Motory výbušné

Motory Körtingovy

Motory tyto uvádějí se v činnost každým palivem, kterým možno vytvořiti třaskavou směs, ale pro každé palivo jest u nich třeba zvláštní úpravy jistých jednotlivých částí.

Tak na př. užití vodního nebo olejového plynu vyžaduje změny na mísicím ventilu, u benzinu, petroleje nebo líhu jest však třeba za účelem přiměřené komprese vždy jiného pístu.

Zmíněná firma užívá typu stroje ležatého. Každý motor proveden jest tak, aby při práci nenastalo škodlivé účinkování chvění a otřásání. Explosí vyvozená síla přenáší se klidně na súčastněné součásti a sděluje se setrvačníku.

Stroj spočívá na rámu, jímž dociluje se spojení mezi válcem a hřídelem. Rozčlenění motoru provedeno souměrně kolem osy válce, čímž docíleno nejen úpravnějšího zevnějšku, ale také stejnoměrnějšího rozložení hmoty.

Celkový pohled na Körtingův motor poskytují obr. 17. (I. – IV.), v nichž na obr. III. jest patrný půdorys rámu.

Pevná konstrukce rámu dodává spolehlivé opory ložiskům hřídele a na něm umístěnému setrvačníku. U motorů od 2 do 6 HP nachází se setrvačník na volném konci hřídele, u motorů o větší výkonnosti opírá se zevní konec hřídele o třetí ložisko, na zvláštním základě uložené.

Válec (I) jest upraven ze zvláštního kusu a uložen v chladícím plášti, čímž tvoří s rámem jediný celek.

Aby docílilo se stejnoměrného upotřebení pístu, volí se jeho délka o značné velikosti.

Jelikož válec jest podroben při neopatrné obsluze poškození, jmenovitě vyběhání, musí býti postaráno o snadnou jeho výměnu. Z této příčiny jeho uložení a upevnění jest provedeno tak, aby po uvolnění víka (2) a olejovodu (3) mohl býti snadno vyjmut, aníž by bylo potřeba změny na rozvodu, nebo náhrady za některou rozvodovou část.

Rozvod i ventily upraveny jsou bez námahy přístupné. Rozvodové páky uvádějí se v činnost vačkami či palci, umístěnými na postranním rozvodovém hřídeli (4), jenž přenáší otáčecí pohyb šroubovými ozubenými koly v poměru 1:2.

Činnost motoru upravuje se rozvodovým ústrojím, kteréž přesně a samočinně přivádí motoru pouze tolik třaskavé směsi, kolik jí okamžité zatížení stroje vyžaduje.

Napájecí ventil sestává ze skříně (5) a kuželového ventilu (6), jehož hřídelík jest zevně opatřen spirálovým pérem (7), pomocí něhož pevně dosedá.

Skříň ventilová utěsňuje se azbestovým kotoučem (8) ve spojení s prostorem kompresním. Kaučukový kotouč (9) poskytuje utěsnění ssacímu prostoru, aby zevní vzduch nepravou cestou nevnikal do prostoru.

Pod napájecím ventilem nachází se ventil výfukový (10), zapuštěný přímo do víka válce. I zde kužel ventilu (11) opatřen jest spirálovým pérem (12). Skříň ventilu napájecího tvoří zároveň víko výfukového ventilu. Sestava tato poskytuje výhodu, že po odstranění skříně ventilu napájecího může býti snadno vyňat ventil výfukový.

Výfukový ventil podléhá účinkům horkých spálených plynů, jichž značný stupeň tepla mohl by těsnému doléhání uškoditi. Z této příčiny zchlazuje se jeho sedlo i vedení vodou.

Mimo tyto ventily nachází se u motoru velice důležitý ventil mísicí. Sestává ze skříně (13), z dvojitého sedla (14), z dvojité talířové hlavice (15) a z víka (16). Ventilem tímto zprostředkuje se přívod vzduchu i plynu. Prvý vchází větší vnější uzavírkou, druhý menší vnitřní.

Podélné otvory menšího ventilu, jimiž prochází plyn, ustaveny jsou v určitém poměru k otvoru, kterým se přivádí vzduch. Tímto opatřením se umožňuje nassávání stále stejné směsi obou složek třaskavého plynu v periodě plnící.

Potřebný vzduch nečerpá se přímo z ovzduší, nýbrž spojovací rourou (17) z dutiny rámové.

Rozvod ventilový uvádí se v činnost hřídelem rozvodovým (4), uloženým po straně motoru, na nějž účinkuje hřídel klikový pomocí dvou ozubených kol v poměru 1:2.

Poměru toho jest potřeba za příčinou čtyřdobí, u něhož na jednu explosi ve válci připadají dvě obrátky hřídele klikového, z nichž jedna pro rozvod jest jalová. Převodem tímto dostává se rozvodovému hřídeli poloviny obrátek hřídele klikového.

Ventil výfukový uvádí se v činnost palcem (25) či vačkou, který pomocí páky (26) ovládá ventilový kužel (11).

Za účelem snadnějšího spouštění motoru může se kotouč páky, jenž se dotýká vačky, pošinouti stranou. V tomto postavení účinkuje naň za doby první polovice periody kompresní výběžek či vačka spouštěcí, následkem čehož ventil jest otevřen a komprese nastane později. Teprve, když motoru dostane se několik explosí, ustaví se kotouč na původní místo. I tento ventil jest pojištěn na svém místě spirálovým pérem.

Napájecí ventil jest také ovládán pákou (27), tyčí (29) a vačkou (28), jež jsou tak ustaveny, aby vždy při druhé úvrati kliky tento ventil se vždy otvíral a výfukový byl uzavřen.

Stejnoměrný chod stroje jest podmíněn regulatorem. Tento sestává ze svislé tyče (30), jíž se dostává rotačního pohybu rozvodovým hřídelem pomocí ozubených kol. Na tyči nachází se vlastní regulator, jehož kovové koule účinkují na cívku (31) opírající se o spirálové péro.

Každý pohyb cívky po tyči regulatoru přenáší se lomenou pákou (32) a tyčí (33) na škrtící klapku (34), jež se nachází v rouře mezi ventilem napájecím a mísicím.

Regulator účinkuje odstředivostí, kterou koule při otáčení z původní mrtvé polohy se vychylují. Pro jistou mez počtu obrátek setrvačníku jest třeba zvláštní úpravy regulatoru, jež záleží ve větším neb menším zatížení cívky spirálovým pérem. Velikost tohoto zatížení upravuje se stlačením nebo uvolněním zmíněného péra šroubovou matkou.

Nabude-li náhlým odlehčením stroj většího oběhu, rozbíhají se koule regulatoru a převodem účinkují na škrtící klapku, která omezuje pak přívod plynu pod píst a stroj pohybuje se pomaleji. U příliš pomalého chodu motoru nastává opačný účinek regulatoru, při čemž uvolněná škrtící klapka hojnějším přívodem plynu poskytuje válci větší síly a motoru čilejšího pohybu.

Aby v řečeném omezení neb uvolnění pohybu byla zachována náležitá míra, upravuje se regulator přesným ustavením, kteréž se týče i nezatíženého chodu stroje.

Připravuje-li se třaskavá směs ze vzduchu a svítiplynu, dostačuje pouhé mísení obou složek. Užívá-li se k témuž účelu místo svítiplynu tekutých látek – benzinu, petroleje nebo líhu – nestačí pouhé jednoduché mísení vzduchu s kapalinou, nýbrž jest třeba, aby se tato za účelem snadnějšího smísení se vzduchem mechanicky rozprášila a horkem proměnila v páru.

Z těchto příčin nahrazuje se mísicí ventil rozprašovačem a odpařovačem.

Potrubí, benzin, petrolej nebo líh přivádějící, končí vodorovným talířem (18), na němž se provádí rozprašování. Talíř opatřen jest poklopem, který ponechává pouze na obvodu nepatrné uvolnění o výši asi 1/2 mm.

Zámyčkový ventil (19) pro zmíněné tekutiny opatřen opatřen jest okrouhlou dosedací plochou pro přívod vzduchu, nad níž nachází se kotoučový píst, jehož vrchní strana stýká se se ssacím prostorem motoru.

Jakmile nastane ve válci motoru období ssací, utvoří se nad zmíněným kotoučovým pístem vacuum, jehož působením se zámyčkový ventil zvedá a uvolňuje benzinu, petroleji neb líhu a současně i vzduchu přistup. Úzkou štěrbinou poklopu i proudem vzduchu se hořlavá kapalina jemně rozpráší a odpaří. Po uplynutí ssací periody ustane samočinně přívod i rozprašování dávek zmíněných kapalin.

Nádržka s benzinem, petrolejem nebo líhem nalézá se ve výši asi 2 m, čímž nabývá se přiměřeného tlaku.

Přiměřené množství tekutiny odměřuje se regulačním ventilem.

Třaskavá směs dopravuje se trubicí (20) a napájecím ventilem pod píst do válce. Zmíněná trubice jest chráněna proti ochlazení pláštěm (21). Vyhřívání prostoru mezi pláštěm a trubicí děje se horkými plyny výfukovými, které se do zmíněného prostoru přivádějí zvláštním otvorem (22).

Vyhřívání zmíněného prostoru provádí se větší neb menší měrou dle toho, jaké tekutiny se k pohonu užívá. U benzinu ku př. jest třeba jen dosti skrovného zahřívání, aby nastalo žádoucí odpařování, u petroleje neb líhu jest však třeba intensivnějšího tepla.

Zanícení třaskavé směsi dociluje se zaněcovačem (23), kterým u menších motorů jest rozžhavená trubice, jež účinkuje samočinně. Trubice jest z porcelánu, jejíž jeden konec jest uzavřen a druhý, otevřený, nachází se ve stálém spojení s vnitrem válce. Bunsenovým hořákem (24) rozžhavuje se trubice do červeného žáru.

