Elektrolokomotiva inž. Machunina

Inž. Machunin hned na začátku války obíral se záhadou elektrisace a podařilo se mu šťastně otázky rozřešiti, ale bolševický ráj byl mu málem jeho vynález přivedl se světa. Začaly se zavírat továrny, pak se drancovaly, ničily napořád, rozzuřený ruský analfabet nevěděl co dělá. Ukázal, co znamená, dáti důtěti nůž do ruky. Machunin neměl materiálu, ani lidi, ani peníze, ani čas, aby svůj vynález uvedl do života a také v Rusku neměl nikdo času, chuti ani smyslu, starati se o kulturu, pokrok a vynálezy. A tak vynález odpočíval - nebyla proň doba - dráhy nejezdily, neměly co voziti, nebylo lokomotiv, vozů, zboží - jen se vyváželi utečenci a psanci ze země.

Konečně vyprávěl Machunin o svém vynálezu dělníkům. Dělníci se chytli jeho myšlénky a dali se s ním do práce. Za krátko, jak při tom všem možném nedostatku bylo možno, byla první elektrolokomotiva hotova - stavba její trvala tři měsíce. Lokomotiva měla bez trolley, bez akumulátorů tahati obyčejné vozy železniční po nynějších kolejích. 15. října 1919 jel Machunin poprvé se svou elektrolokomotivou z Moskvy do Petrohradu a tak ujel za 8 hodin 650 km, tedy 80 km za hodinu. Vlak jel bez přestávky, světlo, teplo, pro celý vlak dodávala lokomotiva, která si sama svým zvláštním přístrojem vyrábí hnací sílu, elektřinu. Až dosavad potřeboval rychlík jedoucí z Moskvy do Petrohradu 930 pudů nafty nebo 1850 pudů uhlí, lokomotiva musila býti čtyřikrát napájena, měla váhy sama o sobě 137 tun, kdežto celý vlak vážil 500 tun. Nyní však celý Machuninův vlak váží 120 tun, tedy mnohem méně, než tam samotná lokomotiva a spálí pouze 70 pudů nafty, čili 13krát méně než prve. Při tom jeho vlak po celé cestě ani nezastavil, aby bral uhlí neb vodu.

Právě tuto dobu chtějí bolševici provésti elektrifikaci celého Ruska a vynález Machuninův přichází jako na zavolanou. Machuninův vlak už jezdí celý rok z Moskvy do Petrohradu, potom navštívil Machunin též Kijev, Voroněž, Kazaň i Urál. Machunin si sám svou lokomotivu řídí, chtěje si své tajemství uchovati. Komité vynálezců oznamuje, že vlak může jeti tak dlouho, pokud to snesou ložiska u vozů, připjatých k elektrolokomotivě. Komité vynálezců dalo Machuninovi podporu na zdokonalení vynálezu. Ale běda, zatím hlad a bída tak podryly zdraví Machuninovo, že mu hrozí přímo smrt a lékaři mu přísně nařídili, odjeti z Ruska. Jednou měl jeti Džerzynskij, předseda Čeky do Petrohradu, i požádal o připojení svého vagonu. Po vykonané cestě ptal se Machunina, čím by se mu mohl odměniti. Machunin řekl, aby mu pomohl z Ruska ven, nebo že je v koncích se svým zdravím. Džerzynskij mu slíbil dovolení, ale ptal se ještě: "Se ženou?" "Ano." "Ach, to půjde ztěžka, ale já dám dovolení též vaší ženě!" Machunin na to, že nesmí svůj vlak svěřiti nikomu, aby nenastala katastrofa. "Zcela logické. Váš vynález je váš. Vy nejste politik, ale technik. Můžete volně disponovati svým vynálezem, jenž má význam mezinárodní."

V prosinci vyjel Machunin z Ruska. Se své lokomotivy sňal jisté části, aby se nemohlo jezditi. Nyní rezaví lokomotiva ve skladišti v Petrohradě. V Berlíně a v Paříži si již vyjednal patent. Machunin prohlásil: "Má elektrolokomotiva vyvozuje potřebnou sílu elektrickou sama pomocí nafty ve zvláštním přístroji. Přístroj dává 2000 - 3000 koňských sil a může vytáhnouti největší vlaky do všech výšek. Může vlésti 12 ruských vagonů osobních o 45 tunách rychlostí 120 km. - Vlak nákladní o 70 vagonech po 20 tunách táhne rychlostí 50 km. Vynález se hodí i na moře i do průmyslu. Vlak pojede bez uhlí, bez vody, bez kouře i hluku, s větší rychlostí, s menším vydáním." Jeho paní je zpěvačka Natalia Ermolinská. Věda a umění se našly!