrátu v Kovohutích Příbram. počínaje rokem 1972 byl Pb koncentrát, stejně jako Zn koncentrát vyvážen do zahraničí.

Těžba v roce 1971 však zastavena nebyla, protože se už začal projevovat růst cen surovin na světových trzích. jinak se ale do revíru neinvestovalo a jedinou akcí byla výstavba nového odkaliště, umístěného v podstatě nad naplněným Huťským odkalištěm směrem k dolu Lillka. Limity se zvýšily už pro období 5.PLP a vládním usnesením č.108/75 znovu pro 6.PLP a to na 10 460 Kčs/t Pb, 14 730 Kčs t/Zn a 3910 Kčs/kg Ag. Těžba pak byla s konečnou platností ukončena v Březových Horách v roce 1978 a v Bohutíně v roce 1979. S ohledem na světový význam revíru se přistoupilo za podpory státních orgánů v některých uvolněných objektech k postupnému budování hornického muzea. Ke dni ukončení těžby byla vydána také pamětní medaile, dílo českého medailéra M.Knoblocha, symbolizující současný věčný význam hornictví pro společenský rozvoj.

V letech 1945 až 1977 bylo v Březových Horách a v Bohutíně vytěženo 4 159 335 t rudnin s průměrným obsahem 1,58 % Pb, 0,91 % Zn a 124 g Ag/t. Nejvyšší roční těžby 193 414 t bylo dosaženo v roce 1954. V centrální úpravně, kde se v letech 1954 až 1975 kromě této těžby zpracovávala také těžba ze Stříbrského rudního revíru, v letech 1966 až 1976 těžba z dolu Vrančice, od roku 1968 těžba ze starých odvalů a v letech 1954 až 1970 těžba Pb rudnin dodávaných Uranovými doly, činil celkový průsaz 6 632 509 t. Z této vsázky bylo vyrobeno 83 557 t Pb a 500 071 kg Ag v olověném koncentrátu a 36 763 t Zn spolu s 52 430 kg Ag v Zn koncentrátu.

Těžební práce probíhaly v březohorském ložisku na žilách Hlavní Vojtěšská, Matkobožská, Ševčinská, Ležatý odžilek, Eusebská, Severozápadní a na některých dalších vedlejších žilách v mělkých patrech. Na bohutínském ložisku se těžilo z Klementské a Řimbabské žíly.

Z bilančních zásob nebylo z ložiska Březové Hory vytěženo 44 kt v kategorii B+C1+C2 s průměrným obsahem 127 g Ag/t, 0,97 % Pb a 0,70 % Zn. Je nutné ale uvést, že po vyhlášení limitů bylo do nebilančních zásob převedeno v Březových Horách 507 kt a v Bohutíně 175 kt o průměrné kvalitě 0.95 % Pb, 1,1 % Zn a 63 g Ag/t. Z bezpečnostních a dalších technicko-ekonomických důvodů bylo v letech 1970 až 1973 zcela odepsáno v Březových Horách 452 kt rubaniny o průměrném obsahu 132 g Ag/t, 1,35 % Pb a 1,13 % Zn.

Pro vytvoření náhradních pracovních příležitostí byly s nástupem likvidace sledovány dva směry:

Vyhledávací průzkum se soustředil do tří obvodů, a to do sedimentárních sérií Barrandienu, kde se nepodařilo vytvořit předpoklad pro přechod k báňskému průzkumu, do endokontaktu středočeského plutonu a do obvodu Krásná Hora - Sedlčany. V roce 1971 bylo zahájeno hloubení nové jámy v Raděticích a v roce 1974 zahájen báňský průzkum Sb-Au ložiska Krásná Hora, kde k tomu účelu byla vyzmáhána a vybavena těžním strojem jáma Marie. Cenové limity pro Ag ve výši 31 730 Kčs kg/t a Au ve výši 583 220 Kčs/kg pro selektivní koncentrát, stanovené usnesením předsednictva vlády č.150/80 způsobily, že průzkum byl v další fázi orientován zejména na tyto kovy. Proto nebyl provoz na ložisku Vrančice, otevřeném jámami Alexander a Václav, zastaven a mezi jámou Alexander a Radětice byl proveden průzkum širokého pásma, které bylo nadějné na Ag zrudnění. Byl zajištěn spojovacím překopem na 8.patře, jehož ražba byla zahájena v roce 1981 protičelbami s plánovanou prorážkou v roce 1983. Ve Vrančicích se v té době také uvažovalo o prohloubení jámy Alexander dále pod 10.patro. Probíhala tu revize ve vrchních ptrech a připravovala se oprava jámy Václav tak, aby vedle dosud těžených žil Pošepný a Hoffmann mohly být vytěženy i žíly Babánek a Slavík. V roce 1982 byl ražbou štoly zahájen průzkum Au lokality Čelina a pracovalo se na projektech geologického průzkumu ve Voltýřově, Mokrsku a dalších Au lokalitách. Probíhaly přípravy na zahájení těžby Au-Sb rud na ložisku Krásná Hora a zpracovávalo se variantní řešení zpřístupnění zásob i pod 5.patrem. Prováděním všech těchto prací byl pověřen v roce 1982 nově zformovaný báňsko-úpravnický závod se správním sídlem na bývalém dole Anna v Březových Horách.

Veškeré průzkumné akce byly ukončeny s nástupem likvidace rudného hornictví po roce 1990.