Důlní požár na dole Dukla v Karviné 7. července 1961

V pátek 7. července 1961 došlo při odpolední směně na dole Dukla v ostravsko-karvinském revíru k jednomu z největších poválečných důlních požárů v českém i světovém hornictví, který si vyžádal 108 obětí na lidských životech. Tento mimořádně velký rozsah důlního neštěstí byl způsoben souhrnem nepříznivých okolností, zejména pak zanedbáním základních povinností při provozu pásových dopravníků, liknavým a nesprávným postupem při zpozorování prvních příznaků ohně a hlavně však labilnost větrního systému a nedoceněním důsledků, které může mít oheň ve větrní síti dolu.

Oheň vznikl na kříži hlavní třídy č. 11340/II D v úrovni 3. patra v 11. sloji u první pohonné stanice tahu 8 pásových dopravníků, které byly instalovány k zahájení provozu v nových porubech v 11. sloji.

V té době nebylo ještě dokončeno zapojení všech prvků automatiky pásových souprav a zkušební provoz nebyl dostatečně hlídán.

Kritického dne v ranní směně se na soupravách pracovalo. Ke konci směny asi ve 13 hodin došlo k náhodnému spuštění pohonu pásového dopravníku, pravděpodobně nevědomým nárazem při průchodu horníka v těsné blízkosti řídícího panelu. Na pohonu prvního pásu vznikla později manžeta z pryžového pásu (byl starého provedení z hořlavého materiálu). Třením pohonných válců o stojící pás se nadměrně zvýšila teplota, začal hořet pás a postupně i okolní dřevěná výztuž.

První příznaky zápachu po pálící se pryži zpozorovala asi v 15:30 h osádka pracoviště ve výdušných větrech z 11. sloje na 2. patře. Protože ani revírník neprošetřil důkladně příčiny tohoto jevu, byla zpožděna první možnost k účinnému zásahu a k odvolání ohrožených osádek do bezpečí.

Pohotovostní záchranářské čety byly vyzvány z HBZS v 17:10 h, až po hlášení hustých kouřů skupinou pracovníků, kterým již pod šibíkem na překopu 2 V na 2. patře uzavřely husté kouře ústupovou cestu. Ve zplodinách byla kromě vysokého obsahu kysličníku uhelnatého také nedostatečná koncentrace kyslíku.

První dvě čety byly vyslány ihned na 2. patro k záchraně ohrožených 10 horníků v 10. sloji. O tom, že jsou ohroženi horníci i v 8. sloji, v té době ještě nikdo nevěděl.

Záchranářům se nepodařilo k postiženým proniknout dále než 40 m za izolační objekty. Pro vysokou teplotu a husté kouře se museli vrátit. Vzorek ovzduší, který zde odebrali, vykázal 10,5 % metanu, 11,5 % kysličníku uhelnatého a pouze 0,8 % kyslíku.

Současně s prvními četami sjely i dvě čety k likvidaci ohně na třídě 1134/II D. Došly až na kříž 1134/II D a postupovaly v kouři s obsahem 4,8 % metanu. Kouře se dostávaly do požářiště obráceným větrním proudem úpadně chodbou 1134/II d 1. Oheň značného rozsahu byl v té době asi 21 m od kříže a rychle se šířil proti vtažným větrům. Okamžitý aktivní zásah nebyl možný, protože vodovodní potrubí bylo vedeno právě přes ohněm zachvácený úsek a bylo již porušeno.

Náhradní dodávka byla zajištěna hasičskými hadicemi z překopu 3 V. Než však voda dosáhla proudnic, došlo k prohoření kříže a k závalu, zvrácení větrů a záchranáři byli schopni již jen do cesty zabudovat mlhové proudnice.

Další 4 pohotovostní čety z okolních závodů byly vyslány na 2. a 3. patro. Před 18. hodinou byla podána zpráva od porubů v 8. sloji o tom, že lidé i s nasazenými sebezáchrannými přístroji nejsou již schopni úniku.

Záchranáři, kteří sem postupovali jedinou možnou přístupovou cestou z vtažné strany z 3. patra dovrchní pásovou 834/II D, při průzkumu již nalezli jen mrtvá těla horníků, kteří zahynuli při úniku z ohrožené oblasti i v nasazených sebezáchranných přístrojích následkem nedostatku kyslíku. Po zjištění průzkumných čet, že není reálná naděje na záchranu postižených (což dokazovaly i vzorky ovzduší), a protože obsah metanu v blízkosti požářiště byl stále v mezích výbušnosti a přímá likvidace byla neúspěšná, bylo v 23:10 h rozhodnuto uzavřít ohroženou oblast sedmi výbuchuvzdornými hrázemi.