Zaněcování třaskavé směsi nastává vždy, nachází-li se klika v mrtvé poloze. Nastal-li by případ, že by vznícení v tuto dobu neúčinkovalo, může se pošinutím hořáku na venek zpozditi, opačným úkonem pak uspíšiti.

Větším motorům dostává se elektrického zaněcovače, který jest nevyhnutelným i u menších motorů s pohonem benzinovým, petrolejovým neb líhovým.

U každého motorického oleje jest důležitou otázka mazacího zařízení.

Mazání válce a pístu provádí se samočinně kapacím přístrojem uváděným v činnost rozvodovým hřídelem. Mazání čepu pístového sprostředkuje podélný zářez na pístu, v němž se potřebný olej hromadí a stéká ponenáhlu k čepu.

Mazání čepu hlavy ojniční provádí se podélným a příčným vývrtem v čepu, jimiž se olej k obvodu čepu účinkem odstředivé síly při pohybu motoru dopravuje.

Celkem provádí se mazání součástí motorů, u nichž se tření vyskytuje, způsobem u parních strojů obvyklým.

Podobnost mezi parním strojem a popisovanými motory vyskytuje se také při ukládání a ustavování motorů.

Dle velikosti a výkonnosti ukládá se motor na podezdívce provedené z cihel spojovaných cementem nebo na litinovém soklu.

Posledního způsobu užívá se jmenovitě u menších motorů, uložených na podkladu trámovém, u nichž není prodlouženého hřídele a zevního ložiska.

Ku každému motoru jest pro podezdívku i pro uložení na trámech třeba zvláštního plánu, při čemž místní poměry jsou rozhodujícím činitelem.

Dříve než stroj na podezdívku se ukládá, jet třeba, aby tato byla dokonale usazená a proschlá.

Postavení motoru a jeho uložení na zděný základ provádí se pomocí odborníků s touto prací obeznalých, a neliší se v ničem od ukládání parního stroje. Všechny zvyklosti a veškerá nutná opatření u parních strojů platná, docházejí i zde uplatnění.

Komu tyto zvyklosti nejsou známé, tomu poslouží krátká zmínka o nich v mnohé příčině.

U strojů zcela malých montuje se na základ přímo celý motor. U strojů větších a velikých ukládá se nejdříve rám a sice tak, aby opracované jeho plochy nacházely se v poloze vodorovné nebo po případě svislé.

Obě ložiska pro hřídel klikový, nebo v případě, je-li třeba tří ložisek, i tato tři ložiska, mají se nacházeti osou v poloze vodorovné. Případné nedostatky vyrovnávají se úzkými klínky, které se zarážejí mezi rám a podezdívku v sousedství kotevních šroubů. Při ukládání dlužno dbáti toho, aby hřídel klikový byl uložen rovnoběžně k ose transmise.

Při této předběžné úpravě nesmí být rám utažen kotevními šrouby.

Po slehnutí se základu pod tíhou rámu a celého stroje a po vyrovnání všech odchylek ve směru vodorovném, zalije se spodek rámu do jisté výše cementem a teprve po dokonalém vyschnutí a zatvrdnutí cementové vrstvy dotahují se kotevní šrouby.

I po této práci je nutné zjištění, zda-li ložiska hřídele klikového zaujímají polohu vodorovnou, a jen v případě, zjištěna-li zmíněná okolnost, může býti přikročeno k pokusnému uvedení motoru v činnost.

Před spuštěním motoru v běh jest třeba, aby šrouby, jež spojují víko s válcem, byly přiměřeně utaženy.

Před zahájením ustavení motoru jest důležito, aby stavbu strojírny provádějící dělníci byli s prací hotovi. Pravidlem jest, že před ukončením prací s úpravou strojírny spojených, při nichž vyskytuje se prach nebo při nichž poletuje písek, nemají motor ani jeho součástky býti vůbec vybaleny. Jen tímto způsobem docílí se v chodu oné spolehlivosti, která byla ve strojírně bedlivými zkouškami zjištěna.

V příčině šířky řemenáčů musí býti dbáno případu, kdy třena činnost motoru vypnouti.

Šířka tato musí býti tak volena, aby v čas potřeby řemen o celou šíři mohl býti posunut.

Za účelem snadnějšího spuštění motoru jest třeba, aby hřídel byl opatřen také řemenáčem jalovým, jehož s výhodou možno užíti při každém vypnutí stroje z činnosti, aniž by bylo třeba motor úplně zastaviti.

Zásobování motoru plynem provádí se přiměřeným potrubím, jež jest různě udobeno dle toho, jakého plynu se užívá.

U motoru poháněného svítiplyne užívá se obyčejného potrubí, jež slouží k účelům osvětlovacím, při čemž dlužno dbáti, aby průměr trubic nebyl malý, ve kterémž případě by motoru při ssání nedostávalo dosti plynu a plameny poblíž něho, spojené s týmž potrubím, vykazovaly by náhlé zmenšení svítivosti a neklidné světlo.

