Dějiny českého rudného hornictví v letech 1918 - 1945

Uranorudné hornictví

Uranové rudy se vyskytovaly v rudných ložiskách na několika místech Čech a Moravy, především v západočeské oblasti na jižním svahu Krušných hor v okolí Jáchymova, Horního Slavkova a Mariánských Lázní, pak ve středočeské oblasti u Příbrami, u Horažďovic na Šumavě, ve východočeské oblasti na Trutnovsku a u Pernštejna na Moravě, byly však dobývány pouze v Jáchymově. Uranové rudy se používaly k výrobě uranových barev a z jejich výrobního radioaktivního odpadu se začalo vyrábět radium pro lékařské účely.

Širší území Jáchymova se skládá z krystalických břidlic, v nichž převládají svory různých odrůda fylitů, které hraničí na jihozápadě s nejdecko-eibestockým žulovým masivem, s nímž úzce souvisí vznik a rudnatost rudních žil prostupujících tyto krystalické břidlice. Jsou zde vyvinuty dva druhy žil: žíly probíhající kolmo na břidličnatost směrem severojižním, které jsou starší, a žíly směru východozápadního, přičemž rudonosné jsou téměř výhradně žíly S-J. Tyto žíly upadají k západu pod 45 - 85o a vykazují kolísavou mocnost od několika mm až do 2 m. Tyto hydrotermální žíly obsahují v nejmenší hloubce ušlechtilé rudy stříbra, ve střední hloubce sirníkové rudy kobaltu, vizmutu, niklu, arzénu a železa, a od hloubky asi 300 m rudy uranové. Nerudné složky žilné výplně tvoří křemen, dolomit, fluorit a rozdrcený svor. Hlavní uranovou rudou je smolinec, obsahující kolem 65 % uranu a nepatrné množství radia. Vyskytuje se v žilné výplni v mocnosti od několika mm až do 20 cm a rovněž silně impregnuje okolí žil.

Předmětem hornického podnikání, které bylo provozováno od roku 1918 Státními uranovými a radiovými doly v Jáchymově, byl pouze smolinec. Jáchymovské doly, převzaté po 1. světové válce československým státem, byly po technické stránce velmi zaostalé. V provozu byly jen důl Werner (jáma 420 m hluboká) a Štola saských šlechticů (250 m nad a 120 m pod obzorem štoly), kdežto doly Svornost a Josef, v nichž byl provoz zastaven od roku 1901, byly zatopeny po obzor Danielovy dědičné štoly. Z tohoto důvody byly jáchymovské doly státní správou ve 20. letech zmodernizovány a elektrifikovány. Elektrický proud byl přiváděn 19 km dlouhým vedením VN (22 kV) z elektrické centrály Duchcovsko-podmokelské dráhy na dole Konkordia v Novém Sedle až k dolu Werner, kde byla vybudována velká trafostanice, v níž se proud měnil na provozní napětí. Na dole Werner byl instalován elektrický těžní stroj systému Ilgner o síle 100 KS a těžní rychlosti 4 m/s, dále dvoustupňový kompresor a elektricky poháněná odstředivá čerpadla. Na povrchu byla postavena nová šachetní budova, vybavená šatnou a sprchami pro osazenstvo, strojní dílny a ubytovna pro dozorce. Koncem roku 1925 byl tento důl prohlouben z 416 na 482 m a v hloubce 60 m pod 3.patrem byl založen nový obzor.

V roce 1923 bylo zahájeno zmáhání a vyčerpávání dolu Svornost. Zmáhací práce byly ukončeny 16.2.1924, kdy v hloubce 500 byl dosažen 12. obzor. Po provedení zabezpečovacích prací na všech znovuotevřených důlních dílech bylo ihned započato s dobývacími pracemi. Elektrický proud byl veden z dolu Werner k dolu Svornost a dále ke Štole saských šlechticů.

Ve Štole saských šlechticů byla instalována elektrická lanová dráha se spodním lanem, vedená ke slepé jámě s elektrickým těžním strojem o síle 100 KS. Slepá jáma byla prohloubena na hloubku 129 m pod úroveň štoly a rozdělena na tři těžní obzory.

Dobývání rudnin z pěti půlnočních žil o mocnosti od několika cm do 1 m se provádělo výstupkovým způsobem, přičemž dřívější ruční vrtání bylo nahrazeno pneumatickými vrtačkami Flottmann. Šířka výstupků byla nejméně 1,2 m, takže při menší mocnosti žíly se přibíraly i okolní horniny, kterými se zasazovaly vyrubané prostory. Vydobytá rudnina se hned v dobývce přebírala, přičemž se z ní vybíraly jak hrubozrnné bohatší uranové rudniny s celistvými kousky smolince, tak i stoupová ruda, tj. chudší rudnina, obsahující hlavně malé smolincové úlomky. Doprava těchto rudnin z dobývek k nárazištím jam byla ve vozících důlními lokomotivami.

