Jarní krajina
Vilém Závada
| Ve vysoké štole noci |
| kutají hvězdy |
| s hornickými kahanci. |
| Ráno vyjde slunce z mlh |
| a v kouři svítí Ostrava |
| jak by vylévalo na haldách |
| do bělava roztavenou lávu. |
| Klenba oblohy se dme |
| jako gigantický plynojem. |
| Nad krajem se plazí dým |
| k večeru se zamračí a mží |
| a voda crčí jako v jímadle |
| kde se čistí svítiplyn. |
| Když sejde sazový sníh |
| tu objeví se v kalužích |
| květiny chemických barev |
| kola dehtová a olejová |
| neboť nebe je tu studené |
| jak z ocele temně kalené. |
| Pod oblaky kouře |
| v dunění hamrů |
| za hukotu sirény |
| krajina se zvolna promění |
| v struskovité mimikry. |
| A tajně sní |
| o duhovém deštíku |
| jenž voní fialkami. |