V té době bylo již připraveno dalších 40 záchranářských čet. Během 24. hodin akce zasahovalo celkem 700 záchranářů. Se stavbou jednotlivých výbuchuvzdorných hrází bylo začato ihned na všech sedmi pracovištích. Při stavbě se spotřebovalo přes 30 tisíc pytlů s pískem.

V neděli 9. července 1961 byly všechny hráze v ranních hodinách v první etapě dokončeny a ve 12:55 h byly uzavírány poklopy na hrázích č. 1, 5 a 6.

Po předfárání byly obnoveny práce ve větší části dolu.

Aby mohlo být co nejdříve zahájeno pronikání do uzavřených prostor a aby vyproštění obětí bylo urychleno, byly ihned zřizovány průnikové komory - propusti.

K pronikání byly připravovány hráze č. 2 na překopu 3 V a č. 4 na překopu 2 V. Současně byly neprodleně po uzavření hrází dotěsňovány také hráze č. 1, 3, 5, 6 a 7 a staré uzavírací hráze související s postiženou oblastí.

Průnikové propusti u H 2 byly dokončeny v ranní směně ve čtvrtek 13. července 1961 a v 9:30 h bylo započato s napouštěním dusíku do průnikových komor. Pro napuštění dusíku bylo v dole instalováno nové potrubí a v jámě bylo využito záložního vzduchovodu.

Doprava dusíku z Dusíkáren v Ostravě zajišťovaly dusíkové návěsy z HBZS. Část dusíku byla také vypouštěna z tlakových láhví o objemu 40 l přímo v dole.

Do propusťových komor u H 4 se začal napouštět dusík dne 16. 7. v 5 hodin a po vytvoření přetlaku bylo ihned přikročeno k rozebírání hráze z pytlů před izolačním hrázovým objektem.

Do propustí bylo až do 10. 8. 1961 napuštěno celkem 122 630 m³ dusíku.

První průzkum byl proveden přes H 4 v noční směně 17. 7. do prostoru 11. sloje. Byl zjištěn rozsáhlý zával za třídou 722/II.

Práce při zmáhání závalu a vyprošťování obětí z uzavřeného prostrou se konaly v prostředí o teplotě 45^o C, při koncentraci až 0,5 % kysličníku uhelnatého, přes 20 % metanu a pouze 2 % kyslíku. Vlivem tepelné deprese začaly v uzavřeném prostoru proudit vzdušiny rychlostí až 1m/s.

Průzkum za H 2 se uskutečnil v ranní směně 20. 7.

Z uzavřené oblasti byly oběti z 11. sloje dopravovány ve speciálních uzavíratelných plechových kontejnerech v období od 18. 7. do 22. 7. a z prostoru 2. sloje od 30. 7. do 4. 8. 1961.

Záchranáři pracovali v čtyřhodinových dýchacích přístrojích. Při práci byla dodržována zvláštní bezpečnostní a hygienická opatření.

Aby mohly být co nejdříve zpřístupněny důlní prostory v 5., 6. a 8. sloji, začaly již 21. července práce k uzavření požářiště v 11. sloji hrázemi č. 8, 9, 10, 11 a P 4 v užším okruhu. Prostory v 1134/II D1 a 1134/II D byly zaplaveny popílkem z povrchu. Uzavření užšího okruhu bylo dokončeno 16. 8. a v dalších dnech byla dezinfikována místa, kde ležely oběti. Všechny tyto práce byly provedeny v uzavřeném prostoru.

Odvětrání důlních děl ukončilo práce v uzavřené oblasti dne 20. 8. 1961. Bylo provedeno ve třech na sebe navazujících etapách. Nejprve byla odvětrána 6. sloj otevřením H 1 a H 5, potom 5. sloj otevřením H 3 a H 5 a 8. sloj otevřením H 3 a H 6. Před provětráním byly v uzavřeném prostoru profárány všechny větrní cesty.

Likvidace požářiště v 11. sloji pokračovala až do prosince 1961, kdy byla definitivně odhozena a zaplavena třída 1134/II D. Kříž u pohonu dopravníku byl vyzmáhán, aby byly zjištěny a rekonstruovány příčiny požáru.

Organizace celé záchranářské akce při likvidaci důlní nehody na dole Dukla byla velmi náročná. Záchranáři odpracovali jenom v dýchacích přístrojích v zamořeném ovzduší více než 50 tisíc hodin.