Při zpracování vytěžených rudnin v dřívějších úpravnách vznikaly velké ztráty, a proto byla počátkem 20. let vybudována ústřední úpravna na Štole saských šlechticů, dokončená v roce 1925. V této úpravně byly upravovány rudniny všech jáchymovských dolů. Získaná tzv. hutní ruda byla dodávána k dalšímu zpracování do uranové a radiové továrny.

Hrubé prorostlé rudniny, v nichž byl smolinec spojen s dolomitem, přicházely do suché třídírny, kde z nich byl čistý smolinec ručně vyklepáván a jako tzv. oddělená hutní ruda dodáván k dalšímu zpracování. Zbytek rudnin byl veden do strojní úpravny, kde byl spojen se stoupovou rudou a dále upravován. V úpravně byla nejdříve rudnina tříděna na roštu (50 mm) a po rozdrcení větších kusů v čelisťovém drtiči (50 mm) vedena do oplachovacího bubnu se síty 22 mm a 1,5 mm. Třída nad 22 mm byla vedena na přebírací stoly, kde se vybírala čistá ruda a jalovina. Prorostlina se drtila krušícími válci a po spojení se střední velikostní třídou (22 - 1,5 mm) přicházela přes tři bubnová třídící síta (15, 10, 6, 4, 2.5, 1.5 mm)na dvě sazečky na hrubé zrno (22 - 15 mm, 15 - 10 mm), na dvě sazečky na jemné zrno (10 - 6 mm, 6 - 4 mm) a dvě sazečky na písek (4 - 2,5 mm, 2,5 - 1,5 mm). Z každé sazečky se získávaly čtyři produkty: ruda, bohatá a chudá prorostlina a jalovina. Bohatá prorostlina z hrubozrnných a jemnozrnných sazeček byla vedena na přebírací stoly a z pískových sazeček na kontrolní tříproduktovou sazečku. Její prorostliny byly spolu s chudou prorostlinou ostatních sazeček drceny v krušících válcích a kyvadlovém mlýnu na velikost pod 1,5 mm a po spojení s oplachovací vodou z oplachovacího bubnu se zrnem 1,5 - 0 mm přicházely do první prolevky. Písky z této prolevky byly vedeny do sazeček na písek, kdežto kaly do dalších prolevek a nálevek a z těch na záchvějné splavy a na okrouhlý splav, z nichž se nakonec získávala rudná měl a jalové kaly, které se dopravovaly na odkaliště.

Ruda a rudná měl přicházející do továrny na uranové barvy a radiové preparáty obsahovaly průměrně kolem 50% U3O8. Jelikož se od roku 1926 značně zvýšila dodávka uranové rudy do továrny, byla v roce 1927 vybudována druhá výrobní linka, což zaručovalo zpracování 30 - 35 t čistého uranu a výrobu 3 - 4 g radia ročně.

Výroba uranových barev a radia v Jáchymově byla ukončena v roce 1939, kdy byla továrna německými úřady dána do likvidace. Dobývání uranových rud probíhalo v malém objemu po celou dobu 2. světové války.

Kromě státního závodu na uranové barvy a radium v Jáchymově byly na začátku 20. let uranové rudy dobývány v omezeném rozsahu Českou montanní akciovou společností v Drmoulu, a to na dole Sv. Víta (jáma 36 m hluboká) z pěti rudních žil. Těžilo se kolem 20 tun rudnin ročně, které byly upravovány v chemické továrně na sulfáty.

Mimo provoz byly tehdy tyto doly na uranovou a vizmutovou rudu: důl Božího požehnání v Potůčkách a důl Štěstí s Radostí v Rýžovně Akciové společnosti pro výrobu radia a jiných kovů v Praze, důl Reichgeschieb v Jáchymově Julesa Dobouays de Couesboucka v Bruselu a Augustina Chesmaisa v Zábřehu a důl Jindřich ve Smrkovci J. Hunyadi a L. Szapory v Budapešti. Jáchymovské těžařstvo pro výrobu radia a jiných hornických a hutnických výrobků, později Akciová společnost pro výrobu radia a jiných kovů se sídlem v Praze netěžilo uranové rudy, ale rudy jiných kovů až do roku 1924.