Průval vody na dole Dukla v Šardicích 9. června 1970

Dne 9. června 1970 došlo v okolí dolu Dukla v Šardicích v jihomoravských lignitových dolech k náhlé průtrži mračen, která měla za následek průval vod a zbahnělých hornin do důlních prostor, kde zahynulo 34 horníků odpolední směny.

Po průtži mračen se rozvodnil Stavěšický potok, který protéká důlním polem dolu Dukla. Voda z rozvodněného toku protrhla narušené nadloží v místech nad vydobytými prostorami a pronikla do dolu. Pod Stavěšickým potokem je lignitová sloj uložena v hloubce asi 18 m.

Došlo ke katastrofě, která nemá obdoby. Malý potůček se změnil v dravou řeku. Stavěšickým potokem protéká za normálního stavu asi 0,028 m³ vody za sekundu. Po průtrži se náhlou záplavovou vlnou potok rozvodnil tak, že průtok v době havárie byl asi 100 m³/s. Průtok přesáhl maximální "velkou vodu" za posledních 100 let zhruba desetinásobně. Voda se valila celým údolím o šířce 98 m.

V odpolední směně, kdy došlo k havárii, pracovalo v dole celkem 110 lidí. V 18:20 h dostal dispečer dolu zprávu ligyfonem od jednoho z horníků, že do dolu se valí voda a že je třeba okamžitá pomoc. Bezprostředně po hlášení bylo s tímto pracovníkem přerušeno spojení.

Dispečer potom postupně během 14 minut odvolal všechny osádky z dolu. Vyjelo však jen 76 lidí V dole zůstalo 34 pracovníků.

Hladina v dole stoupala a v úvodních dílech dostoupila kóty, která byla vyšší než všechna provozovaná díla v dole.Bylo však možné, že se lidé v dole zachránili v některém dovrchním díle v uzavřené vzduchové bublině. Ihned byla vykonána opatření pro nalezení těchto míst a jejich navrtání.

Taková místa byla v dole tři. Přesto, že byla reálná možnost pro pohřešované dostihnout pouze dvě z těchto míst, byly vrty vedeny do všech tří prostorů. po provrtání byly prováděny všechny možné pokusy o navázání spojení s uzavřenými lidmi, ale bezvýsledně. pozdější průzkumy ověřily, že zde nikdo nebyl.

Na záchranných pracích se kromě pracovníků Jihomoravských lignitových dolů Hodonín podílely také záchranné sbory z HBZS Prievidza, do jejíhož okruhu postižená oblast patřila, a dále sbory z Polska a HBZS Ostrava. Kromě záchranářů pracovali na záchranných pracích technici a vrtaři z Geofyzikálního ústavu, z Naftových závodů, vojenské jednotky, hasiči a další.

Přes obětavou práci se však nikoho z pohřešovaných nepodařilo zachránit. Všichni postižení byli přímo zasaženi průvalovou vlnou vody a bahna.

Zmáhací práce po odčerpání vody byly technicky velmi náročné a trvalo celý rok, než mohl být obnoven provoz.