Po stopách Krále železnic H. B. Strousberga na Zbirožsku

28. 6. 2015

Henry Bethel Strousberg, původním jménem Baruch Hirsch, se narodil 20. 11. 1823 ve východním Prusku ve městě Neidenburg (dnes Nidzica v Polsku). Byl synem židovského obchodníka. Po otcově smrti se ho ujal strýc v Londýně a svěřil mu prodej uhlí. Zde také konvertoval ke křesťanství.

Dne 22. 4. 1845 se v londýnském kostele St. Bride Church oženil s Mary Ann Swan. Po svatbě manželé odjeli do Ameriky. Po návratu do Německa vystudoval Strousberg na doktora práv na universitě v Jeně. Roku 1856 přesídlil do Berlína, kde se stal zástupcem pojišťovací společnosti Waterloo.

Postupně začal nakupovat továrny a statky v Němeku a Polsku s cílem věnovat se stavbám železnic a s nimi spojeným průmyslem. Dále svoje působení rozšířil i na Čechy, Slovensko, Rumunsko, Polsko, Rusko.

Ve druhé polovině 19. století nastal značný rozmach železářství. Strousberg se rozhodl využít této konjunktury a 11. 12. 1868 zakoupil zbirožské, mirošovské a osecké panství. Zde počítal s využitím bohatých zásob železné rudy, uhlí a dřeva pro vybudování železáren a strojíren. Oblasti zbirožska se začalo říkat "český Manchester". V oblasti mezi Zbirohem a Kařezem mělo vyrůst nové město pro jeho zaměstatnce - Strousbergstadt.

V roce 1874 se Strousberg dostal do prvních finančních obtíží. Pro stavbu trati z Paříže do Narbonne vydal akcie v hodnotě 8 milionů zlatých, do oběhu jich však pustil osmkrát více. Plány na vybudování konvertorové ocelárny zkrachovaly na špatné kvalitě místních železných rud.

Narůstající dluhy donutily Strousberga rozdělit svou firmu, oddělit krachující části a zakládat nové společnosti. I přes podvodné pokusy o získání financí pro stavby v Rusku v roce 1875 Strousberg zkrachoval. Následně byl v Petrohradě na dva roky uvězněn ve věži dlužníků. Na jeho majetek byl uvalen konkurs. Přihlásilo se 635 věřitelů s pohledávkami na 36 milionů zlatých a 74 milionů říšských marek.

Po propuštění z vězení žil Strousberg od roku 1877 v Berlíně. Svoji rodinu odstěhoval do Londýna. Zemřel 31. 5. 1884.

Zbiroh - Strousbergovo české sídlo

 

kovář
zámek Zbiroh

Kařez - plánované město Strousbergstadt

Plán obnášel vybudování kolonie podle jednotného stavebního plánu. Nové město mělo být tvořeno 360 domy pro 5000 zaměstatnců. Součástí plánu byly i byty úředníků, kanceláře, nemocnice, lázně a škola. Realizace se dočkala jen sotva desetina projektu.

Kařez

 

kolonie Pětidomí

Železárny Kařez - Borek

Základ továrny tvořila rozsáhlá ocelárna s pudlovacími pecemi a naazující válcovna. Pohon zajišťovaly parní stroje. Do provozu byla částečně uvedena roku 1869. Následně zde měla být vybudována konvertorová ocelárna s Bessemerovým konvertorem. Ten ale nedokázal zpracovávat zdejší železnou rudu s vysokým obsahem fosforu.

Podle zápisu z veřejné dražby z roku 1875 zde byly velké válcovny a pudlovny v sedmi halách s dvaeti pudlovacími a osmi svářecíi pecemi, těžké a profilové válcovací tratě, parní hamry, nedostavěná Bessemerova ocelárna a mechanické dílny.

V dražbě továrnu odkoupila firma Mančík a Šlesinger, od nich roku 1881 Roubíček a Brandeis. Roku 1887 odkoupil E. Brandeis Roubíčkův podíl a následně válcovnu přestavěl na slévárnu litiny. Výroba byla zaměřena na obráběcí stroje. V roce 1907 převzal továrnu syn. Ten podnik roku 1920 akcionoval, spojil s firmou Eisenschimmel v Roudnici nad Labem a zavedl výrobu zemědělských strojů. V té době byla o jedno patro zvýšena administrativní budova a vyzdobena zemědělskými motivy.

