Výbuch na dole Petr Cingr (Michal) v Ostravě-Michálkovicích 27. září 1962

Ve čtvrtek 27. září 1962 došlo ke konci noční směny k výbuchu metanu v dovrchním přípravném předku ve sloji Gisela nad 16. patrem na dole Petr Cingr v ostravsko-karvinském revíru. Při tomto výbuchu zahynulo 7 horníků.

Přípravný předek č. 4764/I ve sloji Gisela východ byl ražen až do vzdálenosti 91 m. Pracoviště předku bylo ovětráváno separátním sacím větráním lutnami o průměru 500 mm pomocí dvou vzduchových ventilátorů. Konec luten byl od čelby vzdálen 7 m. V úrovni konce luten byla umístěna vzduchová duvka. Obsah metanu byl tímto způsobem větrání udržován pod stanovenou mezí. Zvýšený obsah metanu se projevoval při vrtání a po trhací práci, zejména v uhlí..

Přípravný předek č. 4764/I byl připraven k trhací práci již ve 3:15 h. V té době odcházel z pracoviště revírník, který se na hlavní třídě ve sloji Gisela na 16. patře pod svážnou setkal s nosičem trhavin, jenž zde čekal na příchod střelmistra.

Střelmistr se pod svážnou dostavil ve 3:50 h, převzal od nosiče trhaviny a poslal ho k jámě. Sám pak odešel do předku.

Trhací práce byla ve 4:50 h provedena obvyklým způsobem bez závad.

Osádka protičelby zaslechla v 5:10 h druhý odpal. Protože se nacházela v jiném větrním oddělení, nepozorovala nic, co by mohlo nasvědčovat nějaké nepravidelnosti.

První zprávu o výbuchu dostal dispečer závodu v 5:40 h od tří pracovníků ze sloje Františka, kteří při průchodu hlavní třídou ve sloji Gisela pod svážnou zpozorovali v té době již zředěné povýbuchové zplodiny. Povolané pohotovostní čety z HBZS přijely na závod v 5:50 h. Mezitím již k záchranným pracím přistoupili technici a záchranáři ZBZS, kteří nalezli první dva postižené povýbuchovými zplodinami na 16. patře.

Hlavní třída ve sloji Gisela na 16. patře byla poznamenána silnými účinky tlakové vlny, zejména v okolí spojovacího překopu do sloje Františka. Důlní vozíky byly v některých místech deformovány a vyraženy z kolejí. Větrní dveřě, postavené za izolačním objektem na hlavní třídě ve sloji Gisela směrem k dovrchní, byly rozbité. Telefonní kabel byl do vzdálenosti 30 m od paty dovrchní ožehnut.

Proti ústí dovrchní chodby visel interferometr střelmistra. V místě, kde se nacházel interferometr, byla uložena také brašna se sebezáchranným přístrojem a střelmistrovská knížka, kabát a jedna přilba. O 3 m dále ležela prázdná brašna na trhaviny.

V dovrchní chodbě byli pod shlavím nalezeni první tři postižení pracovníci z předku. Ve výklenku nad shlavím byly mimo jiné i tři lampy a dvě přilby. Bylo zde také pouzdro na rozbušky, ve kterém bylo 10 milisekundových ostrých rozbušek DeM. Pouzdro bylo otevřené, chyběly tři rozbušky.

Ve vzdálenosti 30 m dovrchní ve směrné chodbě byli nalezeni další dva postižení - předák a střelmistr. Ve vzdálenosti asi 3 m od nich byly na počvě kulatiny v počtu asi 25 kusů. Čtyři z nich byly opřeny o horní bok a tvořily tak provizorní zástěnu. Nedaleko byly také nalezeny osobní lampy obou postižených, klíč k pouzdru na rozbušky, klička od odpalovacího strojku a také odpalovací strojek nezapojený k odpalovacímu vedení. Nabiják byl zastrčen nad ventilátorem asi 2 m od místa, kde bylo rozpojeno odpalovací vedení.

Ve vzdálenosti 60 m byly položeny dvě zafoukávací pistole a na boku ležela nádoba s pískem.

Po celé délce chodby byly na výztuži a výstroji, zejména na odvrácených stranách od čelby, usazené saze a odpalovací vedení bylo ožehnuto.

U čelby byl na odpalovacím vedení připojen drát bez izolace, který končil pod nastřelenou zásobou uhlí. Na tyto holé vodiče byly pak připojeny další dva palníkové dráty, které měly izolaci otavenou výbuchem.

Vzorek vzdušil odebraný v čelbě obsahoval 77,7 % metanu.

Příčinou tragické nehody bylo nedodržení základní povinnosti střelmistra, kterou je prohlídka pracoviště po trhací práci a dále nedostatečné odpálení tří nesprávně nabitých a neucpaných vývrtů v zaplynovaném prostředí, které nebylo ve spěchu ke konci směny kontrolováno interferometrem na obsah metanu.

Tato rekonstrukce vyplynula jednak z nálezů prvních průzkumů, jednak z doby, která mezi oběla odpaly uplynula. V této době nebylo možné vývrty nově vyvrtat a dobře po nabití utěsnit, neboť všechny potřebné prostředky a pomůcky byly řádně uloženy ve větší vzdálenosti od čelby.