Parní stroje, parní turbíny, parní kotle

Ojnice, ojniční hlavy

Ojnice (těhlice). Křížová hlava spojena jest s klikou pomocí ojnice či těhlice. Konce její jsou utvářeny tak, aby dosaženo bylo přiměřeného spojení na straně jedné s hlavou křížovou, na druhé pak s čepem kliky. Oba konce ojnice nazývají se pak ojniční hlavy. Nejčastěji vyskytují se ojniční hlavy s ložisky, které sledují zároveň pohyb ojnice a jsou zhotovené z hmoty, jež nepůsobí rušivě na příslušný čep. Pokud týče se konstrukce hlav ojničních jest třeba dbáti toho, aby osy jejich byly úplně rovnoběžné a aby se celý povrch čepu stýkal přesně s pánví ložiska. Časem vyběhané ložisko má býti tak sestrojeno, aby následky z toho plynoucí daly se snadno vyrovnati, aníž by stálá vzdálenost obou os ložisek se změnila. Další požadavky, týkající se oprav, které nemají činiti velkých obtíží při výměně ložisek a nemají vyžadovati značných časových ztrát. Rovněž mazání má býti prováděno racionelně a nijak složitě a všechny hrany a konce mají býti v uvarování úrazu zaokrouhleny. Ojniční hlavy jsou buď zavřené nebo otevřené dle toho, sestává-li tělo jejich z jediného kusu nebo více částí.

Zavřená ojniční hlava pro spojení s křížovou hlavou znázorněna jest na obr. 15. konec ojnice tvoří třmenové oko A, do něhož se vkládají pánve zařízením utahovacím. Pánev jest dvojdílná a část její L1 opírá se o okrouhlý konec ojnice, druhá část L2 opatřena jest na zadní straně šikmou plochou, na níž dosedá klín K, který se opačnou stranou opírá o rovnou plochu třmenu. Klín K jest provrtán a průvrt opatřen závitem a šroubem S, jehož oba konce procházejí třmenem. Průvrty ve třmenu jsou bez závitu. Otáčením šroubu S šine se klín K výše nebo níže a tlakem na šikmou plochu pánve L2 uvolňuje nebo utahuje obě části pánve L1, L2. Hlava šroubu S i matice jeho jsou proti roztočení a uvolnění pojištěny, jak na obraze patrno.

Protějškem k předchozí hlavě ojniční jest zavřená hlava pro čep kliky (obr. 16.), u níž rovněž jest ojnice na konci rozšířená v oko, upravené v třmen A. Část pánve L1 opírá se o okrouhlý konec třmenu, druhá část L2 jest na protější straně zakončena rovným hřbetem, který se opírá o klín K. Utažením klínu sbližují se části pánve, klín pojistí se šroubem a matkou v podlouhlé mezeře třmenu se pošinujícím. Pánve obou hlav pojištěny jsou proti postrannímu vyšinutí kruhovitým obojkem. Jak z obou obrazů patrno, může nastati ustavení pánvic u jedné hlavy na straně vnitřní, u druhé pak na straně vnější, čímž dociluje se vždy nezměnitelné vzdálenosti os obou hlav. U menších strojů užívá se zavřených ojničních hlav jednoduššího provedení se třmenem kruhovitým, při čemž stavění obou částí pánve děje se taktéž klínem, pojištěným proti uvolnění protimatkou.

Otevřené hlavy ojničné. Obr. 17. znázorňuje velmi často upotřebený model této hlavy. Ojnice S jest na konci vykovaná v rovnoběžnostěn, přes nějž navléknut jest zvláštní třmen B, v němž uloženy jsou části pánve L1, L2, z nichž část L2 opírá se o konec ojnice. Třmen upevňuje se na konci ojnice klínem K s vložkami Z1, Z2, které procházejí podélným otvorem v obou koncích třmenu i ojnice. Zařízení toto účinkuje zároveň na utahování pánve L1. Klín K pojištěn jest proti uvolnění šroubem. Utažením pánve L1 pošinuje se osa ložiska k ojnici, čímž nastává zkrácení původní délky ojnice. Otevřená ojniční hlava hodí se pro mírný chod stroje, jelikož nepřenáší spolehlivě síly, působící kolmo na osu ojnice, při zrychleném chodu. Hlavy této užívá se u čepu hlavy křížové, zřídka u čepu kliky. Otevřená hlava lodní ojnice vyniká pevným spojením víka s udobeným koncem ojnice. Spojení toto provádí se pomocí silných šroubů, jichž pně pronikají zevní povrch pánve a tím zabraňují její otáčení. Pánev jest ze železné litiny a na vnitřní straně vylitá bílou slitinou. Matky spojovacích šroubů jsou pojištěny proti uvolnění. Hlavy ojniční pro zalomené hřídele mají poněkud jinou úpravu. Konec ojnice jest rozvidlen a umístěna v něm pánev utužená směrem ústí vidlice klínem a vložkou. Klín opatřen jest na užším konci šroubem, na nějž navléká se cívka, jež tvoří oporu matce, kterou klín nejen upevňujeme, ale zároveň utahujeme.

