Elektrické a magnetické síly zemské

V zemské atmosféře jest skutečně, jak balonovými plavbami experimentálně bylo zjištěno, dosti značné množství elektřiny obsaženo, avšak prakticky bylo by možno tuto elektřinu využitkovati, kdyby se podařilo koncentrovati ji na jediný bod. Kdyby však tato energie pomocí hrotů na dracích neb balonech upevněných měla býti svedena na povrch zemský, obdržíme ze vzdušného hranolu, o průřezu 20 m³, proud o intensitě pouze 1 miliampéru. Tím však není řečeno, že můžeme neustále tuto intensitu odebírati, neboť potenciál ovzduší regeneruje se jen pozvolna a proud celé ovzduší zemské napájející, neobnáší více než 1500 ampér. Z toho ovšem připadá na 1 km² jen jedna stomiliontina ampéru.Lze tedy dosíci jen proudů velmi slabých. Mnohem intenzivnějších proudů docílíme, uložíme-li dvě dostatečně velké desky měděné neb zinkové do země ve vzdálenosti alespoň 1 km. Spojíme-li desky drátem, bude procházející proud obnášeti asi 0,5 miliampér, počítáme-li, že spojovací dráty mají odpor 20 Ohmů. Práce tohoto proudu odpovídá asi jedné pětitisícině watt, čili asi jedné desetimiliontině koňské síly. Při povětrnostních poruchách mohou ovšem tyto proudy nabýti daleko větších intensit, ale takových hodnot dosahují též bloudivé proudy elektrických drah, které ovšem nejsou kosmickými silami o jichž využitkování se asi nikdo nebude starati. Jestliže poruchy kosmické způsobují značné stoupnutí proudů zemských, nelze je ani přirovnati zvýšení proudu v atmosféře. Energie těchto proudů projevuje se při bouři velmi hlučně bleskem, který nejen svým zjevem, ale i účinky dává tušiti velikost rozpoutaných sil kosmických: Přirozeně naskytuje se zde otázka, jakým způsobem vysvětlí se toto náhlé stoupnutí potenciálu ovzduší, že mohou býti proraženy i dráhy kilometrové, vyžadující miliony wolt napjetí. Průměrné stoupání potenciálu obnáší asi 1300 wolt na 1 metr, že nelze i při tom potenciálním rozdílu docíliti žádného proudu, vysvětlí se tím, že prakticky jest odpor vzduchu nekonečný. Předpokládáme-li mračno ve výši 3000 m, jest rozdíl potenciální v té výši proti zemi 1300 x 3000 = 3,9000.000 wolt. Při takovém napjetí prorazí se však vrstva vzduchu pouze 15 m tlustá, což ještě nijak nevysvětluje blesky až 5 km dlouhé. Příčinou dalšího stoupání potenciálu jest kondenzace par vodních, ve vzduchu obsažených. Vodní pára nalézá se ve vzduchu v podobě malých kuliček v průměru 0,01 mm. Milion těchto kuliček má vnímavost elektrickou 1000 cm. Náhlým ochlazením szarí se milion těchto kuliček ve vodní kapku o poloměru 0,1 cm, takže kapacita při tom klesne na 0,1 cm. To znamená, že potenciál musí 10.000kráte stoupnouti, jelikož kapacita touž měrou klesla. Při kondensaci vodních par stoupne tedy vypočtený náboj mraku na číslo 3,900.000 x 10.000 = 39,000,000,000, t j. třicet devět milionů wolt, při kterémž napjetí překlene se snadno dráha 5 km dlouhá. Intensitu proudu procházejícího dlužno, dle účinku na bleskosvodné dráhy, odhadovati asi na 500 ampér. Ačkoli se zde jedná tedy o energie velmi značné, přece nesmíme zapomenouti, že doba jich trvání je celkem nepatrná, takže i ty můžeme přičísti na útraty stálého proudu v ovzduší, jak výše uvedeno. Celkem tedy můžeme souditi, že kosmické síly naší atmosféry pro praktioké využitkování nemají valného významu.