Dějiny dolování uhlí na Kladensku

Důl Theodor - Na Krétě - Nr. VIII

Pchery

Centrální ředitelství bývalé Společnosti státní dráhy ve Vídni se po návrhu Vrchní horní správy v Brandýsku ke konci roku 1892 rozhodlo založit ve vlastních dolových mírách mezi dolem Ronna a obcí Olšany nový důl, jehož těžba měla značným dílem přispět k povznesení upadající těžby na ostatních dolech. Hlavní vodítko zde bylo též udržení odbytové kvóty v procentech, jež tehdy příslušela uhelnému podnikání Společnosti státní dráhy od Pražské prodejny uhlí kladenských velkodolů. Do založení nového dolu byly kladeny velké naděje a odpovídaly přesvědčení vedoucích činitelů Společnosti státní dráhy, že budoucnost jejich uhelného podnikání leží na východě. Z tohoto předpokladu vyšla též myšlenka vybudování elektrány v areálu dolu.

Za účelem volby zarážkového bodu pro vyhloubení nové jámy byla podle ujednání se sousední důlní společností Buštěhradské dráhy ze dne 1. 2. 1893 ražena z dolu Ferdinand ve Cvrčovicích průzkumný překop severním směrem k místu budoucího dolu. Ražba tohoto překopu začala dne 24. 5. 1893 a byla ukončena 1. 3. 1895. Kromě toho byla pověřena odborná firma Eisenecker Breslau (Vratislava, Horní Slezsko) provedením průzkumného vrtu na místě určeném k založení dolu. Vrtba byla zahájena 24. 4. 1895 a po několika vrtebných nehodách bylo dne 31. 1. 1897 dosaženo požadované hloubky.

Založení nového dolu, který se nazýval prozatím pořadovým číslem po starších dolech Společnosti státní dráhy dolem č. VIII., bylo ohlášeno na Báňský úřad ve Slaném dne 1. 7. 1897. V několika dnech po ohlášce, přesně 8. 7. 1897, bylo zahájeno hloubení prvním slavnostním výkopem za přítomnosti úředníků báňských úřadů, pozvaných hostí sousedních dolů Pražské železářské společnosti a Buštěhradské dráhy, vedoucích úředníků Vrchní horní správy a závodních inženýrů ostatních dolů Společnosti státní dráhy. Nová jáma byla založena ve vzdálenosti asi 100 m od průzkumného vrtu.

Současně s přípravou na hloubení probíhala výstavba prozatímních budov a strojního zařízení pro hloubení. Byla postavena dřevěná konstrukce pro upevnění lanovnic těžních lan a kladek pro spouštění šachetních pump.

Odvodnění při hloubení se provádělo z počátku pomocí dvou zdvižných vertikálních pump s kulatými táhly uprostřed výtlačných rour. Obě pumpy byly v komíně zavěšeny pod sebou a jedna pumpa dávala vodu pumpě výše ležící.

Pumpy byly poháněny na povrchu umístěným vahadlovým parním strojem ozubeným převodem a úhlovým ústrojím. Stroj měl stojatý parní plnotlakový válec se šoupátkovým rozvodem, vahadlo bylo umístěno na litinovém rámu, který byl umístěn na šesti litinových sloupech. Vahadlo samo bylo opatřeno Wattovým paralelogramem a působilo ojnicí na kliku hlavního hřídele. Na hlavní hřídeli byl na jedné straně umístěn ozubený pastorek a na druhé setrvačník o průměru 4 m. Stroj byl vyroben v roce 1842 v Nejdku a sloužil již při hloubení jiných dolů, naposled při hloubení dolu Ronna.

Šachetní profil dolu Theodor byl kruhový o světlém průměru 4,9 m, vyzděný tvrdě pálenými cihlami na cementovou maltu. Šachetní výstroj byla tvořena U profily 240 mm.

Uprostřed šachetního profilu se nalézala dvě samostatná těžní oddělení po dvou normálních těžních klecích se dvěma vozíky. Jižní úsek sloužil jako větrací oddělení a byl od těžního oddělení zapažen fošnami tloušťky 50 mm. Severní část šachty sloužila jako lezní oddělení a byly zde umístěny výtlačné pumpy, kabely a ostatní potrubí.

K těžbě rubaniny při hloubení bylo zpočátku užíváno železného okovu, zavěšeného na ocelovém laně a vytahovaného pomocí stojatého parního vrátku se dvěma bubny. Později byl již využíván pro těžbu z hloubení dvouválcový ležatý parní stroj firmy Quillacq v Anzimu.Tento stroj později sloužil jako rezerva při poruše hlavního těžního elektrického stroje.

Větrání šachetního komína se po čátcích hloubení provádělo větracím komínem, připojeným na komín parních kotlů. Potřebnou páru pro stroje dodávalo pět jednoduchých válcových kotlů s rovinnými rošty. Tyto kotle i s parním těžním strojem a příslušenstvím byly ze zrušeného dolu Průhon na Kladně.