Nehodě této odpomáhá se zvláštní nádržkou na plyn, obyčejně gumovým měchem, který se ponenáhlu naplňuje z plynovodného potrubí a v periodě ssací obsah svůj dodává stroji.

Je-li spotřeba plynu příliš veliká, užívá se dvou i více podobných měchů, vespolek tak spojených, aby spojovací trubice mezi oběma měchy byla vždy opatřena kohoutem. Měchy umísťují se zcela blízko motoru a nikdy nemá tato vzdálenost přesahovati délku 4 m.

Velikost měchu řídí se velikostí průměru plynovodu a velikostí tlaku v něm panujícího. Čím menší jest průměr plynovodného potrubí a čím menší tlak v něm, tím většího měchu třeba.

Zvláštního odštěpného potrubí vyžaduje žíhací hořák, kterým se rozžhavuje porcelánová trubice. Jen tímto způsobem dostane se hořáku nerušeného přívodu plynu a klidného plamene.

Mezi potrubí plynovodné a gumový měch, je-li těchto více, mezi potrubí a poslední měch, ukládá se hlavní kohout, pomocí něhož se při zastavení motoru přívod plynu do měchů přerušuje a plyn v nich se nacházející spotřebuje.

Nestejnoměrný tlak v potrubí plynovodném bývá příčinou nepravidelnosti v chodu motoru, kteréž se pouhým užitím měchu nedají vyrovnati. Dobré služby v této příčině prokazuje přístroj, kterým se zmíněný tlak upravuje a vyrovnává.

Plynoměr umísťuje se vždy blízko motoru na místě před mrazem chráněném. Pro každý motor jest třeba přiměřeně velikého plynoměru. Dodává-li plynoměr zároveň svítiplyn osvětlovacím hořákům, musí se voliti o tuto mimořádnou spotřebu přiměřeně zvětšený, kteráž okolnost také nastane, je-li vzdálen přes 30 m od motoru.

Je-li motor uložen na místě, a němž není tlaku v plynovodném potrubí, nebo je-li tento tlak příliš nepatrný, užívá se plynoměru s přístrojem nassávacím.

Před prvým spuštěním motoru propustí se něco plynu, za kterouž příčinou se víko mísicího ventilu sejme a ventil se vyjme. Při této práci nesmí v místnosti nacházeti se nijaký plamen.

Při osazování potrubí jest nutno, aby každá jednotlivá trubice se uvnitř pečlivě zbavila prachu, smetí, písku a jiných nečistot, které hned počátkem mohou býti příčinou poruch ve správném chodu motoru. Pravidelně vyskytují se tyto poruchy ve ventilech, které pak nesprávně dosedají. Chyba tato vyžaduje dlouho trvajícího obrušování a zabrušování porouchaných ventilů, než se zcela odstraní.

U motorů benzinových umisťuje se nádoba se zásobou benzinu asi ve výši dvou metrů nad podlahou místnosti, v níž se motor nachází. Nádoba tato nachází se mimo tuto místnost. Doplňování benzinu provádí se pumpou z barelu benzinového, umístěného ve vyzděné jámě pod širým nebem. Spojovací potrubí z barelu k zásobní nádobě a od této k motoru hotoví se z mědi a jest spájeno tvrdou pájkou.

Při veškeré manipulaci s benzinem, při níž nastává jeho vypařování, jmenovitě při otvírání barelu nesmí nikde v okolí nacházeti se plamen.

Znečištěný benzin vyžaduje filtru, který se zapíná do potrubí.

Spálené plyny nesmějí se vypouštěti do zděných šachet, v nichž mohl by nastati výbuch náhodou soustředěných hořlavých plynů.

Výfuková roura má býti krátká a nemá míti ostré záhyby. Značným teplem výfukových plynů vyhřívá se výfuková trubice, a sice nejvíce poblíž motoru. Aby nenastalo nebezpečí požáru, musí trubice tato v případě, nacházejí-li se kolem ní látky zápalné, býti přiměřeně isolována.

K zamezení hluku u výfuku užívá se tlumičů. Vzájemná vzdálenost trubic mezi nimi obnáší tři až deset metrů.

Odvodňování tohoto potrubí děje se buď odvodňovací nádobou, nebo odvodňovacím kohoutem, umístěným na nejnižším místě.

Vznícením třaskavé plynové směsi vyvozuje se značné teplo, jímž za krátkou dobu by se rozžhavil válec, píst a veškeré součástky, s nimiž žhavé plyny přicházejí v styk, čímž by se stroj za krátkou dobu stal nezpůsobilým ku práci.

Stroji nepříznivé horko činí se neškodným chlazením, k němuž se pravidlem užívá vody.

Užití vody jako chladidla může býti provedeno trojím způsobem. Buď se vede kolem míst, značnému vyhřátí podléhajících, neustálý proud stále čerstvé vody, nebo se užívá určitého množství vody, která se střídavě vyhřívá a ochlazuje. nebo konečně odnímá se teplo velikým množstvím stálé vody, která se odpařuje.

Při prvém způsobu vhání se proud vody spodem do chladícího pláště a vrchem stroje vytéká viditelným proudem do odvodné nálevky,

Chlazení upravuje se tak, aby odtékající voda byla vyhřáta na 40 stupňů Celsia. Větší chlazení stroje nebylo by výhodné a znamenalo by zbytečnou ztrátu plynu.

Světlost vodního potrubí volí se pro průtok asi 50 l vody za hodinu pro každou koňskou sílu.

U druhého způsobu chlazení stroje užívá se chladičů, sestávajících ze soustavy žebry opatřených dutých těles, jimiž horká voda protéká.

Vrchní část každého chladiče jest ve spojení s vrchní částí motoru, z níž horká voda odtéká, spodní část chladiče jest spojena s rourou, kterou se chladící voda do pláště motoru přivádí.

Ohřeje-li se voda kolem válce, stoupá vzhůru k výtoku a do chladiče, na její místo spodem nastupuje voda studená z chladiče. Kolování vody postupuje samočinně, při čemž horká voda vytlačuje studenou a přivozuje neustálé proudění.

Žebry jednotlivých těles dociluje se větší plochy chladící, odvádějící teplo do vzduchu.

Na obr. 18. znázorněn jest jednoduchý chladič, do něhož směrem E vniká horká voda z motoru a směrem A se vrací.

Na obr. 19. znázorněn jest Körtingův chladič, u něhož jsou žebrovitá tělesa sestavena v baterii. Vnikání horké vody do něho a odtékání studené vody děje se stejně jako u chladiče předešlého. K znamená desku, kterou se reguluje unikání ohřátého vzduchu, G pak průduch v zadní stěně.

Temena obou zobrazených chladičů opatřena jsou otevřenou nádobou T, jež má zvláštní a důležitý účel. Aby cirkulování vody v chladiči mohlo se díti bez závady, jest třeba, aby chladiče i plášť motoru byly dokonale naplněné vodou. Okolnost tato nebyla by nesnadnou, kdyby voda v plášti motoru se neohřívala a objem svůj nezvětšila. Kdyby nebylo postaráno o přiměřené uvolnění zvětšeného objemu vody v chladičích i plášti motoru, které tvoří vlastně jedinou spojitou nádobu, nastalo by násilné unikání vody a nádržky by se poškodily. Tomu zabrání se nádobou T, do níž pomocí spojovací trubice uniká voda po zahřátí.

Aby nebylo kolování vody porušeno, naplňuje se nádoba T do dvou třetin vodou.

Chladiče vyžadují čilé výměny vzduchu, proto umisťují se tam, kde panuje průvan. plné využitkování vody v chladiči chlazené jest možným jen tehdy, nachází-li se spodní jeho část poněkud výše, než nejnižší místo vody v pláti motoru.

Pokud týče rychlé výměny vzduchu, jest na snadě, že chladič nemůže se spolu s motorem nacházeti ve společné těsné místnosti v níž panuje stálá vyšší temperatura.

Hromadění vzduchu v chladiči, ve spojovacích trubicích a v plášti motoru bylo by na závadu správnému cirkulování vody a znemožňovalo by chlazení. Z této příčiny dostává se všem trubicím mírného sklonu ve směru proudu, aby vzduch mohl snadno unikati s vodou do nádoby T a odtud do ovzduší.

Podružný užitek chladičů jeví se v zimě, kdy možno nimi topiti. Naproti tomu v létě poskytují dobrou ventilaci.

U třetího způsobu chlazení užívá se většího stálého množství vody, která přebytečné teplo motoru v sobě utajuje a v době delší noční přestávky ochlazením opět ztrácí.

Množství vody musí býti voleno pro průměrnou desítihodinovou práci, při čemž veškeré množství nesmí se výše vyhřáti než na 50 stupňů Celsia.

Způsobu toho nemožno s výhodou užíti u strojů nacházejících se dnem i nocí v neustálé činnosti, nebo u strojů příliš zatížených.

Ve příčině umístění nádržky vodní platí i zde zásada, že značné její zvýšení jest chlazení na prospěch. Spodek nádržky nesmí i zde býti uložen níže nejspodnější vrstvy vodní v plášti motoru. Hromadění vzduchu v potrubí působí na cirkulaci vody taktéž rušivě.

Nachází-li se nádržka ve větší vzdálenosti než 10 m od motoru, musí normální její potrubí míti o 3 mm větší průměr.

V každém případě, nastane-li obava, že by voda v potrubí, chladiči nebo chladícím plášti motoru za delší přestávky zmrzla, musí býti začátkem přestávky úplně vypuštěna. Vypouštění vody provádí se kohoutem na úpatí stroje umístěným.

Jednoduchých chladičů neužívá se u strojů velikých.

Spouštění Körtingova motoru provádí se vypnutím komprese ve válci pomocí vyšinutí kotouče nebo páky kotoučové, ustavením kohoutu plynového, nebo v případě ventilu benzinového, petrolejového nebo líhového dle vyznačeného znamení a otáčením setrvačníku.

Po několikerém vznícení zapne se v chod komprese, kohout plynový zcela se otevře, u motorů s tekutým palivem pošine se ventil na vytknutou značku. Teprve po uvedení v chod uvolní se proud chladící vody.

Zarážení stroje provede se uzavřením přívodného kohoutu nebo ventilu. Žíhací plamen při krátké přestávce nechává se v činnosti.

O ošetřování Körtingova motoru platí následující pravidla: Po každé delší přestávce, jmenovitě každého rána, nebylo-li v noci pracováno, jest třeba přesvědčiti se o bezvadném chodu ventilu napájecího, výfukového a směšovacího.

Přiměřená péče musí býti věnována i vnitřní ploše válce. Za normálního stavu u stroje ještě nevytopeného jeví vnitřní stěna zabarvení světlošedé, jako by byla potažena jemnou vrstvou loje. Jeví-li tento povlak zabarvení temněhnědé a rezovité, byl olej k mazání upotřebený nevhodný. Posléze uvedené zabarvení nesmí býti zaměněno s nečistotou, povstalou spálenými plyny.

Každé tři neděle vyžaduje ventil výfukový náležitého vyčištění. Ventilový kužel i skříň vytírají se na čisto, při čemž dlužno, vyžadují-li toho ukázky, že ventil nepřesně dosedá, užíti jemného smirkového prášku navlhčeného olejem.

Stejná péče věnuje se ventilu napájecímu.

Při déle trvajícím užívání motoru dlužno věnovati i pístu náležité pozornosti. Práce tato vyžaduje vyjmutí pístu z válce, při čemž musí býti pokračováno s největší pozorností, aby utěsňovací kroužky nedoznaly poškození. Rovněž jest nutno pamatovati si přesně uložení jednotlivých kroužků na pístu.

Kroužky tyto účinkují jen tehdy bezvadně, jsou-li v příslušných drážkách uloženy pohyblivě. Kroužky, jich pérující pohyb vázne následkem usazené nečistoty nebo připálením, vyjímají se a podrobují se očištění.

Příliš volné uložení kroužků v drážkách vyžaduje náhrady novými kroužky, při čemž nutno bedlivě prohlédnouti i dotyčné drážky, zda-li nedoznaly porušení, jmenovitě konickým vytlučením stěn. V tomto případě dlužno i tyto drážky podrobiti přiměřené opravě.

Vyňatý píst nesmí se nikdy ukládati na zemi nebo na místo, na němž jsou roztroušena jednotlivá zrna písková nebo jiná ostrá a tvrdá zrna, která by později ve válci mohla způsobiti poruchy.

Vnitřek válce se bedlivě vytírá a před uložením pístu stejnoměrně potře olejem. Rovněž píst se hojně navlaží olejem, což platí hlavně o drážkách a utěsňovacích kroužcích.

Nemenšího pozoru vyžaduje správné ustavení rozvodného zařízení. U každého motoru věnuje se tomuto důležitému ustrojí niž ve strojírně největší péče, ale může se státi, že časem následkem zhusta prováděného obrušování ventilů vyskytnou se nepřesnosti.

byla-li uvolněna nebo rozebrána ozubená kola rozvodného hřídele, dlužno je při ustavení a sestavování uvésti v přiměřenou polohu.

Mezi kotoučem páky výfukového ventilu a mezi oblou částí vačky či palce ponechává se mezera asi 1/2 mm.

Závěr výfukového ventilu musí nastati, nachází-li se klika ve vnitřním mrtvém bodu, nebo alespoň poněkud později, otvírání jeho pak před octnutím se kliky ve vnějším mrtvém bodu.

Vačka napájecího ventilu ustavuje se tak, aby nastalo otvírání ventilu krátce po poloze kliky ve vnitřím mrtvém bodu, a uzavírání jeho krátce po přechodu kliky přes zevní mrtvý bod.

Vždy však musí výfukový ventil býti uzavřen, otevírá-li se ventil napájecí.

Pokud se jednotlivých součástek Körtingova plynového motoru týče, připojujeme jejich popis s podotknutím, že zmíněný popis jedná o motorech o 2 až 50 HP.

Válec motorů jest z tvrdé a husté železné litiny. Opatřen jest pouze jedinou flančí a zevní jeho tvar jest úplně válcovitý, bez postranních nálitků, čímž znemožněno jakékoliv jednostranné smrštění.Přední jeho část jest opatřena ucpávkou vůči chladícímu vodnímu plášti, takže i v této příčině vznikající smršťování týká se pouze podélného směru a vylučuje každé nepříznivé napětí.

Píst a utěsňovací kroužky jsou udobeny taktéž z tvrdého a hustého železa. Přední část pístu, na níž se utěsňovací kroužky nenacházejí, zastupuje křížovou hlavu.

Hřídel klikový zhotoven jest z kujné ocele, uvnitř zalomen a u strojů přes 8 HP i venek jednostranně prodloužen a sesílen. Na prodloužené části jest uložen setrvačník a řemenice. Vnější konec prodlouženého hřídele spočívá v třetím ložisku, uloženém na přiměřené podloze. U větších strojů opatřuje se klika vyrovnávacím protizávažím.

Ojnice jest ocelová, její ložiska jsou z fosforové bronze a bílého kovu. Ložiska hřídele jsou bronzová a u větších strojů vylitá bílým kovem. Pro stroje výše uvedených velikostí užívá se ložisek dvoudílných.

O ventilech bylo v předchozích odstavcích podrobněji jednáno. Zbývá ještě dodati, že skříň mísicího ventilu nachází se na jedné straně, zaněcovač na druhé. Mísicím ventilem upravuje se samočinně, za všech okolností, bez jakékoliv pomocné ruční úpravy, dávka výbušného plynu v jakosti pro vznícení stále stejné. Pro tuto samočinnou výkonnost mísicího ventilu není na závadu, zad-li je stroj mnoho nebo málo zatížen nebo je-li chod rychlý či pomalý.

U větších strojů děje se zaněcování výbušné směsi induktorem, umístěným stranou v čele ventilu. Dotykové vedení vyčnívá do válce a jest tak upraveno, že je možno snadně vyjmouti a kontrolovati. Jakémusi úbytku následkem opotřebení není podrobeno.

Stroj pracuje s nestejným plněním, jež se vždy řídí dle velikosti zatížení a jest ovládáno regulatorem.

Při malém i velkém ztížení stroje jest počet výbuchů stejný, jen účinek jich jest okamžité potřebě přizpůsoben. Nestává zde tudíž případu, že by při měnícím se zatížení úprava dávky výbušného plynu vyrovnávala se vynecháním explosí.

Okolnost tato přispívá značně ku pravidelnému stupni stejnoměrnosti a jest příčinou, že plochy diagramů indikatoru při zmenšeném zatížení vykazují i menší velikost.

Pro majitele větších motorů jest výhodná stálá kontrola činnosti a výkonnosti stroje, která v jistých případech poskytuje vzácné pokyny k docílení úspor, aniž by tím účinek motorů nějak byl dotčen.

Nejlepší pomůckou ku provádění stálé kontroly jest indikator, neboť pomocí jeho pořízený diagram podává přesné poučení o pracovním chodu v motoru.

Pomocí zmíněného diagramu může se zjistiti dobrá jakost plynu, jakož i správné ustavení a účinkování jednotlivých částí stroje, jako zaněcovače, ventilů a j., které spoluúčinkují při uskutečnění dělnosti stroje.

Dosud užívalo se jen skrovnou měrou indikátorů ku hotovení diagramů z příčiny, že upevnění potřebných přístrojů na stroj vyžadovalo mnoho času a ztěžovalo častější snímání diagramu. Byl-li přístroj namontován na stroji, poskytoval nepěkný vzhled.

Příčiny tyto byly strojírně Körtingově pohnutkou, že sestavila přístroj, kterýse vkusným zevnějškem spojoval i největší přesnost v hotovení diagramů.

Přístroj může býti trvale spojen se strojem, takže jest možno v každou dobu pohodlně zhotoviti potřebné diagramy.

Připojený obraz 20. znázorňuje zařízení i namontování přístroje na motoru.

Na rozvodném hřídeli jest pomocí bronzových ložisek uložen nosič a , spojený nehybně se strojem plochým pásem b. Na témže hřídeli jest naklínováno ozubené kolo c, které zabírá do ozubeného kola d.

Kolo d jest opatřeno malou klikou e, která posuvnou tyčí účinkuje na přímovod g. Příslušné sáně opatřeny jsou unašečem, na nějž se zapíná šňůra, která indikátor uvádí v pohyb. Šňůra tato opírá se o kladku, jíž dostává se jí vedení.

Na klice e nachází se rozpor, pomocí něhož snadno se upraví na záznamovém přístroji tentýž poměr mezi délkou kliky a posuvné tyče, jaký panuje mezi klikou stroje a ojnicí.

Hotovení diagramů provádí se pak obvyklým způsobem.

Na obr. 21. znázorněn Körtingův motor o 10 HP pro pohon svítiplynem, plynem z vysokých pecí, koksových pecí a podobně. Na obr. 22. znázorněn motor 30 HP od téhož výrobce. Prvému dostává se zaněcování žíháním porcelánové trubice, u druhého jest zaněcovadlo elektrické.

Menší stroj váží 2900 kg, větší 6410 kg.

Körtingův benzinový motor malého modelu znázorněn na obr. 23. Účinkuje jako motor plynový čtyřdobý a jest opatřen přesným rozvodem. Každý stroj jest opatřen setrvačníkem a stroje od 8 HP počínaje prodlouženým hřídelem a třetím ložiskem. Je-li motor opatřen těžkým setrvačníkem, hodí se bez další úpravy k účelům elektrickým.

Benzin přivádí se stroji potrubím ve stavu tekutém, při čemž neužívá se odpařovače, nýbrž rozprašovače, pomocí něhož se mísí se vzduchem v třaskavou směs.

U strojů benzinových užívá se vesměs elektrického zaněcovače.

Spotřeba benzinu kolísá mezi 0.25 kg až 0.4 kg za hodinu a koně. Prvé číslo platí pro stroje větší, druhé pro stroje malé.

Místo benzinu možno k pohonu těchto motorů užíti jiných snadno prchavých destilátů petroleje, jako ligroinu a gasolinu, nebo benzinu a benzolu kamenouhelného.

Pokud se strojů petrolejových, naftových a i jinými tekutými hořlavými látkami vytápěných týče, sluší zmíniti se o Körtingových patentovaných vstřikových motorech systému Trinklerova.

Stroje tohoto systému náležejí k onomu druhu motorů, u nichž tekuté palivo v jemném rozprášení se vstřikuje do zápalného prostoru pod píst, v němž pístem nassáty vzduch byl tou měrou zhuštěn, že se po vstříknutí palivo ihned vznítí.

Vstřikové motory vyznačují se před jinými jednoduchou stavbou a dokonalou výkonností.

Podstatnou okolností u vstřikových motorů jest dokonalé rozprášení paliva a náležité zhuštění nassátého vzduchu.

Rozprášení paliva provádí se stlačeným vzduchem, jehož zhuštění musí býti větší, než komprese nassátého vzduchu pod pístem stroje. Požadavek ten nelze jiným způsobem nahraditi, neboť jen mocným proudem ku spálení potřebného vzduchu docílí se oné jemnosti v rozprášení paliva, které má při styku se vzduchem pod válcem motoru stlačeným za následek vznícení třaskavé směsi.

Zmíněného zvláštního stlačení jisté části vzduchu dociluje se malým pístem, který před ukončením kompresního období něco vzduchu z kompresního prostoru ubéře a zvětšeným tlakem jinou cestou zpět do kompresního prostoru vhání. Cestou prochází stlačovaný vzduch vstřikovou cívkou, v níž se nachází dávka petroleje, jenž mocným vypuzením pod píst stroje se velice jemně rozptyluje, a se stlačeným vzduchem mísí a pak zaněcuje

Úprava tato patrna jest z pohledů 24. a 25. a 26.

Stroj účinkuje čtyřdobě následujícím postupem:

Motorový píst A ssaje za pochodu ku předu napájecím ventilem B pouhý vzduch, který se zpětným chodem pístu stlačuje tlakem 28 až 30 atmosfer, při čemž se naplňuje stlačeným vzduchem také spojovací prostor E a komora D, umístěná před menším zhušťovacím pístem C, zároveň vniká průduchem G stlačený vzduch i do vstřikové civky F. Civka tato jest spojena úzkým otvorem s prostorem zaněcovacím.

Stejnoměrně působící tlak umožňuje klidné vniknutí paliva do komory vstřikové civky F pomocí ventilu I, roury K a petrolejové pumpy L.

Za ukončení kompresní periody motorového pístu A jest pístec C vtlačen na venek, při čemž se přesune přes průduch E a stlačuje již stlačený vzduch v komoře D na novo, za současného jeho uzavření a oddělení od zaněcovacího prostoru. Pístci dodává se pohybu rozdílem tlaků mezi čelnou, ku směšovacímu prostoru obrácenou plochou a plochou prsténcovou, jíž tvoří sesílený konec pístce.

Dalším pochodem pístce C směrem zevním vytlačuje se stlačený vzduch z komory D vzduchovodem G a vstřikovou civkou F do zaněcovacího prostoru.

Civka F opatřena jest jemným otvorem H, kterým za rychlého postupu pístce uniká v komoře D sevřený vzduch. Následkem nedosti rychlého unikání se vzduch ten zhušťuje, a mocným proudem proniká v civce zásobu petroleje a unáší ji jemně rozptýlenou do zaněcovacího prostoru pod píst motoru, kde se následkem vysoké teploty stlačeného vzduchu samočinně zaněcuje. Zanícením jemně rozptýleného a se vzduchem smíseného paliva vymrštěn jest píst A ku předu, při čemž vykonává práci. Nedlouho před ukončeným vymrštěním pístu A otevře se působením rozvodu výfukový ventil M a spálené plyny mohou při zpětném chodu pístu A unikati. Další působení pístu A bylo vylíčeno u příležitosti výkladu o čtyřdobí.

Zaněcování třaskavé směsi děje se spolehlivě a její spalování jest úplné, takže povstalé shořením plyny nezapáchají po palivu.

naplňování civky dávkou paliva obstarává zvláštní pumpa, která pracuje za tlaku pouze atmosferického.

Spotřeba paliva jest velice malá, a sice jak při úplném normálním zatížení, tak i při zatížení částečném.

Zkouškami zjištěno, že vyžadoval 12 HP stroje pro koně a hodinu pouze 221 g surové nafty.