Výbuch požárních plynů na dole Svěží štěstí u Duchcova 19. září 1900

Dne 19. září 1900 došlo na dole Svěží štestí (Frisch Glück Zeche) u Duchcova k explozi, při které zahynulo 55 horníků, dozorců a zavodní dolu ing. Dyk.

Důl Svěží štěstí, který se nacházel v majetku Mostecké uhelné společnosti, měl jednu vtažnou větrní jámu, jednu vtažnou těžní jámu, jednu výdušnou větrní jámu opatřenou ventilátorem a jámu vodní, z hlediska větrání neutrální. Ta se nacházela v bezprostřední blízkosti jámy těžní. Uhelnou sloj v okolí těžní jámy tvoří velmi křehké podrcené a vyschlé uhlí, které je prostoupeno mourovými rozsedlinami. Aby bylo možno zamezit pádům a vylamování křehkého nesoudržného uhlí, byly chodby v okolí náraziště těžní jámy vyzděny. Za touto vyzdívkou se mohl ale nepozorovaně vyvíjet zápar nebo důlní požár.

Už dne 15. září bylo v blízkosti těžní jámy cítit kouř a ing. Dyk při fárání zkoumal jeho původ, přičemž asi 65 m od těžní jámy objevil podezřele teplé místo za vyzdívkou. To nechal otevřít a ohnisko záparu nechal vychladit vodou, vzadu jsoucí místo vykopat až na tvrdé uhlí a zamazat vápennou kaší. O uhlí vykopaném ze záparu nebyla samozřejmě vůbec žádná řeč. V následujících dnech se na stejném místě ukázal ještě jeden zápar, který byl zlikvidován podobným způsobem.

V den katastrofy 19. září 1900 se na tomtéž místě objevila trhlina, ze které začal vystupovat kouř, jenž během dne tak zesílil, že ing. Dyk informoval telefonicky své nadřízené z Mostecké uhelné společnosti. od nich obdržel striktní pokyn ihned odvolat všechny ohrožené z dolu. Současně inspektor ing. Löcker z Mostecké pověřený řízením duchcovských dolů přijel na důl, ale během deseti minut následovala exploze.

Krátce před tím ing. Dyk vyslal dozorce do dolu s úkolem odvést lidi do bezpečí a současně žádal zjistit, kudy se kouře v dole šíří. Dále vydal příkaz silné kouře uzavřít pomocí bednění a větrních závěsů v místě jejich vývinu, tj. v blízkosti vzniklé trhliny. S velkým úsilím se tento úkol podařil, avšak v takto uzavřených prostorách krátce nato došlo k výbuchu požárních plynů, jenž jednak vyrazil proti větrům mocný proud hustého kouře do jam těžní a vodní a na druhé straně pronikl do dolu. Bezprostředně po explozi začaly větry znovu proudit obvyklými cestami a tak se jedovaté kouřové zplodiny výbuchu ve velkém množství začaly šířit po celém dole. Následkem výbuchu většina lidí v blízkosti ohniska kouře směrem po větrech se nacházejících byla zraněna nebo usmrcena. Naproti tomu pracovníci zdržující se ve větrním proudu mezi ohniskem výbuchu a těžní větrní jámou prchli touto jámou na povrch.

V době katastrofy se nacházelo v dole 91 mužů. Z tohoto počtu se 31 horníků bez zranění zachránilo, 2 byli lehce a 3 těžce zraněni a 45 z nich našlo rychlou, ale strašnou smrt. Někteří zraněním podlehli později a 10 mužů bylo pohřešováno. Rychlá záchranná akce, která se pod vedením zástupce Mostecké uhelné společnosti konala, vedla především k záchraně horníků nacházejících se v blízkosti těžní jámy. Za tím účelem byla v blízkosti těžní jámy zřízena regulace větrů pomocným ventilátorem. takto rychle vytvořený větrní most umožnil odvádět jedovaté kouře nejkratší cestou přímo k vodní jámě. Během těchto prací došlo následkem roztržení zřejmě výbuchem poškozeného parovodu k poruše čerpací stanice v dole, takže se nejnižší části dolu začaly pozvolna zatápět. Záchrana a vyproštění v této části se nacházejících postižených musely být v důsledku toho odloženy na pozdější dobu. Ke zdolání následného požáru bylo použito všech dostupných prostředků. Veškerá snaha se však ukázala jako bezvýsledná, a tak musel být celý důl po marných pokusech o jeho záchranu dne 24. září 1900 vzduchotěsně uzavřen všemi jámami. Pro rychlejší udušení v dole uzavřeného požáru byl do dolu přiváděn i kysličník uhličitý, jenž snižoval obsah kyslíku v důlním ovzduší.