V září roku 1900 bylo ukončeno hloubení a zaraženo 1. náraziště v hloubce 325,8 m, v nadmořské výšce 17,5 m. V letech 1909 až 1910 byla jáma prohloubena na celkovou hloubku 490,1 m, kde bylo zřízeno 2. patro dolu. V blízkosti náraziště 2. patra byla vylámána pumpovna, kde byly umístěny dvě vertikální pumpy o výkonu 2 x 500 l/min. poháněné třífázovými elektromotory o výkonech 31 ks. Tyto pumpy čerpaly vodu do vodní třídy na 1. patře dolu.

Hlavní pumpovna byla zřízena na 1. patře u náraziště v jeho prodloužené ose k severu, kde byla umístěna jedna ležatá diferenciální pumpa a později zde bylo osazeno 18stupňové turbočerpadlo od firmy Vogel Steckerau.

Roku 1897 byla vybudována železniční vlečka napojená na vlečku dolu Ronna. První zkušební jízda na této vlečce byla 16. 11. 1898, definitivní provoz byl po kolaudaci 14. 12. 1898.

Na podzim 1902 byl pro větrání dolu postaven hlavní větrník systému Schielle o výkonu 1000 m2 vzduchu za minutu, poháněný elektromotorem o 45 ks, 500 V / 21 Hz.

Roku 1902 byla dodána a osazena železná, 23 m vysoká, těžní věž železárnami Společnosti státní dráhy v Řešici v Uhrách.

Výstavba definitivní kotelny byla započata roku 1899 postavením čtyř parních kotlů systému Tischbein, po 170 m2 odparové plochy, pracovním přetlaku 11 atm, přehřívači páry a etážovými rošty systému Bolzano Tedesco. Později byla kotelna rozšířena přístavbou kotlů pro sousední elektrárnu. Roku 1914 bylo v kotelně již 16 kotlů. Následně byla vybudována nová kotelna s trubnatými kotli systému Oschatz a postaven ¨nový komín, 85 m vysoký. Stará kotelna byla následně zrušena.

Dne 16. 10. 1901 byl konán slavnostním způsobem a přítomnosti zástupců báňských a zeměpanských úředníků křest tohoto nového dolu, který byl nazván po tehdejším presidentovi správní rady Společnosti státní dráhy a guvernérovi pozemkového ústavu ve Vídni, rytíři Theodoru z Taussigů, důl Theodor. Lidově byl důl už dříve nazýván Na Krétě.

V září roku 1908 byla dokončena montáž jednoduché třídičky uhlí s Karlíkovým kyvotočným retrem. Vybavení této třídičky bylo částečně přeneseno z dolu Ronna, kde byla budována nová úpravna. Třídička byla na dole Theodor v provozu do roku 1912. Potom byla veškerá těžba uhlí dopravována visutou lanovkou na úpravnu dolu Ronna.

V srpnu 1908 bylo na dole Theodor vedle suché třídičky postaveno pokusné pneumatické oddělování uhelného prachu se současným tříděním na děrovaných dopravních pasech. Tyto pokusy se konaly na popud vrchního správce Wunderlicha a nijak se dále neuplatnily.

Roku 1908 byla na dole vystavěna linka na inpregnaci dolového dřeva. Ta se prováděla v dlouhém vakuovém kotli kreosotovým roztokem pod tlakem asi 4 atm. Dolové dřevo bylo již před impregnací nařezáno na požadované délky.

V letech 1904 až 1905 byla na dole vystavěna firmou Mellhardt a spol. briketárna na zužitkování uhelného mouru. Tato briketárna ale nebyla rentabilní a byla roku 1910 odstavena z provozu

V roce 1908 byl na dole osazen již výše zmiňovaný elektrický těžní stroj, do provozu byl uveden až roku 1910.

Ve spojovacím překopu a svážné mezi doly Theodor a Ronna byla roku 1916 zřízena vlečná lanovka délky 1350 m.

V červnu 1912 byla zahájena ražba průzkumného překopu na 2. patře směrem do holouských polí a k bývalému dolu Michael v Brandýsku. Práce postupopvaly pomalu a byly roku 1920 zastaveny.

Těžba na dole Theodor byla oficiálně započata dne 19. 2. 1902, v roce 1908 bylo dosaženo maximální hodnoty těžby 1.851.000 q uhlí. V lednu 1935 bylo vytěženo jen 9200 q uhlí a 1. 2. 1935 byla těžba uhlí na tomto dole zastavena.

Dnes využívá areál dolu Strojírna Theodor spol. s r.o.

Důl v době těžby
Poslední vůz uhlí 1. 2. 1935
Areál dolu na konci 40. let 20. století
A nyní současný stav