STŘÍBRNÉ DOLY PŘÍBRAMSKÉ V PLAMENECH

Hrozné neštěstí v dolech

Již odpolední listy 1. června přinesly o neštěstí tom zprávy, z nichž vyšlo na jevo, že rozměry této katastrofy jsou děsné, a není v Příbrami pamětníka podobné. Jeden z nejpříšernějších nepřátel hornického lidu, podzemní oheň, rozzuřil se náhle a v takové mohutnosti v důlu Marianském, že nebylo lze zachrániti všechny horníky tam zaměstnané, tak že pohříchu za to míti, že četné životy lidské padly za oběť.
Dosud není ani přibližně zjištěn počet pohřešovaných a mrtvých, práce záchranné konají se sice s veškerým úsilím, s jakým však zdarem, teprve se ukáže°na hašení hořícího dolu není prozatím pomyšlení, vše soustředí se na zachraňování horníků, již zaměstnáni byli v místech požárem zachvácených.
Z různých zpráv a domněnek, jichž jak pochopitelno, vyskytlo se celé množství, a jež zejména se týkají původu této katastrofy, zaznamenáno buď prozatím s reservou tvrzení stále se šířící, že oheň v dolu byl založen.
požár vznikl dne 31. května°záhy počal se šířiti zlověstný dusivý dým po štolách, průkopech a rozděláních, dým ten stále houstl, až konečně valil se kouř z dolu ven.
Lze si představiti, jaký postrach zavládl mezi horníky, pod zemí zaměstnanými.
Podzemní praskot a kouř, nesoucí sebou jiskry, záhy poučily je o děsné skutečnosti, že trámy a roubení v Marianském dolu na 28. obzoru hoří plamenem.
Nepochopitelno, že přes to někteří horníci, zaměstnaní v odlehlejších částech, setrvali při práci, domnívajíce se snad, že jde pouze o nahodilou nepatrnější nehodu, - nepochopitelno, že hned v prvé chvíli nevzpomenuto na tyto nešťastníky a nedáno jim znamení k rychlému útěku, neboť ti všichni zahynuli strašnou smrtí udušením. Jak mocný byl podzemní požár, seznati lze z toho, že kouř protlačil se i do všech ostatních dolů a valil se chodbami.
Veškeří lékaři, především ovšem báňští, shromážděni jsou na dolu Anennském, kam dovážejí se mrtví i zachránění°úsilí lékařů takřka naskrze směřuje ku křísení zadušených, s jakým úspěchem snažení to se dosud setkalo, prozatím při všeobecném návalu prací záchranných nebylo lze zjistiti.
Žalostný pohled skýtají davy pozůstalých po hornících, jichž smrt buď již jest konstatována, kteří jsou těžce postiženi, aneb, což snad nejhorší případ jest, o nichž nic dosud se neví, jinými slovy, kteří dosud nalézají se pod zemí - jak útrpný a strašný to pocit nejistoty pro pozůstalé, pro rodiny těchto nešťastníků, jak vratká, nicotná, od minuty k minutě mizející naděje, že rodinám těm ještě se udá vůbec jen spatřiti živitele své, spatřiti jich mrtvoly.
Lid dělný hromadí se kolem důlů, a jak v takových případech bývá, jest nemálo rozjitřen, tak že jest zapotřebí všech prostředků k jeho uchlácholení. Pozůstalí pláčí a hlasitě naříkají.
Oheň vznikl v místě, kde se nepracuje, v 29. obzoru, kde se plní hunty. Tam bylo mnoho dřevěných podpor a klad, což by nasvědčovalo tomu, že byl oheň založen. Do štol oheň také nevnikl, strávil jen dříví v šachtě. Kouř ovšem dral se všemi sousedícími štolami a šachtami ven. V Marianské šachtě byla přepálena lana z ocelového drátu, tak že klece spadaly dolů.
Rychlé rozšiřování ohně vysvětluje se tím, že veškeré šachty spolu korrespondují, čili jsou spojeny.
Ve čtvrtek 2. června přinesly noviny o požáru zprávu tuto: