STŘÍBRNÉ DOLY PŘÍBRAMSKÉ V PLAMENECH

Úvod

Slované vůbec a Čechové zvláště zabývají se ode dávna rolnictvím a řemesly a že tudíž bez kovů nemohli obstáti, jest na bíledni. V Jílovém od starodávna "jílovali jílovníci" zlato. Zjevení se stříbrných hor Kutenských padá bezpochyby do polovice XIII. století.
Co jindy bývaly Jílové a Hora Kutná pro důchody zemské, jest nyní Příbram, či lépe řečeno, Březové Hory. Kdy hory zdejší povstaly, není známo.
První o nich zpráva pochází z počátku XIV. stol. Od roku 1553 - 1574 vydaly 10.600 hřiven stříbra, od roku 1736 - 1852 1,007.162 hřiven stříbra mimo klejt a olovo. Od roku 1849 vyrábělo se tu ročně 40 - 50 tisíc hřiven stříbra. Nyní páčí se výnos dolů těch ročně asi na 1,5 milionů zlatých.
Není známo nic, že by za ten celý čas výroba byla přerušena nějakou živelnou nehodou, že by vůbec neštěstí nějaké tu se přihodilo.
Tu jako blesk z čista jasna přinesly pražské listy ve středu 1. června 1892 zprávu, že o polednách v úterý (31. května) v Marianském dole u Březových Hor vypukl oheň způsobem záhadným, neznámým.
Zpráva ta, jak obyčejně, byla velmi neurčitá, znějíc v ten smysl, že oheň se rychle rozšířil v podzemních průkopech, kde bylo zaměstnáno asi 500 lidí.
Horníci v důle se nalézající octli se ve velkém nebezpečenství. Počet zachráněných jest poměrně malý. Do 8. hodin večer vytaženy byly 4 mrtvoly, kdežto počet zraněných nabyl velkých rozměrů. Výjevy, jež se při důlu odehrávaly, nelze popsati. Děti a ženy v důlu zaměstnaných horníků, shromáždily se u vchodu a naplňovaly nářkem svým celé okolí. Hned, jakmile zpráva o neštěstí se rozšířila. dostavili se na místo neštěstí zástupcové hornických a zeměpanských úřadů a lékaři z celého okolí. V příbramském revíru jest Marianský důl druhým co do hloubky.
Hnedle se roznesla zpráva, že asi 70 horníků zahynulo v plamenech. Jest to počet velký, uváží-li se, co jest 70 životů lidských, nejvíce to mužů zdravých, silných - zděšení veliké způsobeno tím - ale což to vše bylo proti hrozné pravdě, jež jako vůbec i tuto vycházela na jevo pozvolna.
Čím mohla být katastrofa ta přivoděna?
Každý soudí jinak a dnes snad nejsprávnější definicí celé nešťastné příhody shrnouti lze ve slova: "Neštěstí, nehoda!" jelikož těžko vybrati z té snovatiny mínění a tvrzení něco, co by se na některé straně nedotýkalo někoho jako ta nejhroznější obžaloba.
Kdo by schválně zapaloval mezi šichtou, aby ohrozil celý tisíc soudruhů?
Kdo byl by připustil nedbalostí svou, aby katastrofa ta byla možnou?
Tu nelze nikomu nějak určitě odpovědět, aby třebas nespáchán těžký hřích křivého obvinění, a proto v ohledu tom z toho pletiva různých domněnek vycházíme dnes prostě opakováním zkušeného kovkopa, který nám otázky po příčinách katastrofy té odpověděl prostě slovy: "Neštěstí, nehoda!" a šel mlčky, zasmušile svou cestou dále.
Přecházíme přes nesnadnou tu otázku dnes také dále, snad ve věci té postup doby přinese nějaké žádoucí světlo.