Motory výbušné

Stojaté motory Ottovy

Stojaté motory Ottovy k topení petrolejem, benzinem, benzolem či líhem provádí strojírna v Kolíně – Deutzu.

Účinek výbušných par výše uvedených zápalných tekutin ve spojení se vzduchem jeví se tlakem na vrchní stranu pístu, který sílu výbuchu vyvozenou přenáší ojnicí na níže umístěnou kliku hlavního hřídele.

Stroje tyto pracují ve čtyřdobí způsobem na jiném místě vyloženém.

Motor může být poháněn buď petrolejem, nebo benzinem, nebo benzolem nebo líhem, při čemž není třeba jiného opatření, než nepatrné změny na zdvihu napájecí pumpy. Jen při upotřebení líhu za palivo jet třeba další změny týkající se zvýšení komprese, jež však vyžaduje jen krátkého přerušení chodu.

Palivo nachází se v nádržce, vedle motoru umístěné z níž mírným sklonem potrubí přitéká pumpě, kterýž za každé napájecí periody vytlačuje jisté jeho množství potrubím do vířidla, z něhož se vystřikuje jemnými paprsky do odpařovače. Po dobu napájení vniká vzduch vzduchovodní trubicí, kohoutem a samočinně se otvírajícím napájecím ventilem do válce a unáší sebou cestou kolem vířidla rozptýlené palivo, které na horkých stěnách odpařovače se odpařuje.

Odpařovači dostává se potřebného vyhřátí teplem, vzniklým zanícením třaskavé směsi paliva se vzduchem, které vzdor chlazení stěn válce vodou jest ještě dosti vydatné, aby stěny odpařovače udržovalo v přiměřeném vyhřátí.

Spouštění stroje provádí se i zde pomocí benzinu, který za obyčejného tepla proměňuje se rychle v páry, jež smíseny se vzduchem tvoří snadno vznětlivou směs.

K tomuto účelu potřebný benzin chová se v nádržce, umístěné mezi napájecí pumpou potrubím.

V nádržce nachází se za chodu motoru petrolej nebo jiné upotřebené palivo, které se před spuštěním stroje vypouští kohoutem, aby učinilo místo benzinu. Předběžné užívání benzinu trvá tak dlouho, až ústrojí motoru nabude žádoucího vyhřátí ku vydatnému odpařování jiného paliva.

Zanícení třaskavé směsi provádí se buď porcelánovou trubicí, rozžhavenou žíhací lampou nebo pomocí elektrické jiskry.

Vyvození elektrické jiskry dociluje se přerušením elektrického proudu, jehož nabudeme akkumulátory, článkovou baterií nebo magneto-elektrickým přístrojem.

Užije-li se baterie nebo akkumulátoru, pokračuje proud od isolovaného polu drátem k přerušovači, upraveném z kohoutu do vedení zapnutého a opatřeného vypínačem, kterým se proud samočinně po zastavení motoru přeruší. Tímto opatřením zabraňuje se zbytečnému vyvíjení proudu v době, kdy ho není třeba. Zmíněný proud koluje jen tenkráte, je-li kohout otevřen, ve kterémž případě volí si cestu z akkumulátoru nebo baterie do kovových součástí stroje a odtud do přerušovače, znázorněného na obr. 8. minulé kapitoly.

Užívá-li se magnetoelektrického přístroje, nevyvozuje se jiskra přerušením stálého proudu, nýbrž pomocí občasného proudu vyvozeného indukcí.

Aparát magnetoelektrický sestává z několika podkovových magnetů, mezi jejichž poly otáčí se cívka, jež tvoří zároveň kotvu.

Za každé druhé obrátky přitáčí se kotva k magnetům, načež rychle pomocí spirálového péra jest od nich odpuzena, čímž vznikne sice krátce trvající, ale mocný proud.

Rozvod ústrojí zaněcovacího provádí se výstředníkem, kterým jest ovládán ventil výfukový a pumpa napájecí.

Výstředník poskytuje páce houpavého pohybu. Vodorovná páka opatřena jest na konci čepem, který se pošinuje v drážce tyčinky. Působením péra, jež zmíněnou tyčinku s čepem spojuje, přiléhá obyčejně čep a vrchní plochu drážky a poskytuje tak tyčince houpavý pohyb.

Tyčinka jest na druhém konci opatřena podélným okem, v němž spočívá čep páky, který jest pérem tlačen vzhůru, následkem čehož vnitřní rameno spočívá na tyčince.

Při pohybu páky dolů unáší se vnější rameno páky, čímž se proud přerušuje a vzniká jiskra.

Čím rychleji nastává přerušení, tím mocnější jiskra vznikne. Nastane-li ponenáhlé přerušení, nevzniká buď jiskra vůbec, nebo jen tou měrou nepatrná, že nemá za následek vznícení třaskavé směsi.

Žádoucí rychlé přerušení elektrického indukovaného proudu nastává jen za normálního chodu stroje. Při spouštění stroje, kdy dostává se ústrojí jen pomalého pohybu, nebylo by možno vyvoditi dosavadním zařízením jiskru dostatečné vznítivosti, ze kteréž příčiny jest třeba uchýliti se k následujícímu opatření.

Na svislé páce jest nakloubena spouštěcí páka, opatřená třemi vruby, do nichž může být zaklesnut řidič tak, že se pohybuje houpavě s pákou.

Za normálního chodu stroje jest řidič zaklesnut do levého vrubu I, ve kterémž postavení nemá vlivu na rozvod zaněcovací.

Má-li se provésti spuštění motoru pouhým otáčením setrvačníku rukou, zaklesne se řidič za vrub II, čímž docílí se spojení tyčinky s čepem krátce po dosažení nejvyššího bodu či při počínajícím sestupování. Dalším sestupováním vodorovného ramene páky znemožní se pohyb tyčinky, následkem čehož se napne péro, jež obě tyto částky spojuje. Současně unáší na levo šinoucí se vodorovná páka pomocí páky řidiče, pokud hrana tyčinky neopustí výběžek.

Účinkem uvolněného péra vymrští se tyčinka a narazí na páku, čímž vznikne jiskra.

Na pravo uložený vrub III spouštěcí páky má důležitost pro spouštění lodních motorů, u nichž následkem krátké páky, účinkující na věnec setrvačníku, není možno překonati kompresi.

V tomto případě provede se natáčení setrvačníku po vypnutí komprese a otáčí se tak dlouho, pokud není úplně ssání ukončeno, pokud totiž se válec nenaplní třaskavou směsí. Nyní provádí se po zaklesnutí řidiče do vrubu III otáčení zpětné a pokračuje se v něm tak dlouho, pokud není znáti účinky komprese. V tomto stavu nastane zanícení směsi pod pístem, čímž jest stroj uveden v pohyb.

Jakmile stroj se otáčí normálním pohybem, vypíná se řidič z dosavadního vrubu a zaklesne se do vrubu I.

Rozvod ústrojí výfukového provádí se jako u rozvodu zaněcovacího výstředníkem za pomocé pružné kožené blány.

Prostor mezi tenkou koženou blánou a schránou jest spojen potrubím se vzduchovodem.

Za účinku ssání v době periody ssací nastává ve vzduchovodu dostatečné zředění vzduchu, které se sděluje i schráně a vtahuje blánu zpět, čímž pošinuje tyčinkou hrot na levo a vymyká se ze spojení s ostřím.

Páka s ostřím jsou upraveny tak, že při kompresi a výfuku účinkují na otevření výfukového ventilu.

U prvého zpětného pohybu pístu – v době periody ssací – byla blána stažena zpět a hrot octnul se mimo dotyk s ostřím.

Na začátku zpětného pohybu pístu – směrem vzhůru – mine vzhůru se pohybující ostří hrot, kterému nebylo dopřáno času, aby se v původní polohu vrátil, a nenastane uvolnění výfukového ventilu. Okolnost tato nastává v době stlačování třaskavé směsi – v periodě kompresní.

Teprve po výbuchu směsi otvírá se na začátku pohybu pístu vzhůru ostří hrotem výfukový ventil, účinkem péra, jež působí na blánu a hrot a přivádí je do původní klidné polohy.

Úprava otáčecí rychlosti provádí se kývadlovým regulatorem.

Na páce uloženo jest kývadlo otáčivě o bod páky. Kývadlo ovládáno jest pérem a tlačeno k nárazné rovině páky, při čemž výběžek jeho dotýká se téměř hrotu.

Nepřesahuje-li počet obrátek normální množství, nemění kývadlo vzájemnou polohu k páce. Otáčí-li se setrvačník však rychleji, níží se páka a kývadlo vytlačuje výběžkem hrot stranou tak, že ostří se s ním mine a výfukový ventil zůstane uzavřen.

Následkem uzavření výfukového ventilu nemohou spálené plyny z válce uniknouti, při čemž i ventil napájecí neúčinkuje a perioda náplně mine bez plnění válce.

Okolnost tato opakuje se tolikráte, až motor nabude normální rychlosti a kývadlo následkem toho nemůže hrot šinouti stranou.

Regulační ústrojí není ovládáno převodem pomocí ozubených kol a není tudíž třeba při vypuštění zdvihů vypouštěti celé čtyřdobí, nýbrž dostačuje k témuž účelu zařadění komprese spálených plynů a zdvihu expansního mezi pravidelná čtyřdobí.

Regulování napájecí pumpy jest v souvislosti s regulací ventilu výfukového.

Volný konec páky jest opatřen rukovětí, jejíž pomocí se potrubí před spuštěním motoru naplňuje palivem. Aby se zjistilo, kdy čerpané palivo dostoupí až k vířidlu, nachází se bezprostředně u vířidla zkusný ventil, kterým po uvolnění proudí jemným výronem palivo.