U křížových hlav nerozvidlených a ložiskem opatřených užívá se k zakloubení ojnice rozvidlené ojniční hlavy s čepem /obr. 18.). Rozvidlené části ojnice opatřeny jsou otvory, v nichž se upevní čep Z. pojištění čepu proti uvolnění provedeno jest klíny K1, K2, jež jsou taktéž zajištěny šrouby. Úpravou touto chráněny jsou rozvidlené části ojnice před nemírným sevřením a nenastává u nich tudíž nikdy jednostranný tlak. Ojnice hotoví se z plávkového železa nebo ocele. Trup ojnic má průřez buď okrouhlý nebo obdélníkový, se zakulacenými menšími stranami. Uprostřed a ke klice se trup sesiluje, aby snáze odolal tlaku na vyhnutí. Ojnic obdélníkového průřezu užívá se u lokomotiv. Často vyskytují se u hlav ojničních nárazy, jichž původ vězí buď ve vyběhaných pánvích nebo čepech. Dlouho trvajícími nárazy pozbudou čepy okrouhlosti a musí se nahraditi novými. Nejčastěji odpomáhá se nárazům rozpilováním pánve na styčných plochách jednotlivých její částí. Dříve užívalo se všeobecně pánví, jejichž styčné plochy na sebe nedosedaly a mohly se tudíž při nastalém vyběhání pošinutého klínu utáhnouti. Methody této se dnes užívá jen zřídka, spíše pravého opaku. Styčné plochy pánve se nyní všeobecně těsně k sobě utahují a při opotřebení se rozpilují a opět klínem pevně sevrou. Pohodlněni provádí se oprava tato u lodní hlavy ojničním u níž se mezi píko a tělo hlavy hned předem vkládají tenké mosazné proužky, které při vyběhání pánve se bez nesnází vyjmou a pohodlně obrousí nebo se nahradí slabšími. Jako u ložiska klikového musí i zde býti přihlíženo k tomu, aby konce dosedacích ploch pánve od čepu poněkud odstávaly, jinak by při nastalém zahřátí a sevření pánve mohl nastati jednostranný tlak na čep,který by se zahříval. Abychom této vadě čelili, vrtáme otvor pánve o něco větší než průměr čepu. Tloušťka pánve i velikost případného obojku řídí se těmitéž pravidly, které platí o ložisku vůbec. Pánve hlav ojničních, nebo v případě, kde by bylo užito rozvidlené hlavy s čepem, i pánev hlavy křížové, hotoví se z bronzu nebo ze železné litiny, která se za těchže podmínek jako u ložisek vůbec vylévá bílou slitinou. Délka ojnice brává se obyčejně pětkráte větší než poloměr kliky. Jen v případech, kde délka stroje se ze závažných příčin musí omeziti, jmenovitě u strojů stojatých, volí se délka ojnice tři a půl až čtyřikrát větší než poloměr kliky. Čím kratší ojnice, tím větší tlak působí na přímovod a tím většímu tření a opotřebení jest tento podroben. Výkony spojené s úpravou ojnice sledují v následujícím pořadí: Na soustruhu utočí se trup a hlavy ojnice, ložisko se vyvrtá a obojek se srovná. Pak ohoblují se plochy hlav, jakož i ložisko zevně k předběžnému zapuštění. Navrtají se otvory hlav jakož i otvory pro šrouby a klíny. Konečně vyhoblují se klíny a otvory pro ložiska a zámečník upraví jednotlivé části a sestaví v celek.