Provoz továrny byl zastaven za krize roce 1932. Následně zde byl sklad obilí. V 50. letech 20. století zde bylo postaveno betonové silo a úprava a skladování obilí zde přetrvává.

železárny za Strousberga
a v současnosti
vila z doby firmy E. Brandeis

Hotel Borek

Budovu podnikového hotelu poblíž nově vznikajících železáren u nádraží Zbiroh byl postaven roku 1871. Hostinské a ubytovací služby zde byly poskytovány až do roku 1953, kdy byl zestátněn a převeden na Hospodářské výrobní a skladištní družstvo Plzeň. Následně byl objekt využíván od roku 1969 Komunálními službami Zbiroh a později Kovovýrobou Kařez.V té době byla přistavěna dílenská hala. Přízemí bylo využíváno jako dílny, patro upraveno na byty.

Dnes využití zůstává stejné.

Železárny Františkov

První základ železářské výroby je datován do konce 16. století.

Zásadní změny nastaly po roce 1797, kdy zde F. J. Gestner vyprojektoval novou dřevouhelnou pec. Ta byla uvedena do provozu na počátku roku 1803. Úpravy této pece provedl roku 1822 tehdejší ředitel M. Balling. Ten změnil stavební výšku pece a hlavně po osazení válcového dmychadla upravil přívod vzduchu do pece. Roku 1860 byla dána do provozu navazující kuplovna a slévárna.

Po převzetí železáren Strousbergem zde byla zahájena stavba dvou koksových vysokých pecí. Postup prací ale narušila katastrofální povodeň roku 1872, která zničila vysokou pec a značně pobořila ostatní objekty. Po rekonstrukci pece a obnově výroby zde bylo zavedeno odlévání trubek nastojato a vybudována nová strojní dílna.

Po Strousbergově krachu byla výroba zastavena a objekty rozprodány. Roku 1880 byly jak původní dřevouhelná pec i dvě rozestavěné koksoé pece rozbourány a materiál odprodán. Následně zde firma Novák zavedla chemickou výrobu - suchou destilaci dřeva a výrobu dřevitého octa.

Po ukončení chemické výroby se zde vystřídalo několik dalších firem, až po dnešní využití pro zemědělskou výrobu.

železárny za Strousberga
za povodní 1872
šaržování pece slévárna válcovna profilů
současný stav huti rybník nad železárnami
kolonie

Kolonie Františkov - Švabín

Pivovar Švabín

O pivovaru se více dozvíte v jiné rubrice na těchto stránkách - Industriální památky, Pivovar Švabín

Železárny Holoubkov

Počátky železářské výroby jsou v Holoubkově datovány od 15. století. Od roku 1617 zde byla v provozu dřevouhelná vysoká pec. Po zakoupení panství Strousbergem zde byla postavena továrna na vagonové podvozky. Po Strousbergově krachu postupně objekty odkoupil Max Hopfengärtner, který zastavil provoz vysoké pece a nechal vybudovat velké kuplovny a slévárny s navazující strojírenskou výrobou. Výroba byla orientována na zemědělské a obráběcí stroje. Na začátku 20. století se opět rozjela výroba lokomotivních a vagonových soukolí.

Roku 1909 byla nad strojírnou postavena vila majitele.

V současné době zde stále probíhá výroba obráběcích strojů.

ředitelská vila

Kolonie Holoubkov

opuštěná část nad strojírnou
několik domků podle plánu "Strousbergstadt" u plzeňské silnice

Strousbergova železnice

Projektovaná dráha měla za úkol propojit uhelné doly a koksovny u Mirošova, železnorudné doly u Zaječova a Svaté se zpracovatelskými podniky ve Strašichích, Kařezu - Borku a Františkově. Projektovaná délka byla včetně tří odboček přibližně 27 km. Stavba byla zahájena roku 1872, dokončení se ale díky Strousbergově krachu nedočkala.

V popisovaném úseku je asi nejvýraznější dominanta a připomenutí dráhy most přes trať České západní dráhy u Zbiroha.

most
směr Borek směr Zaječov

Vodárna pod náspem Strousbergovy trati

Nádraží Zbiroh

Použité podklady: