Parní stroje, parní turbíny, parní kotle

Výstředník

Výstředník je zvláštní útvar kliky, jehož se používá v případech, kdy zvláštní kliky není možno užíti, jelikož její poloměr je menší, než poloměr hřídele. Výstředníky upravují se v podobě kotouče opatřených otvorem mimo střed vyvrtaným. Rozdíl mezi skutečným středem kotouče a středem otvoru v něm vyvrtaného nazývá se výstředností, excentricitou, a rovná se poloměru kliky již zastupuje. Kotouč výstředný jest jednodílný nebo dvoudílný a hotoví se ze železné litiny. Výstředný jeho pohyb přenáší se na dvoudílný třmen spojený s tyčí.

Kotouč výstředný E (obr. 51. a 52.) opatřen jest nábojem, kterým se navléká na hřídel klikový a na něm pomocí drážky a klínu upevňuje. Dvoudílný třmen opatřen jest na vnitřním obvodu drážkou B, do níž se vkládá na obou stranách obvodu výstředného kotouče utočený, 10 až 20 mm vysoký kraj, kterým se dociluje vedení výstředného kotouče ve třmenu. Obě části třmenu spojeny jsou šrouby S, pojištěnými proti uvolnění protimatkou. Třmen vybíhá v náboj C, v němž se upevňuje tyč výstředníku T, buď konusem a klínem, nebo i jiným způsobem. Kotouč i třmen opracují a vybrušují se na místech, kde se stýkají a o sebe trou, velice bedlivě a aby tření zmírnilo se na míru pokud možná nejmenší, maží se olejem, jehož se jim dostává z mazničky v nálitku A umístěné. Třmen hotoví se ze železné litiny, nebo kujného železa, nebo bronzu. Železné třmeny obkládají se na vnitřní straně za účelem zmenšení tření bílou slitinou. U velikých strojů, u nichž hřídel bývá v těle sesílen, že není možno kotouč výstředný navléknouti, užívá se kotoučů dvojdílných. Styčné plochy obou dílů nenacházejí se v jediné rovině, nýbrž jsou zalomené tak, aby zevní jich část procházela středem třmenu, vnitřní pak středem hřídele. Obě části spojují se svorníky, jichž jeden konec jest zašroubován v jedné části kotouče, druhý pak sahá do otvorů části druhé a utahuje se v nich klínem. Ku zmírnění tření mezi třmenem a kotoučem opatřují se někdy stýkavé plochy kuličkovým ložiskem, jehož kuličky pohybují se ve zvláštních tvrdých ocelových drážkách. Obě části dvoudílného třmenu nedosedají úplně na styčných plochách, mezera mezi nimi vyplňuje se přiměřenou vložkou, která zamezuje nemírné utažení třmene ke kotouči. Během času vyběhané vedení kotouče ustavuje se pak po předchozím upilování vložky utažením šroubů S. Někdy se volí vložka sestavená z tenkých plíšků. V tomto případě pilování odpadá a přiměřeného uložení dociluje se odstraněním jednoho nebo více plíšků. Úprava třecích ploch mezi třmenem a kotoučem jest velice pracná, neboť v některých případech užití pilníku není možné. Rovněž dlužno dbáti při úpravě třecích ploch toho, účinkuje-li výstředník na šoupátko základní neb rozpínací. U prvého spočívá tlak na všech jeho plochách drážky, obou postranních a prostřední, pro šoupátko rozpínací dostačí, dosedají-li předně obě zevní plochy drážky. Je-li výstředník nedokonale montován, mívá buď neklidný chod nebo se snadno zahřívá. Poslední případ nastává, jsou-li obě části třmene příliš utaženy, prvý, jsou-li uvolněny, buď následkem vychození, nebo nedotažených šroubů, následkem nedbalého zpracování. Někdy se stává, že bývá naklínován výstředník na hřídel bez drážky v hřídeli v mylném domnění, že není třeba důkladného upevnění, jelikož výstředník překonává pouze menší odpor. Podobné uklínování bylo vždy zdrojem výloh a ztráty času pro majitele stroje. Podobně jako u ložisek mohlo by i u třmene nastati svírání hřídele konci obou částí výstředníku v místech styčných, čemuž předejde se týmž způsobem, jakého bylo užito u ložisek, a sice zvětšením otvoru třmene asi o 1/4 mm. Při hotovení výstředníku utáčí a vyvrtá se kotouč, utáčí se třmen a vyvrtá se v něm otvor pro tyč výstředníku. Třmen a vložka se pak ohoblují, tato jen tehdy, nevkládá-li se mezi části třmene vrstva tenkých plíšků. Na stroji vrtacím upravují se otvory pro šrouby. Po vyhoblování drážky pro klín ve výstředném kotouči sestavuje zámečník jednotlivé části v celek.