Historie pražského stokování

Kanálstory aneb Muži pod Prahou II

Historický vývoj pražského stokování a čištění odpadních vod

Středověká Praha

V ulicích Starého Města, Malé Strany, Hradčan a Nového Města ve 14. století byla spousta nečistot a hromad hnoje a to i na náměstích a hlavních ulicích, takže v těchto hromadách se i skrývali tuláci.

První pravidelné čištění pražských ulic započalo v roce 1340. Obec Staroměstská tehdy zadala čištění pražských ulic Jindřichu Nithardovi, který se smlouvou zavázal nejdéle do Svatodušních svátků město od všeho neřádu vyčistit.

V roce 1407 bylo nařízeno, aby nikdo nevyléval na ulici nečisté hrnce pod pokutou 5 grošů.

V roce 1422 byly pražské žumpy vyčištěny. Když Pražané za husitských válek obléhali hrad Karlův Týn, přivezli z Prahy 800 soudků výkalů, které vrhali silnými praky na hrad.

V roce 1483 zemřelo v Praze na 30 000 lidí na mor jenom proto, že nebyla řádná kanalizace.

Důraznější pokus o zabezpečení čistoty pražských ulic podnikl v roce 1621 místodržitel Karel z Lichtenštejna, který ustanovil Julia Corni odpovědným dozorcem nad čistotou všech pražských měst.

Ještě v roce 1630 nařídili radové České kanceláře opatu kláštera na Karlově, aby obyvatelé obvodu jemu podléhajícímu zazdili trativody vedoucí z jejich objektů a odstranili smradlavé nečistoty, hnůj kravský a sviňský.

V roce 1660 byly vybudovány klenuté stoky v příkopech původně určených k odvádění dešťové vody a výkalů. Tyto příkopy vedly z míst dnešního Můstku podél dnešní Národní třídy do Vltavy a z míst dnešní Prašné brány podél Revoluční třídy do Vltavy.

V roce 1660 rovněž postavili jezuité velkou klenutou stoku k odvodnění Klementina. Stoka byla splachována vodou, tekoucí z kašny na nádvoří Klementina. Stalo se tak proto, že v Klementinu bydlelo a studovalo několik set lidí.

Ještě kolem roku 1786 vytýká gubernium Praze, že v četných pražských ulicích, hlavně ve Štěpánské, Jesuitské (nyní Karlově) a Ostrovní (Nerudově) se stále vylévá z domů nečistota a výkaly.

Období 1785 - 1890

V roce 1784 byly původně samostatné pražské obce Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany sloučeny v jednu obec. Tehdy v roce 1787 vznikla první myšlenka na systematickou stavbu kanálů v hlavních pražských ulicích.

Pražský magistrát požádal v témž roce gubernium o poskytnutí zálohy 6 000 zlatých na stavbu kanálů a současně stanovil poplatky pro jednotlivé domy ve výši 45 krejcarů až 3 zlaté ročně.

Gubernium předložilo návrh výstavby kanálů profesoru Leonardu Hergetovi, který návrh plně podpořil. Odhadoval náklad na jeden sáh kanálu 18 - 20 zlatých. Herget vypracoval podrobné plány kanalizace v délce 19 596 m s propočtem 206 308 zlatých.

Dvorský dekret z 8.10.1787 schválil plán výstavby kanálů a uložil Guberniu ihned započít se stavbou. Práce však postupovaly pomalu.

Teprve poslední nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek se energicky postaral o dokončení první veřejné kanalizace v Praze. V období 1816 - 1828 bylo postaveno 44 km stok nákladem 1,034 mil. zlatých. Majitelům domů bylo nařízeno zaústit domovní stoky do uličních kanálů. V tehdejší malé Praze o 80 754 obyvatelích (stav v roce 1818) odpadly žumpy a přestaly jezdit povozy s bečkami odvážejícími fekálie. Kanalizace byla vyústěna přímo do Vltavy ve středu města 35 výústmi. Po stránce technické i zdravotní však vybudované stoky vykazovaly z dnešního pohledu řadu závad (ploché dno, obyčejné cihly, místo malty použita hlína, nevhodné průřezy i sklony). Ani přípojky na tom nebyly lépe. Byly provedeny z borového vysmoleného dřeva o průměru cca 50 cm.

V roce 1850 vzrostla Praha o další část - Josefov. V roce 1857 již čítala 142 588 lidí. O tehdejší kanalizaci se starali jen 2 technici a 1 praktikant, kteří byli zaměstnanci hospodářského úřadu.

V roce 1865 vznikl Úřad stavební a hospodářský. Obor kanalizace byl v péči technického oddělení a hospodářského oddělení. Stoky čistili pohodní, ale postupem času vznikla koncesovaná živnost průtočnická. Stoky se čistily v noci a vytěžený materiál byl odvážen do okolních obcí (Nusle, Vršovice, Záběhlice) na komposty. Stoky se dezinfikovaly modrou skalicí.

Další rozvoj města po zrušení hradeb si vynutil i pokračování staveb kanalizačních.

Od 1.4.1879 převzala obec do své režie čištění všech kanálů a žump a tyto práce byly kryty zvýšenou přirážkou k dani domovní. Např. v roce 1876 bylo vynaloženo:

69 789 zlatých na stavbu nových kanálů

3 626 zlatých na opravy kanálů

10 586 zlatých na čištění kanálů

Již v 70. letech si však magistrát uvědomil, že dosavadní kanalizace nemůže vyhovovat dalšímu rozvoji města.

V roce 1871 byla zřízena komise pro zkoumání pražských vod.

V roce 1876 byl založen komitét pro řešení kanalizační otázky.

V roce 1884 byla vypsána soutěž na projekt nové pražské kanalizační soustavy. Bylo podáno celkem 5 projektů, avšak všechny byly zamítnuty .

Výstavba kanalizace pokračovala nadále jen v nejnutnějším rozsahu. Pro čištění stok byla Praha rozdělena na 9 okresů a čištění na náklad obce prováděly 4 soukromé firmy. Hlavní stoky se čistily včetně přípojek šestkrát ročně.

Dne 5.1.1887 se usnesl sbor obecních starších na zřízení kanalizační kanceláře, která zahájila činnost 1.7.1888 - zaměřila vodu ve 106 studních ,provedla podrobnou nivelaci, zaměřila starou stokovou síť a zakreslila do plánu 1 : 720, přeměřila hloubky sklepů (cca 5 000 domů), zjišťovala četnost a vydatnost dešťů

V říjnu 1889 se usnesla městská rada zadat nový projekt kanalizace Dr. J. Hobrechtovi z Berlína a Ing. Kaftanov. Projekt nesl označení "Generelní projekt pro čištění a odvodňování města".

Období 1890 - 1945

13. února 1891 byl odevzdán objednaný projekt, vypracovaný Dr. Hobrechtem a Ing. Kaftanem. Avšak 5.3.1891 lng. Václavek a Ing. Ryvola, oba pracovníci kanalizační kanceláře, darovali obci projekt, soukromě a bezplatně vypracovaný. Oba projekty byly dány téhož roku k přezkoumání Ing. Lindleyovi, který v roce 1892 v Praze podal své dobrozdání za odměnu 2 400 zlatých. Nedoporučil žádný z obou projektů a nabídl zpracování vlastního projektu. Ten pak odevzdal v r. 1893.

21.4.1894 městská rada schválila Lindleyův projekt a Sbor obecních starších učinil totéž 2.5.1894, c. k. místodržitelství nakonec projekt schválilo 19.11.1894.

V r. 1896 byla s Lindleyem uzavřena na 3 roky smlouva o převzetí místa vedoucího kanalizační kanceláře a odborného poradce dozorčí kanalizační komise. V kanalizační kanceláři pak byly vypracovány detailní projekty kanalizace a čistící stanici v Bubenči. Koncem roku bylo vypsáno ofertní řízení na dodávku 7 mil. kanalizačních cihel.

V r. 1898 byla na Malé Straně zahájena stavba malostranského sběrače a řada dalších kanalizačních staveb byla rovněž zahájena. V r. 1899 byly v městské radě schváleny plány na stavbu čistící stanice v Bubenči.

V r. 1900 se budovala kmenová stoka A, tunel pod Letnou, staroměstská shybka. Počet obyvatel činil 482 tis. osob, avšak kanalizace byla dimenzovaná na výhledový stav 1,3 mil. obyvatel. V témž roce byl dokončen detailní projekt čisticí stanice. V roce 1901 byla zahájena výstavba čistící stanice. Vodoprávní kolaudace kanalizační čistírny se konala 1.6.1907 a 11.2.1908. Čistírna však byla v provozu již od 2.2.1905 a měla 30 stálých zaměstnanců. Ke slavnostnímu otevření došlo 27.6.1906. Skutečné náklady na stavbu čistírny dosáhly 2 miliónů korun, pozemky byly pořízeny za dalších 550 tisíc korun.

Výdaje na celou novou kanalizaci města Prahy, postavenou v letech 1893 až 1907, činily 14 907 575 korun a 32 haléřů.

V roce 1908 bylo připuštěno používat kameninových trub i pro domovní kanalizaci v obcích Lužec a Vraňany byly vybudovány kalojemy a první byly naplněny kalem z čistírny 3.6.1909. Kalová dřevěná loď o kalovém objemu 180 m3 sloužila pro dopravu kalů z čistírny do kalojemů, z nichž byl kal odebírán zemědělci.

V roce 1910 bylo zvýšeno stočné z 20 hal. na 60 hal. z každého m3 zastavěné plochy, počítáno z každého podlaží. Výstavba nových stok pokračovala a za uplynulých 6 let bylo vybudováno 63,8 km stok. Celková délka stokové sítě koncem roku 1910 činila 145 321 bm.

Dohoda se samostatnými obcemi Nusle, Vršovice a Karlín o připojení na novou samostatnou kanalizaci byla uzavřena v roce 1911. Počet obyvatel v roce 1912 činil 330 tisíc. Denní přítok odpadních vod do čistírny činil 46 tis. m3. To proto, že do kanalizace byly svedeny potoky Brusnice, Motolský a Radlický.

V období 1. světové války pokleslo tempo výstavby kanalizace až na cca 2 km/rok a provoz čistírny byl narušen nedostatkem pracovníků v důsledku mobilizace.

Rok 1920 je rokem zřízení Velké Prahy, kdy ku Praze bylo připojeno 37 obcí. O výstavbu kanalizace nadále pečuje kanalizační kancelář, která se však stává Stavebním úřadem 9. Od roku 1921 bylo počato s modernizací čistírny včetně její elektrifikace

Počet veřejných záchodků dosáhl v roce 1923 97 objektů.

V roce 1924 zaměstnával Stavební úřad 9 - úřad kanalizační 21 inženýrů, 4 techniky, 19 pomocných techniků a 10 manipulačních sil. V roce 1927 započala historicky první intenzifikace čistírny, zahrnující novou česlovnu, trojdílný lapák písku a čtyři nové usazovací nádrže. Rovněž byla stará kalová loď nahrazena novou, parní, s kalovým prostorem 330 m3. Na čistírnu bylo připojeno celkem 647 tis. obyvatel.

V roce 1927 je vybudováno rekordních 81 586 bm kanalizace

V roce 1930 se v důsledku rozvoje Prahy začíná uvažovat o výstavbě nové čistírny, která by nahradila čistírnu v Bubenči. Pozornost byla zaměřena především na pozemky v Řeži. V roce 1933 byla vypsána soutěž na generální projekt kanalizačních čistíren pro území hl. m. Prahy. 1. cena 75 000 Kč, 2. cena 45 000 Kč a 3. cena 30 000. Kč. Účast byla omezena pouze na československé státní příslušníky.

Se stavbou hlavního sběrače E z Troje do Libně bylo započato v roce 1934 s účelem odvést odpadní vody z Libně a Vysočan, vypouštěné dosud ze staré libeňské a vysočanské betonové kanalizace u Holešovického mostu, pod Prahu u ZOO. Ke stavbě byly použity železobetonové trouby VIANINI. V červnu 1934 bylo komisionálně hodnoceno 13 soutěžních návrhů generálního projektu kanalizačních čistíren. Pořadí 1. cena projekt s heslem DOOR, 2. cena projekt s heslem Čistá půda, 3. cena projekt s heslem Roztoky. K výstavbě nové čistírny však v předválečném období nedošlo.

V období 2. světové války se výstavba kanalizace výrazně omezila z 24 km v roce 1941 na 308 m v roce 1945. Během války navštívil Prahu německý odborník Karl Imhof a navrhl Císařský ostrov jako místo budoucí čistírny.

Na podzim 1945 jsou ve Stavebním úřadu 9 - kanalizačním a 9a - čistírenském ustaveny Závodní rady.

Období 1946 - 1999

V roce 1947 je v provozu 729,8 km trvalých stok a 203,1 km stok provizorních a starých.

V roce 1949 vznikl z dosavadních stavebních úřadů komunální podnik Technické služby hl. m. Prahy.

V roce 1951 jsou z komunálního podniku vyčleněny kanalizační a čistírenské činnosti a zřízena Pražská vodohospodářská služba ÚNV hl. m. Prahy - kanalizace a Pražská vodohospodářská služba - čistírny odpadních vod. I ostatní dva vodohospodářské podniky, tj. PVS - vodárny a PVS - vodní toky jsou řízeny ÚNV hl. m. Prahy.

K 1.1.1954 jsou PVS - kanalizace a PVS - čistírny odpadních vod sloučeny a vzniká organizace Pražská kanalizace a čistírny odpadních vod. V témže roce dochází ke změně řadu let používaného výpočtu stočného na 0,20 Kč/m3 vypuštěných odpadních vod. Vodné je stanoveno na 0,60 Kč/m3 dodané pitné vody. Rovněž vláda ČSR svým rozhodnutím č. 647 rozhodla o výstavbě nové ústřední kanalizační čistírny hl. m. Prahy na Trojském ostrově. Investorem první přípravné části bylo Pražské rozvojové středisko. V roce 1959 se stala Pražská kanalizace a čistírny odpadních vod investorem stavby Ústřední čistírny odpadních vod na Trojském ostrově jako právní nástupce původního investora. Generálním dodavatelem stavebních prací byly Vodní stavby, n.p., generálním dodavatelem strojně-technologického zařízení pak Královopolská strojírna Brno a generálním projektantem Hydroprojekt Brno. Stavba byla dokončena v roce 1967 s nákladem 220 mil. Kč.

V roce 1959 je vypracováno Souhrnné generální řešení pražské stokové sítě jako podklad pro Směrný územní plán hlavního města. Prokazuje přetíženost stok v centrální oblasti města a počítá s výrazným rozsahem oddílné soustavy. Další generel kanalizace byl zpracován v letech 1964 - 1966.

K 1.1.1964 dochází ke sloučení PKČOV a Pražské správy vodních toků a vzniká podnik Pražská kanalizace a vodní toky.

V roce 1968 rozhodly orgány o další koncepci odvodňovacího systému takto:

čištění odpadních vod řešit centrálně na ÚČOV Praha a upustit od záměrů budovat ČOV Praha - jih.

v oblastech nové bytové výstavby realizovat odvodnění oddílnou soustavou

průtočnost stávající sítě řešit výstavbou nové kmenové stoky K a odlehčit přetížené stoce A

Podle nové koncepce odvodnění zpracovává Hydroprojekt Praha počátkem 70. let dílčí generelové práce završené komplexním generelovým řešením v návaznosti na Směrný územní plán hl. m. Prahy 1975. Do komplexního řešení byla zapracována koncepce nových kmenových stok K a F, odvodnění nových rozsáhlých sídelních útvarů Jižní město, Jihozápadní město, Barrandov, Modřany-Komořany, Běchovice-Újezd, Uhříněves-Kolovraty a Zbraslav-Lipence a to zpravidla oddílnou soustavou.

V roce 1972 byl zahájen soubor sedmi staveb kmenové stoky K v délce 11,2 km, DN od 200 do 360 cm z Modřan do ÚČOV, který byl dokončen v roce 1980.

V letech 1976 - 1988 byl realizován soubor šesti staveb kmenové stoky F v celkové délce 5,8 km o jednotném profilu DN 3200 mm.

Prudký rozvoj výstavby kanalizace v období po roce 1980 byl v přímé souvislosti s bytovou výstavbou. Dělo se tak však na úkor obnovy, rekonstrukcí a oprav stávající sítě. Nejvyššího přírůstku délky sítě - 110 km, bylo dosaženo v roce 1985.

V souladu s generelem kanalizace 1976 byla vybudována řada významných kanalizačních staveb, např. kmenová stoka K, kmenová stoka F, Modřanský sběrač, sběrač P pro Jihozápadní město, Kunratický sběrač, Pankrácká štola a soustavná kanalizace pro zmíněné bytové soubory. V období 1974 - 1985 byla uskutečněna první intenzifikace ÚČOV, zahrnující mimo jiné napojení kmenové stoky K, výstavbu druhé šnekové čerpárny, měření přítoku, výstavbu nové česlovny, dmychárny, kotelny, dalších dvou dosazovacích nádrží, kalových zahušťovacích a manipulačních nádrží. Tato intenzifikace byla proponována jako překlenovací technické opatření do doby zahájení provozu první etapy nové čistírenské kapacity, se kterou doposud nebylo započato.

V roce 1985, tj. v době uvedené intenzifikované ÚČOV do provozu vykazuje pražský kanalizační systém délku 1 888 km stok. Přítok odpadních vod na ÚČOV činil 5,86 m3 /sec., avšak na pravém břehu Vltavy, z dešťové výpusti kmenové stoky E, vytékalo přímo do Vltavy bez jakéhokoliv čištění trvale cca 800 l/sec. splaškových vod.

V roce 1988 byl vypracován dosud poslední generel kanalizace hl. m. Prahy.

Na podzim roku 1990 byla provedena oprava Staroměstské shybky kmenové stoky A pod Vltavou v dimenzi 2 x DN 1000 mm a délce 175 m. Opravu provedla anglická firma Insituform-Permaline, přičemž v Praze byla prvně použita technologie insituform.

V roce 1989 dochází k oslabení jednotné koncepce odvodnění v důsledku změn majetkoprávních vztahů k pozemkům, omezení platnosti územních plánů a větší samostatnosti místních úřadů, které plnily často i funkci investora. Počínaje rokem 1992 byla zahájena serie investičních akcí zaměřených zejména na intenzifikaci kalového hospodářství. Byla provedena výměna všech šroubových plynojemů, instalovány odvodňovací a zahušťovací odstředivky, míchání vyhnívacích nádrží kalovým plynem a tři kogenerační jednotky. Rovněž byla provedena výměna nevyhovujících česlí za nové, jemné, stupňovité česle Hydropress, a to za výrazné finanční pomoci Svobodného hanzovního města Hamburg. Také byly zahájeny práce na systému řízení technologických procesů. V roce 1994 byla zahájena již druhá intenzifikace ÚČOV, která byla dokončena v roce 1997. Byl tak realizován návrh HDP a.s., který zvítězil v soutěži organizované MHMP. Intenzifikace ÚČOV zajistila úplné mechanicko-biologické čištění všech odpadních vod.

K 1.4.1998 vznikly společnosti Pražské vodovody a kanalizace, zabezpečující provoz kanalizační a vodárenské infrastruktury hl. m. Prahy a Pražská vodohospodářská společnost, vykonávající správu obou systémů pro nové vlastníky, kterými se staly hlavní město Praha, Sdružení obcí Želivka a Sdružení obcí Káraný. Současně zanikly státní podniky Pražské vodárny a Pražská kanalizace a vodní toky. Stalo se tak na základě schváleného privatizačního projektu. Správa pražských vodních toků je převedena na Magistrát hl. m. Prahy a výkonem vybraných povinností správce je pověřen podnik Lesy hl. m. Prahy. Po 50 letech se tak vlastnictví pražského kanalizačního systému vrací zpět do rukou hlavního města Prahy.