Strojová výroba střeleckých zákopů

Zbrojní technika činila ve válce světové pravé divy. Všechny válčící státy snažily se válečné úkony lidské práce nahražovati stroji, ovšem ne tak pro úlevy válčícím vojínům, jako spíše pro rychlejší výkony. Nebylo to ovšem jen Německo, které chrlilo přímo nové a nové vynálezy v oboru válečnictví, činily tak z důsledku odvety i ostatní válčící státy a v prvé řadě Anglie a Francie.

Vykopávání ochranných střeleckých zákopů, pokud dělo se ručně - tedy motykou a lopatou - vyžadovalo mnoho času a hodně fysické námahy.

Francouzští technikové byli první, kteří na poli ne vraždící, ale ochranné techniky, konstruovali stroj, jímž se střelecké zákopy budovaly.

Jak známo, musí vojínové vyhazovati zákopy motykami a lopatami, kterážto práce při tvrdém a kamenitém terénu a při často obrovské délce zákopů jest nejen namáhavá, ale hlavně zdlouhavá a není tudíž divu, že válečná technika snažila se tuto práci nahraditi strojem. Jest ovšem samozřejmo, že práce ruční nedá se v tomto případě úplně nahraditi prací strojní a při různých fázích boje, jako postupu a ústupu, musí býti použito práce ruční. Jedná-li se však o vyházení zákopů, které teprve později mají býti obsazeny, jest mnohem výhodnější použití práce strojové, jelikož tím se uvolní tisíce lidí, jichž možno na jiném místě s úspěchem použíti.

Vycházejíc z tohoto stanoviska, zanášela se technika válečná již před světovou válkou použíti práce strojové a výsledky pokusů nebyly však uspokojující. Teprve válka světová, která tolik technických novinek a vynálezů v oboru válečnictví provedla, uspíšila zdokonalení stroje pro vyhazování zákopů. Byli to francouzští technikové, kteří v této hrozné válce důmyslnou konstrukcí sestrojili takového stroje.

Původně sestrojeny byly dva typy strojů zákopových, které se jak v konstrukci, tak i ve výkonnosti různily. Prvý byl zhotoven na způsob automobilu, který byl opatřen dvěma pluhy, rychle při zemi se otáčejícími, vytvořil jedině zákop, kdežto druhý kromě zákopu i předprseň na položení pušky a zároveň kryt hlavy vytvořil. Tento druhý způsob znázorněn jest na obrázku 1. a jako zřejmo, jedná se o jakýsi motorový pluh, který podobně jako dělo jest připevněn na vozík a tažen koňmi. Motor sám jest viděti na přívěsném vozíku, na kterém se nachází sedlo pro řidiče a kde jest také volně připevněn silný železný rám, kdežto uvnitř rámu umístěny jsou ostatní součásti strojů, které zákop vyhazují. V předu rámu v jeho spodní části jsou upevněna dvě ruchadla, mající za účel půdu uvolňovati a vyhazování zákopů připadá pluhům, poháněným zvláštním motorem, které ale nepůsobí tahem, nýbrž rotací.

Rotace o rychlosti 1000 obrátek v minutě a velká váha stroje - asi 400 kilogramů - působí, že i velmi tvrdá půda se lehce zpracuje. Poškozené plechy, půdu řezající, dají se snadno a rychle vyměniti, jelikož jich náhradní části vozí se s sebou. Za pluhem následuje na téže ose upevněný přístroj hlínu vyhazující, taktéž o 4 křídlech, který vyoraný příkop jaksi vyčistí a vyházenou hlínu a štěrk na železný rám vrhá, čímž docíleno takřka přesného profilu vyházeného zákopu. Obrázek 2. znázorňuje rotační rýče a urovnavač půdy.

Žádoucí hloubku zákopů lze snadno docíliti opětovným oráním spojeným se stálým skláněním přístroje k zemi, k čemuž slouží zvláštní zařízení. Při dopravě s místa na místo se celý stroj nadzvedne tak, že se půdy nedotýká. Oba připojené obrázky znázorňují dosti zřetelně celé zařízení, takže obsažnějšího popisu není třeba.