DĚJINY DOLOVÁNÍ KAOLÍNU NA HOSÍNĚ U ČESKÝCH BUDĚJOVIC

Nejstarší zprávy o těžbě na Hosíně jsou z roku 1880, odkdy je zmínka o dolování na Hosíně s datem 1873. O přesném stáří štol ale nejsou přesné údaje. Je však jisto, že byly raženy již před rokem 1870, protože v mapách z roku 1872 je již značena plavírna kaolínu značkou Hardtmuth-Schlemme. Ve štole lze pak nalézt vyznačený letopočet 1893. V této době zpracovávala tužkárna Hardtmuth pouze plavený kaolín pro výrobu barevných tužek a pro výrobu vlastního keramického zboží, jako byly malířské misky, tyglíky, a dále do barevných kříd. Plavení bylo prováděno velmi primitivně, po plavícím zařízení zbylo několik jímek, dnes zatopených, zbytky žlabu a malý rybníček, který sloužil jako zásobárna vody. Písek byl haldován bez jakéhokoliv upotřebení. Surovina z Hosína měla pro tužkárenské upotřebení omezený význam vzhledem k malému obsahu kaolínu a dále proto, že jeho kvalita při stávajícím způsobu plavení nebyla vyhovující vzhledem k vysokému obsahu písku. Výroba keramického zboží byla omezena jen na podřadnější druhy pro špatné mechanické vlastnosti po výpalu.

Bylo zjištěno, že těžba na Hosíně byla zastavena již před rokem 1898, když se začal používat kaolín sedlecký, který měl pro keramické účely mnohem lepší vlastnosti. V dalších letech používala plavený kaolín firma Jarolím k výrobě umělého mramoru, zvláště pro desky na kavárenské stolky. V období 1. světové války bylo ložisko opuštěno a teprve roku 1918 p. Mika z Nemanic použil haldovaný praný písek k výrobě cementového zboží, hlavně tašek. po zpracování vhodných surovin byla těžba zastavena.

Za 2. světové války byla část chodeb upravena na protiletecký kryt. V té době byla vyhloubena větrací šachta mezi systémy Hosín I a Hosín II.

V dnešní době není kaolinický pískovec ze štol těžen, lom v blízkosti dolu patří OÚ v Hrdějovicích. Příležitostně se v něm těží písek pro místní stavební účely.

V závěru se naskýtá otázka, proč byl kaolinický pískovec těžen ze štol, když se prokazatelně totožná surovina vyskytuje v otevřeném lomu, jehož založení je přibližně stejně staré jako štoly. Lze se domnívat, že v době, kdy se začaly hloubit štoly, byl lom otevřen v partiích žlutých a červených písků, které měly jen minimální výplav kaolínu. Zbytky těchto vrstev je vidět v jižní části pískovny. Polohy stejné suroviny, která tvoří ložisko, byly odkryty mnohem později, když už byla těžba ve štolách zastavena.

Důlní chodby byly raženy ručně, patrně bez použití střeliva. Mají z hlediska důlních tlaků velmi příznivý tvar gotické klenby. Provedení profilu chodeb je dokonalé, přesto však po záplavě na jaře 1961 jsou místy utržené kusy ze stěn, zřídka však ze stropu, i když hornina je málo pevný pískovec a nadloží je tvořeno 4 - 10 m jílů a hlín. Chodby byly raženy v pískovci s ochrannou stropní vrstvou asi 1 - 2 m slepence a pískovce, vesměs s polohami železivce o mocnosti do 10 cm, který tvořil dobrou nosnou vrstvu. Šířka chodeb kolísá mezi 2 - 4 m, výška 2,5 - 5 m. Celková délka chodeb se pohybuje kolem 3 km.