Magnetické zapalovače pro nízké a vysoké napětí

Účelem článku není podrobně popisovati různé systémy magnetických zapalovačů. Článek má spíše prakticky naznačiti různé poruchy a jejich odstraňování, zejména popsati rozdíl konstrukce magnetických zapalovačů pro nízké napjetí, t. zv. odtrhovacích, od zapalovačů pro vysoké napětí, svíčkových, zejména pokud se týče konstrukce a vinutí kotvy pro výbušné motory motocyklové.

Základní rozdíl jeví se v tom, že v zapalovači pro nízké napětí vyrábíme jednofásový proud střídavý a zapalovači pro vysoké napětí vyrábíme proud indukovaný. Prvější vlastně je dynamo jednofázové o poměrně nízkém napětí, ale vyšší intensitě. Druhý je dynamo jednofásové a indukční cívka zároveň. Proto také shledáváme na kotvě pro nízké napjetí jen jedno vinutí drátu, kdežto na kotvě pro vysoké napjetí drát tlustý pro vinutí primérní P (obr. 2), a tenký pro vinutí sekundérní S a mimo to ještě kondensátor h a přerušovač př (obr. 3). Na kotvě magnetu pro nízké napětí, která je zhotovena ze železné litiny, je navinut měděný drát 0,4 mm tlustý, hedvábím, někdy také smaltem isolovaný. Začátek vinutí je spojen se železnou kotvou a konec vinutí vyveden jest isolovaným šroubkem v duté hřídeli k úhlovému kartáčku, který je pak spojen s jedním nebo více odtrhovači na příslušných válcích motoru. Jádro kotvy magnetu na vysoké napjetí musí býti složeno ze železných plechů, pokud možno antimagnetických, o tloušťce 0,3 mm a papírem neb dobrým isolačním nátěrem, případně obojím, od sebe isolováno. Nástavky a jsou z měkkého železa a jsou přinýtovány čtyřmi nýtky "a", které zároveň stahují plechy jádra. Jak důležito je, aby kotva byla z plechů a měkkého železa, je viděti z toho, že když byla kotva magnetu "Bosch" nahražena kotvou stejných rozměrů a přesně stejným vinutím, ale s jádrem litinovým, dávala při ručním otáčení kotvou jiskru o doskoku 1 mm, kdežto kotva "Boschova" s plechy za těchže podmínek dávala jiskru o 6 mm doskoku. Na kotvě složené z plechů, t. zv. lamelované, je navinut nejprve drát 0,8 mm, hedvábím isolovaný, ve třech vrstvách, délky 12 m, celkem 105 závitů. Začátek vinutí je spojen na železo zapuštěným šroubkem š (obr. 1). Konec vinutí veden je dutou hřídelí a isolovaným šroubkem o (obr. 3) k přerušovači. Teprve vrchní vrstvy drátu jsou slabě isolovány proti železu. Na konec tohoto primérního vinutí p je přiletován začátek drátu vinutí sekundérního s (obr. 2). Toto vinutí složeno jest ze 34 vrstev měděného, hedvábím isolovaného drátu o tloušťce holého drátu 0,1 mm a délky asi 500 m, celkem 3600 závitů. Tento drát navinuje se tak, že od krajů, tj. od bočných stěn, je vynechána prázdná mezera m (obr. 2), asi 3 mm široká. Mezi každou vrstvu klade se olejovaný isolační papír.

Na bočných stěnách je čtyřnásobně voskované neb gumované plátno. Isolace proti železu musí při sekundérním vinutí býti velmi pečlivě provedena, jednak plátnem ale také popsanou mezerou m. Poněvadž napětí stoupá počtem závitů, musí býti isolace proti železu, čím dále od jádra, tím lepší; na konci vinutí musí snésti proti železu plné napjetí s několikanásobnou bezpečností. Obyčejně bývá zde uspořádáno pojistné jiskřiště, kde jiskra přeskočí, když ve vinutí sekundérním vznikne napětí vyšší, než docíleno. Konec vinutí sekundérního je pak gumou isolován a připojen na sběrači kroužky k (obr. 3). Navrch je celé vinutí obaleno několika vrstvami voskovaného plátna a úzkou tkanicí, načež se vše důkladně našelakuje a náležitě vysuší. Kondensátor h (obr. 3) je složen ze 60 staniolových a slídových lístků, 0,5 mm tlustých. Je umístěn u starších typů mezi šlánky magnetu nad kotvou. U novějších zapalovačů zakrytých, je uspořádán přímo na kotvě v dutém válečku v (obr. 3). Prvý přívod je spojen na železo, druhý na konec primérního vinutí. Dobře stažený kondensátor je řádně našelakován, aby do něho nemohla vniknouti vlhkost - což je hlavní podmínkou jeho spolehlivosti. Totéž platí také o vinutí kotvy. Parafínu a vosku se zde neužívá, jako u jiných přístrojů, poněvadž zde teploty mohou dosáhnouti vyššího stupně.

Stavěcí kroužek k (obr. 3) u jednoválcového zapalovače je vytvořen mosazným kroužkem, tvrdou gumou g dobře isolovaným, po kterém se tře uhlový kartáček u. U dvojválcových je to jenom část kroužku (méně než polovina, obr. 4) a trou se po tomto kroužku dva kartáčky, postavené proti sobě o 180^o. Proud dostávají střídavě, takže během jedné obrátky dostaneme z takového zapalovače dvě jiskry, na každém kartáčku jednu. U jednoválcových dostáváme jen jednu jiskru, druhá zůstává nevyužita. V tom případě nenaráží přerušovač př na dvě narážky r jako u magnetu dvouválcového, nýbrž jen na jednu, proud primérní se nepřerušuje a ve vnitřku sekundérním se žádný proud neindukuje. Kdybychom chtěli využíti obě jiskry u jednoválcového zapalovače, dáme dvě zarážky k přerušovači. Pro čtyřtaktní motor jednoválcový pro pohon zapalovače je převod 1.4 do pomala. Kotva se bude točit ovšem tak pomalu, že motor ani nespustíme. Všeobecně se užívá pro pohon zapalovače převodu 1:2 u jedno a dvouválcových. U jednoválcových dvoutaktních motorů se při převodu 1:2 využijí obě jiskry, převodem 1:1 se zase jedna jiskra na obrátku ztrácí. U čtyřválcových magnetů je sběrač uspořádán jako u jednoválcových, ale proud je veden do kartáčku, který se otáčí v tak zvaném rozdělovači (obr. 5). Kartáček je poháněn od osy magnetu párem ozubených koleček k převodem 1:2, kde se proud rozdělí do příslušných čtyř kabelů, které jsou připojeny ke svíčkám. Dle popsaného a užitých dimensí kotvy na vysoké napětí zhotovil jsem několik různých zapalovačů, které velmi dobře fungují a vyrovnají se i nejlepším výrobkům ciziny.