Dějiny dolování uhlí na Kladensku

Důl Ronna - Nr. VII - Gottwald III

Hnidousy

Výstavba dolu byla zahájena v červenci 1882. Hloubení šachetního stvolu o průměru 4,6 m do hloubky 432 m bylo ukončeno v červnu 1885. Při hloubení byl použit až do 30 m ruční jeřáb a později až do hloubky 115 m parní lokomobila se dvěma lanovými bubny. Rubanina se dopravovala do této doby v železných okovech. Později se při hloubení používal již definitivní parní těžní stroj o 300 ks a místo okovů se těžilo dvěma klecemi po jednom vozíku. Takto byla jáma vyhloubena až na konečnou hloubku.

K odvodňování šachetního žumpu během hloubení sloužila jedna zdvižná pumpa, 30 cm průměr pístu a jedna spouštěcí pumpa s pístem průměru 25 cm, zavěšená na drátěném laně a spouštěná do šachty parním jeřábem. Obě pumpy byly poháněny stabilním vahadlovým parním strojem o výkonu 16 ks s Wattovým paralelogramem.

Ve 107 m hloubky jámy byla postavena ve zvlášť k tomu vyrubaném prostoru tlaková ležatá půmpa a dvě menší nástěnné pumpy.

Výstroj šachetního komína byla provedena z U profilů ve vzdálenosti po 2 metrech od sebe. Střední část šachetního profilu sloužila jako těžní oddělení a byla opatřena dřevěnými vodítky. Západní část segmentu jámy byla určena pro větrání dolu a jižní pro lezní oddělení. V rozměrné východní části profilu byly umístěny Rittingerovy šachetní pumpy. V celém šachetním komíně byly uspořádány čtyři pumpovní složení, pro něž byly vylámány a vyzděny prostorné výklenky.

Větrací oddělení bylo zapaženo železným plechem 5 mm silným, jednotlivé tabule plechu byly snýtovány a na šachetní výstroj byly přišroubovány železnými úhelníky. Po stranách byly tabule zatěsněny ke zdivu šachty cementem.

Původní těžní věž vestavěná do šachetní budovy byla k ose lanovnic vysoká 22 m, výjezdní patro bylo 5 m nad zemí. V roce 1911 vlivem koncentrace těžby na důl Ronna byla původní šachetní budova snížena a byla vystavěna nová těžní věž.

Těžní klece byly dvouetážové po dvou vozících v každé etáži. Původně bylo použito lano o zmenšujícím se počtu drátů, později bylo nahrazeno normálním těžním lanem.

Parní těžní stroj byl dodán firmou Breitfeld & Daněk a spol. v Praze roku 1883. Jednalo se o dvouválcový ležatý stroj s ventilovým rozvodem Brialmint. Stroj byl vybaven parní brzdou. V činnosti byl do roku 1911. kdy byl v rámci koncentrace těžby a přestavby dolu vyměněn za nový s bubny na kulatá lana. V roce 1971 byl parní stroj nahrazen elektrickým s asynchronním motorem.

Čerpání důlních vod bylo prováděno povrchovým parním strojem o výkonu 600 ks, dodaného roku 1884 firmou J. Cockeril v Seraingu v Belgii.

Důlní větrník byl dodán roku 1889 firmou Bolzano Tedesko ve Slaném. Průměr větrníku systému Kley činil 9 m, měl 24 plechových lopatek 940 x 1500 mm. Pohon obstarával jednoválcový ležatý parní stroj.

Původní kotelna obsahovala devět parních válcových kotlů, každý se dvěma spodáky o celkové výhřevné ploše po 79 m2 a parním tlaku 6 atm. Kotle byly opatřeny rošty typu Bolzano. V letech 1896 až 1897 byly dva kotle vybourány a nahrazeny trubnatými kotli systému Mac Nikol o výhřevné ploše po 132 m2 a parním tlaku 8 atm. Topeniště kotlů byla opatřena zařízením na spodní vítr. Uhlí do kotelny bylo dováženo od třídírny po železném mostě vysokém 5 m. Odvoz popela se prováděl sklopnými vozíky. Vozíky byly vytahovány na úroveň dopravního mostu parním elevátorem, který byl později nahrazen výtahem se dvěma klecemi.

Komín kotelny měl výšku 48 m a průměr 2,44 m.

Nová kotelna byla vystavěna v letech 1911 až 1912 v jižním sousedství strojovny. Měla pět parních kotlů systému Suck - Rautenkranz o výhřevné ploše po 150 m2 a tlaku páry 15 atm s mechanickými pohyblivými rošty systému Pluto Stocker, zařízené na spodní vítr. V budově kotelny byl umístěny též dvě ležaté napáječky systému Wortingthn.

Náraziště I. patra v hloubce 398 m bylo vyzděno a vyklenuto po obou stranách šachty pro průrazovou dopravu těžních vozíků. Důl Ronna byl od roku 1889 spojen překopem s dolem Kübeck, aby v případě potřeby mohly být odváděny kübecké důlní vody k vodní třídě dolu Ronna a odtud čerpány na povrch.

Prohloubení šachty až do hloubky 496 m, na III. patro, bylo provedeno v letech 1904 až 1907. byla to ale zbytečná investice, neboť veškerá těžba okolních důlních polí dolů Kübeck, Engerth, Barré a Ronna sever a Ronna jih bylo vedeno na úrovni II. patra.

Těžba z vyjmenovaných dolů byla dopravována k nárazišti na II. patře elektrickými lokomotivami po spojovacích překopech. Těžba z důlního pole Ronna sever byla na náraziště dopravována lanovkou se svrchním lanem. Délka lanovky byla 635 m a výškový rozdíl činil 53 m. Doprava z jižního pole dolu Ronna byla řešena lanovkou úpadní chodbou.

Jelikož bylo na II. patře zavedeno, aby se doprava prázdných a plných vozíků konala průrazově při narážení klecí v jednom směru od severu k jihu, bylo nutné zajistit mechanický oběh prázdných a plných vozíků. K tomu sloužily dvě řetězové dráhy se západním křídlem pro vozíky z dolů Kübeck, Engerth a Barré a jižním křídlem pro vozíky z jižního pole dolu Ronna.

Během provozu dolu byly postupně vybudovány tři úpravny uhlí, kdy úpravna z roku 1911 zůstala v provozu až do ukončení těžby.

Původní suchá třídička byla dána do provozu roku 1890. Stála na nakládací železniční rampě západně od šachetní budovy a byla dimenzována na desetihodinový výkon 500 tun uhlí. Vybavena byla výklopníkem důlních vozíků, dvěma kyvotočnými Karlíkovými prosévacími retry, drtičem prorostlého uhlí, dvěma korečkovými výtahy a vybíracími pásy. Pohon zajišťoval parní stroj a transmisní převody. Veškeré vybavení dodaly Škodovy závody v Plzni.

Druhá třídička, kombinovaná s uhelným prádlem, byla postavena roku 1902 na východní straně, v bezprostřední blízkosti výjezdní plošiny. Rozměrná budova třídírny a uhelného prádla byla provedena v železné konstrukci s hrázděným zdivem. Po vyřazení třídičky a prádla z provozu byla budova upravena jako sklad. Nad nákladištěm byly vybudovány bunkry pro přímé nakládání železničních vagónů.

V suché třídičce bylo osazeno následující zařízení: dva výklopníky důlních vozíků systému Salač, kusový rošt systému Distel - Suski, třídící retr systému Salač, korečkový pás pro vynášení uhlí z hlavního zásobníku na třídící síta, vybírací pás na střední uhlí, drtič uhlí a a dopravní a dopravní pasy pro transport uhlí do expedičních zásobníků.

V uhelném prádle se nalézaly čtyři dvojité prací aparáty systému Wunderlich s příslušnými odstředivými čerpadly a s přístroji pro oddělení uhelné krupice z odpadní vody. Tříděné uhlí ze sucjé úpravny bylo do prádla dopravováno vodním proudem. Prané uhlí bylo do nakládacích zásobníků dopravováno korečkovým pasem. Tato úpravna byla vyřazena z provozu roku 1912.

Poslední úpravna byla vystavěna v letech 1911 až 1912. Postup úpravy uhlí byl obrácený - nejprve šlo uhlí do prádla a potom do suché třídírny. Strojní zařízení uhelného prádla dodala firma Baum z Herne ve Westfálsku, zařízení suché třídírny dodaly Škodovy závody v Plzni. Stavba této úpravny byla provedena v místech původní první třídírny.

Vytěžené uhlí ve vozících přicházelo od šachetní budovy řetězovou dráhou ke dvěma výklopníkům, kde se uhlí vysypané na třídící rošt systému Karopp rozdělilo na střední a kusové, které šlo dále na vybíracé stoly a přímo do expedice. Ostatní frakce propadaly roštem do zděného bunkru o obsahu 40 vagónů. Odtud bylo uhlí dopravováno jedním horizontálním a jedním korečkovým pasem v uhelném prádle na třídící síta. Zrno do průměru 25 mm a mezizrno 25 - 6 mm se společně dopravovalo proudem vody na hlavní sazečku systému Baum. Propadlé zrno pod 6 mm tvořilo uhelný mour a přímo propadávalo ze síta do nakládacího bunkru, odkud se expedoval do železničních vagónů. Případně se mohlo z mouru extrahovat ještě zrno pod 4 mm na dvou vibračních sítech Mitschel jako krupička III.

Hlušina z pneumatické hlavní sazečky byla vynášena korečkovým pasem do betonového bunkru. Prorostlé uhlí šlo dalším korečkovým dopravníkem na drtící mlýnek. Rozdrcená směs uhlí a hlušiny byla vodním proudem dopravována na další sazečku. Vyprané uhlí z hlavní sazečky bylo vynášeno proudem vody na soustavu třídících sít, které měly okatost podle obchodních druhů uhlí, které bylo platné pro celý kladenský revír.

Obě Baumovy sazečky byly později kvůli zvýšení výkonu vybaveny sázecími rošty. Náklady na tuto investici se brátily během prvního měsíce provozu upravených sazeček.

Z dúvodu nemožnosti deponovat vytěžené uhlí v nějakém zásobníku v případě poruchy úpravny a z důvodu nedostatečného vytížení kontinuálně pracující úpravny byl v roce 1933 postaven nový hlavní uhelný zásobník o obsahu celé těžby odpolední směny. Toto uhlí bylo zpravováno za provozu úpravny při ranní směně. Při tom byl také vybudován automatický oběh vozíků mezi výjezdním nárazištěm a výklopníky.

Původní doprava hlušin od úpravny na odval byla řešena ručně ve výklopných vozících po značně dlouhé dráze. proto bylo v letech 1925 až 1926 přikročeno k výstavbě visuté lanovky délky 790 m s automatickým vyprazdňováním košů.

V souvislosti s koncentrací těžby a výstavbou nové úpravny na dole Ronna byla roku 1912 postavena visutá lanová dráha pro dopravu uhlí od dolu Theodor. Stavěna byla na hodinový výkon 500 q. Obě lanovky dodala firma Adolf Bleichert v Lipsku, lana dodala továrna Kablo Kladno.

Těžba na dole byla ukončena roku 1997 a následně byla provedena úplná demolice většiny objektů.

Původní vzhled dolu v době zahájení těžby
Důl v době své největší slávy
Lanovka na haldu
Stav na začátku 90. let 20. století
V roce 1997 před zahájením likvidace...
... po které zbylo jen několik objektů...
...zasypaná šachta	železniční nákladiště	podpěra potrubí	kousek úzké trati...
...vzdušník...		...poslední horník vyhlíží zářné zítřky
a uprostřed holé pláně pokryté sutí a trsy suché trávy stojí on - poslední, opuštěný, rezavý pamětník dávných časů, kdy na těžní věži se točil celý svět