Výbuch na dole Hlubina v Ostravě - Vítkovicích 22. května 1960

Dne 22. 5. 1960 došlo na dole Hlubina v ostravsko-karvinském revíru k výbuchu metanu ve sloji Flora, při čemž zahynulo 54 horníků a další 3 byli těžce zraněni. Z celé oblasti se zachránilo pouze 19 horníků.

Poruby č. 912, 914 a 917 ve sloji o mocnosti 0,75 m byly vedeny s podpatrovým dobýváním. Větrání bylo posilováno pomocnými ventilátory na první i druhé dělící chodbě, neboť exhalace metanu zde dosahovala až 70 m³ na tunu těžby. Současně byla také zavedena degazace dlouhými vrty založenými z degazačních komor na první dělící a na výdušné třídě 10. patra. Nový degazační vrt o délce 79,9 m na 1. dělící byl před nehodou v ranní směně dokončen, ale nezapojen na degazační potrubí a nebyl uzavřen. Dělící chodbou proudilo pouze 150 m³/min. větrů. V té době, během soboty 21. května, došlo také k velmi silnému poklesu barometrického tlaku.

Dva dny po výbuchu byl v ústí vrtu naměřen výstup plynů s přetlakem 200 Pa v množství 35 litrů za minutu s obsahem 98 % metanu.

Výbuch byl iniciován zkratem na otevřeném elektrickém svítidle poblíž degazační komory na 1. dělící. Zkrat způsobil zřejmě elektrikář, který otevřel nevýbušný závěr a opravoval svítidlo pod napětím a také bez kontroly obsahu metanu v daném místě.

Účinky výbuchu v místě iniciace byly téměř neznatelné. Tlak vzdušné rázové vlny pouze rozmetal větrné objekty výpomocného ventilátoru na dělící chodbě. Výbuch se nerozšířil díky účinnému zneškodňování uhelného prachu a funkcí protivýbuchových uzávěr.

U postižených byl ve všech případech zjištěn vysoký obsah COHb v krvi (přes 50 %), někteří měli zanesené horní cesty dýchací prachem a jemnou drtí.

Při výbuchu nedošlo k požáru a tak ihned přivolané jednotky BZS zajistily pouze vyproštění všech postižených, z nichž jeden zemřel až v nemocnici, a dokumentaci nehody.

Záchranářské akce se zúčastnilo 260 záchranářů a vyproštění obětí ve velmi těžkých podmínkách v nízkém porubu bylo ukončeno během sedmnácti hodin od okamžiku výbuchu. Záchranáři zde odpracovali 5434 hodiny, z toho 640 hodin v nasazených dýchacích přístrojích.