Dějiny českého rudného hornictví v letech 1918 - 1945

Železokyzové hornictví

V českých zemích bylo známo velké množství výskytů pyritu, ale jen na několika místech jej bylo možno průmyslově dobývat. Nejdůležitější z těchto výskytů se nalézaly v západních Čechách, severně od Plzně, kde algonkické jílovité a drobové břidlice obsahovaly 5 - 10 % pyritu. Nejvýznamnější naleziště byla v okolí Kamence u Radnic, Hromnic a Dražně u Kaznějova a Božkova u Plzně. V Kamenci se vyskytoval též spilit se silnou impregnací kyzu, tzv. litý kyz. Kyzové břidlice byly v minulosti dobývány na výrobu kyseliny sírové.

Obdobný druh kyzových ložisek se nalézal i v oblasti u Chvaletic v Železných horách, v nichž byl pyrit vázán na algonkické břidlice, přičemž v blízkosti žulového masivu byl přeměněn na pyrrhotin. Tato kyzová ložiska byla otevřena Pražskou železářskou společností nejprve západně od Chvaletic povrchovými odklizy, pak v roce 1919 na dalších místech, a to u Letovic (jáma 50 m hluboká), Sovlusk, Morašic a Zdechovic. Po vyčerpání jejich okysličených pásem se těžba soustředila na západní okolí Chvaletic, kde byl založen větší povrchový důl, z něhož byl dobýván pyrit společně s manganovou rudou až do konce 2. světové války.

Manganorudné ložisko ve Chvaleticích je mírně metamorfované sedimentární ložisko, v němž se vyskytují manganové rudy v syngenezi s železným kyzem. Hlavní ruda je tvořena uhličitany, hlavně uhličitanem železomanganatým (oligonitem-manganosideritem), přičemž vlivem kontaktní metamorfózy byly uhličitany přeměněny v křemičitany a pyrit v kyzových grafitických břidlicích v pyrrhotin. Okolní algonkické jílovité a grafitické břidlicové horniny, včetně samotného manganorudného ložiska, jsou intenzívně zvrásněny do rozlehlé synklinály a narušeny řadou tektonických poruch. Manganoželezitá ruda o průměrném složení 12 - 20 % Mn, 18 - 22 % Fe, 1 - 2,5 % P a 19 - 24 % SiO2 byla těžena povrchovým dobýváním Pražskou železářskou společností po celé období 1918 - 1945 a dopravována do kladenských železáren. Za 2. světové války byla těžba rozšířena hlavně z toho důvodu, že s manganovou rudou se v tomto ložisku vyskytují i grafitické břidlice s jemně rozptýleným železným kyzem a s polohami masivního železného kyzu.

Dalším kyzovým ložiskem byly Lukavice u Chrudimi, kde se vyskytoval pyrit s obsahem selenu v podobě žil, čoček a impregnací v metamorfovaném porfyru.

V severních Čechách se v hnědouhelných pánvích na Mostecku a Sokolovsku vyskytoval pyrit často v takovém množství, že se dal průmyslově dobývat. Kromě toho byl pyrit dobře znám z četných rudních ložisek, v nichž doprovázel rudy barevných kovů, např. v Jáchymově, Kutné Hoře, Příbrami a Stříbře, jakož i z žilných zlatorudných ložisek v Jílovém, Roudném a Smolotelech, kde byl získáván při úpravnickém zpracování rud.

Po 1. světové válce byl pyrit samostatně dobýván jen z mála ložisek. Těžen byl v dole Otto ve Svojšíně (jáma 24 m hluboká), patřícím dědicům po V. Hiekeovi, a na dole Barbora v Petříkově (štolami) ing. J.Hrůzy a JUDr F.Suchánka. Ostatní doly na pyrit byly ve 20. letech mimo provoz, např. důl v Březinkách Teplického uhelného a rudního těžařstva “Titanic” v Teplicích-Šanově, doly Donatus a Sophie-Sarcanders ve Zlatých Horách ing. K.Jessenitzera v Bílovci a jiné.